Past na myši

Významný český exilový spisovatel Ota Filip (po roce 1968 žil převážně v Bavorsku) by se letošního 9. března dožil 90 let. Připomeňme si tohoto skvělého člověka fejetonem, který v roce 2014, tři roky před svým odchodem na věčnost, poskytl internetové revue Protiproud.

Než začnu o pastích na myši, musím předeslat: Můj přítel, před dvaceti pěti lety ztroskotaný básník, se po literatuře uchytil jako funkcionář. Přes kulturu v politice, tedy ve straně vládnoucí už padesát let v Bavorsku. Po deseti letech však vedení strany došlo k názoru, že přítel, říkejme mu Hans, je v oblasti propagace stranou protežované kultury, tedy i literatury, vlastně nemehlo, že je nutné se ho zbavit, jenže pánové z partajního vedení, jeden vedle druhého na veřejnosti lidumilové, nevěděli, kam s ním.

V té době se přítel Hans blížil k čtyřicátým narozeninám, tedy k věku, kdy jeho kolegové už dělali kariéry, měli zajištěné existence, ale on se v uplynulých dvaceti letech dokázal znemožnit jednou a jedinou básnickou sbírkou, kterou kritika označila za, řečeno česky, „veršovanou pitomost". Jako stranický funkcionář „přes kulturu“ sklízel Hans deset let jen posměšky.

Ztroskotanec

Pánové z vedení strany byli však milosrdní a hodlali v oblasti kultury ztroskotaného Hanse prosadit nebo dosadit jako ředitele jednoho regionálního divadla. Divadlo, včetně činohry opery, baletu, operety i kulisáků, až na pokladní, šatnářky a uváděče, se proti úmyslu dosadit Hanse do ředitelského křesla vzbouřilo, zahájilo stávku, a to právě v měsíci, kdy divadlo slavilo stopadesáté výročí.

Potom se pánové z vedení strany pokusili Hanse – právě oslavil čtyřicáté narozeniny a byl za zásluhy o rozvoj kultury v zemi pod Alpami vyznamenán Záslužným křížem III. třídy – protlačit tichou cestou v dalších třech zemských divadlech aspoň do funkce dramaturga, ale nechali toho, protože krátce před volbami opozice spustila proti kulturní politice vládnoucí strany i proti Hansovi velmi účinnou kampaň.

Trafika v Bruselu

Výsledek voleb, které v Bavorsku vládnoucí strana samozřejmě opět vyhrála, tím pádem umlčel šokovanou opozici, takže vlivní pánové z předsednictva vítězné strany mohli Hanse, jako už před Hansem několik doma ztroskotaných politiků, uklidit do Bruselu a zajistit jim, jak se česky říká „trafiku”.

V Bruselu si s Hansem nevěděli rady, ale nějakou funkci mu museli dát. Tak ho v paláci, kde sídlí sjednocená Evropa, jako jednoho ze šedesáti komisařů a referentů Výboru pro ochranu zvířat uklidili do kamrlíku v šestnáctém poschodí. V hořejším patře skleněného paláce, v němž se dodnes rozhoduje o Evropě, se Hans nudil. Nikdo z nadřízených po něm nic nechtěl, což ho první týdny znepokojovalo, ale vlastně moc netrápilo, když zjistil, že mu sjednocená Evropa koncem měsíce poukazuje měsíční mzdu ve výši sedm tisíc eur, jak se česky říká, „čistá ruka”, plus příspěvek na byt v Bruselu a cestovné letadlem v pátek po obědě z Bruselu domů do Mnichova a v pondělí z Mnichova zpět do Bruselu. Po půl roce se v Hansovi však hnulo svědomí a rozhodl se zapojit do aktivit celoevropského Výboru pro ochranu zvířat.

Komisaři i referenti

Brzy však zjistil, že koně, krávy, býky, voly i telata, jakož i srnce, jeleny, divočáky, psy, pejsky, kočičky, zajíce i králíky, zpěvné ptactvo, havrany, vrány, čápy, sovy i ptáky dravce, slepice, kohouty i kuřata, ryby okrasné i jedlé a tak dále, v rámci Výboru pro ochranu zvířat už „obhospodařují” a chrání jeho kolegové, komisaři i referenti z různých sjednocených evropských zemí, takže najít zvíře nebo zvířátko, které není ještě pod patronací Bruselu bude zatrápeně těžké.

Pomohla náhoda. Když si jednou v neděli vyšel Hans na procházku za Mnichov, narazil u vrat stodoly na myšku v pasti. Past ji skřípla nad ocáskem, myška byla živá, pokoušela se z pasti dostat, ale po chvíli, Hans usoudil po deseti minutách zoufalého boje o život, toho nechala a vydechla svou myší dušičku.

V pondělí ráno si cestou v letadle z Mnichova do Bruselu Hans na laptopu stručně zaznamenal obsah a argumentaci memoranda, které v čistopisu zaslal v úterý služební cestou celoevropskému sekretariátu, do rukou prezidenta celoevropské komise – tehdy José Manuelovi Duraovi Barrosovi.

Na třiceti stránkách memoranda – shrnuji jeho stručný obsah – vyjádřil Hans pohoršení nad tím, že zastaralé, technicky primitivní pasti na myši, jak sám mohl pozorovat, prodlužují jejich boj o život. Hans zdůraznil, že chápe, že myši, nenasytné hlodavce, je nutno hubit, ale když, tak humánním způsobem v pastích, které je ve zlomku vteřiny usmrtí.

Celoevropská past

Bude třeba, pokračoval Hans, zakázat v Německu a ve sjednocené Evropě už sto padesát let vyráběné pasti na myši a vyvinout celoevropskou past, která by odpovídala dnešnímu stavu techniky a humanitnímu vztahu lidí k zvířatům, i když jde jen o myši, tak přece jen k živým stvořením.

Celoevropská komise povolila Hansovi služební cesty do všech v Evropě sjednocených zemí za účelem studia tamních pastí na myši, ale uložila mu, aby během dvou let předložil konkrétní návrh na řešení humanitního problému hubení myší v celoevropské pasti.

Dva roky studoval Hans v celé sjednocené Evropě problém myších pastí, a potom předložil sekretariátu prezidenta celoevropské komise Barrosovi na 460 stránkách výsledek svého výzkumu: sedm návrhů evropských technických univerzit na konstrukci pasti na myši, v nichž se odborníci na slovo vzatí ve svých dobrozdáních vyjadřují k problému humanitního hubení myší a doporučují pasti vybavené smrtícími elektrickými šoky, samostřelným zařízením, plynovou komorou, po doteku explozí trhavin, úderem laserového paprsku, návnadou nasycenou prudkým jedem, nebo miniaturní gilotinou.

V příštích třech letech, píše z Bruselu přítel Hans, rozhodne celoevropská komise o tom, který se sedmi návrhů na konstrukci moderní celoevropské pasti na myši bude realizován, a že nový zákon o humanitním hubení myší schválí Evropský parlament – pochvaluje si Hans – možná ještě před rokem 2020.

A nakonec mi přítel Hans sděluje důvěrnou informaci: za zprávu o problému celoevropské, jednotné pastí na myši, sklidil od „generálního“ pochvalu také za to, že ten dvouletý výzkum, včetně jeho četných cest v doprovodu dvou sekretářek a šesti tlumočníků, jakož i hotely a honoráře za odborné posudky, stál pouhých 860.000 eur. Pakatel…

Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY32020 #Filip #EU #exil #Fejeton

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon