Život, lásky a pád semínkového generála

Kdo byl generálmajor Jan Šejna? Proč se rozhodl nejvyšší politik na ministerstvu obrany uprchnout do země úhlavního imperialistického nepřítele? Proč právě jeho činy vedly k takovým dalekosáhlým politickým důsledkům a přispěly k politickému pádu Antonína Novotného?

Jan Šejna


Letos uplynulo padesát tři let od útěku generála Jana Šejny do USA. Přesněji řečeno do Itálie, odkud byl do zámoří dopraven speciálně vypraveným americkým letadlem. Jeho zmizení způsobilo koncem šedesátých let politické zemětřesení, protože šlo o jednoho z nejvyšších důstojníků tehdejšího socialistického Československa. Důsledky jeho činu posloužily jako vhodná „mediální munice“ k odstranění prezidenta a prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa Antonína Novotného. Muže, jehož postavení se zdálo dlouhou dobu neotřesitelné. Šejnova aféra se stala zároveň jakýmsi prologem Pražského jara roku 1968, protože umožnila reformistům v čele s Alexandrem Dubčekem chopit se otěží moci pod záminkou odstranění Novotného zkorumpovaného vedení. Korupce, nejvíc zneužívané a zároveň zázračné slovo, které je také dnes motorem velkých politických změn, nebo dokonce státních převratů, sehrálo skutečně i tehdy nezanedbatelnou roli.


Léčba chudobou


Jan Šejna prožil své dětství a léta dospívání v rodině chudých rolníků na Strakonicku. Později vzpomínal, jak se v jeho rodné vsi špatně žilo. Nebyl tam ani kostel, ani škola. Jediným místem, kde se lidé scházeli, byla místní hospoda. Děti musely chodit denně pět kilometrů lesem do školy v sousední vesnici. Vyrážet musely již brzy ráno za tmy, v zimě se dokonce brodily sněhem. Otec Jana Šejny byl rolník, zřejmě tak trochu bohém, milující divadlo. Matka tvrdě pracovala a vlivný generál později dojatě vzpomínal, jak ji jako chlapec viděl plakat, když nemohla dát svým dětem nic k jídlu. Tehdy jí slíbil, že až vyroste, postará se o ni. Zřejmě tehdy uzrálo v malém chlapci přesvědčení, že musí v životě něco dokázat, aby prolomil bludný kruh chudoby. Slib nakonec nesplnil, ba co hůř, ani se s matkou nerozloučil. Věděl, že kdyby se jí svěřil s plánovaným útěkem na Západ, nejspíš by to nepřežila. Přesto se domníval, že matka při posledním setkání intuitivně cítila, že syna už nikdy nespatří.


Základní školu Šejna ukončil jako premiant a odešel studovat na střední školu do blízkých Strakonic. Ve třídě byl jediný, kdo pocházel z venkova, a zdálo se, že se před ním otevírají příznivější životní vyhlídky. Sen o lepším životě však brzy skončil, když musel školu opustit. Později tvrdil, že ve studiích nemohl pokračovat kvůli tomu, že jeho rodiče vyšetřovalo gestapo. Ve skutečnosti byla skutečnou příčinou krádež potravinových lístků. Nejtěžší protektorátní období po vyhlášení stanného práva jako odvety za atentát na Heydricha tak mladý Šejna prožil v klatovském vězení, kam ho poslal německý soud.

Potravinové lístky za protektorátu


Po vyloučení ze studií pracoval na statku. Na počátku roku 1945 byla porážka nacistické Třetí říše už jistá. Tehdy povolali nedostudovaného chlapce na Moravu, aby tam pomáhal budovat protitankové zátarasy. Šejna tvrdil, že se mu podařilo za pomoci kamarádů uprchnout a vrátit se domů. Vyprávěl, že musel asi tři týdny putovat pěšky, než svého cíle dosáhl.


Cesta na vrchol


Konec války znamenal také pro mladého muže a jeho rodinu naději na lepší život. Československá vláda slíbila chudým rolníkům půdu a hospodářství po odsunutých Němcích. Šejnovi se odstěhovali na Litoměřicko, kde mladý Šejna brzy vstoupil do komunistické strany. Po únorovém převratu v roce 1948 se stal členem oblastního výboru strany a na starost dostal zemědělství. Pro svůj další kariérní růst měl ideální kádrové předpoklady. Nejenže pocházel z chudých poměrů, ale jeho strýc byl předválečným členem strany, jenž skončil za okupace ve spárech nacistů.


Šejnovi se začali angažovat v kolektivizaci venkova, což se neobešlo bez problémů. Šejna ve svých pamětech, vydaných na počátku osmdesátých let v Londýně, zmínil dosti divokou historku z té doby, nad jejíž pravdivostí visí veliký otazník. Jeho otec se prý postavil v roce 1949 do čela okresní kolektivizace. Protože však nebyl dobrý zemědělec, dostavily se neúspěchy a jeden důstojník Státní bezpečnosti ho obvinil ze sabotáže. Jenže dotyčný důstojník se prý silně opil a ještě téhož večera se po riskantní jízdě na motorce zabil.


Zásadní obrat v životě ambiciózního mladíka způsobila základní vojenská služba v Plzni, kterou nastoupil na podzim 1950. Otec ho prý dovezl na železniční stanici traktorem. Velitel praporu se dozvěděl o jeho dosavadní stranické angažovanosti a udělal z mladého vojáka propagandistu. Pouhý týden po Šejnově nástupu na vojnu se komunistický vůdce Klement Gottwald rozhodl přizpůsobit československou armádu sovětskému vzoru. Odvolal proto dosavadního ministra obrany Ludvíka Svobodu a nahradil ho svým zetěm Alexejem Čepičkou. Ten provedl požadované změny velmi rychle a zavedl v armádě také systém politických komisařů – tzv. politruků. Tuto příležitost si Šejna nenechal ujít, a tak rychle stoupal po kariérním žebříčku.

Generál Šejna hovoří s vojáky v Litoměřicích


Na X. sjezdu KSČ byl v pouhých sedmadvaceti letech zvolen členem ústředního výboru KSČ. Tam se také poprvé setkal s vůdcem sovětských komunistů N. S. Chruščovem. Ten prý Šejnu vnímal vzhledem k jeho nízkému věku jako komsomolce. Šejna na oplátku poznamenal, že Chruščov měl špatně ušité boty a celkově působil dojmem archetypálního mužika. Účast na stranickém sjezdu však přinesla Šejnovi zkušenost se zákulisní politikou. Zúčastnil se několika kuloárových jednání a jedno z nich se mu stalo inspirací do budoucna.


Během diskuse se Chruščov znenadání obrátil na prezidenta Novotného s dotazem, kde je generál Svoboda. Novotný vyhýbavě odpověděl, že pracuje v jednom zemědělském družstvu. Kdysi se prý objevilo podezření, že chová sympatie k Západu, a musel opustit vysokou politiku. Nablízku seděl i Alexej Čepička, který rovnou prohlásil, že Svoboda byl západní špión. To však Chruščova rozpálilo do běla. Obrátil se k Čepičkovi s krajním znechucením: „Generál Svoboda je velký vlastenec, který za války bojoval po boku Sovětského svazu za osvobození své vlasti. Co jste za války dělal vy? Pracoval pro Hitlera?“ Šejnovi v tu chvíli došlo, že se Čepička právě definitivně odepsal. Dobře si tento rozhovor zapamatoval, protože pochopil, jak mu může pomoci posunout se dál.


O dva roky později na dubnovém plénu ÚV KSČ vystoupil Šejna se zdrcující kritikou Čepičky, který byl 20. dubna odvolán z funkce ministra národní obrany a Šejna se stal náčelníkem sekretariátu nového ministra Bohumíra Lomského. Měl prý ve skutečnosti hlídat pramálo zkušeného nového šéfa rezortu a správně ho usměrňovat.


Život na hraně