Říjnové teze Petra Žantovského

Říjen je desátý měsíc roku podle Gregoriánského kalendáře a má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem. Tento bohulibý měsíc však poskytuje mnoho prostoru k dalším zamyšlením. Lid mnohá z nich vetkl do dnes už pohříchu zapomínaných pořekadel. Například: „Když Měsíc v pěkném a jasném čase se obnovuje, tedy jesť k doufání pěkné vinobraní.“ A ze stejného soudku: „Září víno vaří, a co nedovaří, říjen dopeče.“ Případně „Září víno vaří, říjen víno pijem.“ Není však vše jen o radostech tekutého druhu. Po říjnu obvykle (ještě nikdy to nebylo jinak, tedy se na to snad lze spolehnout) přichází počasím nevlídným proslulý listopad co předstupeň zimy, a tu se doporučuje být na vše připraven. Proto se říkávalo: „Když čečetek nevídati, hotov se na tuhou zimu.“ (Čečetka je druh stehlíka, pro ty, co zrovna chyběli na zoologii.)

K předzimnímu období se vztahuje též tato novinářská bajka na téma „co je ve vztahu mezi politiky a žurnalisty slepicí, a co vejcem“: „Přijdou indiáni za šamanem a ptají se, jaká bude letos zima, jestli mají řezat dřevo. ,Zatím nevím, hvězdy mlčí, ale řežte dřevo, já to zjistím´, řekl jim šaman. Za týden přijdou znova. Šaman zase nic neví. ,Řežte, řežte, příště to budu vědět přesně.´ Když přijdou indiáni po páté, tak to začne být šamanovi trapné, a rozhodne se, že to zjistí. Zajde do nejbližšího hydrometeorologického ústavu, a zeptá se, jaká bude zima. ,Určitě tuhá, indiáni řežou dřevo.´“


Platnost této vyprávěnky budeme mít možnost za pár dnů ověřit v praxi. Budou totiž volby. Parlamentní. Člověku se až nechce špinit papír komentářem k této události. Nicméně je to nutné. Protože volby podle liberálně demokratických „pravidel“ jsou přehlídkou lží, podrazů, falšování, manipulací a všeho, co bychom asi nenazvali hlasem lidu. Rozhodně v tom nelze spatřovat zájem o blaho lidu, toho lidu, z něhož prý pochází všechna moc ve státě. Nu nevím.


Tím blahem se oháněla dlouhá řada polistopadových politických garnitur, počínaje Velkým Václavem Václavovičem H. To na jeho adresu sepsal Karel Kryl blahé paměti štěpné veršíky: „Sedí Váša v Jumbo-jetu, letí do Hradce,/ kancelář má na klozetu, v křeslech poradce, / Azbuk straší na Okoři, jeho děsí Braniboři,/ takže radši v Mrtvým moři letí koupat se.“ Případně „Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem / Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem.“

Mimochodem, „Král Václav“ se narodil 5. října (1936). A taktéž v říjnu, a to dvanáctého, L.P. 1989, se zúčastnil zásadní opoziční aktivity, organizované Společností pro veselejší současnost. Odboj ten spočíval v akci, kdy se sešla parta disidentů (Marvanová, Placák atd, včetně VH) na dětském hřišti a plácali z kyblíčků bábovičky. Téhož dne zavítal do bytu VH tým Krátkého filmu, jemuž tehdy řediteloval syn Miloše Jakeše, aby s budoucím prezidentem (což jsme my obyčejní živočichové ještě netušili, ale ti nahoře už asi ano) pořídili interview. A pak že ten svět není samé překvapení!


Leč zpět k tomu blahu pro lid. Posloucháte-li výroky většiny kandidujících parlamentních stran, nutně získáte dojem, že buď se ti dobří mužové a ženy pomátli/y, nebo si z vás prostě tropí šašky. Země, která se topí v dluzích, si dovoluje zatěžovat rozpočet mnohamiliardovými náklady na covidové testy a vakcíny, ačkoli ještě nikdo nijak neprokázal jejich bezchybnou účinnost. Vláda, která je na ty dluhy skoro až hrdá, si objedná za bezmála sto milionů pronájem u jednoho oligarchy, postaví tam vojenský špitál, protože prý nejsou kapacity v nemocnicích standardních, načež do té nemocnice zavítá za celou dobu její existence leda zatoulaná kočka, nikoli však pacienti a zdravotnický personál.

13. října slavíme mezinárodní den za omezení přírodních katastrof, např erupcí sopek


Mezitím politici někdejší pravicové strany odezírají nesmysly vyslovené v Bruselu, tvrdí o sobě, že jsou Tchajwanci, a vytrubují do světa, že se chtějí vrátit k zahraničně-politickému stylu právě Václava Havla, toho, jenž tuto stranu a jejího zakladatele Václava Klause po celý polistopadový čas upřímně nenáviděl a pronásledoval. Přiznám se, že nejsem politolog, a tak následující řečnická otázka směřuje k odborníkům: Znáte jiného prezidenta, který by pomohl sundat vlastní, resp. z voleb vzešlou vládu? VH to dokázal svým Rudolfínským projevem z prosince 1997, v němž popřel vše, oč v naší zemi po roce 1989 šlo. A aby absurdnostem nebylo konce, v den nedožitých Havlových osmdesátin, 5. října 2016, na stejném místě jiný, leč v mnoha obrysech podobný řečník, Petr Pithart, hřímal: „Seberte odvahu a s ní i rozvahu. A mluvte tak jasně, jak mluvil Václav Havel v této síni před devatenácti lety.“ Co dodat?


Ani v říjnu neopomeneme několik „slavných“ či možná někým i slavených mezinárodních dnů. Tak třeba 13. 10. je Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof (International Day for Disaster Reduction), jejž vyhlásila OSN v roce 1989. S jistou škodolibostí musím podotknout, že tato zbytečná organizace opět i v tomto punktu potvrdila svou zpozdilost. Vždyť přece už v 50. letech jsme společně pěli píseň s textem Václava Čtvrtka (to je ten od Křemílka a Vochumůrky): „Chlapci a děvčata, vpřed/ stavíme nový svět/ jeden - ten má malou sílu, /proto všichni ruce k dílu/ stavíme nový svět/ chlapci a děvčata, vpřed!// Rozsvítíme slunce štěstí/ pro každého bude hřát/ poručíme větru, dešti,/ kdy má pršet a kdy vát./ Proměníme celou zemi/ v rudých květů záplavu/ dokážem to všichni s všemi/ od východu k západu!“ Pokud vám to připomíná refrén předvolebních slibů, o nichž psáno výše, není to podobnost čistě náhodná. Revoluce a revolucionáři jsou zpátky, jen si teď vybrala barvu, která je prý zdravá pro oči. No aspoň pro něco.


Takže si 10. 10. můžeme připít na Světový den duševního zdraví (World Mental Health Day). Je víc než pravděpodobné, že to všichni budeme brzy potřebovat.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.