Korunovační klenoty - Jablko sváru

Osudy korunovačních klenotů českých králů – jednoho z nejdůležitějších symbolů naší tisícileté státnosti – byly vždy dramatické. A je tomu tak dosud. Většina veřejnosti žije v přesvědčení, že ty, které jednou začas lze spatřit vystavené na Pražském hradě, jsou kompletní sadou. Opak je pravdou. Část má stále v rukou Vídeň. Máme šanci dostat je zpět?

Gotické žezlo a jablko Království českého v pokladnici vídeňského Hofburgu

Informovanější část české veřejnosti i někteří politici žádají Rakousko o navrácení původních gotických českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy. A to přesto, že řada našich i rakouských odborníků se shoduje, že šance na vrácení gotického žezla a jablka Království českého, jež se dnes spočívá v pokladnici vídeňského Hofburgu, je poměrně malá.

Je to absurdní: ač jsou ve Vídni české královské insignie běžně vystavovány, od dob první republiky se našim představitelům nepodařilo vyvinout dostatečný tlak na to, aby nám byly symboly české státnosti navráceny. V současnosti jsou tyto vzácné skvosty součástí výstavy Privilegium Maius a jeho dějiny ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu. Přitom málokterý z českých historiků pochybuje o tom, že Rakousko drží klenoty neoprávněně.

Do čela iniciativy za návrat části českých korunovačních klenotů se postavil v minulém roce moravský senátor za Uherské Hradiště Ivo Valenta. Kromě jiného napsal v říjnu dopis prezidentovi republiky, aby v této věci zahájil s Rakouskem rozhovory. Senátor byl podle svých slov překvapen, když zjistil, že dodnes se nikdo nepokusil dostat české korunovační klenoty z „vyhnanství“ domů. Čím více času uplyne, tím to bude komplikovanější.

Žijeme v omylu

Většina naší veřejnosti žije v přesvědčení, že korunovační klenoty, symbol státu, jsou bezpečně uloženy na Pražském hradě. To však není úplná pravda. Klenoty nechal zhotovit Karel IV. (moravský markrabě 1333-49, český král 1346-78). Karlova gotická koruna je však dnes doplněna renesančním královským jablkem a žezlem z 16. století. Původní gotické královské jablko a žezlo jsou v pokladnici vídeňského Hofburgu. Tento údaj mimochodem nenaleznete v informacích o korunovačních klenotech v dějepisných učebnicích.

Přitom rakouské muzeum samo uvádí, že jde o žezlo a jablko Království českého zhotovené z pozlaceného stříbra ve 14. století v Praze. A nejen to. Je tam uložen i vzácný ceremoniální český kurfiřtský plášť. Gotické žezlo a jablko jsou méně zdobné a z pozlaceného stříbra ve srovnání s renesančním zlatým jablkem a žezlem, avšak jsou podstatně starší, a proto jejich symbolická i historická cena je nesrovnatelně vyšší.

Za třicetileté války, v obavě před švédským vojskem, byly korunovační klenoty převezeny do Vídně. Prozíravé opatření je zachránilo před uloupením, když loupeživí Švédové obsadili Pražský hrad. Do Prahy pak byly klenoty přiváženy jen na korunovace, trvale se na Pražský hrad vrátily roku 1791. Jenže ne kompletní. Původní žezlo a jablko zůstaly v Rakousku.

Z portrétů králů s korunovačními insigniemi lze zjistit, že gotické žezlo a jablko ještě užil král Matyáš (1611-19) a Fridrich Falcký (1619-20). Lze předpokládat, že byly užity i v roce 1617 při korunovaci Ferdinanda II., kdy byly klenoty uloženy v Čechách. Nejpozději od korunovace Karla VI. roku 1723 (vládl 1711-40) bylo užíváno zdobnější renesanční žezlo a jablko. Nejasné je, které jablko a žezlo byly použity při korunovacích v roce 1627 (Ferdinand III.) a 1656 (Leopold I.).

Gotické žezlo a jablko používal na českém trůnu ještě král Matyáš (1611-1619)

Rozhodující je vlastnictví

Korunovační klenoty byly majetkem země České bez ohledu na to, zda byly uloženy v Čechách nebo v Rakousku. Habsburkové jako čeští králové byli jejich řádnými držiteli – nikoli vlastníky. A právo řádné držby jim zaniklo sesazením z českého trůnu, což se stalo 14. listopadu 1918 na první schůzi Národního shromáždění.

Majetek země České přešel na československý stát a následně na Českou republiku. I když byly korunovační klenoty uložené na Pražském hradě za první Československé republiky fakticky ve správě Kanceláře prezidenta republiky, právně přešlo jejich vlastnictví na Československou republiku až po zrušení zemí a následném přechodu zbytkového majetku České země na stát.

Rakousko se saintgermainskou mírovou smlouvu (dodnes platnou) z 10. 9. 1919 zavázalo Československu k vydání listin a věcí, které má v držení a které patřily zemským úřadům, potažmo Království českému, Markrabství moravskému a Vévodství slezskému. Náš stát se sice bezvýhradně a opakovaně hlásí k odkazu Karla IV., ponechává-li ale gotické žezlo a jablko v držení cizího státu, skutkem to popírá.

O předmětech kulturní povahy v držení Habsburků se jednalo po první světové válce. Tříčlenný Právní výbor Reparační komise ustanovený k saintgermanské mírové smlouvě ale nevzal v potaz československé argumenty, že různé předměty kulturní povahy byly vyhotoveny či zakoupeny z daňových výnosů zemí Koruny české. Hlavní argumentační linií rakouské strany bylo, že sbírky ve Vídni vykazují historickou celistvost. U listin a archiválií se československý požadavek na vydání opíral o nutnost vybudovat československou státní správu.

Přípravná jednání k realizaci saintgermainské mírové smlouvy začala v lednu 1920 a mezivládní dohodu o realizaci mírové smlouvy se podařilo uzavřít již 18. května toho roku. Následně byla smluvní ujednání doplněna o úmluvu týkající se archivů, což se bez ohledu na název vztahovalo i na umělecké, archeologické a historické předměty.

Hlavice český