Hora Matky Boží

Za vznikem většiny poutních míst stojí nějaký zázrak nebo akt pokání napraveného hříšníka. Za původem toho v Králíkách však stojí pouhý slib obyčejného malého chlapce.

Klášter a poutní místo Hora matky Boží u Králík


První nepřímou zmínku o králickém vršku najdeme v listině Karla IV. z r. 1367, v níž jistému Čeňkovi z Potštejna daroval hrad Žampach a k němu patřící „hory Králické“ (montana in Greylichs). Ještě dlouho pak bylo toto místo v širším povědomí zcela neznámé, všechno se ale změnilo v 17. století, kdy byl na hoře, zvané kvůli chybějícím stromům na jejích svazích „Lysá“, vystavěn poutní chrám.


V dobách třicetileté války postihovaly tento kraj různé epidemie, z nichž zejména ta morová naháněla lidem velký strach. V touze po ochraně před jejím řáděním přišli poutníci prosit na vrcholek Lysé poprvé v roce 1636. Za tímto počinem pravděpodobně nestál jen odvěký zvyk putovat na nějaké vyvýšené místo, podstoupit tedy určitou námahu, a tu pak obětovat za vyslyšení proseb. V nočních hodinách tu pozorovali lidé nad kopcem jakési zvláštní světelné úkazy, jimž připisovali nadpřirozený původ. Proto sem začali ve větším počtu přicházet.


Počty poutníků stoupaly každým rokem a bylo jen otázkou času, kdy už nebudou přicházet jen na pustý vrchol kopce, kdy zde bude vystavěn kostel. Pořádala se sem dokonce i dětská procesí. Jedním z poutníků pravidelně býval také jeden místní chlapec, Tobiáš Jan Becker. Ve svém dětském nadšení slíbil, že zde jednou kostel postaví.

Nahoru vede malebná alej


Splněný slib


Uběhlo pár desítek let, klučina vyrostl a stal se z něho svatovítský kanovník a posléze i královehradecký biskup. Na svůj slib nezapomněl – 7. září 1696 byl z jeho popudu položen na vrcholu Lysé základní stavební kámen. Za pouhé čtyři roky zde již stál monumentální chrám. Za touto neuvěřitelnou rychlostí stálo bezmezné nadšení věřících, kteří nejenže na stavbu hojně přispěli finančně, ale mnozí z nich přiložili k dílu ne jednu, ale hned obě ruce, a to bez nároku na odměnu.


A tak mohl být kostel 21. srpna 1700 vysvěcen – s patrociniem Nanebevzetí Panny Marie – a na hlavním oltáři mohl být umístěn milostný obraz Panny Marie Sněžné, který biskup Tobiáš Jan Becker získal od hraběnky Putzardové ze Slatiňan, v jejíchž službách působil ještě coby student jako vychovatel jejích vnuků. Není to jen tak ledajaké dílo – jde o kopii obrazu ze slavné římské baziliky Santa Maria Maggiore, jehož originál podle legendy namaloval sv. Lukáš. Beckerovi učaroval již v dobách, kdy ve Slatiňanech působil, a podařilo se mu hraběnku uprosit, aby mu ho darovala. Doprovázel ho pak na všech jeho kněžských štacích a s lehkým srdcem jej pak věnoval novotou zářícímu poutnímu chrámu, kde se tak krásně vyjímal nad oltářem. Nadto jej nechal přizdobit stříbrnou tunikou, perlami a zlatým řetízkem. Z jeho popudu se Lysé začalo říkat Hora Matky Boží.


Biskup Becker byl vůbec velký stavitel. V Hradci Králové spatřily jeho přičiněním světlo světa biskupská rezidence, biskupský kněžský seminář s kostelem, i kanovnické domy v sousedství katedrály. Ani poutní chrám nebyl zdaleka jedinou stavbou, kterou ozdobil vrcholek Hory Matky Boží. Postupně se tu k nebi zvedl celý areál obehnaný ambity, včetně kláštera, do něhož v roce 1710 povolal členy řádu servitů neboli Služebníků Panny Marie.

Svaté schody


K poutnímu chrámu vede strmá cesta lemovaná lipovou alejí, jež ústí u 49 schodů, rozdělených po sedmi v sedmi oddílech. Po stranách schodiště stojí barokní kaple. Číslovka sedm zde není samoúčelná, jak napovídá i sedmero věží tyčících se nad celým objektem – v sakrální symbolice sedmička v souvislosti s Pannou Marií odkazuje na jejích sedm bolestí (popř. radostí).

Kaple Svatých schodů


Je-li řeč o schodech, nelze v žádném případě opomenout nesmírně působivou kapli Svatých schodů. Jde o napodobeninu schodiště Antoniovy pevnosti v Jeruzalémě, po nichž stoupal Ježíš, když měl předstoupit před Pontia Piláta, a jejichž originál nechala svého času převézt sv. Helena, matka císaře Konstantina, do Říma. Uvozuje je dvojí sousoší – Krista s Pilátem, respektive Krista se zrazujícím Jidášem. Jde o unikátní záležitost, není totiž u nás mnoho míst, kde by se Svatými schody mohli pochlubit – všehovšudy pouhých deset, například na Svatém Kopečku, u brněnských minoritů, v Rumburku, v Praze na Karlově, v České Lípě nebo v Krásné (na Slovensku v Košicích, Prešově, Malackách a Bánské Štiavnici).


Nejen k těmto králických Svatým schodům mířily od roku 1710 kroky desetitisíců poutníků, pro něž poutní kostel na dohled polských hranic, na úpatí Orlických hor a Králického Sněžníku (a vlastně i na pomezí Čech, Moravy, Slezska a také Kladska) představoval často i opakovaně vyhledávaný cíl. Jen za rok 1728 je zaznamenáno až 152 000 příchozích, což je vzhledem k tehdejším podmínkám úchvatné číslo.


Kde je střed Země?


Nával poutníků neustával, jenže pak přišlo období vlády Josefa II., jehož nutkavou potřebou bylo poutě, poutní místa i kláštery rušit. Na Horu Matky Boží dokonce zavítal, aby servitům Jobovu zvěst sdělil osobně. Ale dříve než tak učinil, jal se řeholníky zkoušet ze zeměpisu, a kromě jiného jim položil rafinovanou otázku, kde se nachází střed Země. Jeden z bratří pohotově odpověděl: „Tam, kde právě stojí Jeho Císařská Milost.“ Panovník, alespoň na chvíli skutečně osvícený, uznal tuto odpověď za nejlepší možnou, a od svého úmyslu klášter zrušit upustil.


Co nezachvátily plameny požáru osvícenského, však zvládly jazyky ohně skutečného. Za bouře v noci ze 7. na 8. srpna 1846 blesk zasáhl střechu kostela, který takřka celý včetně areálu lehl popelem. Podařilo se zachránit jen něco málo z barokní výzdoby kostela, mj. i milostný mariánský obraz, který navzdory postupujícímu ohni vynesl spolu s Nejsvětější Svátostí s nasazením života jistý P. Bernard. Oheň bez závažnějšího poškození přečkala i kaple Svatých schodů, ba dokonce i nosítka, na nichž byl v roce 1710 donesen milostný obraz k oltáři, přestože se ocitla v bezprostředním ohrožení plameny.

Novorenesanční interiér kostela


Za neuvěřitelný pouhý jeden rok však byl kostel ze zcela dezolátního stavu zase „na nohou“. Vnitřní výzdoba v novorenesančním stylu pak doplňovala jeho interiér mnohem pozvolněji, nicméně ani to neodradilo množství věřících, kteří neváhali absolvovat i desítky kilometrů dlouhou pouť, jen aby mohli pokleknout před novým oltářem, příp. po kolenou vystoupat Svaté schody.


Vězení pro řeholníky


Od roku 1883 už poutníky nevítali servité, jejichž řád prožíval povážlivou personální krizi, nýbrž redemptoristé, a to až do roku 1950, kdy komunisté všem podobným aktivitám věřících učinili přítrž. Z králického kláštera se stal v rámci nechvalně známé Akce K centralizační tábor pro řeholníky. Bylo jich sem převezeno z celé republiky hodně přes dvě stovky, krom redemptoristů později například i jezuité a salesiáni. Střežili je tu ozbrojení příslušníci SNB a klášter směli, krom docházení na nucené práce, opouštět jen s výjimkou návštěvy lékaře, a to ještě jen v doprovodu ozbrojené eskorty. Králíky coby neoficiální kněžské vězení sloužily až do konce listopadu 1960.


Klášter poté obydlely sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, veřejnost sem však směla vkročit až roku 1968, a to ještě po nátlaku „zdola“. V roce 1990 byl klášter vrácen redemptoristům. Ti obnovili Poutní dům, který v roce 1901 právě oni nechali postavit. V roce 2013 pak převedli kostel i klášter na královéhradeckou diecézi, takže nyní obé spadá pod duchovní správu poutního kostela v Králíkách.


Díky všem lidem, kteří se o obnovu poutního místa zasloužili, můžeme dnes i my obdivovat na první pohled poněkud ponuře působící hlavní černý oltář s postavami kostlivců oděných v černých pláštích a dalšími symboly smrti, naléhavě nám připomínajícími konečnost našeho pozemského bytí.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.