Slované snášeli podivné, a ne vždy výhodné souručenství s mocnými Avary do osudové bitvy o Konstantinopol, datující konec antiky. V čele vzpoury byli Srbové a Chorvati, jimž se následně podařilo osvobodit celý Balkán. Avaři vzbuzovali negativní emoce jako málokdo Slovo obr je západoslovanské. V češtině se objevilo již v Alexandreidě (kolem roku 1300) ve tvaru ober, slovensky obor, slovinsky óbor, polsky olbrzym (původně obrzyn), hornolužicky hobr. Jiné slovanské národy toto s

Dobytím Milána se čeští rytíři natolik vyznamenali, že jejich činy vešly do kronik i erbovních bájí. Veršovaná Dalimilova kronika tvrdí, že právě tehdy si Češi vydobyli znamení lva, jež dodnes patří k našemu státnímu znaku. V lednu 1158 bylo završeno diplomatické úsilí pražského biskupa Daniela a císař Fridrich vložil na skráně českého knížete Vladislava zlatou korunu, kterou ho učinil králem. Královský titul byl ve středověku chápán jako symbol vrcholného mocenského postaven

Americký ekonom Kenneth Rogoff v knize Prokletí hotovosti varuje před používáním papírových peněz mimo jiné i proto, že na nich přežívají „tisíce mikrobů včetně široké škály bakterií, z nichž některé jsou odolné vůči antibiotikům.“ Bankovky by prý proto mohly být účinně použity jako „prostředek rozšiřování pandemií“. Když kniha v roce 2016 vyšla, působil tento argument jako odlehčení jinak vážné diskuse o hrozbě přechodu k světu bez fyzických peněz. Hana Lipovská Na začátku l

Někdo vládní karanténní opatření schvaloval, někomu přišlo nadsazené, někomu nedostatečné. Někdo má za to, že všechno je ve skutečnosti úplně jinak. Petr Hampl Někdo se zase diví, proč vládní havarijní plány počítaly s pádem letadla na některý významný úřad, ale nepočítaly s možností vypuknutí epidemie. Tady je odpověď celkem jasná. Americké konzultační firmy, jež plány vytvářely, totiž poskytují i počítačové poradenství: Možnost pádu letadla jim otevřela cestu k velkým proje

Profesor sociologie Jan Keller je jednou z nejviditelnějších tváří levice. Ovšem té „staré dobré“ levice, která ctila klíčovou roli tradiční rodiny v národním státu a přirozeném řádu světa. Proto víc než pravici byla trnem v oku levičáckým revolucionářům. U nás ji nejprve zničili „gottwaldovci“, a když se po listopadovém převratu již téměř vzkřísila, dostala další direkt od „městských liberálů“ – radikálních levičáků a revolucionářů současných. Bývalý europoslanec Jan Keller

Periodické ničení pomníků v našich novodobých dějinách zpravidla nevypovídá o naší síle, ale spíše o slabosti. S mnoha památníky či sochami je totiž spojen příběh o nás, jemuž se někteří bojí pohlédnout do očí. A tak boří, podobni fanatickým islamistům v Sýrii – a právě tak jako oni tím o sobě zanechávají příznačnou výpověď. Také druh „památníku“. V sobotu před Květnou nedělí jsem se svým starším synem navštívil bývalý památník Antonína Švehly a buditelů selského lidu na vrch

9. května 1945, před pětasedmdesáti roky, skončila v Evropě druhá světová válka. Skončila tam, kde fakticky – obsazením Čech a Moravy Hitlerem – začala. Němci sice podepsali kapitulaci o den dříve, v Praze se však stále bojovalo. Teprve příjezd Rudé armády, jíž velel maršál Ivan Stěpanovič Koněv (který těsně předtím dobyl Berlín), znamenal definitivní konec německého vojenského odporu. Nešlo o žádnou formalitu. Při osvobozování Prahy zahynulo na tři tisíce Pražanů a padlo neb