• Michal Semín

Bez dětí to tu můžeme zabalit

Jednou z obětí hojně medializovaných obav ze šíření nemoci COVID-19 byla plánovaná mezinárodní konference o rodinné politice. S jejím pořadatelem Janem Gregorem jsme nehovořili jen o ní, ale i o jiných aktivitách jím spoluvedené Aliance pro rodinu.

Jan Gregor


Jen pár dní před konáním konference přišla zpráva, že dvě zahraniční delegace svou účast z důvodu rostoucího počtu pozitivně testovaných na Covid-19 nakonec odřekly. Chápu, že jste se za těchto okolností rozhodli konferenci zrušit. O co jsme tím vlastně přišli?


Jde o konferenci, na kterou byli pozváni všichni ministři visegradské čtyřky, zodpovědní za rodinnou politiku. Všichni, až na českou ministryni, pozvání Aliance pro rodinu a poslance Juchelky, se kterým jsme konferenci připravovali, pozvání ochotně přijali. Cíl byl jasný. Ukázat, že státy V4 myslí podporu rodiny vážně.


Opravdu myslí?


Pro většinu z nich je rodina důležité politické téma. Pokud si klademe zásadní otázky, jak udržet náš penzijní systém, konkurenceschopnost, určitý životní standard, pak všechny tyto věci jsou zásadním způsobem svázány s funkčností přirozené rodiny. To si již delší dobu intenzivně uvědomují v Maďarsku a Polsku, ale i nová slovenská vláda v osobě ministra Krajniaka začíná smýšlet podobně.


Jen my ne…


Jak kdo. Někdo ano, někdo ne. Důležité je, že na konferenci měl s prorodinnou vizí vystoupit i premiér Babiš.

A to byli zváni jen ministři?


Vůbec ne. Měli zde vystoupit ekonomové, demografové či sociologové. Je vážně nejvyšší čas, aby se i u nás otevřela seriózní debata o tom, co se v okolních zemích na poli prorodinné politiky daří a čím naopak my můžeme inspirovat je. Vezměme třeba českou podobu rodičovské, respektující přání rodin starat se o děti do věku 3 let doma. Nad tím v Polsku tiše žasnou…


Zrušené konference je tedy opravdu škoda…


Nevěšme hlavu, konference nebyla zrušena bez náhrady. Na jaře ji uskutečníme. Ale nejde jen o konferenci, ta je jen začátek.


Máš dojem, že se trendy v rodinné politice v zemích V4 liší od zbytku Evropské unie?


Myslím, že dost podstatně. Dám příklad. V mnoha zemích EU, jako je například Švédsko, stát finančně motivuje muže k většímu zapojení do péče o děti. Tyto tendence můžeme vidět i v evropské legislativě, jako je poslední návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a osobním životem rodičů z roku 2019. V preambuli se jasně konstatuje, že je třeba, aby se ženy vracely rychleji do práce a aby se muži více zapojili do péče o děti. Pokud je to jejich přání, proč ne. Má však k tomu systém motivovat? A má vůbec EU takovou věc řešit? Rozdělení rolí mezi dospělými osobami v prostoru rodiny neřešili ani komunisti.

To je trefné přirovnání…


Naše čtyřicetiletá zkušenost s kolektivismem je totiž velmi cenná. Díky ní jsme na ideologie omezující svobodu mnohem citlivější než západní země, které se svobody vzdávají dobrovolně. Není bez zajímavosti, že odpor proti směrnici byl pouze ve dvou národních parlamentech, a to v Polsku a, pro některé překvapivě, v Holandsku. Ale zpět k tématu. Nesmíme připustit, aby se rodinná politika zploštila na téma brzkého návratu do práce obou rodičů a svěření výchovy do péče „profesionálů". Mnohem podstatnější je jasně říci, že podpora rodiny nespočívá v dávkách, rodina není sociální případ! Inteligentní politika vnímá rodinu jako investici do budoucnosti, která se nám spolehlivě vrátí. Copak klíčem k budoucnosti nejsou děti? Bez nich to tu můžeme zabalit.


Podporou rodiny se zaklínají i liberálové. Pro ně je však rodina nahodilým a kulturně podmíněným společenstvím libovolného počtu osob libovolné sexuální orientace…


Kdyby jen nahodilým a kulturně podmíněným! (smích) Pro velkou část z nich je rodina sofistikovaným nástrojem zotročení. Já však odmítám vidět rodinu jako bitevní pole mezi mužem a ženou. Před třemi týdny jsme se účastnili Fóra rodinné politiky, pořádaného ministerstvem práce a sociálních věcí. Byl zde taky panel o definici rodiny a jejích současných potřebách. Místo toho, abychom se bavili o tom, co rodiny v současnosti skutečně potřebují, stočila se debata k plísnění politiků za to, že nedostatečně reflektují realitu 21. století, že myslí v stereotypech, že dnešní pojetí rodiny je rozmanitější než dřív. Chtěl jsem vystoupit a říci, že v případě redefinice manželství na osoby stejného pohlaví jsou moc konzervativní. Proč nerespektovat skupinu tří tátů a dvou matek, proč manželství nedopřát polyamorfním osobám? Ta debata je čím dál tím absurdnější!

To je to s námi opravdu tak zlé?


Přes všechny tyto ideologické tlaky si Češi pořád ještě rodinných hodnot váží. Dle průzkumu European Values Study považuje rodinu 86 % českých respondentů za velmi důležitou a ze všech institucí jí důvěřují nejvíc. Že je manželství zastaralá instituce si u nás myslí jen 17 % populace, oproti 83 %, kteří s tím nesouhlasí. V případě žen s tím nesouhlasí dokonce 87 %.


Jak na vaše aktivity reaguje státní sektor?


Státní úředníci jsou až na pár výjimek diskusi otevřeni. My si z nich nechceme vyrobit nepřátele, naopak. Nikoho nevydíráme, na nikoho nepořádáme štvavé kampaně. Situaci nám však poněkud komplikují některé agresivní neziskovky. Například nepochybuji o tom, že již bombardují premiéra, jak si mohl dovolit přislíbit účast na akci organizace, usilující o zachování definice manželství jako svazku muže a ženy. Zacílená nátlaková akce občas zabolí, čas však vždy ukáže, že se tyto vyděračské manýry obracejí proti nim.

A co naši politici?


Velké nebezpečí pro rodinu, ale i svobodu, vidím v Pirátské straně. Naše předsedkyně Jana Jochová měla přednášku v rámci širší akce, financované Moravskoslezským krajem. Vše proběhlo standardně, bez většího rozruchu. Následně se však místní členové Pirátské strany zasadili o to, aby akce finanční příspěvek od kraje nedostala. Důvod? Janino vystoupení na podporu tradiční rodiny. Tak vypadá svobodná diskuse v pojetí naší nejsilnější opoziční strany…


Může se do činnosti Alipro zapojit i někdo z řad našich čtenářů? Pokud ano, co má pro to udělat?


Jsme otevřeni všem, kdo chtějí pracovat pro rodinu. Pokud mají zájem, ať se neváhají ozvat na náš email kancelar@alipro.cz. Určitě se jim ozveme. Největší hlad máme po ekonomech, právnících, ajťácích a lidech, co umějí psát. Ale i o lidi mimo tyto kategorie, každá prorodinná ruka dobrá!


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon