Úlet plukovníka Moravce

Osudový 15. březen 1939 si právem připomínáme jako jednu z největších porážek a tragédií v našich moderních dějinách. Ale není to tak docela pravda. Je současně mezníkem, který předznamenal mnohá hrdinství a vítězství. Jedno z nejdůležitějších se zrodilo pár dnů před invazí. Fantastická operace postavená na osobní statečnosti muže a vlastence, který se nevzdal.

František Moravec

Praha, 11. března 1939. Je psí počasí, vítr roztáčí chuchvalce nepříjemně studeného deště s vločkami sněhu, vítr zalézá za vyhrnuté límce kabátů a po městě chodí jen ti, kteří nemají jinou alternativu. Ale i někteří, co jsou před záludnostmi březnového počasí dobře chráněni, si připadají jako zmoklé slepice.

V předpokoji ministerského předsedy okleštěného zbytku Československa v Kolovratském paláci, kde právě zasedá vláda, sedí už dlouho dvojice zachmuřených mužů. Zástupce náčelníka Generálního štábu generál Bohuslav Fiala a zastupující přednosta 2. (výzvědného) oddělení Generálního štábu plukovník František Moravec, kteří se nahlásili do vlády k urychlenému projednání mimořádně závažné zpravodajské informace. Po několika hodinách se široké dveře konečně otevřou, celá vláda odejde a zpravodajce přijme ve stoje na okraji salonu pouze premiér Rudolf Beran, ministr obrany generál Jan Syrový, ministr zahraničí František Chvalkovský a ministr dopravy generál Alois Eliáš.

Předseda vlády Rudolf Beran

Poplašná zpráva?

Plukovník Moravec suše oznámí tajnou zprávu českých špiónů ověřenou z několika bezpečných zdrojů: 15. března v ranních hodinách obsadí německá armáda zbytek okleštěného Československa. Předloží i originální příkaz Gestapa k zajištění všech zpravodajských důstojníků a velení armády. Chvíli bylo ticho. Pak vyskočil ministr Chvalkovský a začal křičet, že už má těch podvrhů a pomluv dost a nebude tyhle vojenské provokatéry dál poslouchat. V Berlíně je přece naprostý klid, žádný pohyb vojska k našim hranicím. Jde o nezodpovědný pokus vyvolat v Praze nepokoje, které by daly záminku Hitlerovi, aby ještě přitvrdil svou politiku vůči nám. O obsazení republiky nemůže být ani řeči. „Tohle nebudu poslouchat!“

Argumenty vojáků odmítl také jejich resortní ministr generál Syrový, a nakonec i předseda vlády Rudolf Beran, který současně kategoricky odmítl spustit jakákoli opatření. Poté byli zpravodajci s varováním před poplašnými zprávami z paláce vypoklonkováni. Korunu všemu nasadil ministr Chvalkovský, který vážně varoval plukovníka Moravce, že jeho štvaní může považovat za veřejné pobuřování a podat na něj trestní oznámení. Generál Fiala, který po odvolání generála Krejčího na žádost Němců byl najednou zastupujícím šéfem generálního štábu, poté Františku Moravcovi suše sdělil: ať prý koná, jak chce, ale dále již bez něj. Že není Sancho Panza, aby stál v Kolovratu jako před větrným mlýnem a byl těm politickým panákům za blbce.

Plukovník Moravec tedy se zjištěním, o němž nepochyboval, zůstal sám. Nebyl žádný plašmuška, zprávy měl ve všech směrech několikrát prověřené. Hrnuly se na něho ze všech stran, z jeho expozitur v zahraničí, od diplomatů i od opět rozkurážené německé menšiny. Hlavně ale také od francouzské a britské tajné služby, ve které nyní viděl jedinou možnost, jak zachránit z potápějící se lodi pro příští boj, co se dá. Ale největší váhu přikládal schůzce s agentem, kterému zcela důvěřoval.

Tajemný A-54

Špión s kódovým označením A–54 byl největší vyzvědač, jakého naše vojenská rozvědka v první republice měla. Poprvé kontaktoval československé zpravodajce začátkem třicátých let. Jeho informace pak pokaždé skýtaly záruku nejvyšší kvality. Zpočátku šlo vyloženě o spolupráci za peníze, ale Moravcovi důstojníci by za tak extrémní kvalitu zaplatili cokoli. Dodával více informací než celá zaběhnutá špionážní síť.

Fotografie z setkání dvou československých zpravodajců, štábního kapitána Tauera (vlevo) a majora Franka (vpravo) s německým agentem A-54 (Paulem Thümelem) v srpnu 1938 v Praze

Postupně zjistili, že dotyčný agent je Němec, a podle charakteristiky dodávaných zpráv zcela jistě příslušník Abwehru ve vysoké funkci. Jeho skutečnou identitu a jméno se však podařilo odhalit až koncem války. Tušili, že je odněkud ze Saska, protože na schůzky přecházel hranice u Potůček a zase se tudy vracel. Tentokrát se kódově ohlásil 3. března kolem desáté ráno přímo z okraje Prahy k naléhavé schůzce. Moravec pro něj poslal auto a v poledne už byl v utajení na konspiračním místě v Dejvicích. Bylo to hodně zvláštní. Od rozbití republiky po Mnichovu se neohlásil a na druhém oddělení ho již odepsali. Usoudili, že využil situace, aby se československým zpravodajcům vyvázal a zametl za sebou stopy. Proč se teď sám tak narychlo hlásí?

Nepadla žádná zbytečná slova, člověk by spíše řekl, že A-54 podává hlášení. Stáli proti sobě jako svíčky, napětí se by málem dalo krájet, i další dva přítomní zpravodajci cítili mrazení v zádech, když agent téměř odsekával jednotlivé věty:

„Za prvé – německé jednotky vtrhnou do Čech z několika stran ráno 15. března. Budou to čtyři armádní skupiny pod vedením Blaskowitze, Liszta a Bocka a Leeba. Praha bude obsazena do devíti hodin ráno, Brno z jihu asi ještě o něco dříve. Za druhé – Slovensko se den předtím odtrhne jako samostatný stát a spojenec Hitlera. Podkarpatskou Rus spolknou Maďaři. Vše je odklepnuto, dohodnuto, už se na tom nebude ani čárka měnit. Za třetí – bude to jakoby mírové opatření za účelem znovunastolení pořádku, bez mobilizace, protože československá armáda už je bezmocná. A konečně: Čechy a Morava se stanou protektorátem Říše a postupně se rozplynou v německém moři jednou provždy. Vše je rozhodnuto, kolos, který to provede, se již rozjíždí.“

Adolf Hitler při návštěvě Brna 17. března 1939

Všechny cesty zavřeny

Moravec neměl jediný důvod k pochybnostem. A-54 vysvětlil, že přišel především proto, aby se jeho českoslovenští kolegové postarali o bezpečnost zpravodajských zdrojů po dobu války, která brzy propukne. Hlavní starostí A-54 bylo ochránit nyní dokumenty a kartotéky spolupracovníků – tedy i sebe sama. Moravec jej ujistil, že k datu invaze najde Abwehr v Praze jen prázdné sejfy a skříně. A-54 řekl, že na to spoléhá. Důležité je, aby hlavní operativci stihli zmizet včas, a že si Moravce a jeho lidi později zase někde v Evropě najde. Bude prý proti Hitlerovi bojovat i nadále. Moravcovi ovšem doporučuje, aby se nestěhoval s dokumenty do Francie, protože přijde na řadu brzy po nás. Dostal na cestu tajné adresy ve Švýcarsku a v Holandsku a do půlhodinky už byl zase na cestě zpět do Saska.

Problém byl v tom, že Francie, i přes hanebnou Mnichovskou zradu, byla v plánu jako krabička poslední záchrany číslo jedna. Moravcův pařížský partner major Gouyou vyhýbavě odpověděl, že žádost o přesun dokumentů by musela jít diplomatickou cestou. Tedy přes kolaboranta Chvalkovského a ministr Bonnet by to musel projednat ve vládě, takže s utajením bychom se mohli rozžehnat.

S tímto naším bývalým prvním spojencem tím plukovník Moravec skončil jednou provždy. Bleskově hledal jiné cesty. Arcibiskup Kašpar chtěl pomoci v Římě, ale dopadl stejně. S Angličany po Mnichovu, dokud byl ve funkci Chamberlain, nechtěl jednat už vůbec nikdo, a tak po onom trapném přijetí u předsedy vlády zůstal náš vrchní zpravodajec na ulici s prázdnýma rukama. Zbývaly necelé čtyři dny do invaze. A protože ani generál Fiala už nechtěl o dalších záchranných pokusech nic slyšet, zůstal František Moravec na záchranou operaci úplně sám.

Beneš v Anglii s generály Janouškem, Viestem a Ingrem

Na vlastní pěst

12. března svolal generál Syrový poradu a jako jeden z bodů oznámil, že zpravodajec Moravec straší s okupací. Je to prý sice nesmysl, ale kdyby přece jen invaze začala, ať vojáci a vše ostatní zůstanou v kasárnách na svých místech: nic neničit a čekat na další rozkazy. Odesláno formou rozkazu na divize a posádky! Tento osudný rozkaz způsobil, že když Němci 15. března vtrhli do všech kasáren, našli kartotéky a dokumenty krásně seřazené, takže mohli ihned přistoupit k zatýkání.

Ne tak na ústředí. Moravec byl odhodlán najít jakoukoli cestu k záchraně nejcennějších dokumentů i osobností pro budoucí válku, i kdyby to mělo nějakému spojenci v spadnout vše zadarmo do klína. Neviděl jinou cestu, než zcela proti všem regulím oslovit přímo šéfa britské rozvědky u nás a za zády vlády i ministra upéct velmi rychle tajnou dohodu obou rozvědek. Zrodil se dosti fantastický plán: britská rozvědka si obratem objedná letadlo pro diplomatickou potřebu do Prahy, Moravec tajně vyveze nejdůležitější spisy ze sejfů a archivů a spolu s nejvěrnějšími zpravodajci odletí do Londýna, odkud začne v britských službách odboj proti Hitlerovi. Major Gibson začal ihned v diplomatickém voze vyvážet spisy z Generálního štábu na britské velvyslanectví. Moravec mezitím vybíral své nejlepší důstojníky pro útěk na poslední chvíli.

13. března se musely vyvézt všechny archivy, aby se vůbec nic nedostalo do rukou Abwehru nebo Gestapu. Na tom se podíleli Angličané i českoslovenští důstojníci, kteří dosud netušili, že za pár hodin s nimi odletí do Británie. Vše se shromažďovalo v konspiračních prostorách. Co by se do letadla v diplomatických pytlích nevešlo, nařídil plukovník Moravec na dvoře generálního štábu spálit. Současně dosáhl v naprostém utajení dalšího důležitého dílčího vítězství: podařilo se mu vyvést agenturní prostředky naší rozvědky na tajná konta do Haagu, Švédska a Švýcarska. To později za války usnadnilo na cizích vládách nezávislou činnost zpravodajské složky naší londýnské exilové vlády.

14. března dopoledne, den D. Na objednávku britské MI6 na Ruzyni přistálo civilní letadlo holandské společnosti KLM typ Douglas DC-3 (později známý pod názvem Dakota) se třinácti sedadly. František Moravec svolává své nejvěrnější, aby jim oznámil, že dnešní noc již nebudou spát doma, ale v Londýně. Šlo hlavně o důstojníky, kteří pracovali s agentem A-54.

Letadlo, kterým František Moravec spolu s dalšími zpravodajci unikl do Londýna

Je dobré si jména těch skvělých mužů připomenout: Plukovník Oldřich Tichý, zástupce a největší znalec agenturních sítí, pozdější atašé ve Švýcarsku. Major Emil Strankmüller, první zástupce a velitel špionážní služby. Major Josef Bartík, velitel protišpionážní služby. Štábní kapitán Jaroslav Tauer, pobočník, tajemník a finanční důstojník. Štábní kapitán František Fryč, specialista na Německo a expert na šifry. Štábní kapitán Josef Fořt, specialista na Německo a protišpionážní záležitosti. Major Alois Frank, specialista na Německo a agenturní důstojník. Kapitán Václav Sláma, specialista na Německo a právník. Štábní kapitán Ladislav Cigna, specialista na Německo, štábní kapitán Karel Paleček, člen protišpionážní služby a specialista na osobní doklady (později organizoval výsadky do protektorátu). Nedostavil se pouze štábní kapitán Dítě, který se nestačil včas přesunout ze Slovenska.

Vybraní důstojníci již nesměli odejít, ani se rozloučit s nejbližšími. Museli zůstat pohromadě až do odletu. Od Moravce dostali slib, že štábní kapitán František Fárek se postará o jejich rodiny a dopraví je tajně do Londýna za nimi. Bylo to fantastické, ale přesto slib bezezbytku během několika měsíců splnil.

Moravec v kruhu svých důstojníků v Anglii roku 1960

Z exilu do exilu

14. března odpoledne neuvěřitelná tajná operace vyvrcholila. Plukovník Moravec naposledy prošel své oddělení na Generálním štábu, detailně prověřil prázdné místnosti. Pak se rozloučil s důstojníky, kteří na nádvoří ve velkých koších pálili méně důležité dokumenty a oznamuje, že ráno jede na inspekci do Bratislavy.

Letadlo britské tajné služby je naloženo po okraj dokumenty, utajení cestující sedí na svých místech. Ale ještě není vyhráno, od Atlantiku přes Německo postupuje silná sněhová bouře, všude padá masa sněhu a pilot hlásí majoru Gibsonovi, že v takových podmínkách nemůže vzlétnout. Když ho spolu s Moravcem seznámí s tím, co vše na odletu závisí, odloží start o dvě hodiny. Poté ještě jednou. Počasí se ale dál zhoršuje a meteorologická předpověd rovněž. Na dramatické naléhání Gibsona i Moravce se nakonec odhodlá a letadlo odstartuje do bouře. Později se pilot nechal slyšet, že něco tak riskantního by už nikdy neudělal a že nedovede pochopit, jak jej ti dva šílenci přemluvili. Ale zdařilo se. Nad Haagem uprchlíky přivítaly červánky a za tmy přistáli bezpečně v Londýně. Plukovník Moravec se svou jedenáctkou nejvěrnějších mohl v příštích dnech nabídnout prezidentu Benešovi základ zpravodajské služby, o jaké se jiným exilovým vládám ani nesnilo.

O několik hodin později, 15. března dopoledne, do vojenské zpravodajské centrály v Praze Dejvicích vrazí první důstojníci německého Abwehru. Mají s sebou plány a doprovod z našeho hlavního štábu armády. Najdou ale jen prázdné místnosti a otevřené vybrakované sejfy.

Wilhelm Franz Canaris

Admirálu Canarisovi, který přispěchal za nimi a žádal od všeho klíče, se dostalo lakonické odpovědi: „Všechno zmizelo nebo bylo zničeno.“ Odpověděl, že Němci by udělali totéž. Začala další, tentokrát už válečná a krvavá etapa souboje naší a německé rozvědky. Ale navzdory všemu zmaru a potupě, onoho 15. března v Dejvicích ti naši zvítězili.

Co dodat? Něco velmi poučného: Po skončení války si ministři Chvalkovský a Syrový poseděli mnoho let v žaláři, premiér Beran tam i zemřel. Jen generál Eliáš, jenž na té památné poradě se zpravodajci v předvečer německé invaze zůstal vlastně nedopatřením, dopadl jinak. Spolu s generálem Krejčím a dalšími ho popravili Němci za Heydrichyády.

A statečný plukovník František Moravec? Se svými boys snili šest let o tom, že se vrátí po válce jako vítězové na bílém koni. Vrátili, ale ne na dlouho. Po Vítězném únoru 1948 skončili tito hrdinové ve vězení a jen málokterý z nich měl to štěstí, že stačil utéci – opět spolu s Františkem Moravcem – do dalšího exilu.

Že se o tom všem u nás dodnes skoro neví? Bez komentáře. Tak jsme se to alespoň my v MY právě pokusili trochu napravit.

Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2019, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY32019 #Jurman #Válka #Špionáž #Moravec

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon