Národní národu odcizené?

Eva Urbanová je světově proslulá sopranistka, sólistka Národního divadla a držitelka státního vyznamenání (od prezidenta Zemana v říjnu 2017). Patří do skupiny významných umělců protestujících proti tomu, aby se z naší první scény stalo rejdiště rozmanitých „kreativců“ z cizích zemí. A protože je to první větší záležitost, v níž se pěvkyně veřejně angažuje, musí tu jít skutečně o hodně.

Jak jste prožívala těch třiadvacet let od chvíle, kdy jsme spolu hovořili naposledy? (v roce 1997 vyšla monografie P. Žantovského Eva Urbanová – sopráno, pozn. redakce)

Z uměleckého hlediska to byl velikánský shon, honění termínů, stovky hodin

v letadlech – doma jsem moc nepobyla. Do toho přišly polypy v dutinách a já byla téměř rozhodnuta, že pověsím zpívání na hřebík. Po operaci jsem sice měla dutiny vyčištěné, v třiapadesáti letech jsem se však musela znovu učit zpívat. Tehdy jsem přišla na to, že hnát se za kariérou něco stojí – utekla mi mezitím spoustu normálních věcí, na které jsem do té doby neměla vůbec čas. Ale nestěžuji, takhle jsem se rozhodla a dělala jsem to ráda. Teď už si ale vybírám jen takový repertoár, který opravdu zpívat chci. A je mi dobře.

Snad to byl G. B. Shaw, kdo napsal, že kdyby se narodil znovu, udělal by všechny stejné chyby, jen o něco dřív. Souhlasíte?

Kdybych se narodila znovu, tak bych se asi zase jako šílenec pustila do zpěvu. Musíte být totiž zpěvem posedlý, abyste vydržel všechny nástrahy pěvecké kariéry. Kdybych zpěv tak nemilovala, nikdy bych se touto cestou nevydala.


Dá se říct, že vám zpívání víc dalo, než vzalo?

Tak půl na půl. Dalo mně spousty radosti na jevišti, ale jako ženě mi to moc štěstí nepřineslo.

Před těmi víc než dvaceti lety začala být v módě, zejména z hlediska scénografie, režie i choreografie, umělá modernizace. Tehdy jste mi říkala, že to odmítáte. Změnila jste na to názor?

Nemusíme mít v Její Pastorkyni dobové kroje, ale nemůžete jí zase dát podobu, která bude původnímu dílu cizí. Nechápu, proč se dnes Rusalka hraje na smetišti a jsou okolo ní pet-lahve. Vždyť je to absurdní. Nejstrašnější je, když v některých moderních inscenacích režisér rozehraje úplně jiný příběh, než je text, který všichni zpívají. Nezapomenu, jak mi při nějaké takové příležitosti jedna slavná kolegyně – nebudu jmenovat – řekla: „Podepsala jsi smlouvu, tak to koukej odzpívat. Dostaneš honorář a zapomeň na to. Takhle jsem to dělala já.“ Tak já to tedy rozhodně dělat nebudu.

V roce 1996, kdy jsme spolu připravovali vaši monografii, jste byla v Národním divadle teprve krátce. Byl to pro vás splněný sen. Dnes s tou scénou – nebo spíš s lidmi na té scéně – máte určitý problém. Co vás přimělo k tomu, že byste byla ochotna, jak jste vno naznačila, první scénu opustit?

Coby vlastenka jsem z toho strašně smutná. Vím, že se to dnes moc nenosí, ale Národní divadlo jsem vždy vnímala jako divadlo Čechů. Zdůrazňuji – Čechů! Dnes máme ve vedení opery cizince, což mi vadí. Není problém, když přijede hostovat dirigent nebo režisér, to se dělá všude. Národní divadlo není žádný uzavřený soubor, kam nikoho cizího nepustíme. Ale ať jsou tu jako hosté. Vedení opery by vždy mělo být v českých rukou. Vytrácí se to, co jsem na Národním divadle milovala – česká myšlenka, česká duše. Mám strach, aby se z Národního divadla nestala obyčejná stagiona, jaká je v jakémkoli jiném evropském městě.

Není to tím, že současný svět řídí lidé, kteří vám dnes prodají operu, zítra banány, pozítří akcie a vztah k tomu samotnému produktu, když to tak nazvu, není vlastně důležitý?

Jasně, už jde jen o byznys. Aby bylo hodně lidí na představení, přičemž nikoho nezajímá, jestli tam chodí skuteční milovníci opery. Nebo turisté, kteří jsou v Praze na výletě a mají naše vystoupení v cestovní nabídce. Ale platí to i v opačném gardu. Říká se, že žádná nabídka se neodmítá. Nesouhlasím. Když operní zpěvák přijme nabídku, která mu nesedí, a on se na ní úplně zničí, tak mnozí z těch, kteří mu ji vnutili, se k němu otočí zády a žádnou další nabídku mu již nedají.

Dostala jste od prezidenta Zemana Vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury. Co to pro vás znamenalo?

Především ocenění mé práce, jakkoli na ceny zrovna nejsem. Ze všeho nejraději jsem na jevišti. Ale je to pro mě další mezník, doklad toho, že někdo si vůbec toho, co tu dělám, všimne. Někdy říkám, že jsem jenom služebník opery. Sláva pomine, ale nikdo mi nevezme to, co já si na jevišti prožiju. Co mi to dává. Kdyby se mi ten prožitek ztratil, okamžitě přestanu zpívat.

Proč myslíte, že je dneska taková móda zvláště mezi umělci odmítat – a považovat se za hrdinu, když odmítnu – nejvyšší státní vyznamenání? A naopak být považován za jakéhosi zrádce kultury, když to vyznamenání přijmete…

Kdybychom to měli brát „spravedlivě“, tak odsoudíme všechny, kteří byli Národními či Zasloužilými umělci. Jde přeci o ocenění vaší práce. Samozřejmě můžete mít anebo nemít sympatie k člověku, který vám ocenění předává. Nikdo z nás není dokonalý. A tak je to i s panem prezidentem Zemanem. Je to chytrý člověk, dokázal toho strašně moc. Ale hlavně je to prezident naší republiky a my bychom se měli chovat k lidem, kteří jsou prezidenty této republiky, s příslušnou úctou. Už kvůli jejich úřadu. Kdybychom žili v socialismu a já cenu dostala od komunistického prezidenta, tak jako budu říkat, že si cenu nepřevezmu? To se nikdo neopovážil. Hlavně si myslím, že do kultury by politika neměla zasahovat. Jsme tu od toho, abychom zpívali nebo hráli divadlo, proč bychom měli pořád za něco či proti někomu bojovat?

Nesouvisí to všechno i s posunem hodnot obecně? S menší mírou úcty lidí mezi sebou, k institucím, autoritám. Neztrácí se to všechno?

Mrzí mne, jak moc je naše společnost konzumní. A dobrých devadesát procent lidí se zajímá jenom o to, aby byli trvale připojeni na síti. Proto také většinu lidí nezajímá, co se děje třeba v Národním divadle. Ale kdyby náhodou vypadl signál mobilního operátora, tak to je konec světa!

Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2019, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY112019 #Urbanová #Žantovský #Umění #Opera #Rozhovor

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon