Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Několik vybraných

čtenářských ohlasů...

Březen a duben 2018

Martina Machova: „Dobry den, prave jsem si predplatila Mesicnik My a jsem velmi natesena na prvni zasilku. Jen chci upresnit podobu me adresy, aby nedoslo ze strany americke posty k nedorozumeni. Dekuji za vasi praci, za vase clanky, za vase vlastenecka srdce! S pranim hezkeho dne Martina Machova, Melrose Park, U.S.A.“

 

MY: Milá paní Machová,

moc děkujeme za hezká slova i za předplatné. Jen podotýkám, že jednou z možností (pro někoho i daňově výhodný a netýká se to jen našich zahraničních čtenářů) může být i příspěvek nadačnímu fondu Má vlast, s nímž úzce spolupracujeme. Pokud takový dar na pomoc „Druhému národnímu obrození“ dosáhne alespoň výše ročního předplatného MY (plus poštovné), automaticky každého takového dárce podle dohody s vedením fondu zařadíme mezi abonenty Myčka.

Petr Hájek

-

 

Věra Jelínková: „Dobrý den. O časopisu jsem se dnes dověděla z článku pana Hájka v newsletteru Nová republika. I začala jsem usilovně hledat a pátrat, až jsem jej objevila. Teď rozešlu odkaz mezi své seniory, mám jich 20, kterým přeposílám "články a další" pro těch "nevzdělaných atd. 10 milionů". V rozhovoru (v časopise) se senátorem panem Grulichem o Češích v cizině jsem doslova "zírala", kolik posílají Češi v cizině do republiky peněz. A potom, že jsme závistivý a nepřející národ! Oni jsou také přece "naši". Ať se Vám práce daří, také tím přispíváte k oslavě 100. výročí naší republiky. S úctou Věra Jelínková, Ostrava“

 

MY: Vážená a milá paní Jelínková, 

velmi si cením Vaší „osvěty“ mezi seniory – nejen proto, že sám patřím do této „kategorie“. Jsme většinou lidé, pro které naše republika něco znamenala a znamená. Určitě ne jen (ale také) proto, že jsme tak byli vedeni a vychováváni. Aby se to nestalo minulostí – i k tomu je tady náš časopis. Moc prosím, šiřte jej dál. Věřím, že nám všem s ním bude lépe. Vždyť to jsme MY – i s našimi krajany, jak správně poznamenáváte.

Petr Hájek

-

 

Martina Machova: „Dobry den, 

zdravim velmi uctive do redakce a s potesenim oznamuji, ze jsem obdrzela jiz dve cisla mesicniku MY. Nemohu slovy vyjadrit sve uspokojeni nad clanky. V prvnim cisle jsem zhltala nekolik clanku najednou. Velmi me dojal a potesil clanek pani Ilony Burdove! Ja sama mam 9ti letou dcerku a 10ti leteho syna a "homeschooluji" je, tzn. ze si je ucim doma. Duvody? Mnohe.....ale uplne nejzasadnejsi: nesnesli jsme s manzelem narustajici politickou propagandu a zmeny osnov, ktere maji za ukol snizovat kriticke mysleni deti. To jakym zpusobem se snazi uchytit deti jiz v ranem detstvi...to by bylo ale na dlouhe povidani. 

 Dale jste mi udelali obrovskou radost s clankem o TGM. Moje deti navstevuji preci jen jednu skolu, ceskou, tady v Chicagu, tydne na 2hodiny. Skola T.G.Masaryka ma i tady ve Statech mezi ceskymi skolami velmi dobre jmeno a ja mohu potvrdit  ze pravem. Tato skola neuci stylem biflovani gramatiky apod, ale opravdu ve jmenu motta J.A.Komenskeho se deti uci hrou a me deti to velice bavi! Seznamuji deti s historicky vyznamnymi osobnostmi, zakonite TGM byl mezi prvnimi, s osobnostmi literarnimi, napr. Karlem Capkem apod. Castokrat se delaji workshopy s umeleckymi soucasnymi osobnostmi (spisovatele, ilustratori atd.), kteri navstivi Chicago napr. v ramci ruznych festivalu. Nase pani ucitelky (jedna z nich se ucastnila i setkani ucitelu cestiny v Atlante, viz foto na str. 39 prvniho vydani, a jestli se nemylim, tak jsem ji na te fotce i urcila:Ona vzdy zajisti ucast techto osobnosti z umeleckeho, obcas i politickeho prostredi a formou workshopu seznamuji deti s novodobou ceskou literaturou, malirstvim apod. Tato ceska skola je na odkaz T.G. Masaryka velmi hrda. Zaroven me oslovil i clanek pana Pavla Dama o krajanech v zahranici, protoze byl vlastne i o me a me rodine. Od malicka na deti mluvim hlavne cesky, zpivame si ceske pisnicky, cteme ceske knizky, vypravime detem o Cechach, o tom, jak se drive zilo v komunismu apod. 

Me deti znaji i Jarka Nohavicu (nejoblibenejsi pisen Kozel), ktery je zaroven jednim z autoru ve vasem MY, coz je uzasne!  Rikam z nejakeho duvodu prvni cislo bylo tak napechovane clanky, ktere mi byly velmi blizke, vyvolavaly ve me krasne emoce a tak nejak jsem si, prestoze pres ocean, pripadala tomu vsemu ceskemu hrozne blizko! A za to vam velmi dekuji.  Vim, proc zacal vychazet tento casopis, vzhledem k tomu, ze Protiproud znam a ctu jiz dlouho. Ted v prubehu honu pri volbe prezidenta, jsem si ani nenechala ujit vystoupeni pana Hajka pri debate v televizi a cele politicke deni jsem sledovala nejen s velkym zajmem, ale hlavne napetim. Nechala jsem si poslat knihy Smrt v sametu a Smrt ve stredu, ktere samozrejme nejenze mam prectene, ale v me velike knihovne patri mezi specialni knihy. To totiz jednou budou zaroven "me ucebnice" pro deti, kdyz je budu blize a specificteji seznamovat s principy sveta, s denim kolem nas apod. (...) 

 Zkratka jsem opravdu nadsena, ze takovyto casopis vychazi, jsem vdecna, ze jej mohu odebirat primo od vas (i kdyz mela jsem i plan B, pri kterem bych musela zapojit sveho bratra v CR), ale takto je to  pro me opravdu vice "specialni". A nebudu jej pouzivat jen pro sebe a sve poteseni, ale vyuziji jej i pro vzdelavani svych deti. 

 A na zaver meho uprimneho emailu  i pro vas male poteseni. Samozrejme si nenechavam pro sebe, ze vychazi tento casopis v Cechach a dnes jsem ukazovala sve blizke pritelkyni vsechny ty clanky, ze kterych ja byla tak nadsena, hlavne ten o detech a rodine od pani Ilony Burdove a ona brala si kontakt, jak jej objednat. Takze treba.....kazdopadne ve me mate cloveka, ktery pokud bude prilezitost, bude ustne dale predavat nadseni z clanku a "delat dobrou reklamu" (...)  

 A zminila jsem se uz o clanku Magdaleny Peprne? Ta mi delala radost jiz na Protiproudu. Kdyz jsem se prubezne docitala o esencialnich olejich, o vitaminu D, o vakcinach atd atd atd....vedela jsem tuplem, ze jsem "mezi svymi"! Protoze tak jak jsem prevzala zodpovednost za vzdelani svych deti, tak v dobe clanku Magdaleny Peprne jsem jiz lecila deti esencialnimi oleji, byla jsem obeznamena se skodlivosti vakcin atd. Naopak misto antibiotik jsem vzdy "loupala" cesnek a pouzivala hoemopatika....naucila jsem se prevzit zodpovednost i za nase zdravi! Rikam vam, ja jsem tak krasne pozitivne naladena z vaseho MY, ze jsem si to nemohla ani nechat jen pro sebe a musela jsem vam tu "pochvalu" vyseknout, abyste vedeli, ze to vse ma smysl (i kdyz je to narocne a tezke, ale smysl to ma). A za to vam velmi dekuji!!!  S pozdravem a pranim krasneho dne se louci Martina Machova“

 

MY: Vážená a milá paní Machová,

nejprve, prosím, přijměte vřelé díky za Váš krásný dopis, který mě i celou redakci samozřejmě velmi potěšil. Každý podobný dopis nás vždy nabíjí další energií a odhodláním pokračovat v naší práci - ale ten Váš mířil hlouběji, a proto chci také odpovědět něčím více než jen upřímným poděkováním. 

Celou jednou velkou kapitolou Vašeho listu zaujímá problematika domácího vyučování dětí. Vzhledem k tomu, že náš blízký spolupracovník a přítel Michal Semín se touto problematikou již řadu let intenzivně zabývá (teoreticky i prakticky), nechám odpověď na něm. Za sebe však alespoň vyjádřím obdiv, který cítím ke každému, kdo se do této náročné práce pustí - tím spíše, že v daleké cizině.

Velmi inspirativní je také Vaše “zpráva” o škole TGM v Chicagu. Víme o tom, že tyto školy pro děti našich krajanů existují, že v nich učí nadšení učitelé, že do nich chodí děti rodičů, kteří si přejí, aby jejich ratolesti nezapomněly, odkud pocházejí. Byl bych moc rád, kdybychom mohli získat od Vás či od některých z učitelů článek s fotografiemi o jejich náročné práci - nejlépe jako příběh, který by mohl (třeba přes náš časopis) inspirovat i mnohé další. Ale také o tom s Vámi bude mluvit kolega Semín. Chceme se v MY krajanům opravdu věnovat, protože jsme přesvědčeni, že jednak všichni jsme MY, ať kdekoli ve světě, jednak že udržování tohoto povědomí přinese užitek oběma “stranám”. 

Nezastírám, že jako zakladatele a šéfredaktora MY mě zvláště těší, že se Vám líbí úroveň časopisu. Vaše věta, že články ve vás vyvolávají "krásné emoce a tak nějak jsem si, přestože přes oceán, připadala tomu všemu českému hrozně blízko”, je nám asi největší odměnou. Vždyť to je jedna ze stěžejních myšlenek, proč jsme se do tohoto pracovně i finančně náročného projektu všichni pustili. Budování či “rekonstrukce” mostů, po nichž k sobě přicházíme, jimiž se vracíme k naší národní a státní historii, tradicím, hodnotám a jedinečnému způsobu života vytvářenému po staletí - to je hlavní smysl naší práce. Jsme totiž přesvědčeni, že právě tím můžeme do naší nejednoduché současnosti vnést trochu světla a naděje na lepší příští. Je docela pochopitelné, že jsme všichni zahleděni především do bezprostřední (často neradostné) reality, která nás obklopuje, a zapomínáme, že naše současnost je pojítko mezi těmi, kdo nás předcházeli a těmi, kdo přijdou - a již přicházejí - po nás. A Vy jste to naprosto přesně pochopila. Za to přijměte velký dík!

Osobně jsem samozřejmě také potěšen, že znáte některé moje knihy a že se Vám líbí. Smrt ve středu a Smrt v sametu má již třetího “bratříčka” - Smrt ve věži. Tím jsem se pokusil toto téma uzavřít a v současnosti píši knihu další, úplně jinou - i když samozřejmě téma není “trilogii o smrti” zase tak vzdálené. Pokud mi pošlete svou adresu, Smrt ve věži Vám pošlu (nebo si ji lze objednat v nakladatelství Daranus). Ta nová kniha (až bude hotová) by Vás a možná i mnohé další krajany, mé čtenáře, mohla zajímat o to více, že se z významné části odehrává ve Spojených státech. Na konci osmdesátých let jsem se tam “připletl” k jedné události, která, jak jsem si uvědomil, teprve dnes může být jedním z klíčů k “rozuzlení” velkého problému naší doby. Snad Pán Bůh dá a budu mít sílu a čas knihu brzy dopsat.

A konečně: Udělala jste mi moc velkou radost, že časopis MY ve svém okolí šíříte. To je asi vůbec to nejdůležitější, co vedle vyhledávání spolupracovníků, autorů a příběhů může vznikající rodina MY pro naši společnou věc udělat. Nemáme v zádech žádné mocné a bohaté vydavatelství - a tudíž ani prostředky na velké kampaně, jimiž by se ostatní mohli dozvědět o existenci časopisu. Ani doma, a tím méně v zahraničí. Každý nový čtenář, ideálně předplatitel, je pro nás důležitý. A že jsou abonentů po dvou prvních číslech již stovky a stovky, pokládám za malý zázrak. Protože zázraky se stále ještě dějí - a jsou naší společnou nadějí, která je ostatně také zázrakem.  

Připomínám ještě, že s námi úzce spolupracuje nový nadační fond Má vlast - o němž se na našich stránkách lze také pravidelně dočíst. A rovněž vznikající spolek stejného jména, v němž bude přímo krajanská sekce. Skrze ni bude možné se přímo účastnit řady “sousedských výpomocí” v obou směrech působení: nejde o nic menšího než o pokus o “Druhé národní obrození”, které je tak naléhavě zapotřebí všude, kde ještě žijí Češi, Moravané, Slezané - a také naši bratrští Slováci. Ale to samozřejmě už z prvních vydání MY nejspíš dobře víte. Chci prostě Vás a Vaše přátele ujistit, že o Vás víme a chceme se o Vašem životě, radostech i starostech co nejvíce dozvídat. Zůstávejme proto v co možno nejužším kontaktu. 

Ještě jednou Vás a Vaše blízké s velkým obdivem zdravím. Za redakci a všechny spolupracovníky 

Petr Hájek 

-

 

Květa Bambasová: „Vážená redakce, trvalo mi delší dobu, než jsem se rozhodla Vám napsat, protože nejsem zvyklá písemně reagovat na současné události. Tentokrát ale využívám Vaší výzvy, aby se čtenáři vyjádřili k Vašemu článku "Nová hymna" pana Michala Semína ze dne 28.3.2018. Musím předeslat, že jsem na článek nevěřícně zírala a několikrát si ověřovala, že se opravdu dívám  na stránku časopisu My, který chce rozhýbat druhé národní obrození. V době, kdy na nic není čas, lidé ani peníze na zásadní záležitosti, se mi zdá naprosto neuvěřitelné a podezřelé,  že na tak zbytečnou akci jako je "změna" naší národní hymny, se najednou vše našlo v dostatečném množství! Takže:

1. Máme nádhernou píseň "Kde domov můj". Je z těch starých českých písniček, které tolik miloval a obdivoval Karel Hašler. Kdykoliv a kdekoliv skutečný český vlastenec uslyší její líbeznou melodii, "posílí jeho národní  hrdost a sebevědomí a provokuje k činu". Nezpochybnitelnými českými autory naší národní hymny zůstanou  František Škroup a Josef Kajetán Tyl.

2. Máme překrásný hrdý husitský chorál "Kdož sú boží bojovníci", který zní už přes 600 let "monumentálně a bojovně"  a jeho českým autorem zůstane husitský kněz Jan Čapek. Ostatní pánové se budou muset zviditelnit jinak a jindy. Německého skladatele Richarda Wagnera si můžeme a nemusíme vážit, ale v každém případě máme pro nové národní obrození dostatek vynikajících českých skladatelů a nemusíme k němu používat propagátora germánské nadřazenosti.

A konečně v žádném případě do diskusí o hymně nemontujte Boha, jistě ho neměl na mysli ani Olympijský výbor. Světový sport má totiž již dlouho dvě nová božstva - Peníze a Politiku. Statečnost měl výbor prokázat tím, že měl velmi hlasitě protestovat proti nesportovní šikaně ruských olympioniků. Ti to naštěstí zvládli vzorově a svoji zakázanou hymnu si zazpívali. Vlastenecky. S pozdravem Rozum do hrsti Květa Bambasová, Strakonice“

 

MY: Vážená paní Bambasová, děkuji Vám za dopis, v němž reagujete na článek o novém provedení české státní hymny. Nejste samozřejmě sama, kdo považuje naši hymnu za nedotknutelnou. Možná vás to překvapí, ale patřím mezi ně i já a doufám si tvrdit, že i členové redakce MY. Mediálnímu mainstreamu se podařilo vyvolat v lidech dojem, že jeden z našich státních a národních symbolů je v ohrožení a že má být nahrazen symbolem novým. Je moje chyba, že jsem na tuto mystifikaci, která se dala očekávat, ve svém příspěvku na webu MY neupozornil. Mohu na základě rozhovorů s autorem nové verze Milošem Bokem - jinak opravdovým českým vlastencem - dosvědčit, že jeho úmyslem nebylo stávající verzi státní hymny nahradit novou skladbou. Píšete, že nezpochybnitelnými autory naší hymny jsou Škroup a Tyl. Opět s vámi souhlasím. A totéž si myslí i Miloš Bok. A jistě to si myslel i Otakar Jeremiáš, když Škroupův původní nápěv zřejmě rouhavě upravil do podoby, jež se po desetiletích užívání vryla do naší kolektivní paměti. Také Bok se při své alternativní úpravě - opět zdůrazňuji, že nejde o novou státní hymnu - držel Škroupova původního nápěvu.

Když jsme u té nedotknutelnosti původní verze, pak stojí jistě za zmínku, že Pána Boha do ní "zamontoval" autor původního textu, nikoli Český olympijský výbor. Druhou sloku jsme se nenaučili zpívat jen proto, že z důvodu československého státního uspořádání tvořila druhou sloku naší hymny první sloka národní písně slovenské. Sdílím s Vámi negativní postoj k činnosti ČOV, Vaše poznámka o jeho postoji k politicky motivované šikaně ruských sportovců je zcela na místě. Také mi běhal mráz po zádech, když jsem slyšel hrdé ruské hokejisty, jak svoji hymnu navzdory zákazu zpívají. Hymnu, jež v době relativně nedávné prošla tolika úpravami, že kdyby vlastenectví spočívalo v neměnnosti zaběhlých forem, pak každý Rus, milující svou vlast, by ji podle Vámi uvedené zásady zpívat odmítal.

Rád se připojuji k Vašemu pozdravu "Rozum do hrsti". Platí vždy a všude, tedy i tam, kde, třebaže z dobrých pohnutek, mylně interpretujeme k horšímu. S přáním všeho dobrého, Michal Semín.

-

 

Henrieta Palkovičová: „Dobrý deň, pravidelne sledujem Protiproud a predplatila som si časopis My. Je to jediný časopis (včetne tých slovenských), ktorý sa dá čítať a ktorému ja osobne verím. Ročné predplatné My mám od 4tého čísla a veľmi pekne vás chcem poprosiť, či by ste mi poslali aj prvé tri čísla. Samozrejme uhradím čiastku vrátane poštovného. Ak je to možné v €. Ďakujem. Celej redakcii želám pekný deň a veľa zdaru vo vašej záslužnej činnosti. Henrieta Palkovičová, Slovensko.“

 

MY: Dobrý den paní Palkovičová, zaslání časopisů 1-3 by nemělo být problém, nicméně nejjednodušší bude, když Vám je zašlou ze společnosti SEND v rámci ročního předplatného, které jste si objednala. Měla byste tedy zaplacený kompletní ročník 2018 s tím, že čísla 1-3 Vám dopošlou (ještě nějaké kusy na skladu mají).

Děkujeme za Vaši přízeň a milá slova, se srdečnými pozdravy

Lucie Dobešová, tajemnice redakce

-

 

Dušica Zimová: „Milí MY! Ačkoli nemám ještě poslední číslo, protože je zatím těžké na na ně narazit, časopis mě potěšil.  Budu muset zvolit předplatné. Víte, sice se dnes mohu dozvědět  tak velice potřebné informace, jako např.  jak hrají v USA v kdejakém zapadákově nějaké "okresní přebory" v čemkoli, ale časopis, který by se v současném nadbytku informací z celého světa zaměřoval výhradně  na naše lidi, na naše úspěchy, prostě na NÁS, dosud neexistoval. Patrně proto, že by to mohlo být chápáno jako posilování národní hrdosti. Vždyť  přece jsme v prvé řadě evropané, pak bychom měli být určitě světoobčany a pak teprve Čechy. Protože  národní státy jsou přece přežitek, jak se akademicky a v zájmu EU rozhodlo, třebaže realita je zcela jiná. Jak se aktuálně ukázalo např. při volbách v Maďarsku.  A je přitom dobrým zvykem našich novinářů a mnohých zástupců umělecké fronty, nadšeně využít každé příležitosti k tomu, aby plivli jedovatou slinu na vše české. Od řízku v chlebu na cesty, až po charakter. Takže - díky za to, že vyvažujete. Děkuji za NÁS. :-)  Dušica Zimová“

-

 

J. Kynclová: „Dobrý den, čtu Váš časopis od začátku do konce, bohužel ve velmi zajímavém článku o dr. Marku Obrtelovi musí asi chybět stránka nebo to tam nějak nenavazuje. Škoda, moc by mě zajímalo, jak to bylo v Srbsku! S pozdravem všem J. Kynclová“

 

MY: Vážená paní Kynclová,

velice nás mrzí tato nepříjemnost, která nastala nedopatřením při práci s fotkami v grafickém studiu. Došlo k výpadku jednoho odstavce a větší části následující věty. Nejste jediná, kdo si této chyby všimla, a proto se ji pokusíme alespoň trochu napravit v článku na našich webových stránkách, kde je text kompletní…

Přesto Vám mnohokrát děkujeme za Vaše upozornění a těší nás, že texty pečlivě čtete. Uděláme vše proto, aby se něco podobného neopakovalo, ačkoliv i MY jsme jen lidé.

Děkujeme za Vaši přízeň a milá slova, se srdečnými pozdravy

Petr Hájek, šéfredaktor

Lucie Dobešová, tajemnice redakce