Úsměv, který pronikal duši

S napjatým očekáváním a sílící nervozitou sledoval celý svět v dubnu roku 2005 dění ve Vatikánu. Krátce po smrti Jana Pavla II. se v Sixtinské kapli sešli kardinálové, aby do čela církve zvolili nového papeže. Předchozí konkláve se naposledy konalo v roce 1978, takže zasvěcených pamětníků bylo už jen málo. Každému detailu se proto věnovala mimořádná pozornost.

Když bylo oznámeno, že shromážděné hodnostáře ještě před zahájením volební procedury osloví svým projevem šestaosmdesátiletý český kardinál Tomáš Špidlík, začaly tiskové agentury horečnatě pátrat, kdo to vlastně je, že se mu dostalo takové pocty. Duchovní promluvou, jejímž námětem byly úvahy o výběru nástupce sv. Petra, se totiž obracel ke svým „kolegům“ z kardinálského kolegia, ač sám již kvůli věku aktivně volit nemohl.


Kardinál Špidlík na otázku, zda to byl těžký úkol, odpovídal s humorem sobě vlastním, že nebyl, neboť mohl mluvit zcela svobodně. U posluchačů totiž podle něho nehrozilo nebezpečí, že by odpadli od víry…


Z konkláve vzešel papež Benedikt XVI., který si kardinála Špidlíka, jeho celoživotní práce a působení velmi vážil. Respektoval ho jako morální autoritu a uznávaného křesťanského orientalistu. Projevem této důvěry byly v následujících letech různé úkoly a pověření, a také konzultace textů projevů před návštěvou Svatého otce v České republice na podzim roku 2009. Při té ho boskovický rodák hrdě doprovázel a náročný program absolvoval celý od počátku až do konce s ním.


O tři měsíce později – 17. prosince 2009 – slavil Tomáš Špidlík v Římě 90. narozeniny. Projevem mimořádného uznání byla bohoslužba, kterou ve vatikánské kapli Redemptoris Mater za přítomnosti oslavence a české komunity celebroval sám Benedikt XVI. Místo nebylo vybráno náhodně. Vedle Sixtinské a Paolinské kaple je Redemptoris Mater třetí z oficiálních papežových kaplí. Její stěny zdobí mozaiky inspirované tradicí křesťanského východu. Jsou výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, jíž byl v roce 1996 pověřen Atelier duchovního umění římského Centra Aletti, které Tomáš Špidlík založil.

Svatý otec Benedikt XVI. blahopřeje kardinálovi Špidlíkovi k jeho 90 narozeninám


Papež ve své tehdejší homilii řekl: „…dlouhý život a jedinečná pouť víry (kardinála Špidlíka) dosvědčují, jak Bůh vede toho, kdo se mu svěřuje. Prošel však také bohatým myšlenkovým vývojem a vždy s nadšením a s hlubokým přesvědčením tvrdil, že centrem veškerého zjevení je Trojosobní Bůh a že člověk, stvořený k jeho obrazu, je v důsledku toho podstatným tajemstvím svobody a lásky…“

Zůstal vlastencem


Tomáš Špidlík patří bezpochyby k našim nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Mnozí z jeho krajanů ho však nemohli blíže poznat, neboť kvůli nacistickému a komunistickému režimu většinu života prožil mimo svou vlast.


Narodil se v moravských Boskovicích 14 měsíců po vzniku samostatného Československa 17. prosince 1919. Začátek druhé světové války a uzavření českých vysokých škol ho v 21 letech přivedly do jezuitského řádu. Po studiích v Holandsku a vysvěcení na kněze přijel do Itálie, která se mu stala druhým domovem.


I když v cizině prožil 64 let, kontakt se starou vlastí neztratil a na jeho češtině to nebylo znát vůbec. V Římě totiž bydlel v naší národní koleji Nepomucenum, kde zastával také místo spirituála. A rodný jazyk mu pomáhala uchovat i činnost ve vatikánském rádiu, včetně jeho slavných pátečních promluv.


Nucený odchod z domova nezměnil nic ani na jeho bodrém moravanství, které bylo základem střízlivého vidění světa a hluboké zbožnosti.

Autor článku s kardinálem Tomášem Špidlíkem při oslavě jeho 90. narozenin v Římě

Kardinál Špidlík nevyhledával v životě složitosti, naopak se snažil věci komplikované pojímat co nejjednodušeji. Stejně tak se duchovní síla jeho osobnosti neprojevovala pompézně a hřmotně, ale naprosto přirozeně. Svůj život stavěl na důvěře v Boha, neboť jen ta může způsobit nemožné. Proto prosil o její dar, aby ho mohl dávat druhým.


Uměl působivě promluvit i trpělivě naslouchat. Byl příkladem otevřenosti i jisté „univerzálnosti“, neboť stejně opravdově vystupoval v akademickém prostředí, při vesnické bohoslužbě, nebo v rámci rozhlasové diskuse.


S jistou nadsázkou lze říci, že i jeho zaměření na Východ následovalo tradici Tovaryšstva Ježíšova (byli to právě jezuité, kteří se v historii snažili působit jako misionáři v Indii, Japonsku, Číně i v Rusku). V roce 1955 obhájil svou doktorskou práci o ruské spiritualitě a v dalších letech se snažil vybudovat mosty mezi evropským křesťanským Západem a Východem. Nemalé potíže však působilo prolínání světského a církevního prvku v byzantské tradici. To jediné, o co se mohl kardinál Špidlík opřít, byly dobrá vůle a lidská ryzost. Možná právě proto se mu podařilo navázat s pravoslavnými křesťany pevné osobní vztahy.


Profesor Richard Čemus o Tomáši Špidlíkovi, mezi jehož žáky patřil, napsal: „Jako své poslání cítil ukázat světu hodnotu slovanské spirituality… Je-li dnes na Západě možné mluvit o spiritualitě srdce s respektem, pak je to hlavně jeho zásluha. Jan Pavel II. dobře věděl, kým Špidlík byl a čím přispěl evropskému křesťanství. I proto mu udělil kardinálskou hodnost.“

Kardinálský znak Tomáše Josefa Špidlíka

Očišťoval duše


Ve svých kázáních Tomáš Špidlík nepoučoval a nemoralizoval. Snažil se ukázat prostou krásu víry, která osvobozuje. Na svobodě ostatně velmi lpěl. Považoval ji za mimořádný dar, o který se nedal nikdy nikým připravit. Říkával, že Bůh chce lidi svobodné. Dobře však věděl, že zotročen je člověk obvykle vlastní vinou…


Svůj pohled na svět vyjádřil i takto: „Žijeme v obraze, jenže lidé neumějí číst obrazy a umělci zase neumějí skrze obrazy vyjádřit velké věci. Jenže všechno, co není zobrazeno, lidé nechápou. Ani reklamy. Člověk musí vše vidět. Obraz musí být něco, co mluví.“

Přátelsky a vstřícně se choval i vůči těm, kdo nesdíleli jeho víru. Právě ti se cítili být jeho osobností přitahováni nejvíce. Shrnuto slovy jednoho z nich: „Chybí mi jeho úsměv, který pronikal duší a očišťoval ji.“


Léčivý humor


Měl srdečnou povahu, byl vstřícný a přátelský. Na společenské konvence si příliš nepotrpěl, formality neměl rád. Respektoval sice nutnost zachovávat pravidla obecné zdvořilosti, nic se však nesmělo přehánět. Vzpomínám si na jedno ze svých prvních setkání s ním, kdy jsem mu při pozdravení chtěl na důkaz úcty políbit kardinálský prsten. Byla to pro mě přirozená věc, byl jsem tak vychován, ale pan kardinál mě chytil za ramena a mírným tlakem mě přiměl narovnat se.


Dokázal se pozorně dívat a sledovat. Nebylo možné před ním cokoli předstírat. Rychle prokoukl jakoukoli hru na city, nenechal se plačtivě utěšovat ani dojímat. Vůči druhým byl ale také velmi citlivý (nervozitu u přicházejících zaháněl tím, že vzal jejich ruce do svých), dokázal vnímat sílu energie i rozpoznat nemoc či fyzickou slabost.

Papež Benedikt XVI. koná obřad posledního rozloučení se zesnulým kardinálem Špidlíkem


Zatímco o vlastních zdravotních problémech mluvit odmítal a otázky směřující na jeho kondici – obzvláště po operaci krčku – zaháněl mávnutím ruky, velký respekt projevoval postiženým a nemocným za to, jak dokáží snášet utrpení a bolest.


Každodenní zdravotní trampoty přecházel s humorem. Jeden z jeho spolupracovníků vzpomínal, jak mu pan kardinál jednoho dne vyprávěl o ranní návštěvě u zubaře a o účtu, který musel po ošetření zaplatit. Při obědě pak oznámil, že se právě našel nový list svatého apoštola Pavla, který je adresován italským zubařům. A že začíná slovy: „Moji nejdražší…“


Smysl pro humor a sebeironii dokazoval vyprávěním bezpočtu historek. Jeho oči v takových chvílích zářily radostí a hlas měl plný smíchu. „Žert je jediná opravdová obrana proti bludům. Proto totalitní režimy nesnášejí vtipy…ty je totiž relativizují,“ říkával.

Pamětní deska kardinála Tomáše Špidlíka v rodných Boskovicích


Život žitý srdcem


Do jedné ze svých knih mi napsal nádherné věnování: „Život není čas, je setkáním s přáteli.“ Pozemské setkávání s přáteli se kardinálu Tomáši Špidlíkovi naplnilo 16. dubna 2010 (v den 83. narozenin papeže Benedikta XVI.). Místo posledního odpočinku nalezl nakonec u nás – ve velehradské bazilice, v níž – jak říkával – jsou ukryty všechny zákony umění a zásady solidní teologie. Předtím, než se vydal na cestu zpět „domů“ byla za něho v bazilice sv. Petra sloužena zádušní mše, kterou celebroval děkan kardinálského sboru Angelo Sodano. Obřad posledního rozloučení vykonal sám Svatý otec Benedikt XVI., který při této příležitosti také řekl:


„Naděje a radost jsou teologální reality, které plynou z mystéria Kristova Vzkříšení a z daru Jeho Ducha. Mohli bychom říci, že Duch svatý je bere ze srdce Vzkříšeného Krista a vštěpuje je do srdce svých přátel. Záměrně hovořím o obrazu srdce, protože otec Špidlík jej zvolil jako motto svého kardinálského erbu: „Ex toto corde“ („Z celého srdce“). Tento výraz se nachází v knize Deuteronomium, kde Mojžíš praví lidu: ´Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou silou!´ …Ježíš potvrzuje primát tohoto přikázání, ke kterému připojuje také přikázání lásky k bližnímu… Volbou tohoto motta náš ctihodný bratr takříkajíc vložil svůj život do přikázání lásky, vepsal jej cele do primátu Boha a lásky.


Potom je tu ještě jiný aspekt, další význam výrazu „Ex toto corde“, na který Otec Špidlík určitě pamatoval… Symbol srdce představuje ve východní spiritualitě sídlo modlitby, setkání mezi člověkem a Bohem, ale také s dalšími lidmi a s kosmem. Zde je třeba zmínit, že na erbu kardinála Špidlíka je srdce, umístěné na štítu, překryto křížem, na jehož ramenech se protínají slova PHOS a ZOE, světlo a život, což jsou jména Boží. Člověk, který plně – „Ex toto corde“ – přijímá světlo a život, stává se tedy sám světlem a životem v lidství a v univerzu.“


Tomáš Špidlík byl kněz, kardinál, profesor…ale v první řadě člověk nadaný darem sdělovat to hlavní krátce a jednoduše. Tak lze také chápat jednu z posledních vět, kterou řekl svým přátelům. Je to vlastně motto jeho života: „Co nepřivádí ke Kristu, zahyne.“


Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.