Pravidla hry

Někdo vládní karanténní opatření schvaloval, někomu přišlo nadsazené, někomu nedostatečné. Někdo má za to, že všechno je ve skutečnosti úplně jinak.

Petr Hampl

Někdo se zase diví, proč vládní havarijní plány počítaly s pádem letadla na některý významný úřad, ale nepočítaly s možností vypuknutí epidemie. Tady je odpověď celkem jasná. Americké konzultační firmy, jež plány vytvářely, totiž poskytují i počítačové poradenství: Možnost pádu letadla jim otevřela cestu k velkým projektům záložních datových center. Přes epidemii by nic neprodaly.

Nicméně buran se tolik nedívá na globální trendy, ale pokládá docela jednoduchou otázku: Proč se české úřady nezačaly připravovat už na začátku ledna? Měly přece dostatek informací, aby bylo jasné, že během pár týdnů nastane kritická situace.

Buranská odpověď říká: Zaměstnanci velkých byrokratických aparátů nechodí do práce, aby řešili problémy.

Toto jsem napsal v knize Prolomení hradeb: Pokud se v zemi objeví nový problém, máme tendenci brát třeba ministerstvo jako jeden velký mozek (byť třeba nepříliš výkonný), který se zabývá otázkou: Jak problém vyřešit nebo aspoň zmírnit. Chyba! Ve skutečnosti se v každé kanceláři úřadu řeší znovu a znovu stejná otázka. Jak nám to umožní zvýšit pravomoci a rozpočet? Jak teď mohu posílit svůj vliv v organizaci? Kdo jiný by mohl zaútočit na můj rozpočet? Pokud se motiv řešení problému objeví, pak pouze v pomocné roli. A pokud by se snad objevil byrokrat, který by prosazoval i taková řešení, která by znamenala třeba snížení rozpočtu jeho vlastního oddělení, takový byrokrat v systému dlouho nevydrží.

A proč nevyvinuli tlak na řešení problému politici? Protože ani politik není hodnocen podle toho, jestli nějaký problém zdárně vyřeší. Mainstreamový politik je hodnocený podle toho, jestli dokáže uspokojit všechny zájmové skupiny (včetně cizích vlád, zahraničních investorů a neziskovek) a získat pozitivní mediální pokrytí.

Zkuste si třeba představit, že by byl ministrem vnitra takový Martin Pecina, Jaroslav Foldyna nebo někdo na ten způsob. V polovině ledna by začali prosazovat razantní kroky, včetně nákupů zdravotnického materiálu a zavření hranic. Ušetřili by České republice stovky miliard, i když by to v té chvíli ještě nebylo vidět. Je jisté, že by se objevily články s palcovými titulky na prvních stranách – ministr straší lidi, ministr ničí ekonomiku, poškozuje mezinárodní vztahy, určitě je zkorumpovaný… I kdyby mu dal další vývoj událostí za pravdu, pachuť by už zůstala. Jasné rozhodnutí by znamenalo ztrátu bodů a nižší šance na znovuzvolení.

Chytrý ministr vnitra tedy neudělal nic, přestože nesl odpovědnost za havarijní plánování. Věnoval veškeré úsilí podpoře neziskovek a boji proti předsudečné nenávisti, protože právě to se od něj v danou chvíli chtělo.

A když problém přišel, stačilo přijít na tiskovou konferenci v červené mikině. Desítky oslavných článků. Čtenáři se dozvěděli, že krize zrodila skutečnou osobnost. Proč je podporován zrovna on? Protože držitelé moci vědí, že ani příště nebude mít názor a udělá všechno, co se po něm bude chtít.

Dnešní sloupek buranského sociologa není o vině konkrétního politika. Ten jen správně pochopil, jak systém funguje a co se od něj ve skutečnosti čeká. Má slušnou šanci vydržet v politice hodně dlouho. A kdyby ne, nabízí se vysoká manažerská pozice u IBM, Siemensu nebo Honeywellu.

Prý se po té krizi všechno změní, nic nebude jako předtím. Tohle se však určitě nezmění. A když se nezmění tohle, pak se nezmění nic.

Článek vyšel v měsíčníku MY 5/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY52020 #Hampl #Bezpečnost #Karanténa #Byrokracie

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon