O čem se nepíše

Podle slovenského spisovatele Gustáva Murína ovládly "vlivné globální skupiny" hlavní média, která ovšem v důsledku ztratila dosavadní společenský vliv. „A mocní tohoto světa se s tím nechtějí smířit. Proto přišli s fámami o konspiračních teoriích, hybridních válkách a trollech“, tvrdí vystudovaný biolog a autor několika bestsellerů.

Spisovatel Gustáv Murín při cestě po Vietnamu

Vystudoval jste přírodní vědy a dlouhá léta působíte v akademickém prostředí. Jak se biolog dostane k literatuře?

Je to opačně. Chtěl jsem být nejdříve literátem, a kvůli tomu vystudovat žurnalistiku nebo scenáristiku. Ale dostal jsem dobrou radu, že při svém kritickém psaní mám velkou šanci nedostudovat, a tak se automaticky stát vyvrhelem socialistické společnosti. Biologii jsem tedy zvolil proto, že jsem chtěl alespoň psát o životním prostředí. A nakonec jsem našel celoživotní zálibu ve vědě o životě – biologii. Literatura je psaním o životě. Jak to řekl básník a imunolog Miroslav Holub: „Nejde o dvě židle, ale o dvě podoby jedné zvědavosti“.

Na Slovensku jste dnes znám především jako autor série knížek o mafiánech v politice i „za politikou“. Již od začátku 90. let literárně mapujete osudy mafiánských bossů a legend podsvětí. Co vás k tomu přivedlo?

Paradoxně pobyt v USA v roce 1995. To byly podle mě nejhezčí časy Ameriky – už neměla globální nepřátele, ale ještě nebyl terorismus, „neosvobozovala“ jiné za cenu obětí těch jiných. A přesto byla tamní média plná krve. Mně se to tak zhnusilo, že jsem přestal sledovat televizi, číst noviny a poslouchat rádio. Jenže po třech měsících jsem se vrátil domů a s hrůzou zjistil, že skutečnost na kriminální scéně u nás překonává tu americkou. Probíhala první mafiánská válka na Slovensku, téměř každý týden jsme se mohli dočíst o další podsvětní popravě. K tomu mimochodem přispěl i Václav Havel, který v amnestii propustil celou novou generalitu slovenské mafie. Jelikož jsem o mafii v Itálii a v USA hodně četl v mládí, a později i o té ruské, věděl jsem, že je to přechodné krvavé období. Začal jsem ten fenomén sledovat ve všech dostupných médiích a za deset let vyšla moje první kniha Mafia v Bratislave. Ta následující, Mafia na Slovensku, pak trhla všechny prodejní rekordy.

Jak je to dnes? Lze si vůbec politiku představit bez zákulisních ekonomických zájmů, byť se často pohybují hraně zákona?

Existuje jedno pozoruhodné mediální pravidlo – o kterém vím, protože jsem jej učil – že když dáte do titulku článku na konec otazník, podvědomá odpověď zní – ne. A to platí i pro závěr této vaší otázky – opravdu asi nejde dělat „velkou“ politiku bez velkých financí. A ty vám nikdo nedá jen pro vaše modré oči. Rozdíl proti minulosti za časů Mečiara je v tom, že tehdy se do jedné stranické kasy hodily i peníze z největší bankovní loupeže v moderních dějinách Slovenska a jiné mafiánské činnosti. V jedné takové knize popisuji, jak na pokyn slovenské tajné služby v rukou HZDS šli největší mafiánští zabijáci po krku tehdy nejúspěšnější soukromé firmě bez politického krytí. A jak kuriózně se majitel té firmy ubránil – dal vzápětí celý majetek firmy na charitu katolické církvi! A státo-mafii, jak to on nazývá, sklaplo. Dnes se takové kšefty již dělají v rukavičkách a mizí hlavně peníze „nikoho“ – vratky DPH a eurofondy…

Vaše knihy fakticky spadají do kategorie publicistiky. Vedle toho také hojně citujete z médií, která tedy jistě pravidelně sledujete a máte na ně svůj názor. Jaký?

Za poslední léta došlo k radikální změně. Média hlavního proudu zaspala dobu a jsou dnes na pokraji krachu. Zejména ta printová a „mienkotvorná“. Neuvědomila si, že čtenáři jsou vzdělanější, a hlavně mají široké pole možností, jak si informace ověřit. A jejich „tvorba“ mínění lhaním o Sýrii, Ukrajině, Rusku, ale i o amerických prezidentských volbách už nefunguje. Hlavní média byla tradičně levicová a náchylná upřednostňovat „inženýry lidských duší“. A to v éře sociálních médií už prostě nejde. Proto se jich tak bojí, proto proti nim – v souladu se zájmy tzv. deep state, tedy nevolených mocných – tak brojí. Jejich monopol na náš názor totiž ohrožuje stoupající popularita alternativních médií, a to dokonce i v noblesní printové formě – u nás například měsíčník Zem a Vek. V rozhlasové sféře je to Slobodný vysielač Banská Bystrica, Info-vojna...

V Popradě s nedávno zesnulým básníkem Jaroslavom Holubkom

Takže budoucnost podle Vašeho názoru patří spíš internetovým médiím?

Ano i ne. Je to dvousečná zbraň. Na jedné straně různé stránky a blogy umožnily provozovat „občanskou publicistiku“. A v duchu předpovědi futurologa Tofflera v jeho knize Powershift vzaly blogy redaktorům moc vybírat, kdo může veřejně uplatnit svůj názor, a kdo ne. Jenomže je najednou tolik názorů, že se pozornost potenciálních čtenářů tříští. Ale vězte, že i na velkých portálech v rubrice blogů se dělá tichá cenzura. Pokud se komusi (přesně jako za komunismu) znelíbí vaše názory, jednoduše vás „odfiltrují“. Čili vy i nadále můžete psát a na vašem blogu se to objeví, ale pro většinu čtenářů se stanete „neviditelným“. Tohle u nás ve velkém praktikuje například SME, kdysi špičkové médium, které se postavilo Mečiarovi. Dnes převzalo jeho praktiky „jediné přípustné pravdy“ta je . A v profi-žurnalistice nastává ještě fatálnější trend. Zprávy se začínají měnit v „zábavu“…

Alternativní internetové servery jsou nezřídka obviňovány ze šíření dezinformací a dnes tolik populárních „fake news“. Není to ale tak trochu hra?

No, samozřejmě, že všechno je jinak! Vlivné globální skupiny, které žijí z exportu konfliktů a pak je za další peníze „hasí“, totiž už dávno ovládly hlavní média. Stačilo pak na někoho ukázat prstem a už se spustila smrtonosná lavina. Klasická byla třeba kampaň proti Kurtu Waldheimovi při prezidentských volbách v Rakousku. Denuncovali ho, protože jako generální tajemník OSN přizval Palestince jako rovnoprávné členy této organizace; po té špinavé kampani se s ním bál setkat i Havel. Jenže to už neplatí, ta média právě kvůli oněm lživým kampaním – například i feministickým – ztratila svůj vliv. A mocní tohoto světa se s tím nechtějí smířit. Proto přišly tajné služby s fámami a nálepkami o „konspiračních teoriích“, „hybridních válkách“ a „trollech“, co prý nám sugerují přes internet „závadné“ myšlenky.