Tři zlatá jablka

Přehnané strašení dětí k českým mikulášským zvykům rozhodně nepatří. Dnes ale čelíme jinému extrému – obavě, že pohled na čerta dítě duševně poškodí. Mikuláš bez pekelníka je však jako topinka bez česneku.

„To je pan Buriánek, to je pan Buriánek,“ křičel jsem ze všech sil a zalézal pod postel. Pan Buriánek byl kamarád mých rodičů a každoročně vykonával u nás doma službu čerta během mikulášské nadílky. Jeho kolegy, také přátele našich, jsem v maskách svatého Mikuláše a anděla nepoznával, jeho však, přes všechno černidlo a rohatost, bezpečně ano.

Svatý Mikuláš z Myry

Alespoň od mých šesti let už to bylo jasné. Jenže, co naplat, možná to taky znáte: jakmile se na chodbě ozval hlas kravského zvonce a řinčení řetězů, zmocnila se mě podivná bázeň. Strašidelná i hezká zároveň. Žádný děs, kvůli kterému bych neusnul, ale jakési mrazení po zádech, které mi velelo skrýt se pod válendu a uniknout pohledu na toho umouněného běsa, bez ohledu na to, že jsem v něm poznával známého člověka. Snad v tom bylo to každoroční opakování a očekávání něčeho, co pak opravdu přišlo. Nevím. Prostě to fungovalo. Funguje to v českých zemích už sedm set let.

Mikulášské obchůzky jsou totiž jedním z našich nejstarších lidových zvyků vůbec. Máme je doloženy už ze 14. století a příliš se od oněch dávných let nezměnily. Ústřední postavou při nich vždy byl svatý Mikuláš, dobrotivý biskup roznášející dětem dárky. V jeho průvodu nikdy nechyběly také postavy anděla a čerta, které mají dětem připomenout, že dobré dary by si měly zasloužit a že za viny přichází trest. Mikuláš ztělesňuje Spravedlnost i Milosrdenství, proto se zlobivé děti dočkají v nadílce kusu uhlí nebo staré brambory, ale zároveň, neboť jsou už dost vyplašené čertem, dostanou nakonec i vytoužené sladkosti.

Ve starých zprávách čteme, že kdysi bývaly v Mikulášově doprovodu ještě další maškary, například figura smrtky nebo zlého řezníka, což byla postava odvozená z legend o svatém Mikuláši, časem se však ustálila klasická sestava Mikulášova „týmu“, kterou lze v podvečer 5. prosince dodnes potkat na beskydských vsích stejně jako na pražských Vinohradech.

Tradice je to překrásná a její kontinuita je až neuvěřitelná. Samozřejmě, tak jako u všeho, záleží na tom, kdo se jí chopí. I z minulých staletí máme zprávy o neplechách, které během nadílky způsobili nevhodně se chovající „maškary“. Přehnané strašení dětí k českým mikulášským zvykům rozhodně nepatří. Lidé, které na celé tradici zajímají právě jen ti čerti, jsou, slušně řečeno „za míň“. V současnosti se ale lze setkat i s opačným extrémem, s úzkostlivou obavou, aby se děti nevyděsily už z pouhého pohledu na čerta. Ale Mikuláš bez čerta a anděla, to je jako topinka bez česneku či tanec bez hudby.

Mikulášská nadílka v podobě Josefa Lady

Ochránce dětí

Svatý Mikuláš (Nikolaus) byl reálnou historickou postavou. Žil na přelomu třetího a čtvrtého století a působil jako katolický biskup ve městě Myra v Malé Asii. Byl proslulý svou laskavostí a štědrostí. Od raného středověku byl uctíván také jako ochránce námořníků a lidí od vody, protože podle jednoho vyprávění svou modlitbou utišil mořskou bouři. Proto najdeme jeho vyobrazení také na cechovním znaku českých vorařů. Především byl ale vždycky znám jako přímluvce a ochránce dětí.

K této Mikulášově roli se váží dvě legendární historky: První z nich je pěkně strašidelná. Vypravuje o tom, že jakýsi zvrhlý řezník zavraždil tři malé chlapce a chtěl je prodat na maso. Mikuláš zločin odhalil a nešťastné chlapce zázračně vzkřísil z mrtvých.

Druhá historka se naopak týká tří děvčátek. Jejich otec se prý těžce zadlužil a krutý věřitel chtěl jeho dcerky prodat do otroctví. O případu se dozvěděl svatý Mikuláš, a poslal proto chudým dívkám zlato, aby se mohly vykoupit. Jelikož nechtěl, aby se o jeho dobročinnosti vědělo, roznášel své dary v noci. První dívce schoval zlato do dřeváků, které stály před prahem jejího domu, druhé do punčochy visící na prádelní šňůře, třetí spustil zlato v košíku komínem do vyhaslého krbu. Všechny tyto motivy se pak odrážejí v různých formách mikulášských dárků. Zlato, které Mikuláš dětem poslal, mělo prý podobu tří zlatých jablek. Proto mívá svatý Mikuláš na různých sochách či obrazech v ruce košík s třemi jablky, a jablíčka by také neměla chybět v žádné mikulášské nadílce.

Svatý Mikuláš byl ctěn na západě i východě, jeho svátek se slavil po celé Evropě. V každé zemi pochopitelně získal vlastní zvláštní podobu. V Bavorsku je Mikulášovým průvodcem strašidelný „Ruprecht“, v Rakousku zase čerti v děsivých vyřezávaných maskách, známí „krampusové“. V Nizozemsku tradičně doprovází Mikuláše jeho mouřenínský sluha a pomocník „černý Petr“ a děti chystají pro Mikulášova oslíka svazek mrkve.

Také v naších zemích můžete stále častěji narazit na známého Kokakoláše

Santa Claus není Ježíšek

Z Mikulášova jména (německy zdomácněle Nikolaus = Klaus) vzniklo pojmenování Santa Claus, které se rozšířilo v anglosaském světě a dnes se na nás valí odevšad ve své deformované komerční podobě. Ve skutečnosti ale nejde o nikoho jiného, než o nám dobře známého Mikuláše. V 16. století vystupoval v severním Německu Martin Luther proti svátkům světců, tedy i proti svátku svatého Mikuláše. Jelikož však byla mikulášská nadílka oblíbeným lidovým zvykem, doporučil přenést ji na datum Vánoc, kdy se také rozdávají dárky. Postava dárkonoše tak postupně vyměnila oděv biskupa – tedy cípatou čepici, mitru a berlu, za červený šat lesního skřítka. Jméno však zůstalo.

Spojení mikulášské a vánoční nadílky v protestantských zemích způsobuje dnes v hlavách některých lidí zmatek. Možná jste už taky slyšeli někoho, jak ukazuje na obrázek Santa Clause a říká: Hele Ježíšek! No nevím, ale když si vzpomenu na slova známé české vánoční koledy „Ježíšku panáčku, já tě budu kolíbati…“ musím zapochybovat o zdravém rozumu takových lidí. Představa, jak kolíbají statného starce v červeném kožíšku, je vážně úsměvná. Tedy, stručně řečeno, Santa Claus není ani náš, ani Ježíšek, ale americký Mikuláš.

MY si ale ponechme toho svého. A tradiční výsadu českých dětí – zažít v prosinci nadílky dvě! První s návštěvou svatého Mikuláše, tu krásnou předehru a příslib Vánoc, a druhou, tu velikou, před vánočním stromkem a jesličkami.

Článek vyšel v měsíčníku MY, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY122018 #SvMikuláš #Tradice #Vánoce #Bahník

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon