Bojovník s duší mystika

Před sto lety se narodil významný nakladatel a vězeň poúnorového režimu Josef Vlček. V roce 2010 mu prezident Václav Klaus udělil vysoké státní vyznamenání. Jeho jméno se pro disidenty minulého režimu stalo symbolem spravedlivého odporu, vycházejícího z obrany víry a přirozených svobod lidské osoby. Měl jsem tu čest s tímto skvělým mužem spolupracovat – a to před rokem 1989 i po něm.

Vydavatelská činnost byla jeho celoživotním posláním

Josef Vlček se narodil 6. června r. 1920 ve slezských Kaňkovicích. Již jako devítiletý vstoupil mezi čekatele do řeholní salesiánské kongregace ve Fryštáku u Zlína. Po uzavření vysokých škol nacisty byl nucen ukončit Studium na bohosloveckém semináři v Olomouci a teologické fakultě a našel si zaměstnání jako dělník.

Během protektorátu udržoval čilé styky s významnými kněžími, kteří se po válce stali biskupy (Štěpán Trochta, Josef Karel Matocha). Ti si všimli jeho organizačního talentu a manažerských schopností. Proto se hned po válce stal generálním tajemníkem vydavatelského a osvětového spolku Matice cyrilometodějská.

Litoměřický biskup Štěpán Trochta, salesián, s nímž se Vlček znal ještě z doby, kdy byl čekatelem této kongregace, si jej v roce 1948 vybral do svého týmu poradců pro otázku katolického školství. Poúnorový režim totiž všechny církevní školy protiprávně zrušil. Tím na sebe Vlček upoutal pozornost tajné policie. Hrozilo mu zatčení, proto se roku 1949 rozhodl k útěku za hranice. Stal se ale obětí „Akce Kameny“: převaděči byli ve skutečnosti agenty StB, vodící běžence do opuštěných domů, o nichž tvrdili, že se nacházejí na území tehdejšího Západního Německa. Ve skutečnosti však šlo o území Československé republiky a příslušníci StB odtud své oběti odváděli rovnou do vězení.

Pro Josefa Vlčka nastalo nejhorší období v životě. Byl mučen, nutili ho ke spolupráci, jinak prý jej čeká oprátka. Takto mu vyhrožoval známý komunistický prokurátor Karel Čížek. Vlček ale nepodlehl a volil raději eventualitu popravy. Soud mu roku 1951 vyměřil trest smrti, odvolací instance jej ale změnila na 21 let vězení. Doma zůstala manželka Ludmila s dcerami. Pracoval jako vězeň v uranových dolech v Jáchymově, propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

V roce 1990 se podílel na obnově činnosti Matice Cyrilometodějské

V mých vzpomínkách

Ani v dusivé epoše normalizace 70. let nesložil ruce do klína. Spolu s Josefem Adámkem pokračoval ilegálně v tisku náboženské literatury. V brněnském bytě Dr. Razika, kde jsme mívali porady, jsem se tenkrát s Josefem Vlčkem – někdy v polovině 70. let – poprvé setkal tváří v tvář. Upoutal mne tehdy svou nemluvností. Byl to jeho charakteristický rys – méně mluvit, ale o to více konat. Zatímco Mětek Razik, Radovan Perka a moje maličkost psali texty z historie i současnosti církve a překládali z cizích jazyků hodnotná náboženská díla, Vlček s Adámkem a dalšími spolupracovníky tiskli „samizdat“.

Žel tato práce opět neunikla pozornosti Státní bezpečnosti. 10. září roku 1979 byla u řady z nás provedena domovní prohlídka, při níž bylo zabaveno mnoho textů. Roku 1981 se konal v Olomouci proces se šesti lidmi – s Josefem Vlčkem, Josefem Adámkem, P. Rudolfem Smahelem, P. Františkem Líznou, Janem Odstrčilem a Janem Krumpholcem, a to podle paragrafu trestního zákona o „nedovoleném podnikání“. Většina dostala nepodmíněné tresty, Josef Vlček 20 měsíců. Mediální šum kolem celého případu na Západě, zejména díky vysílači Svobodná Evropa, způsobil, že byl po uplynutí poloviny trestu propuštěn na svobodu.

Některé publikace sám osobně připravoval

Opět za mřížemi

Vlček se tak stal dvojnásobným vězněm komunistického režimu: v 50. letech a znovu za normalizace. Dle jeho vzpomínek se poměry na přelomu 70. a 80. let nedaly absolutně srovnat s padesátými lety. Věznice StB a pracovní tábory v Jáchymově, v Leopoldově, na Bytízi a jinde byly vyhlazovací, nechybělo v nich mučení, týrání a nezřídka i zabíjení vězňů. Výkon trestu za normalizace již nebyl tak surový, i když násilí a všemožné ponižování ani tady nechybělo.

Ani druhý kriminál však Josefa Vlčka nezlomil a neutlumil jeho aktivitu. V 80. letech jsme se více sblížili. Angažoval jsem se tenkrát v Brně při redigování a distribuci katolického samizdatu, jehož tituly ve druhé polovině 80. let rostly jak houby po dešti. To vyžadovalo i cestování po Moravě. Auto jsme ani já, ani mí spolupracovníci nevlastnili. Pouze Josef Vlček je měl – a projevil pokaždé ochotu nás zavézt všude, kam jsme potřebovali. Riskoval hodně, byl v podmínce, mohli jej kdykoliv při nějakém zátahu poslat znovu do vězení.

Přesto se nebál, neboť byl pevně zakotven ve víře v Boží Prozřetelnost. Nikdy příliš nemluvil, ale co řekl, pokaždé sedělo a mělo svou váhu. Tak jsme to také my mladší od něho brali. I v kritických situacích, kdy jsme panikařili, uměl zachovat klid. Například když kolem jeho auta, do něhož jsme nastupovali, začali najednou procházet uniformovaní policisté. Neviděl důvod, proč začít zmatkovat a honem se ztratit. Nechápali jsme to, vždyť mu šlo o podstatně více, než nám. Režim se sice neodvratně sunul ke svému konci, takže nám v případě zadržení StB hrozil pouze výslech, jemu však návrat zpět do kriminálu.

Po listopadu 1989 obnovil v Olomouci se souhlasem kardinála Františka Tomáška spolek Matice cyrilometodějská. Statečný pražský arcibiskup se stal jeho čestným předsedou, výkonným předsedou a ředitelem nakladatelství však byl Josef Vlček. V té době mu již bylo 70 let. V roce 1993 založil týdeník Světlo – měl jsem tu čest se na tomto projektu spolupodílet jako první redaktor tohoto periodika.

Panna Maria se postará

Obdivoval jsem Vlčkovu energii a úžasnou chuť do práce, jaké byly v jeho věku nevšední. Neměl to ani tenkrát lehké. Setkával se s útoky na svou osobu pro své vlastenecké a autenticky katolické postoje. Horlivě šířil úctu k Matce Boží, hluboce zakořeněnou v duši moravského lidu. Proto se významně podílel na příchodu mezinárodního Mariánského kněžského hnutí do ČR. Podporoval také tradiční římský mešní obřad, všeobecně užívaný do roku 1969, dnes udržovaný při životě tzv. tradičními katolíky. Spřátelil se též s rakouským kuriálním kardinálem Alfonsem Sticklerem, který byl velkým zastáncem tohoto obřadu.

To vše mu vyneslo nejen u antiklerikálů, ale i u liberálně smýšlejících osob v církvi mnohá nepřátelství. Stěžovali si na něj u olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, ten se ho ale pokaždé zastal.

Vlčkův klid spojený s odhodlaností a důvěrou v nadpřirozenou pomoc mne vždycky fascinoval. Matice cyrilometodějská i Světlo se od počátku potýkaly s finančními problémy, často způsobenými agitací protivníků. Docházelo i k tomu, že balíky určené k distribuci byly házeny do řeky Moravy. Když si jiní nad tímto stavem zoufali a vyjadřovali pochybnost o smyslu dalšího fungování podniku, Vlček jako jediný zachoval klid a pouze lakonicky konstatoval: „Matka Boží se postará.“ A měl pravdu. Matice je zde stále a vydává hodnotnou literaturu, nadále vychází i týdeník Světlo.

28. října 2010 obdržel Josef Vlček Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Prezident Václav Klaus ocenil život a dílo Josefa Vlčka roce 2010 udělením Řádu T. G. Masaryka. Krom toho byl Vlček i držitelem církevního Řádu sv. Silvestra. Zemřel v požehnaném věku 95 let v přítomnosti rodiny v hospici na Svatém Kopečku. Pohřební obřady vedl arcibiskup Jan Graubner, ostatky zesnulého spočívají na ústředním hřbitově v Olomouci v rodinném hrobě.

Život Josefa Vlčka lze označit jedním slovem: boj. Zápasil svou vytrvalou prací o správné hodnoty – a od tohoto cíle jej neodradily žádné překážky. Nikdy nepatřil k těm typům bojovníků, kteří pouze vedou válku, a když vidí, že mají mizivou šanci, tak většinou zatroubí k ústupu. Jeho hluboké, přímo mystické zakotvení v Bohu a jeho odvěkém zákoně mu dodávalo jistotu, že když všemohoucí Bůh chce, tak i zdánlivě prohraná bitva se obrátí ve vítěznou.

Článek vyšel v měsíčníku MY 6/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

#MY62020 #Vlček #Malý #Církev

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon