Čeští trampové v boji a odboji

Testament Brdské zimní armády: Buďte stateční a nikdy nezapomínejte na svou cestu mužů, na svou čest. Boj za vlast je to nejpřednější, nikdy ji nezraďte!


Druhá světová válka zamíchala s osudy i životy mnohých a trampové samozřejmě nebyli výjimkou. Následující řádky jsou věnovány těm statečným, kteří v této těžké době neváhali a na pomyslný „oltář vlasti“ položili to nejcennější - vlastní život.

Zlaté dno - pietní místo věnované padlým trampům


V prvním armádním sboru na východní frontě nás bylo dost a naše písničky nám moc pomáhaly, když bylo nejhůř. Naši kluci patřili mezi nejlepší rozvědčíky. Moc se nám stýskalo po kytarách, ale zase byly garmošky. A to byste nevěřili, jak se nám při garmošce pěkně zpívalo třeba takové:

„Do ranní mlhy když stín tvůj se řítí, ó cariboo, ó cariboo…“

(Vladimír Střelec - Old Jack Hobart)


To byl s námi v Anglii nějakej Ferko, tramp odněkud od Brna; Němci ho potom sestřelili nad Kanálem. Byl to strašně fajn kluk, ale co je pravda - zpíval jak prase, takže se to zpěvem ani nedalo nazvat. A vidíte, když někde v baru při whisce začal zpívat tu starou:


Vždyť osada, heleho, heleho,

jen trampům náleží

rád každý dá, heleho, heleho,

co na tom záleží


tak se to Angličanům moc líbilo…

(Frank Hejl)


V takovém koncentráku nebylo do zpěvu nikomu. Ale i tady, když se sešli dva trampové, jsi někdy mohl zaslechnout alespoň kousek písničky. Nemusíte mi věřit, ale já jsem dodneška přesvědčen, že ta stará písnička


„Osada stará zas

v klínu svém zahřeje nás…


člověku pomáhala a utvrzovala v něm vůli žít, přežít a zase se vrátit tam, kde prožil nejkrásnější chvíle svého života. Pamatuji se, jak jsme zalezli o vánocích roku čtyřiačtyřicet, když nám bylo opravdu moc zle, s Fredem Kolářem do kouta a tichounce, aby nás nikdo neslyšel, jsme brumlali: „Když osada se zahalí tmou / a řeka brouká na cestu / mysl má letí temnotou / daleko, daleko ku městu…“

(Otys)

Jerry Packard


Jerry Packard


Narodil se 9. 4. 1909 pod jménem Jaroslav Krsek v Mostaru v Hercegovině, v rodině českého důstojníka rakousko-uherské armády. Po skončení I. světové války bydlel Jerry Packard již v Čechách – u dědečka a babičky Krskových ve Vamberku. Teprve později celá rodina Krskova žila pohromadě v Praze.


Od roku 1925 začal jezdit na trampy na Okoř, do Svatojánských proudů i jiných "campů" u Vltavy nebo na Sázavě. Později tábořil U dvou bambitek naproti Jarovské pláni. Jen krátce osadničil v osadě Dakota, kde poznal i rub osadnického života. Když se seznámil s Vladimírem Střelcem – Old Jackem Hobartem, raději se spolu s ním vrátil k malým ohníčkům a skrytým "campům" na Brdech.


Po odchodu Jacka Hobarta na vojnu zde na podzim 1928 založil společně s Billy Brochesem a dalšími kamarády legendární Brdskou zimní armádu, která v době své největší slávy měla 147 členů. Packard, jako její velitel, měl hodnost generála. Smysl pro čest a spravedlnost zákonitě přivedl tyto trampy hned na začátku okupace do protinacistického odboje. Jejich důkladná znalost terénu včetně přilehlého brdského vojenského prostoru, který za války sloužil Wehrmachtu a vojskům SS, umožňovala získávat cenné informace a předávat je dál. V červenci 1942 byl Packard zatčen gestapem, převezen do Prahy na Pankrác a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam byl začátkem roku 1943 stižen těžkým zápalem plic a místo ošetření byl dozorci polit studenou vodou. Zemřel ve vysokých horečkách 20. února 1943.


„Čirou náhodou jsme při příjezdu okupantů stáli vedle sebe na Příkopech. Packard byl potom mezi prvními, kteří šli do ilegální práce. Jakou důležitost přikládalo gestapo právě jemu, dokazuje, že si pro něho přijelo ven, do lesa, a nečekalo, až se v neděli večer vrátí. Generál Packard nezklamal. Mlčel. Svým mlčením zachránil desítky kamarádů, které by jinak čekal stejný osud“ (Irčan)


Billy Broches


Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Ve svých trampských začátcích směřoval převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.

Billy Broches


Později si jeho trampská parta dává název Dickey Club a společně opouštějí již příliš živé oblasti u Vltavy i Sázavy a začínají jezdit převážně na Brdy. Zde společně s Jerrym Packardem spoluzakládá Brdskou zimní armádu.


Zpívá ve vokální skupině Dickey Club Trio (s podtitulem Voice Jazz), která neměla v tehdejší Evropě obdoby. Z hlediska hudebního pro ni byly vzorem americké soubory jako Mills Brothers, The Revellers a hlavně Comedian Harmonists. V roce 1930 Dickey Club Trio nazpívalo patnáct písniček u firmy Odeon.


Billy Broches se nevěnoval jen trampingu a hudbě, ale také sportu – boxoval a hrál ragbyovou ligu za Slavii Praha.


Po vypuknutí války se zapojil do protifašistického odboje. V květnu 1940 zatklo Brochese gestapo za účast na přípravě protifašistických akcí a šíření protinacistických letáků.


Byl vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci, v Drážďanech, ve Wuppertalu a Berlíně-Plötzensee. Nikdy nezradil.


„Pozdravuj moje lesy, moje milá, a všechny kamarády trampy, všem posílám kus svého srdce, měl jsem je tak rád. Schází mi moje kytara a naše písně, Tvoje dlaň a můj malý... Buďte stateční a nikdy nezapomínejte na svou cestu mužů, svou čest, boj za vlast je to nejpřednější, nikdy ji nezraďte.“ napsal Bill Broches své ženě Pavle Brožkové - Saxoně několik hodin před svou popravou dne 11. 1. 1943 ve věznici Plötzensee u Berlína.


Vilda Jakš


V českém filmu Pěsti ve tmě, natočeném v roce 1985 režisérem Jaroslavem Soukupem, se hlavní hrdina jmenoval Vilda Jakub. Podoba jména s Vildou Jakšem rozhodně nebyla náhodná.

Vilda Jakš


Vilda Jakš se narodil 25. dubna 1910 v Bratčicích u Brna. V době dospívání odešel do Prahy ke svému strýci vyučit se čalouníkem. Zde se seznamuje s trampingem a jeho osadou se stává Starý Kansas ve skalách vysoko nad řekou Sázavou.


Rovněž začíná boxovat. Na osadě i v klubu Český lev. Zprvu jako amatér, později se profesionalizuje. Stal se prvním československým boxerem, který bojoval o titul mistra světa, a to v Paříži proti Marcelu Thilovi. Bohužel neúspěšně, ale tehdejší český i francouzský tisk hodnotil jeho výkon velmi vysoko. Sám Marcel Thil Vildovi Jakšovi prorokoval velkou boxerskou budoucnost. Na tu však již nedošlo.


Po okupaci Československa opustil Vilda Jakš republiku a složitou cestou přes Itálii se dostal do Francie. Po porážce Francie pokračoval dál do Anglie a stal se palubním střelcem u československé 311. bombardovací perutě. Byl nejméně jednou raněn a po roce válčení byl odvelen do zázemí, jako instruktor střelců. Zde však dlouho nevydržel a znovu se dobrovolně hlásil do bojových akcí.


Peruť byla mezitím převelena k Pobřežní stráži - tedy k honům na ponorky.

21. srpna 1943 při operačním letu nad Biskajským zálivem objevila Jakšův Liberátor letka německých stíhačů a sestřelila ho. Těla členů posádky nebyla nikdy nalezena. Sestřelen byl i jeden z německých útočníků, Vilda Jakš nedal svůj život zadarmo. Stal se držitelem Medaile za chrabrost a Československého válečného kříže. V roce 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

Zlaté dno - pietní místo věnované padlým trampům, stav před vykácením v roce 2014


Kamarádi tábořili na sklonku roku 2011 na Šumavě a večer u ohně dostali chuť na pivo. Jeden z nich vzal bágl, naházel do něj čutory a zmizel ve tmě, aby po hodině cesty došel do hospody. V ní si dal u pípy na stojáka jeden kousek a nechal stáčet do čutor zlatavý mok.


V hospodě bylo veselo, protože v ní juchala početná německá klientela, kterou samozřejmě vousatý zjev v zeleném zaujal. Po chvilce došel k trampovi jakýsi týpek a pravděpodobně inspirován jeho velikostí si vzpomněl na jiného velikána, předválečného německého boxera Maxe Schmelinga. Postavil se do boxerského postoje a se slovy „Max Schmeling“ začal pěstí oťukávat trampovo rameno, který dělal, že se nic neděje a dál pozoroval hospodského, jak stáčí pivo.


„Max Schmeling, Max Schmeling“ stále opakoval rozparáděný Němec a v boxerském postoji dál bouchal do trampova ramene. Ten si nechal v klidu dotočit pivo, uložil jej do báglu, potom se otočil k boxerskému nadšenci a se slovy „Vilda Jakš“ mu ji takovou vyťal, že nebohý boxer amatér přeletěl přes tři stoly a ustlal si na zemi.


A bylo po zápase…


Po skončení války se z brdského campu Zlaté dno, který byl založen Brdskou zimní armádou, stalo pietní místo za padlé a popravené trampy. Na okolních kmenech smrků byly desítky dřevěných vzpomínkových placek. Bohužel v roce 2014 byly smrky necitlivě pokáceny a nyní se Zlaté dno nachází na pasece.


Článek vyšel v měsíčníku MY 5/2018 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.