Čajová růže

10. srpna jsme si připomněli 27 let od chvíle, kdy nás opustila první dáma českého jazzu Eva Olmerová. Již méně se ví, že po sobě zanechala také mnoho nádherných nahrávek trampských písní. Mnozí kritici jí její výlety do country a trampské hudby vyčítali. To však žádné výlety nebyly, spíše návraty domů.

Eva Olmerová

Naše první setkání proběhlo za dramatických okolností. Bylo to v březnu 1953 v Myšárně, jak se v tu dobu říkalo pražské Františkánské zahradě u Václavského náměstí. Při jednom zátahu policie jsme společně s Evou prchali tmavou nocí přes pražské dvorky a pasáže. Tehdy bylo toto místo zarostlé divoce rostoucími, nikým neudržovanými keři. Byla tam tma a od války dvě asi dvacetimetrové betonové nádrže s vodou. Pro nás ideální místo, kam po setmění nikdo nechodil a kde jsme mohli hrát na kytary a zpívat i něco jiného než svazácké častušky. V březnu 1953 byl zrovna celostátní smutek, protože umřel Stalin. Občas nás však někdo přeci jen zaslechl, a ne každému se náš repertoár – V Americe, tam je blaze nebo Pochod amerických námořníků – líbil. Jeden takový zavolal esenbákům, kteří okamžitě přiběhli. Eva Olmerová, které jsem zrovna zpíval na jednu americkou píseň druhý hlas, se mne ujala. Měla již z esenbáckým odchytem smutné zkušenosti a znala únikové cesty. Sundala si střevíce na jehlách, chytila mně za ruku a křikla: „Poběž, znám únikovku!“ U popelnic v rohu byly malé plechové dveře do chodby, kde byla kotelna zdravotního ústavu, a dál vedla chodba do průchodu, ústícího do Palackého ulice. Byli jsme zachráněni.

Eva mi řekla, abych přišel na slezinu k Tučkům na Smíchov. Zde jsme se pak pravidelně scházeli. Měli tam piano, u kterého mne a dalšího kamaráda Luboše učila perfektní sbory k písničkám, které zpívala. Eva byla nejen skvělá zpěvačka, ale i aranžérka. Kromě trampských písní pěla i country písně, i když se tomu country ještě neříkalo. Ve svých devatenácti letech byla ještě naprosto zdravá a zpívala tak, jak u nás nikdo jiný. Je velká škoda, že z tohoto období neexistuje žádná nahrávka…

František Hacker s Evou Olmerovou při společném hraní

Bohem nadaný jedináček Eva Olmerová se narodila 21. ledna 1934 a vyrůstala jako jedináček v Praze na Letné v dobře situované měšťanské rodině. Mezi svými kamarády se s jistou dávkou ironie rozmazleným jedináčkem sama občas titulovala. Od útlého mládí se věnovala zpěvu i hře na klavír. V devíti letech absolvovala svůj první veřejný koncert v rámci instrumentální soutěže mladých talentů. Bylo to na Novotného lávce v pražském Muzeu Bedřicha Smetany.

Velmi úspěšně absolvovala školu, ale na gymnáziu, po rozvodu svých rodičů, začala studia zanedbávat. Na otcovo přání přešla do učení na dámskou krejčovou. Tou se opravdu stala – u Podolské, kde se šily drahé modely.

Otec, u kterého po rozvodu svých rodičů žila, se znovu oženil a Eva se snažila domovu vyhýbat. Ráda jezdila na otcovu chatu v Třebsíně u Štěchovic. Zde se setkala s trampingem a hraním na kytaru a stále více trampskou společnost vyhledávala. Pro krutá padesátá léta měla Eva kádrově značně nežádoucí rodinné příslušníky. Otec živnostník, strýc byl anglickým válečným letcem a dědeček byl rovněž v Anglii, dokonce v exilové vládě jako spolupracovník Edvarda Beneše. Stala se tak velice vyhledávaným objektem pro StB. Když ji v sedmnácti letech z Václaváku odvedli na oddělení, údajně pro nesrovnalosti v občanském průkazu, pustili ji až druhý den ráno, aniž by to rodině ohlásili. Prostě chceš-li psa bíti… A Eva za křivdy uměla mít nerada, stejně intenzivně, jako dokázala milovat.

Eva Olmerová dávala do zpěvu všechno

Zpívám vše, co se mi líbí Poprvé veřejně vystoupila v 16 letech, a to na odpoledních čajích v kavárně Jednota s kapelou Arnošta Kavky. Eva měla dvě velké hudební lásky – jazz a trampskou hudbu. Dodnes je právem považována za naši nejlepší jazzovou zpěvačku. Už její první album s názvem Jazz Feeling, na něž natočila i šest gospelů Mahalie Jackson, sklidilo velkou chválu jak od posluchačů, tak od kritiky. Nedivím se, že si ji chtěli ponechat pro tento žánr. Byla v něm prostě skvělá.

První album s názvem Jazz Feeling

Druhé album se jmenovalo Eva Olmerová & The Traditional Jazz Studio. Leo Jehne popisuje, jak natáčení probíhalo: „Nejdříve si poslala někoho z personálu pro láhev červeného a asi půl láhve vypila, než byla správně naladěna. Pak začala točit, v podstatě samé perly, ale tu bylo třeba opravit intonaci, jindy zase angličtinu, jak už to při nahrávání bývá. Na to Eva Olmerová neměla trpělivost, a tak posílala ‚někam‘ tu hudebního režiséra, tu angličtinářku.“ Také jí vyčítali její výlety do trampské hudby. Eva v ní však byla doma, proto reagovala slovy: „Nejsem žádná jazzová zpěvačka - chci zpívat, a také zpívám všechno, co se mi líbí.“ Vím, že se opakuji, ale je ohromná škoda, že tehdy, kdy byla plná hlasově mladistvé a ničím nenarušené nádhery, nesměla nic natočit.

Deska na domě v Praze - Bubenči kde Eva Olmerová žila

Eva se stala jednou z hvězd divadla Semafor, kde mimo jiné nazpívala nádherné duety s Jiřím Grossmannem. Nezapomenutelné je také její působení v Country beatu Jiřího Brabce. Z tohoto období pochází nádherná píseň Čekej tiše. Mnoho zpěvaček dnes podle jejího vzoru zpívá Čajovou růži od Jarky Mottla či trampský šlágr Až ztichnou bílé skály.

Eva byla zpěvačka se zlatem v hrdle a ohněm v srdci. Jak zpívala, tak také žila, vždycky naplno. Tato vzácná čajová růže nás opustila ve svých 59 letech.

Článek vyšel v měsíčníku MY 8/2020, který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.


#MY82020 #Hacker #Olmerová #Jazz #Tramping

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon