Bojovník

Vladimír Železný je pro českou veřejnost především neodmyslitelně spojen s televizí NOVA. Založil ji, vedl v nejúspěšnějším období, vytvořil z ní fenomén, který dodnes nemá v celoevropském měřítku obdoby. Zvláště pak v zemích někdejšího sovětského bloku, které byly „dominovým převratem“ po roce 1989 připojeny k Západu. Muž, který výrazně poznamenal především první dekádu naší ještě relativně svobodné státní existence před vstupem do EU, slaví právě v těchto dnech v plné síle pětasedmdesáté narozeniny.

Vladimír Železný

Úspěšný podnikatel, později politik (europoslanec), ale také vynikající fotograf, znalec (a pěstitel) vína, vpravdě renesanční osobnost, se dnes již příliš veřejně neangažuje. Zastihl jsem ho právě ve chvíli, kdy si „hrál“ s posledními úpravami své rozsáhlé fotografické publikace. Působivými uměleckými fotkami s krátkými texty v ní komentuje okamžiky ze života židů a Izraele. Z toho, co jsem stačil zahlédnout, soudím, že to bude pozoruhodná kniha. Něco jako obrazový výklad židovského světa mezi nebem a zemí. Jenže veřejnost zná Vladimíra Železného především jako legendárního ředitele NOVY, a tak jsem nemohl začít rozhovor jinak než otázkou:

Dnes máte již dostatečný odstup: V čem spočíval ten „zázrak“, jímž NOVA všechno převálcovala, a stala se fenoménem, jenž spoluurčil popřevratovou realitu?

Začali jsme ve čtyřiadevadesátém. Byl to myslím okamžik, kdy se tato země poprvé seriózně konfrontovala s vnějším, tehdy ještě relativně normálním světem. Do té doby měli lidé u nás dojem, že televize je to, na co denně koukají. Že jinak to být nemůže. Ono to lze přenést i na všechno ostatní. I mnozí moji kolegové z NOVY si mysleli, že budeme dělat vznešené intelektuálské pořady. A překvapeně sledovali, že najednou Železný brutálně aplikoval naprosto normální mediální a tržně ekonomické principy na televizi.

Takže to byl pro ně šok stejný jako pro diváky?

Šok byl v tom, že najednou tu nebyla televize, která takzvaně vychovává a vzdělává, takzvaně posouvá někam výš. Ale obyčejná televize, která chce lidi primárně bavit, říkat, co se stalo, spíš, než aby diváka někam táhla, nechává se táhnout divákem. První tři roky jela mediální kampaň: co to ten Železný dělá? Vždyť on nám sem tahá sitkomy! Oni si neuvědomovali, že televize musí přinášet to, k čemu je určena. To, co chce divák, nikoli naopak.

Vladimír Železný s Petrem Hájkem

A pak váš slavný pořad Volejte řediteli…

Když si dnes s odstupem uvědomíte, jak se dál vyvíjela elektronická média, tak zjistíte, že jsem byl vlastně první yuotuber. To byl předobraz budoucího vývoje kontaktních elektronických médií: já si s vámi povídám, něco říkám, a vy se mě ptáte. V přímém přenosu. To bylo neporazitelné zjevení. Protože jiný youtuber tady nebyl. A hrůza z toho úspěchu. Kolega Mathé nasazoval proti Volejte řediteli na ČT v sobotu ve dvanáct hodin americké filmy první kategorie. Marně.

Ale jak to bude s televizí dál? Když dnes sledujeme ty vášnivé politické boje, kdo bude v radě veřejnoprávní ČT, zdá se, jako by si ani neuvědomovali, že vliv klasické televize klesá. Nebo se mýlím?

Televize musí přijmout, že brzy přestane být hlavním elektronickým médiem. Že je tu internet, který je daleko kontaktnější. A svou schopností nahradit klasickou televizi bude daleko úspěšnější. Netflix a další internetové aplikace jsou vám schopny pustit jakýkoli film nebo pořad, ale nadto – je to nekonečné Volejte řediteli. Čili televize dnes musí přijmout roli doplňkového média. To je po letech absolutní dominance pro dosavadní vládce nejen veřejnoprávních médií samozřejmě velmi těžká představa. Že teprve kombinace internetu a televize vytvoří hybridní dvojče, které opět bude neporazitelné.

U nás to ale asi hned tak nebude, že?

To záleží na tom, dokdy budou mít sílu všechny ty směry takzvaně liberální, které kladou hlavně důraz na veřejnou službu, protože ji ovládají. Nejen u nás. Čili vše záleží na tom, kdy některá země bude mít odvahu zbavit se veřejné televize. Fosilie uměle udržované za neuvěřitelné peníze daňových poplatníků. Tenhle mastodont přitom dnes dělá totéž, co produkují komerční televize. Ty sice nemají za povinnost dělat veřejnou službu, ale také na to nedostávají obrovské veřejné prostředky.

Když pozoruji hysterické scény kolem ČT, jak si ji Kavárna brání, protože za peníze všech má k dispozici svůj neformálně privatizovaný mocný mediální nástroj, jak šílí, když někdo jen vysloví, že veřejnoprávní televize nemusí nutně už existovat, tak to asi hned tak nebude…

Ale dojde k tomu. Dříve, nebo později. Podívejte se, jak teď po Brexitu dělá britská vláda ostré kroky proti oné slavné veřejnoprávní BBC, modle našich Kavčích hor. Protože nejen premiér Johnson si uvědomuje, že právě tato instituce spoluzpůsobila to strašné období mezi referendem a definitivním odchodem Británie z EU. Byla to právě BBC, která místo aby reflektovala většinový názor veřejnosti vyjádřený v referendu, snažila se vyvolat pravý opak.

To není jen v Británii…

Samozřejmě, jde o obecný jev. Demokraticky vyjádřené většiny ztrácejí na Západě vliv na vývoj tohoto světa. Čím extrémnější menšina, tím větší má vliv, v neposlední řadě také proto, že dostává právě prostřednictvím veřejnoprávních médií možnost silně uplatnit svůj hlas proti většině. Britští konzervativci mají zrušení BBC přímo v programu. A i když to také asi hned neprojde – zatím jí začnou alespoň omezovat rozpočet, a také mnohé napoví, kdo se nyní stane jejím novým ředitelem – cíl je jasný. Takže pokud se mě ptáte, kdy se prosadí moderní internetově-televizní trendy také u nás, moje odpověď zní: Nestane se to do doby, dokud tu bude Česká televize.

Nemyslíte, že na hlubokém rozdělení společnosti u nás, stejně jako všude v západním světě, mají rozhodující podíl právě nové komunikační technologie?

Ne. To je způsobeno něčím daleko hlubším. Především se podařilo, aby generace narozené někdy kolem přelomu tisíciletí uvěřily, že východiskem je pro ně takzvaný liberalismus. Na tom mají hlavní podíl zhruba tři, respektive čtyři společenské entity. Na prvním místě jsou to žurnalisté. To jsou z povahy věci většinově levicoví liberálové. Závistiví. Když z něj uděláte hvězdu, rád sice přijme všechny ty požitky, domy a bazény a tak dále, ale ponechá si svou ideologii – on přece ví všechno lépe než politici. On by uměl