Gen. Vojtěch Luža: Voják až do posledního okamžiku

Hrdinu od Zborova a velitele domácího protiněmeckého odboje nezastřelili nacisté, ale kupodivu čeští četníci. Omylem? Nebo jak to vlastně bylo…


Druhého října 1944 byl v obci Hřiště zastřelen devíti ranami přední představitel domácího protiněmeckého odboje, bývalý legionář a pozdější generál čs. armády Vojtěch Luža (*1891). Akce rozpoutala nebývalou partyzánskou odvetu. Vojáci i národ ho ctili. Luža byl za mobilizace odpůrcem kapitulace, velel jedné ze čtyř armád, které měly republiku bránit. Dokonce uvažoval o vojenském převratu. Po Heydrichově příchodu do Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941 odešel do ilegality.

Gen. Vojtěch Luža, sokol, legionář a hrdina odboje


V roce 1942 vybudoval s dalšími bývalými vojáky Přípravný revoluční výbor, později nazvaný Jaro a nakonec Rada tří. Stanul v čele jako hlavní vůdce domácího odboje. V ilegalitě působili hlavně na Moravě, začali připravovat ozbrojené povstání, rozsáhlejší partyzánská činnost u nás kvůli nevhodnému terénu, vysoké koncentraci nacistů a také domácím kolaborantům nebyla možná.


Všude vládl strach


Gen. Luža přešel koncem roku 1944 do Čech, chtěl být blízko Praze, kde uvažoval o ozbrojeném vystoupení, jakmile bude vhodná situace. Německo ztrácelo na všech frontách, bylo jasné, že se Třetí říše hroutí. Luža se skrýval na Benešovsku spolu s pobočníkem Josefem Korešem, spojku s Prahou jim dělal Karel Müller. Ale do Lužovy blízkosti se vloudil konfident gestapa, vše se vyzradilo, některé odbojáře německá tajná policie zatkla.


Gen. Luža se chtěl stáhnout zpět na Moravu, bohužel narazil na problém. Neměli kde se po cestě ukrýt, počasí jim moc nepřálo. Z Říčan vyrazil spolu s Josefem Korešem a Karlem Müllerem v noci 29. září. Postupovali na Kácov, ale nikde se jim nepodařilo najít vhodný úkryt - lidé se báli gestapa i domácích udavačů. Müller se vrátil do Říčan, Luža s s Korešem šli dál, až narazili u Přibyslavi na obec Hřiště. Protože měli dobré dokumenty (Luža na jméno Václav Musil, které znali jeho nejbližší spolupracovníci) rozhodli se zajít do hospody.

Tu jim doporučil starosta Jaroslav Honza, když jim předtím zkontroloval legitimace.


Honzovi se ale zdáli návštěvníci obce podezřelí, a proto se spojil s četníky z Přibyslavi. Odtud měla přijít místnímu četníkovi posila. Nakonec hlídka ve složení strážníků Mečíř, Navrátil a Kunderka vešla do hostince, kde oba důstojníci odpočívali. V tu dobu tu byl i hostinský Votava. S napřaženými zbraněmi vtrhli četníci s výkřiky „Ruce vzhůru!“ do výčepu. Poté nastala střelba…

Vzácný snímek hostinské místnosti, v níž došlo k přestřelce mezi gen. Lužou, Josefem Korešem a četníky. V pozadí stojí hostinský Jan Votava, jediný svědek události


Vše se událo rychle a především ve vypjaté době nedůvěry. Nikdo z četníků, ani starosta, nemohli vědět, jestli se nejedná o provokaci. Tresty za ukrývání „osob nepřátelských Říši“ byly drakonické – smrt. Mimoto je třeba říci, že zdejší četníci byli velmi agilní a spolupracovali s Němci.


Budování odboje


Domácí protinacistický odboj se začal formovat hned po okupaci německou branou mocí v březnu 1939. Historici ho dělí na dva proudy, demokratický a komunistický. Po vstupu Němců na naše území a ustanovení Protektorátu Čechy a Morava začaly povětšinou armádní složky - protože měly vojenskou strukturu a také praxi ve zpravodajské činnosti - s organizováním odporu. Komunisté do hry vstoupili až po přepadení Sovětského svazu v roce 1941, ale hned od začátku se snažili převzít iniciativu, což se jim podařilo krátce po válce.


Odboj byl rozštěpen i ideologicky, byl řízen jak exilovou vládou v Anglii, kde v čele stál gen. František Moravec, který vedl čs. zpravodajskou službu před Mnichovem, tak i z Moskvy, gottwaldovským komunistickým vedením. Po okupaci začalo činnost několik skupin. Vzápětí po podepsání mnichovské smlouvy, kdy se ukázalo spojenectví se Západem jako iluzorní, vystoupilo jako organizátor odporu Politické ústředí. Petiční výbor Věrni zůstaneme měl levicovou platformu, nejvýznamnější byla skupina důstojníků bývalé československé armády Obrana národa (ON). Tu se snažili nacisté s pomocí kolaborantů rozmetat co nejdříve. V ON působili také proslulí Tři králové – Václav Morávek, Josef Balabán a Josef Mašín.

Tři králové – Josef Mašín, Václav Morávek, Josef Balabán


Němci ale byli v boji proti odpůrcům režimu velmi efektivní, k dispozici měli také informace z archívů české policie i rozvědné služby, které nebyly včas zničeny. K tomu pomáhali i domácí Němci a čeští kolaboranti, jichž nebylo málo.


Gestapo v roce 1940 proti svým odpůrcům efektivně zasáhlo, ale vzápětí došlo k ustavení Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). To mělo převzít velení nad domácími odbojovými skupinami, ale také udržovat spojení s Londýnem, kterému předávali informace o protektorátním životě. Komunisté vytvořili v roce 1941 II. ilegální vedení KSČ, neboť I. zlikvidovali nacisté hned po vstupu na naše území.


Po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v květnu 1942 rozpoutali nacisté v Protektorátu nevídaný teror, odboj byl téměř rozprášen. V atmosféře strachu bylo téměř nemožné cokoli podnikat. Ale z Anglie i Moskvy byli vysazováni parašutisté, postupně byly zakládány v lesních oblastech na Vysočině, ale i na Rožmitálsku, v Brdech i na dalších místech partyzánské skupiny. Komunisté chtěli usnadnit vstup Rudé armády na naše území a převzetí moci gottwaldovským vedením, západní skupiny měly připravit ve spojení s domácími demokraty celonárodní povstání a znovunastolení demokratických hodnot.


Začal nesmiřitelný boj mezi oběma skupinami. Gen. Vojtěch Luža byl iniciátorem domácího odboje, který chtěl po porážce Němců obnovit demokratické tradice nedávno založeného státu.


Oko za oko!


Co se stalo na místě činu? Četníci, nasměrovaní na hostinec starostou Honzou, zaskočili návštěvníky hospody doslova „in flagranti“. Gen. Luža si u kamen ohříval promrzlé nohy, Koreš si sušil svršky, neboť cestou promokli. Po četnické výzvě, aby se vzdali, začal gen. Luža na četníky střílet, ti palbu ihned opětovali. Luža byl mrtev na místě zasažen devíti střelami, Koreš se dostal z hostince zraněn ven, tam se v beznadějné situaci zastřelil. Ještě prý, podle svědectví stačil zakřičet: „Je ostuda, že Čech střílí Čecha. Budeme pomstěni!“

Pamětní deska v obci Hřiště odhalená v roce 1946


Událost ihned vešla ve známost. Četníci však vůbec nevěděli, koho zabili. Dalo by se říci, že vše se stalo nešťastnou náhodou. Až gestapo zjistilo, kdo byl zastřelen. Zpráva o Lužově smrti se dostala i do Rady tří, nejužší velení vědělo, pod jakým krytím Luža vystupoval, že měl doklady na jméno Václav Musil. Nikdo ale nechápal, jak se oba muži dostali do obce Hřiště.


Vše volalo po odplatě, četníci včetně starosty měli být potrestáni přepadovou partyzánskou skupinou. Byl v ní i Lužův mladý syn Radomír, po otcově přechodu do ilegality byl krátce zatčen, ale po svém propuštění odešel do podzemního hnutí i on. Jakmile se dozvěděl o otcově smrti, okamžitě se chtěl pomstít. Byl jedním ze čtyř Čechů v e skupině mstitelů, dalších osm partyzánů byli Rusové. Mladý Luža chtěl nejprve zastřelit starostu, ale poté si vše rozmyslel, prvním cílem měli být střelci.


Do akce se vydali tři týdny po generálově smrti. V Přibyslavi se jim podařilo nepozorovaně obsadit četnickou stanici. Četník Navrátil už sloužil jinde. Dopadnout se podařilo Mečíře a Kunderku. Nakonec se rozhodli zabít i četníky, kteří s tím neměli nic společného. Podle Lužovy pozdější výpovědi byli arogantní, sebevědomí a nepřipouštěli si žádnou vinu, dokonce měli přiznat své akce proti místnímu obyvatelstvu. Ortel smrti byl vyřčen a zajatí muži byli odvedeni do sklepa. Partyzáni, dva Rusové, zastřelili čtyři z pěti četníků, jednomu se podařilo s těžkým zraněním přežít.


Po odchodu partyzánů zavolal do Jihlavy na gestapo, mstitelé ale již byli pryč. Starostu Honzu po válce postavili před soud jako zrádce, jenže se hájil s tím, že se oba muži představili jako pronásledovaní gestapem a on měl strach, že jde o provokaci. Proto pozval četníky, aby věc vyšetřili. Po válce byla odvetná akce předmětem mnoha diskuzí i šetření, zúčastnění se hájili, že zastřelením horlivých četníků byli tito na dlouhou dobu zastrašeni a nikdo se už nesnažil Němcům pomáhat.


Voják je povinen se bránit


Proč gen. Luža střílel, když se mohlo vše vysvětlil? Dokumenty obou mužů byly bezvadné. Jeho mottem však bylo, že žádný voják, natož aktivní důstojník, se nenechá zatknout gestapem, aniž by se pokusil o aktivní odpor. Kdo by tak učinil, měl být postaven před vojenský soud. Jenže zatknout je nepřišlo gestapo, ale protektorátní četníci…

Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2018 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon