Srbové z Lužice: Malý národ silné víry

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana využil krátké dovolené k nepříliš daleké cestě za naše hranice, aby zde učinil zásadní objev, o který se chce s námi podělit. Náš současný svět, který nazýváme vyspělým, zažívá již několik let intenzivní kulturní válku. Pokrokáři atakují vše tradiční, relativizují osvědčené hodnoty, zavrhují víru v Boha a haní lásku k vlasti. Výslednicí je ovšem také zvyšující se zájem občanů o konzervativní pohled, který je pokrokářům trnem v oku.

Konzervativní směr dnes představuje kotvu v rozbouřeném moři různých novodobých -ismů, které znovu chtějí zotročit člověka. Abychom byli v soupeření s progresivismem úspěšní, nesmíme se uzavírat sami do sebe, ale měli bychom se snažit nalézat inspiraci i za našimi hranicemi. Nádherný příklad takto inspirující nalézáme nedaleko České republiky, u Srbů v Lužici.

Malý šedesátitisícový národ dokázal přežít obklopen osmdesátimilionovým německým oceánem. Zachoval si svůj slovanský jazyk, kulturu, školství, svébytnost. Není to jednoduchý boj – Srbové v Lužici musí každý den usilovat o své uchování. Zvláště snaha o záchranu národního školství je nikdy nekončící.

Síla Srbů z Lužice ale netkví jen ve statcích materiálních. Návštěvníka kraje kolem Budyšína příjemně překvapí tisíce pečlivě a s láskou udržovaných křížů a Božích muk. Osloví bohatost duchovního života, vskutku živá Církev, kostely plné zbožných lidí. Ano, katolická církev je v Lužici bytostně spjata se Srby. Pomáhala uchovat jejich jazyk, jako klenot nejcennější.

Německé protestanství nikdy neudolalo katolictví Srbů v Lužici. Je úžasné číst místní katolický tisk a dozvídat se o úžasných akcích, jako jsou pečlivě připravené poutě a programy duchovní obnovy.

Není tedy divu, že mezi Srby v Lužici mimořádně rezonovala nedávná návštěva kardinála Dominika Duky v mariánském poutním místě Róžant, čímž se otevřela se tím nová kapitola vztahů mezi Čechy a Srby v Lužici. Máme ostatně na co navazovat, ať už jde o bývalou společnou státnost nebo pomoc Lužickým Srbům za rakouského císařství a první republiky.

Podejme Srbům v Lužici, tak, kde je to třeba, pomocnou ruku, především však upřímné přátelství. Na oplátku můžeme pít z osvěžujícího pramene lužickosrbské zbožnosti, oné živoucí víry v Boha Dobrotivého.

Proto každému doporučuji udělat si čas a alespoň na pár dnů do Lužice zavítat. Nadechnout se v krásné krajině, zastavit se u Božích muk, v tichosti nabírat onu nevyčerpatelnou sílu, tryskající z duchovních kořenů tohoto nezlomného národa. Budź chvalen Jězus Chrystus!

Článek vyšel v měsíčníku MY, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY92019 #Ovčáček #Lužice #Křesťanství

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon