Úlet plukovníka Moravce

Osudový 15. březen 1939 si právem připomínáme jako jednu z největších porážek a tragédií v našich moderních dějinách. Ale není to tak docela pravda. Je současně mezníkem, který předznamenal mnohá hrdinství a vítězství. Jedno z nejdůležitějších se zrodilo pár dnů před invazí. Fantastická operace postavená na osobní statečnosti muže a vlastence, který se nevzdal.

Plukovník František Moravec


Praha, 11. března 1939. Je psí počasí, vítr roztáčí chuchvalce nepříjemně studeného deště s vločkami sněhu, vítr zalézá za vyhrnuté límce kabátů a po městě chodí jen ti, kteří nemají jinou alternativu. Ale i někteří, co jsou před záludnostmi březnového počasí dobře chráněni, si připadají jako zmoklé slepice.


V předpokoji ministerského předsedy okleštěného zbytku Československa v Kolovratském paláci, kde právě zasedá vláda, sedí už dlouho dvojice zachmuřených mužů. Zástupce náčelníka Generálního štábu generál Bohuslav Fiala a zastupující přednosta 2. (výzvědného) oddělení Generálního štábu plukovník František Moravec, kteří se nahlásili do vlády k urychlenému projednání mimořádně závažné zpravodajské informace. Po několika hodinách se široké dveře konečně otevřou, celá vláda odejde a zpravodajce přijme ve stoje na okraji salonu pouze premiér Rudolf Beran, ministr obrany generál Jan Syrový, ministr zahraničí František Chvalkovský a ministr dopravy generál Alois Eliáš.


Poplašná zpráva?


Plukovník Moravec suše oznámí tajnou zprávu českých špiónů ověřenou z několika bezpečných zdrojů: 15. března v ranních hodinách obsadí německá armáda zbytek okleštěného Československa. Předloží i originální příkaz Gestapa k zajištění všech zpravodajských důstojníků a velení armády. Chvíli bylo ticho. Pak vyskočil ministr Chvalkovský a začal křičet, že už má těch podvrhů a pomluv dost a nebude tyhle vojenské provokatéry dál poslouchat. V Berlíně je přece naprostý klid, žádný pohyb vojska k našim hranicím. Jde o nezodpovědný pokus vyvolat v Praze nepokoje, které by daly záminku Hitlerovi, aby ještě přitvrdil svou politiku vůči nám. O obsazení republiky nemůže být ani řeči. „Tohle nebudu poslouchat!“

Předseda vlády Rudolf Beran


Argumenty vojáků odmítl také jejich resortní ministr generál Syrový, a nakonec i předseda vlády Rudolf Beran, který současně kategoricky odmítl spustit jakákoli opatření. Poté byli zpravodajci s varováním před poplašnými zprávami z paláce vypoklonkováni. Korunu všemu nasadil ministr Chvalkovský, který vážně varoval plukovníka Moravce, že jeho štvaní může považovat za veřejné pobuřování a podat na něj trestní oznámení. Generál Fiala, který po odvolání generála Krejčího na žádost Němců byl najednou zastupujícím šéfem generálního štábu, poté Františku Moravcovi suše sdělil: ať prý koná, jak chce, ale dále již bez něj. Že není Sancho Panza, aby stál v Kolovratu jako před větrným mlýnem a byl těm politickým panákům za blbce.


Plukovník Moravec tedy se zjištěním, o němž nepochyboval, zůstal sám. Nebyl žádný plašmuška, zprávy měl ve všech směrech několikrát prověřené. Hrnuly se na něho ze všech stran, z jeho expozitur v zahraničí, od diplomatů i od opět rozkurážené německé menšiny. Hlavně ale také od francouzské a britské tajné služby, ve které nyní viděl jedinou možnost, jak zachránit z potápějící se lodi pro příští boj, co se dá. Ale největší váhu přikládal schůzce s agentem, kterému zcela důvěřoval.


Tajemný A-54


Špión s kódovým označením A–54 byl největší vyzvědač, jakého naše vojenská rozvědka v první republice měla. Poprvé kontaktoval československé zpravodajce začátkem třicátých let. Jeho informace pak pokaždé skýtaly záruku nejvyšší kvality. Zpočátku šlo vyloženě o spolupráci za peníze, ale Moravcovi důstojníci by za tak extrémní kvalitu zaplatili cokoli. Dodával více informací než celá zaběhnutá špionážní síť.

Kapitán Tauer (vlevo) major Frank (vpravo) s německým agentem A- 54 v Praze 1938


Postupně zjistili, že dotyčný agent je Němec, a podle charakteristiky dodávaných zpráv zcela jistě příslušník Abwehru ve vysoké funkci. Jeho skutečnou identitu a jméno se však podařilo odhalit až koncem války. Tušili, že je odněkud ze Saska, protože na schůzky přecházel hranice u Potůček a zase se tudy vracel. Tentokrát se kódově ohlásil 3. března kolem desáté ráno přímo z okraje Prahy k naléhavé schůzce. Moravec pro něj poslal auto a v poledne už byl v utajení na konspiračním místě v Dejvicích. Bylo to hodně zvláštní. Od rozbití republiky po Mnichovu se neohlásil a na druhém oddělení ho již odepsali. Usoudili, že využil situace, aby se československým zpravodajcům vyvázal a zametl za sebou stopy. Proč se teď sám tak narychlo hlásí?


Nepadla žádná zbytečná slova, člověk by spíše řekl, že A-54 podává hlášení. Stáli proti sobě jako svíčky, napětí se by málem dalo krájet, i další dva přítomní zpravodajci cítili mrazení v zádech, když agent téměř odsekával jednotlivé věty:


„Za prvé – německé jednotky vtrhnou do Čech z několika stran ráno 15. března. Budou to čtyři armádní skupiny pod vedením Blaskowitze, Liszta a Bocka a Leeba. Praha bude obsazena do devíti hodin ráno, Brno z jihu asi ještě o něco dříve. Za druhé – Slovensko se den předtím odtrhne jako samostatný stát a spojenec Hitlera. Podkarpatskou Rus spolknou Maďaři. Vše je odklepnuto, dohodnuto, už se na tom nebude ani čárka měnit. Za třetí – bude to jakoby mírové opatření za účelem znovunastolení pořádku, bez mobilizace, protože československá armáda už je bezmocná. A konečně: Čechy a Morava se stanou protektorátem Říše a postupně se rozplynou v německém moři jednou provždy. Vše je rozhodnuto, kolos, který to provede, se již rozjíždí.“

Německá vojska v Praze 15. března 1939


Všechny cesty zavřeny


Moravec neměl jediný důvod k pochybnostem. A-54 vysvětlil, že přišel především proto, aby se jeho českoslovenští kolegové postarali o bezpečnost zpravodajských zdrojů po dobu války, která brzy propukne. Hlavní starostí A-54 bylo ochránit nyní dokumenty a kartotéky spolupracovníků – tedy i sebe sama. Moravec jej ujistil, že k datu invaze najde Abwehr v Praze jen pr