O původu neomarxismu

Šéfredaktor měsíčníku MY si kdysi získal pozornost výrokem, že on z opice nepochází. Jako by tím naznačoval, že ti, kdo stále ještě věří Darwinovi a jeho následníkům…

Spory o to, jak vznikl lidský druh, trvají pěknou řádku let a jistě hned tak neskončí. Je totiž z principu nemožné získat plnou jistotu o něčem, co se stalo v minulosti. Navíc při výkladu historie mnohdy záleží na tom, kdo je zrovna u moci.

Petr Hampl

Pro vznešené vzdělané muže, co kouří doutníky, pijí whisky a diskutují na úrovni, zůstane původ člověka navždy zajímavým tématem. Nicméně buran namítne, že by ho mnohem víc zajímalo, co nás čeká, než to, co se stalo před tisíci, či dokonce miliony let.

Darwinismus skutečně nabízí užitečný nástroj pro vysvětlování toho, co probíhá a ještě bude probíhat. Včetně lidského chování. Všimli jste si třeba, jakým vývojem prošel neomarxismus? Když Adorno s Marcusem začali rozvíjet své teorie, byli ostře protipodnikatelští a antikapitalističtí. Nepřátelé „trustů“. Dnešní neomarxismus si s korporacemi rozumí naprosto perfektně. Jeho exponenti sedí ve správních radách největších komerčních organizací a propagují nadřazenost korporací nad národními vládami. Jsou ochotni hájit každou korporátní špínu, je-li opatřena nálepkami jako „fair-trade“, „globální odpovědnost“ nebo „rovnost šancí.“ Trvalkou je útok proti rodině, národu a evropské tradici. Proč? Lidé zbavení hodnotového zázemí jsou skvělými korporátními zaměstnanci a dokonalými příjemci reklamních kampaní.

Proč se neomarxismus vyvinul právě takto? A jak se bude vyvíjet dál?

Existují v zásadě tři možnosti, jak na takové otázky odpovědět.

Tou první je „metoda genetická“. Počítá s tím, že veškerý vývoj je již obsažen v předchozí podobě téhož. Ukázkovým příkladem využití takové metody je Fuchsova kniha V myšlenkovém světě Tomáše Halíka. Jiří Fuchs vidí v Halíkově myšlení určité prvky, které se nutně musely vyvinout v jeho současný neomarxismus. U jiných myslitelů se zase setkáváme s přesvědčením, že vítězství nominalistů v diskusích 12. století určilo celý další vývoj západní civilizace. V případě neomarxismu to znamená, že již v jeho první „antikapitalistické“ verzi je paradoxně obsažen ideál neomezené honby za ziskem, který se nutně musel rozvinout do dnešní podoby korporátní levice.

Tou druhou je „metoda pořádající inteligence“. Pokud k něčemu došlo, pak to musel někdo naplánovat a zorganizovat, říká badatel. A hledá člověka či skupinu lidí, která tu změnu zinscenovala. V tomto případě by to mohla být třeba rodina Rothschildů, pečlivě plánující a uskutečňující celý vývoj neomarxismu od otců zakladatelů až po dnešní klimatické šílenství.

Tou poslední možností je pak „metoda darwinistická“, počítající se dvěma fázemi. První fází je „náhodné vytváření mutací“. Desítky různých myslitelů vytvářely vlastní verze neomarxismu, přičemž každý cílil trochu jiným směrem. Druhou fází je pak výběr v závislosti na prostředí. Zatím můžeme konstatovat, že vítězem dosavadního vývoje je verze, v níž dominuje vliv korporací.

Na základě této metody můžeme odhadovat další vývoj. Očekávám, že neomarxisté objeví výhody kamenování cizoložnic a uřezávání hlav odpadlíkům od víry.

Článek vyšel v měsíčníku MY 6/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY62020 #Hampl #Sloupek #Neomarxismus

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon