Andromeda – hvězda českého popu

Andromeda je v řecké mytologii dcerou etiopského krále Kéfea a jeho manželky Kassiopeie. Pýcha královny Kassiopeie přinesla celé zemi a zejména královské dceři Andromedě velkou pohromu. Královnina pýcha došla až tak daleko, že se vyvyšovala nad mořské bohyně Néreovny a tvrdila, že by nad nimi vyhrála v soutěži krásy. Mořský bůh Poseidón za trest seslal na království potopu a navíc mořskou obludu, která zemi těžce sužovala. Král vyhledal pomoc věštírny a její odpověď zněla jednoznačně: má-li být zachráněno království, musí být obludě obětována královská dcera Andromeda. A tak se stalo, že nahá Andromeda byla přikována ke skále na pobřeží a tam ponechána jako oběť obludě. Osvobodil ji až Perseus, který předtím přemohl Gorgonu Medusu. Po smrti vyslali bohové Andromedu na nebe a stala se tam, podobně jako Kassiopeia, jasně viditelným souhvězdím. Je symbolické, že píseň s názvem Andromeda se stala prvním velkým hitem zpěvačky Věry Špinarové, od jejíhož narození uplynulo 22. prosince minulého roku právě sedmdesát let.

Věra Špinarová v mládí


Narodila se v Pohořelicích u Brna, ale už v jejích sedmi letech se rodina přestěhovala do Ostravy. S touto osobitou kulturní enklávou byla pak, podobně jako Marie Rottrová či Jaromír Nohavica, celoživotně spjata. Od dětství se učila hrát na housle. Už ve svých čtrnácti letech poprvé zpívala s velkým orchestrem na akademii ostravských škol. Zúčastňovala se různých soutěží a přehlídek až zvítězila v krajském kole soutěže Májový křišťál v roce 1966. V celostátním kole pak obsadila páté místo. Jako teprve patnáctiletá nazpívala v ostravském studiu Československého rozhlasu svou vlastní skladbu Já před tebou klečím. To byl faktický začátek její kariéry.


Česká Janis Joplin


Slečna, která si záhy vysloužila vcelku přiléhavé označení „česká Janis Joplin“ se svým více než dvouoktávovým rozsahem zpívala náročný rhythm & bluesový a rockový repertoár s amatérskou kapelou The Royal Beat na odpoledních čajích v Ostravě a okolí. V roce 1966 dostala lano od profesionální skupiny Flamingo (po jejím odchodu nastoupila do Flaminga Marie Rottrová). V dubnu 1969 pak přešla do kapely The Majestic, kde pro změnu střídala Rottrovou. Mimochodem, s Majesticem tehdy zpíval i legendární frontman pozdějšího Citronu Stanislav Hranický. A aby ten svět byl doopravdy malý, zakladatelem Majesticu byl kytarista Vlastimil Kučaj, první manžel Rottrové. Spolu měli syna Víta, jednoho z protagonistů dodnes slavné kapely Buty. Pozdějším Rottrové pěveckým partnerem u Flaminga byl nedoceněný zpěvák Petr Němec, který v dalších letech točil i vystupoval s Věrou Špinarovou. Leč to jen na okraj.

S manželem Ivo Pavlíkem a synem Adamem v roce 1974


S Majesticem Špinarová nazpívala i své první nahrávky, ještě anglicky, singl I Sing My Song / Son Of A Preacher Man. O rok později se stejnou kapelou pak píseň Music Box, což byl její první průlom na rozsvícenou scénu tehdejšího rocku a popu. Majestic vedl manažerský kouzelník Ivo Pavlík, s jehož příchodem, ale jistě i pod vlivem skončeného krátkého pražskojarního tání, z repertoáru pomalu vypadávaly rhythm and bluesové kousky a byly nahrazovány poměrně plytkým popem typu převzatých kolotočáren od kapel typu Middle Of The Road či později Baccara a George Baker Selection. Kdo tato jména kdysi zaznamenal, ví, že to bylo košové zboží, při jehož poslechu naskakoval ekzém. Nicméně doba si to žádala. Veselé juchavé optimistické tanyny, aby ovčané nepřemýšleli, není-li na tom světě něco špatně (což nemůže nevyvolat hořkou analogii s dneškem, ale i to jen na okraj.)


A tak se Majestic přejmenoval na Orchestr Iva Pavlíka a původní originální projev zpěvačky se topil v povrchní melanži hudebního cukrkandlu. Jednou z výjimek byla právě výše zmíněná Andromeda z roku 1972 (téhož roku se Špinarová vdala za Pavlíka a za dva roky se jí narodil syn Adam). Andromeda byla aranžérsky květnatá skladba se silným refrénem, který neurazí ani dnes. A jedna neobyčejnost: píseň měla stopáž pět a půl minuty, což je délka, která ji téměř vyloučila s častého rozhlasového hraní. Běžný singl tehdy měl do tří minut. Kdo viděl film Bohemian Rhapsody o kapele Queen, vzpomene si na typickou hádanici zpěváka Mercuryho s jakýmsi producentem, který nepochopil, že hitem se stává písnička ne pro svou délku, nýbrž pro zcela jiné kvality.

LP Andromeda (1972)


A když už jsme v této louži, ani Špinarové se nevyhnulo dobové politikum. Roku 1973 natočila s Plameny, „skupinou ÚV SSM“, nezapomenutelnou eko-agitku Smog, která právem zapadala prachem ihned po svém vydání. Inu, byly takové časy. Olympic zpíval na festivalu politické písně o pražském povstání a o málo později Josef Laufer vstoupil do dějin se svým hrdinným kpt. Minaříkem. Leč nedělejme si moc nadějí. Míra blbství, jež nás dnes obklopuje, není rozhodně menší.


Ven z klece


Věra Špinarová se ovšem po nedlouhém čase dokázala z objetí komerce vymanit. Roku 1978 vydala album s názvem Věra Špinarová 3. Podíleli se na něm opravdoví mistři – od klávesistů Leška Semelky a Oldřicha Veselého po trumpetistu Laca Décziho. Byla to sice stále ještě dost pestrá směs žánrů a stylů, ale už o pár pater kvality výš. Mimochodem, je to jediná Špinarové deska, která se tehdy dočkala i anglofonní verze (nazvané Hard Rockin´Heart). Zaujme tu česká verze dávného Hendrixova Hey Joe a především skladba Alexandra Goldscheidera s textem Pavla Vrby Hadrová panna. Stojí za to ocitovat kus toho textu: „Je v prádelníku na dně panna hadrová / Hůř snad už nedopadne Hloub ji neschovám / Že je omšelá – nic jí nedělám / Spí a tím to vadne Už je taková // Jak já jí závidím to její srdce z pilin / Proč já se neohlídám když vím že se mýlím / Měl jsi mě na hraní Tím žes mě poranil / Klid hračky z prádelníku nikdy nedocílím.“ Vrbův text jako by přesně postihl osobnost zpěvačky vlastně celoživotně se potácející mezi extrémy. Hudebně – od úplného kýče po nadoblačné skvosty, i v osobním životě – pozdější nedlouhé manželství s bubeníkem Vítězslavem Vávrou provázené alkoholovým oparem.

LP Meteor lásky (1982)


Na albu „3“ se poprvé vedle zpěvačky objevuje virtuózní kytarista Andonis Civopulos, který s ní pak prošel všechny důležité milníky dalších tří dekád. S Civopulosem založila novou kapelu Speciál a natočila úspěšné album Meteor lásky (1982) a další desky oscilující mezi rockem a popem a akcentující hlavně zrající hlas ústřední aktérky. S příchodem „nových časů“ Špinarová postupně zapadala do zapomnění. Z něj ji vykutal až sponzor v osobě cestovkáře Fischera, který jí pomohl zpět na pódia, což vykulminovalo velmi úspěšným turné Nadoraz (2010). Jako by si tím předepsala další osud. Žila a pracovala opravdu nadoraz. Až do 22. března 2017, kdy zkolabovala během koncertu v Čáslavi, odkud byla převezena do pražské motolské nemocnice, ve které 26. března zemřela. Na její pohřeb přišlo víc než 40 tisíc lidí.

Hrob Věry Špinarové


Po její smrti, v roce 2018, se v Husově parku v centru Ostravy zjevila její socha od Davida Moješčíka, která právem vyvolala horu kritiky, jednak motivované pietou, jednak právem upozorňující na její děsivou nevkusnost. V době covidu zjara 2020 dokonce někdo sochu „ozdobil“ rouškou. Na webové diskusi to kdosi zhodnotil slovy „Konečně si je podobná“.

To všechno už jsou jen bajky. Zůstává zpěvačka, vzpomínka na velký hlas a melodie písně Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát na západě, kterou Špinarová nazpívala pod příznačným titulem Jednoho dne se vrátíš. R.I.P., paní Věro.