Příbramský Kafka

Aktualizace: srp 21

Postava k podpírání, Ikarie XB 1, Nikdo se nebude smát, Sedmikrásky, Svatba jako řemen a především Případ pro začínajícího kata. Pod všechny tyto filmové unikáty československé nové vlny se nějakým způsobem podepsal výjimečný režisér a scénárista Pavel Juráček, od jehož narození uplynulo v tomto měsíci 85 let.

Filmový režisér, scenárista a producent Pavel Juráček

Když se tam nahoře rozdával talent, došel si příbramský rodák Pavel Juráček hned několikrát. Oč si však počínal suverénněji a sebejistěji na filmovém plátně, o to víc se trápil v osobním životě. Méněcennost, sebelítost, fyzická i duševní křehkost, až patologická přecitlivělost, sklon k hysterii a introvertní povaha nejsou vlastnosti, které by svému nositeli usnadňovaly to hlavní, co nás na tomto světě čeká – žít svůj život. Životní příběh Pavla Juráčka splňuje všechny atributy antické tragédie. Po záviděníhodném vzestupu a slávě přišel pád a postupné profesní i lidské „vytrácení“. Neradostná politická situace, nadužívání alkoholu a léků a citové strádání nakonec způsobily jeho předčasnou smrt. Za necelou dekádu svého aktivního tvůrčího života však toho za sebou zanechal tolik, co by jiní nezvládli za několik životů.

„Čtu a spím. Čtu a nepamatuji si text. Spím a namlouvám si, že tím rychleji ubíhá čas. Už to trvá tři roky. Už jsem tři roky v beznaději. Litován, okukován, předváděn – hle, člověk bez existence, bez peněz, bez naděje. Nemám práci, jsem bez budoucnosti, nemám ani vindru, nemám na činži, na telefon, na plyn, na pivo, na benzín, na oběd, na ponožky…,“ zapisuje si v jednom ze svých nekončících návalů zoufalství osmatřicetiletý Juráček do svého deníku 15. února 1973. Ještě před pár lety všemi vyhledávaný a obletovaný filmový génius zůstal sám. Se svými démony, které ochotně živí koňskými dávkami alkoholu a prášků. Rozpadá se mu druhé manželství a vzhledem ke svému odmítavému postoji vůči „bratrské pomoci“ nemá ve světě znormalizovaného československého filmu žádnou perspektivu. Podléhá pocitům sebelítosti a z jeho oslnivého talentu již zbyl jen stín. Kariéra Pavla Juráčka fakticky skončila v pouhých pětatřiceti letech. Zbývající dvě dekády profesně již jen živořil. Totéž lze říci i o jeho osobním životě, ve kterém se stihl třikrát oženit a třikrát rozvést.

Pavel Juráček

Zrodila se hvězda

Dětství prožíval v Příbrami spolu s bratrem Petrem a matkou, která pracovala v pohostinství. Otec rodinu opustil již před válkou a z materiálního hlediska se neúplná rodina protloukala jen obtížně. Od útlého věku proto trpěl pocity méněcennosti, životní překážky však zároveň posilovaly jeho imaginaci a smysl pro absurditu. Původně chtěl být pilotem, ale v dospívání u něj převážil literární talent a touha popisovat svět kolem sebe. Začal studovat novinařinu. Studia však nedokončil a odešel na redaktorskou pozici do Večerní Prahy. Plnění banálních redaktorských úkolů v deníku se však mladému novináři brzy přejedlo, a tak pojal touhu uplatnit se ve světě filmu. V roce 1957 byl díky svému bohatému literárnímu portfoliu bez zkoušek přijat na FAMU ke studiu oboru dramaturgie.

Od počátku se zde jeho talent uplatňoval, proto byl považován za největší naději ve svém ročníku. V roce 1960 je již podepsán jako scénárista pod dodnes oceňovaným studentským filmem Zdeňka Sirového Hlídač dynamitu. Juráček chrlí desítky stránek textů a ještě jako student FAMU je vyhledáván ke spolupráci s „hotovými“ režiséry. Je neustále pod tlakem a nestíhá plnit závazky. Píše po nocích za podpory prášků. Přes den spí a v noci flámuje a ve zbývajícím čase sedí pod lampičkou nad texty. Vzhledem ke své křehké tělesné konstituci jde o sebedestrukční proces, který se výrazně podepíše na jeho zdraví, náladě a vztazích s okolím. V roce 1960 se po krátké známosti žení se svou femme fatale, sotva plnoletou Veronikou Jandovou.

Deníky

Poněkud uspěchané manželství však do jeho života žádný nový řád a klid nepřináší. Jak vyplývá z jeho deníků (deníky z let 1959 až 1974 vydal roku 2003 Národní filmový archiv), počáteční vášeň a radost ze splynutí duší se postupně mění v odcizení a nenávist. Z hlubokého zklamání se Juráček vypisuje na stránkách deníku prakticky každý den. Deníky Pavla Juráčka však nejsou jen kronikou jednoho neúspěšného manželství, ale jedinečným způsobem také reflektují tehdejší dobu. Ačkoli Juráček nikdy nenapsal svou vysněnou knihu, jeho deníky jsou samy o sobě zdařilým literárním počinem, který vydá za několik románů. A to i přesto, že některé části spíš připomínají terapeutické texty, které Juráčkovi pro zlepšení psychického stavu uložil psát jeho lékař.

Hvězda Pavla Juráčka i přes jeho neuspořádaný život dále stoupá strmě vzhůru a na jaře 1961 nastupuje jako dramaturg do renomované tvůrčí skupiny Šmída-Fikar ve Filmovém studiu Barrandov. Věc nevídaná vzhledem k tomu, že stále ještě studuje. Nakonec ale studia opět opouští a naplno se vrhá do horečného vymýšlení námětů, psaní dialogů a tvorby scénářů. Jen o několik měsíců později jej vyzývá ke spolupráci tehdy již úspěšný režisér Jindřich Polák. Společně pak napíšou scénář k úspěšnému filmu Ikarie XB 1. Spolu s profesním vzestupem se také výrazně zlepšuje Juráčkova finanční situace. Brzy začíná vydělávat peníze, o jakých se tehdejšímu průměrnému „socialistickému člověku“ ani nesnilo.

Nejznámějším Juráčkovým filmem je Případ pro začínajícího kata

Postava k podpírání

Jeho scénáristický a režisérský styl je nezaměnitelný. Nedokázal klouzat po povrchu a psát líbivé texty, u nichž se diváci od srdce zasmějí a zapomenou na své každodenní starosti. Juráčkova náročná tvorba nutí k zamyšlení a vyžaduje být neustále v pohotovosti. V roce 1963 vypustil do světa svůj premiérový režisérský počin Postava k podpírání, ke které napsal námět i scénář. V téměř čtyřicetiminutovém filmu se Juráček přihlásil k odkazu Franze Kafky a jeho osobitému zobrazení absurdních situací. Film je zároveň podobenstvím, které zobrazuje tehdejší socialistickou společnost. Zvláštní atmosféru jeho prvotiny umocňuje minimum dialogů a originální kamera Jana Čuříka, díky níž film hladce plyne ke svému vyústění i beze slov.

Již tehdy v Juráčkovi klíčí nápad na podobně absurdní film, který se stane jeho opusem magnum a současně labutí písní. K realizaci však povede dlouhý kus cesty. Jeden z nejzásadnějších filmů naší kinematogafie – Případ pro začínajícího kata, který je svým absurdním vyzněním snad ještě absurdnější než Kafkův Zámek – byl natočen až v roce 1969. Mezitím se Juráček neustále trápí v osobním životě a sbírá profesní vavříny v zahraničí i tuzemsku. Případ pro začínajícího kata, navazující na Gulliverovy cesty Jonathana Swifta, je vyvrcholením Juráčkovy tvorby a definitivně mu má zajistit filmařskou nesmrtelnost.

Přežívání

Vše je ale nakonec jinak. Tragédie Pavla Juráčka spěje ke svému vyvrcholení. Film, v němž se autor vydal ze všeho, sice normalizační režim umožní natočit, ale k široké veřejnosti se už nikdy nedostane. Je uvržen do klatby a s ním i jeho autor. Juráček přichází o zaměstnání, o cestách do zahraničí a dalších zajímavých projektech si může nechat jenom zdát. Stačí se ještě podruhé oženit, ale kostky jsou již vrženy. I druhé manželství končí krachem a Juráčkova veškerá existence se scvrkává na pouhé přežívání. Nakonec v 70. letech emigruje do Německa, kde se však z mnoha důvodů nedokáže uplatnit. Zde krachuje i jeho třetí manželství.

Juráček se v první polovině 80. let minulého století ještě vrací zpátky do Československa. Roky prožité ve stresu, beznaději a alkoholovém opojení vykonají své. Přes pomoc přátel se již nedokáže ani v poněkud uvolněnějších poměrech zapojit do tvůrčího procesu a definitivní konec znamená rakovina, na niž umírá v květnu 1989 - v nedožitých 54 letech. Snad tomu tak mělo vzhledem k Juráčkově tíhnutí k absurdnu být, že jeho úplně posledním „uměleckým“ počinem byl, několik měsíců před smrtí, instruktážní film pro revizory v pražské městské hromadné dopravě...

Článek vyšel v měsíčníku MY 8/2020, který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

#MY82020 #Provazník #Juráček #Film #Umění

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon