Albín Bráf – ekonom, politik, vlastenec

Kolem poloviny 19. století se narodila plejáda významných Čechů: T. G. Masaryk, Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický, Josef Kaizl, Jaroslav Goll či František Ženíšek. Čestné místo mezi nimi zaujímá také národohospodář a ministr zemědělství Albín Bráf.

Albín Bráf


Zatímco odborníkům je jméno Albína Bráfa poměrně známé, v povědomí širší veřejnosti je osobností spíše zapomenutou. Profesor Bráf formuloval a systematicky zdůvodnil třetí a poslední – hospodářskou – fázi národního obrození, která měla navazovat na předchozí fázi literární a politickou. Šlo především o tvorbu českého kapitálu, výchovu a přípravu vysoce kvalifikované generace, jakož i dokončení české hospodářské terminologie. To vše proto, aby česká práce nebyla levně odevzdávána cizímu kapitálu.


Albín Bráf se narodil 27. února 1851 v Třebíči v rodině úředníka na valdštejnském velkostatku jako nejstarší ze šesti dětí. V jedenácti odešel do Prahy studovat Akademické gymnázium, na kterém byla zaváděna čeština jako vyučovací jazyk, a po maturitě pokračoval ve studiích na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studia ukončil s vyznamenáním, i když se musel sám složitě živit. Když totiž byl v prvním ročníku, zemřel mu otec, a tak se snažil doučováním studentů ulehčit situaci matce, která se starala o jeho sourozence. Absolvoval v roce 1874 a ještě v témže roce založil v rámci vlasteneckého studentského právnického spolku Všehrd odbornou debatní sekci nazvanou Národohospodářský odbor.


Učitel i tvůrce


Krátce působil v justici, pak začal vyučovat na Českoslovanské obchodní akademii statistiku a národní hospodářství, což ho existenčně zajišťovalo. Za pouhé tři roky se habilitoval jako soukromý docent národního hospodářství na Právnické fakultě v Praze. Stal se tak prvním vyučujícím, který přednášel národní hospodářství v češtině, a protože odborné české výrazy se dosud vytvářely, měl na této práci významný podíl. Jeho soustavný návrh českého hospodářského názvosloví se ale nedochoval. V roce 1890 byl jmenován řádným profesorem národního hospodářství na české části tehdy již rozdělené pražské univerzity.


Příbuzný Riegra i Palackého


Na žádost Karoliny Světlé, starostky Ženského výrobního spolku, přednášel na odborné škole tohoto spolku národní hospodářství – pochopitelně česky. Později vzpomínal: „Byla to první ženská škola v celém Rakousko-Uhersku, kde se konaly přednášky z národního hospodářství”. Obrozenecká práce přivedla mladého Bráfa do společenského salonu Františka Ladislava Riegera.

Libuše Riegerová nejprve Bráfovu nabídku k sňatku odmítla, nakonec ale podlehla


Na domácím plese u Riegerů se seznámil s Libuší Riegerovou, kterou o několik let později požádal o ruku, byl však odmítnut. Nadále však zůstával častým hostem v Riegrově rodině. V roce 1888 nakonec přece jen s Libuší uzavřel sňatek a po roce se jim narodil jediný syn Václav, který však zemřel v mladém věku jako nadějný student práv. Uzavřením manželství s Libuší se Bráf stal také příbuzným Riegrova tchána, tehdy ovšem již zesnulého Františka Palackého.


Profesor Bráf zemřel 1. července 1912 ve věku šedesáti let ve svém domě v Roztokách u Prahy. Pohřben byl na Vyšehradě za smutečního zpěvu Hlaholu, jednoho z nejstarších českých spolků, do rodinné hrobky F. L. Riegera. Na poslední cestě jej doprovodilo mnoho osobností českého veřejného života.


Učitelem Aloise Rašína


Myšlenkou třetí, hospodářské fáze národního obrození, se začal Bráf zabývat přibližně v roce 1890, tedy v době, kdy byl jmenován řádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě. Čeští obrozenci a politici jako Palacký nebo Rieger si pochopitelně uvědomovali, že program politického obrození, tedy obnova plných politických práv historických českých zemí Svatováclavské koruny, může být úspěšný pouze tehdy, budou-li historické české země dostatečně hospodářky silné. Proto stál Palacký u založení české pojišťovny Slavia a jeho zeť Rieger se podílel koncem 60. let 19. století na vzniku prvního ryze českého finančního ústavu – Živnostenské banky.

Budova právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze


Profesor Bráf nestihl za svého života napsat učebnici, protože jeho čas byl rozdělen mezi přednášky a výuku na fakultě, osvětovou hospodářskou činnost, odbornou práci pro staročeskou stranu a konečně práci v Zemském výboru, do kterého byl zvolen v roce 1883. (To byl také důvod, proč se Alois Rašín během svého věznění v Mollersdorfu za Velké války rozhodl napsat učebnici národního hospodářství.) Velkou Bráfovou stopou na právnické fakultě byl jeho výběrový seminář z národohospodářské teorie. Studenty do kurzu vybíral po předchozím pohovoru nikoli na fakultě, ale v Bráfově bytě v Palackého domě v dnešní Palackého ulici.


Jeho seminářem prošla plejáda později známých osobnostíšín, Karel Engliš, Vilibald Mildschuch a Jaroslav Preiss, pozdější prezident Ústředního svazu československých průmyslníků a generální ředitel Živnobanky. Bráfův výběrový seminář později splynul s diskusním národohospodářským odborem Všehrdu.


Bráf ve svých fakultních přednáškách, mezi jejichž posluchači nechyběla ani vědychtivá pražská veřejnost, systematicky vykládal myšlenkový směr zvaný „rakouská škola mezního užitku“. Ostatně i Rašínova učebnice sepsaná v obtížných podmínkách v Mollersdorfu vycházela z teoretických východisek rakouské školy. Ve staročeské straně odpovídal Bráf za zpracování hospodářského programu a po smrti předsedy Františka Ladislava Riegera se stal náměstkem jejího předsedy.