Při slově Velikonoce si asi většina dnešní společnosti představí spíše pomlázku s vajíčky a pár dní volna než oslavu zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zatímco vánoční svátky jsou bez Ježíška dodnes – alespoň v nějaké, byť zesvětštělé podobě – téměř nemyslitelné, o těch velikonočních se bez něj mnozí obejdou. A mnozí o souvislostech mezi křesťanstvím a Velikonocemi, či o tom, že pondělnímu lidovému „obřadu“ pomlazení předcházejí církevní obřady na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bíl

Křesťanské Velikonoce nám stavějí na oči dvě události: jedna je označena křížem zaraženým do Kalvárie, a druhá otevřeným hrobem, z kterého vstal živý člověk, a zároveň vtělený Bůh. Ti, kteří nepřijali toto křesťanské mystérium nebo kteří se mu odcizili, říkají, že je to jenom nová podoba mýtu, který vyjadřuje vítězství světla nad tmou, jara nad zimou, a v jakémsi obecnějším smyslu vítězství života nad smrtí. Nebudeme opakovat, co bylo už tolikrát řečeno; jak vstřebala křesťan

Večírek v clevelandském univerzitním centru byl v plném proudu, mnoho známých i neznámých tváří, studenti, profesoři, rodiče, přátelé. Kamarád se u mě zastavil s tím, že mě seznámí s jednou paní, která nedávno navštívila Česko. Představili jsme se, byla nadšená, že si může po nějaké době znovu popovídat s Čechem a pochlubit se svými zážitky z cest po Česku a Evropě. Ke cti nechť jí je připsáno, že strávila u nás šest týdnů a vymetla snad všechny nejzajímavější kouty země. Zaj