Magický zápas nad Prahou

Aktualizace: srp 21

Mezi nejkurióznější kapitoly druhé světové války patří neviditelný okultní souboj, při němž se v brdských lesích uskutečnila série podivných rituálů, čelící německým okupantům pomocí magie a astrologických výpočtů.

Zasedání hermetického spolku Universalia

Tento zásvětný souboj měl své hrdiny i oběti a ovlivňoval dění během války i po ní. Své české protagonisty měl na obou stranách fronty. Pohled do jejich osudů je otevřením dveří do podivného světa hermetických sil i prezentací odlišných lidských charakterů v časech zkoušky…

Profesor Milan Nekonečný v knize Novodobý český hermetismus mapuje dějiny místního okultismu v průběhu posledních dvou století a připomíná význam okultní společnosti Universalia, založené v Praze roku 1927, jakož i jejích dvou výrazných členů. Prvním z nich byl trojnásobný doktor Jiří Arvéd Smíchovský, polyglot, vzdělanec, bibliofil, ale především nebezpečný černý mág a satanista. Druhým pak jeho protihráč, pianista, skladatel, hudební teoretik, a rovněž aktivní mág, doktor Jan Kefer.

Ve stopách Faustových

V lednu 1951 zemřel ve věznici na Mírově asi nejzáhadnější vězeň padesátých let, spolupracovník Gestapa (a po válce StB), doktor Smíchovský. Oficiální příčinou smrti byla pokročilá tuberkulóza, mezi spoluvězni se však šeptalo o nevysvětlitelně zčernalém obličeji zemřelého. Co se tehdy opravdu stalo? Musel Smíchovský zemřít proto, že věděl příliš mnoho? K čemu tohoto mága využívali nacisté, a jak se vůbec dostal do služeb Třetí říše? Podstatnou roli v jeho osudech sehrálo vědomí výlučnosti a pohrdání konvenční morálkou. Mnohé bylo nejspíš předurčeno již jeho elitním původem. Narodil se do pražské patricijské rodiny 1. května 1898. Otec Rudolf, majitel továrny na výrobu tiskařských strojů, byl čestným občanem italského města Trévi, měl vazby na vatikánskou diplomacii a patřil ke členům prestižního rytířského řádu Božího hrobu. Manželé Smíchovští byli v roce 1903 přijati i papežem Lvem XIII., s kterým prý pětiletý Jiří promluvil několik italských vět. Jeho fenomenální jazykový talent se později rozvinul během studia práv na pražské německé universitě. Uměl starořecky, latinsky, hebrejsky, italsky, francouzsky, dokonale německy, pasivně prý vládl ještě několika dalšími jazyky. Za 1. světové války byl v rakousko-uherské armádě zařazen jako zpravodajský důstojník na italské frontě. Dezertoval, byl zajat Italy a vstoupil do československých legií. Současně se stal agentem italské tajné služby a podle některých autorů také svobodným zednářem. Po návratu z války v Praze dostudoval a získal doktorát práv. Brzy se však vydal za dalším vzděláním. Nejprve do Říma, kde se pustil do studia teologie na německé koleji Collegium Germanicum. Knězem se nestal, zato dosáhl dalšího doktorátu a pronikl do jezuitské mystiky. Později získal na francouzské universitě v Toulouse doktorát z filosofie. Do Prahy se vrátil roku 1929. Otevřel si advokátní praxi, které se však věnoval dost povrchně. Pohltil ho bouřlivý bohémský život plný pitek a flámů, díky čemuž se velmi zadlužil. Současně však rozvíjel své osobité záliby, zejména fetišistické shromažďování vzácných knih a studium všeho tajemného. Pronikal do židovské mystiky – kabaly, zabýval se dějinami sekt a záhy se věnoval také praktické magii. V Praze našel inspirativní zázemí v okruhu kolem společnosti Universalia, odkud znal Jana Kefera. Ve Smíchovského směřování se stále více projevovala fascinace černou magií. Uskutečnil prý několik evokací, čili vyvolání zlých duchů. Jedno z nich se uskutečnilo ve sklepě malostranského domu U zlaté lodi a skončilo prý vyděšeným útěkem všech účastníků. Atmosféře meziválečné Evropy však postupně začala dominovat jiná témata.

Evokace zlých duchů ve sklepě malostranského domu U zlaté lodi skončila vyděšeným útěkem všech účastníků

Život bez skrupulí

Dopady hospodářské krize vedly k vzestupu radikálních politických hnutí a volby v roce 1933 vynesly k moci v Německu Hitlera. Smíchovský vstoupil do nepočetné Národní obce fašistické, předtím ovšem působil i v jiných politických uskupeních, a to velmi různorodé orientace. Byl postupně členem sociální demokracie, Národně socialistické strany, ale i marginálního Hnutí proletářských bezvěrců. Co tím sledoval? Jednal z vlastní vůle, nebo šlo o nějakou zpravodajskou hru? Jisté vysvětlení nabízí epizoda z doby krátce po mnichovském diktátu. Smíchovský se tehdy zapojil do útoku českých fašistů na vinohradskou synagogu. Měl přitom jediný cíl – zmocnit se tamních vzácných magických knih. Politika pro něj nebyla důležitá, hledal v ní jen možnosti pro rozvoj a uplatnění svých zájmů. Cestu k tomu mu otevřela německá okupace 15. března 1939. Již třetí den po okupaci byl kontaktován nacistickou tajnou službou Sicherheitsdienst a stal se jejím spolupracovníkem. Jeho nadřízeným byl tajuplný Walter Jakobi, který jeho znalosti brzy využil v publikacích ostře antisemitského ražení. Smíchovský dostal kancelář v budově universitní knihovny, kde zpracovával rešerše o tajných společnostech, včetně udání jejich členů. Píše o zednářích, okultistech, ale také o činovnících Sokola či legionářích. Dostal příkaz sledovat i svého známého, vůdce českých fašistů Radolu Gajdu. Jacobi však mnohé Smíchovského informace vyhodnotil jako bezcenné, což důvěru k němu poněkud narušilo (přispěla k tomu i odhalení z mágova osobního života – zednářství a homosexualita, kterou maskoval formálním sňatkem s ruskou emigrantkou Ragozinovou).

Přesto, že mu nacisté plně nedůvěřovali, zaměstnávali jej až do konce války, a to ve třech rolích: Předně jako zdroj informací o konkrétních osobách, dále jako znalce zabavených hebrejských rukopisů. A za třetí jako mága s vhledem do okultní problematiky. Dostával proto velmi různé úkoly. Měl například psát odborná stanoviska k využití magie pro válečné účely, ale také zmapovat obsah knihovny pražské židovské obce. K poslednímu úkolu si vyžádal spolupráci skupiny židovských odborníků, čímž byl těmto lidem zachráněn život. (Byl mezi nimi i Štěpán Plaček, vlivný komunista, který se po válce stal řízením osudu jedním ze Smíchovského vyšetřovatelů). Pokud jde o Smíchovského donašečství, zcela se vymyká obvyklým morálním normám. Někdy se choval velkoryse, jindy naopak. Zcela podle své libovůle. Některé osoby udával jen proto, že se mu nějak znelíbili na ulici či ve vinárně. Po skončení války, 15. května 1945, byl československými orgány za své udavačství zatčen. Vyšetřoval jej již zmíněný doktor Plaček, pracovník tehdy nově vznikající StB. Smíchovský, jak se potvrdilo mnohokrát, mimořádně lpěl na životě a byl ochotný kolaborovat nejen s nacisty. Ochotně svědčil i v procesech padesátých let a ve vězení se pak sadisticky chlubil tím, že dostal na šibenici 49 nevinných lidí…

Faust ‒ předobraz moderních mágů

V čertově náruči


Již v roce 1947 prý vyšetřovatelům poskytl kompromitující materiály na prezidenta Beneše, konkrétně korespondenci dokazující, že hájil příkazy francouzských zednářů více, než zájmy republiky. Toho mohli v únoru 1948 využít komunisté k nátlaku na Beneše. Jisté je, že Smíchovskému ochota k nové spolupráci zachránila krk. Tím méně oblíbený byl mezi spoluvězni, zejména když začal donášet i na ně. Opakovaně ho fyzicky napadali, na což reagoval stále silnější vazbou k černé magii a záchvaty vzteku, kdykoli byl někdo ze spoluvězňů propouštěn na svobodu. V takových chvílích prý řval a válel se po zemi. Na Mírově byl dán do jedné cely s převorem znojemských dominikánů knězem Jakubem Zemkem, který tak musel přihlížet mágovým hysteriím i vzývání ďábla v latině a řečtině, jež v cele prováděl. 22. ledna 1951 dopoledne utržil Smíchovský na chodbě od jednoho z bachařů silnou ránu do hlavy, jenž mu porušila prodlouženou míchu a centrum regulace dýchání. Zranění bylo smrtelné. Smíchovský se tehdy pokoušel o riskantní kalkul a přes své přátele zkoušel kontaktovat sovětskou tajnou službu s nabídkou, že jí poskytne kompromitující informace o vrcholných československých komunistech. Ti se cítili ohroženi a patrně se jej rozhodli definitivně umlčet. Konec trojnásobného doktora, lingvisty, agenta tajných služeb a novodobého Fausta, Jiřího Arvéda Smíchovského, byl skutečně děsivý. Zemřel na postupné zadušení, které trvalo plné tři dny. V důsledku toho mu prý po smrti zčernal obličej. Mezi vězni na Mírově bylo jasno: Doktora Smíchovského si odnesl čert.

Rozporuplný satanista Jiří Arvéd Smíchovský

Čaroděj dobroděj

31. ledna 1906 se v Novém Bydžově narodil manželům Keferovým syn Jan. Jeho otec Ludvík byl německého původu, matka Bohumila byla Češka. V roce 1912 rodinu zasáhla tragédie. Keferův otec zkrachoval a v zoufalství spáchal sebevraždu. Matka se synem se odstěhovala do Prahy, kde Jan začal studovat na Arcibiskupském gymnáziu. Od pěti let se věnoval hře na klavír, později hudbu i komponoval. Jeho třídním učitelem byl mystik Jaroslav Ovečka, který v něm probudil zájem o duchovní život (Kefer byl dokonce na čas novicem premonstrátského řádu). Po maturitě studoval hudební estetiku, klavírní hru u Jana Heřmana a kompozici u slavného Vítězslava Nováka. Navštěvoval též přednášky z psychologie a biologie. Zaměstnání našel v knihovně Národního muzea. Podle vzpomínek jeho syna Reginalda měl prý zvláštní libůstku – s oblibou využíval pro cesty do zaměstnání taxi. Často prý manželce říkával: Zase jsem zaspal, budu muset do práce taxíkem! Když chtěl jeho syn vědět, kde pracuje, svezl ho taxíkem třikrát kolem budovy Národního muzea a ukazoval mu okna své kanceláře.

Hlavním životním zájmem Jana Kefera byl hermetismus. Působil jako dlouholetý předseda společnosti Universalia a redaktor časopisu Logos až do svého zatčení v roce 1941. Nejvíce jej přitahovala tzv. theurgie, v níž se mág snaží o komunikaci s bytostmi z neviditelného světa, nebo svou vůlí takové bytosti vytváří. Byl rovněž zakladatelem oboru astromagie, v němž jde o rituální změnu horoskopu konkrétní osoby, s cílem ovlivnit její osud. Hry s astrologickými výpočty jako by zanechaly stopu v jeho vlastním osudu: Nápadně často docházelo k omylům v přepisu jeho osobních údajů. Tak na jeho náhrobku na pražských Malvazinkách bylo vytesáno chybné křestní jméno. Na pamětní desce, která mu po válce byla odhalena, je zase nesprávně uveden rok úmrtí.

Keferovou vášní byla theurgie

Kdo Jana Kefera potkal poprvé, viděl v něm roztržitého vědce s nadváhou, nedbajícího příliš o zevnějšek. Neustále bojoval s nedostatkem času, což řešil tím, že neobědval a energii doplňoval hrstmi burských oříšků a sladkostmi. Projevovaly se u něj paranormální schopnosti. Tradovalo se, že uměl magicky způsobit, aby se tvář nějaké osoby, zachycená na fotografii, usmála.

V roce 1935 se oženil s o deset let mladší Dagmar Moosovou, která patřila k návštěvnicím jeho přednášek, a založil s ní šťastné manželství. Jejich syn Reginald zdědil hudební nadání a stal se uznávaným varhaníkem. Jan Kefer působil mimo jiné i jako vedoucí skautského oddílu a skauti měli kdykoli přístup do jeho bytu. Byl mezi nimi i pozdější spisovatel Václav Čtvrtek, v jehož vzpomínkách se uchovala kuriózní historka. Jednou prý kluci na Kefera čekali u něho v kuchyni. Namazali si chléb máslem a osolili si ho ze slánky, kterou našli na jeho stole. Když to mág zjistil, málem se zhroutil. Přišel tím totiž o vzácnou sůl ze sedmi moří, kterou si složitě opatřil ke svým experimentům…

Jan Kefer s manželskou Dagmarou a synem Reginaldem

Vnitřní konflikt

Mnoho sil Kefer věnoval společnosti Universalia, kterou demokraticky otevřel všem zájemcům o hermetické vědy, což mnozí z českých okultistů nechápali. Jak už jsme uvedli výše, Kefer se zabýval především theurgií a navazoval spojení s duchovními bytostmi. Mohlo by se zdát, že tento obor magie je blízký náboženství, to by však byl omyl. Náboženství dává najevo respekt vůči svobodě duchovních sil a vztahuje se k nim v prosebném postoji, magie je naopak technikou, jak tyto síly ovládnout. Jaké síly tu ale vstupují do hry? Pozitivní síly si podle názoru mystiků poroučet nedají, zbývají tedy síly negativní. Jan Kefer byl formálně křesťanem a úskalí magie si uvědomoval, přesto se od ní nedokázal odpoutat. Zájem o ni projevovala i jeho manželka Dagmar, která mu byla pomocnicí i při některých rituálech. Navzdory německému původu svého otce byl Kefer přesvědčeným Čechem. Společně s dalším mágem, Františkem Kabelákem, navštívil v září 1938 prezidenta Beneše s nabídkou magické obrany. Byli však odmítnuti. Rozhodli se proto k akci na vlastní zodpovědnost i bez prezidentova souhlasu. Na odlehlých místech v brdských lesích nedaleko Prahy provedli v době Mnichova a během let okupace několikrát magický rituál, namířený proti osobě Adolfa Hitlera a za záchranu českého národa. Účastníci se při něm pokoušeli o kontakt s bytostmi spirituálního světa. Jednou se prý taková bytost skutečně zhmotnila a pravila ke Keferovi: Národ bude zachráněn, ty to však nepřežiješ! Při posledním z konaných rituálů prý došlo k jakési chybě, a ničivá magická síla se ve zpětném odrazu obrátila proti Keferovi samotnému.

S čím kdo zachází…

Pozoruhodný byl vztah Kefera a Smíchovského. Oba pocházeli z národnostně smíšených rodin, oba byli skvěle jazykově vybaveni, spojovaly je jejich zájmy a osobně se dobře znali. V době okupace se však jejich cesty zcela rozešly. Smíchovský se definitivně přiklonil k satanismu a současně se stal udavačem. Jana Kefera naopak 18. června 1941 zatklo Gestapo. Motivem byla patrně snaha donutit ho k práci v Hitlerově astrologické kanceláři. Prý jej k tomu vytipoval právě Smíchovský. Jak vzpomíná Keferův syn Reginald, v rodině se tradovalo, že „Smíchovský prodal Kefera Gestapu“ Zájem nacistů o Keferovy služby by nebyl ničím překvapivým. Své astrologické a parapsychologické kanceláře měli během války představitelé všech světových mocností. Keferovi ostatně nenabízeli spolupráci jen nacisté. Anglický profesor Harding, který jej v Praze před válkou několikrát navštívil, mu opakovaně nabízel práci pro Brity a varoval ho před nadcházejícími lety. Kefer však odmítl s tím, že „chce zůstat s národem“. Když pak ani po svém zatčení nepodlehl nátlaku na spolupráci s Němci, byl odvlečen do koncentračního tábora Flosenbürg. Jeho zatčení časově spadá do doby, kdy Hitler nařídil represe proti esoterikům. Jejich důvodem byl podivný odlet jednoho z předních nacistů, Rudolfa Hesse, do Anglie, se záměrem nabídnout Britům dohodu a uvolnit tak Říši ruce k boji se Sověty. Dodnes je tajemstvím, zda Hess jednal z Hitlerova tajného pověření, nebo na vlastní pěst. Podle všeho se nechal k akci vylákat britskou tajnou službou, která mu podstrčila falešné horoskopy, věštící, že se dohoda zdaří. Celou šarádu řídil pracovník britské MI 6 Ian Fleming, pozdější spisovatel populárních příběhů o Jamesi Bondovi. Autorem horoskopů byl anglický satanista Aleister Crowley. Fleming a Crowley se prý také podíleli na Hessově výslechu po jeho zadržení na britské půdě. Když Hitler zjistil, že falešné horoskopy byly nastraženou pastí, rozpoutal mezi okultisty čistku. Pokud jde o konkrétní okolnosti smrti Jana Kefera, jsou stejně záhadné, jako jeho život. Svědectví se liší: podle některých byl ubit dozorcem při práci v kamenolomu, podle jiných zahynul na zápal plic. Zajímavé údaje vypátral jeho syn Reginald, podle kterého si prý vězněný Jan Kefer navodil smrt sám, a to pomocí astromagie. Je každopádně zajímavé, že dozorci, kteří Kefera vyslýchali, byli za jeho smrt potrestáni a z tábora převeleni na ruskou frontu. Kefera měl pobyt v táboře pouze vyděsit a přimět ke spolupráci. Jeho smrt neměli nacisté v plánu. Jeho dobrovolný odchod ze života v pouhých 36 letech pak nebyl sebevraždou, ale způsobem, jak uniknout nebezpečí, že jeho schopnosti budou zneužity nepřítelem.

Čeští esoterici vyvíjeli poměrně živou publikační činnost

Mágovou smrtí v prosinci 1941 však celá tragédie neskončila. Brzy poté zemřela na nejasnou diagnózu také jeho mladá, sotva šestadvacetiletá manželka Dagmar. Zpětný odraz magického rituálu udeřil plnou silou. Naštěstí se o jediného syna manželů Keferových mohli postarat prarodiče.

V lednu 1946 ocenil prezident Beneš statečnost Jana Kefera udělením Čs. válečného kříže In memoriam. Svět hermetismu nebyl pro Jana Kefera útěkem od skutečnosti. Jeho magické vidění reality se snad vyznačovalo neobvyklým slovníkem, nechyběla mu však hloubka a moudrost. Připomeňme si Keferova slova z podzimu 1938, která mohou být i jeho závětí: „Pro nás je jedinou autoritou autorita duchovní, koruna svatováclavská. Autorita tak silná, mocná a krásná, že nedá zahynouti nám ani našim dětem.“

Článek vyšel v měsíčníku MY 8/2020, který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.


#MY82020 #Bahník #Historie #Magie #Kefer

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon