Humorista, jehož berou vážně

Koronavirus jako příležitost? Spisovatel, dramatik a publicista Benjamin Kuras vynucené „domácí vězení“ využil jako příležitost k sepsání memoárů. Za tři měsíce tak vznikla Malá paměť, která je právě v prodeji.


Zlínský rodák Benjamin Kuras je autorem přibližně 40 knih, 3 000 článků a 20 divadelních her, z nichž většina byla napsána v angličtině. Kurasovy knižní počiny, komentáře i hry spojuje osobitý humor, záliba v dobrém jídle, ženském pohlaví a samozřejmě též konzervativní politické názory. Od kritiky Evropské unie, přes odmítání liberální přistěhovalecké politiky až po jasné pojmenování zhoubné ideologie multikulturalismu, politické korektnosti a cílené snahy progresivistů měnit lidskou přirozenost. To vše najdete i v jeho pamětech.

Benjamin Kuras


„Nic jsem nezažil, nikde jsem nebojoval, v žádné vládě jsem nebyl, nikomu jsem nezachraňoval život, nic dramatického mě nepotkalo, nic o ničem nevím, nic si nepamatuju, celý život jen sedím na zadku a píšu, nikdo na mě není zvědavý,“ komentuje autor tradičně vtipným způsobem, jak dlouho odmítal nátlak svých přátel k sepsání pamětí. Je to, samozřejmě, pravda jen částečně. Řekněme, že je to jen taková „malá pravda“, abych parafrázoval název celé knížky, jež vyšla na konci listopadu v nakladatelství DAUPHIN. Benjamin Kuras toho prožil za více než tři čtvrtě století svého života mnoho zajímavého. Po přečtení jeho posledního literárního počinu je třeba s lehce cynickou nadsázkou říci, že alespoň k něčemu byl ten koronavirus a omezení s ním spojená dobrý. Totiž k sepsání knihy, která zdaleka není jen nostalgickým vzpomínáním zralého spisovatele.


Emigrace


Přelomovým bodem se v životě Benjamina Kurase stal, tak jako pro desítky tisíc dalších Čechoslováků, rok 1968. V dubnu téhož roku byl po začátcích v olomouckém rozhlasu přijat do anglického rozhlasového vysílání v Praze. Do jeho slibně se rozvíjející kariéry dramatika však zasáhly srpnové události. Jen několik týdnů po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se rozhodl odejít do emigrace. Za svůj druhý domov si volí Velkou Británii, kde se v prvních měsících živí manuálně. Ale již v dubnu 1969, tedy na měsíc přesně rok po svém angažmá v anglickém rozhlasovém vysílání, se dostává do českého vysílání BBC. Po úvodním oťukávání se Kuras v novém studiu prosazuje i jako dramatik.


Jedna věc je naučit se anglicky, druhá je začít anglicky myslet. A tou třetí je v angličtině začít „dělat“ umění. Aby člověk dokázal splnit všechny tyto tři podmínky, k tomu jen talent a pracovitost nestačí. Musíte mít v sobě touhu uspět a prosadit se. Emigranti to v cizím prostředí nemívají jednoduché. Přesněji řečeno, nemívali to jednoduché. Dnes už to neplatí. Alespoň co se týká migrantů ze zemí tzv. třetího světa. Stačí chytit ten správný vítr do plachet a nepotřebujete pracovitost, talent ani touhu uspět. Stačí, že prostě „jste a požadujete“. To už se dostáváme k politice, ale rozhodně ne náhodou nebo snad jen proto, že by se autor těchto řádků nechal příliš unést. Benjamin Kuras je umělec typu „homo politicus“. Nikoli však levicového smýšlení, jak je tomu u většiny jeho kolegů, ale pravicového a konzervativního.

Politika


Ve většině svých knih se Benjamin Kuras vyjadřuje k aktuálnímu společenskému dění. Vedle záliby v cestování (nejraději má Francii a zejména Itálii) se vždy zajímal a zajímá o politiku. Platí to také pro většinu jeho divadelních i rozhlasových her. Když přeskočíme v čase, tak hned po pádu komunistického režimu se stal součástí veřejného prostoru v Československu a později i České republice. Psal sloupky a komentáře v několika tištěných i on-line médiích. Jako sám voják v poli začal ještě před naším vstupem do Evropské unie předkládat čtenářům trochu jiný pohled na zbožštěnou socialistickou instituci, než nabízel tehdejší (a bohužel i dnešní) politický a mediální mainstream. V tomto směru předběhl svou dobu.


Osobně považuji právě politický záběr Benjamina Kurase za stejně důležitý jako jeho tvůrčí činnost dramatika a spisovatele. Malá paměť proto celkem logicky nemůže být politiky prosta. A je to dobře. Výrazně se to projevuje zejména v pasážích o Velké Británii, kam se dodnes Miroslav Kuraš, jak zní původní jméno Benjamina Kurase, rád vrací. V posledních letech to však nejsou návraty vždy zrovna radostné. Svědčí o tom již samotný název kapitoly Ztráta druhé vlasti, v níž líčí proměny Velké Británie od konce 60. let minulého století, zejména s ohledem na rozvolněnou migrační politiku a takřka nulovou snahu vzdorovat zákrutám politické korektnosti a multikulturalismu.


V té době (přelom 60. a 70. let) už Británie sice vstřebávala i imigranty z bývalých kolonií, byli však zatím nenápadní – v severoanglických textilkách, exotických hokynářstvích, v restauracích a veřejné dopravě. I tak si jimi konzervativní poslanec Enoch Powell zničil politickou kariéru, když v roce 1968 upozornil na budoucí riziko konfliktů s nekompatibilními kulturami a navrhl státní finanční pomoc dobrovolnému návratu do vlastí. Označení Powella za rasistu a vyloučení ze strany prakticky umlčelo v úplném zárodku debatu o blížící se vlně multikulturalismu a zavedlo první známky politické cenzury, s většinovým souhlasem politiků i veřejnosti,“ poznamenává autor Malé paměti, který v poslední dekádě kandidoval do Evropského parlamentu či do Senátu.


Diverzitokracie


Důležitou kapitolou knihy je Diverzitokracie – nejnovější útok na demokracii, v níž se Kuras věnuje ryze aktuálním snahám progresivistů poštvat proti většinové společnosti veškeré skutečné či smyšlené menšiny. S cílem vyvolat vinu a stud za svou vlastní identitu: „Vadí-li vám být napadáni za bělošství, staňte se barevnými. Vadí-li vám být napadáni za mužství, staňte se ženami. Vadí-li vám feminismus a homosexualita víc než islám, staňte se islamisty. Vadí-li vám islám víc než feminismus nebo homosexualita, staňte se feministy nebo homosexuály. Nebo to alespoň upřímně předstírejte. Až se vám podaří jednotnou frontu diverzitokracie rozložit, můžete se vrátit ke svému originálu. A i kdyby se vám ji rozložit nepodařilo, aspoň při tom zažijete víc humoru než v boji alopatickém,“ komentuje vážné téma s tradiční nadsázkou Kuras.


Zkrátka a dobře, Malá paměť je typem memoárů, u kterých se budete bavit, něco nového se dozvíte, máte s čím polemizovat, a navíc získáte pocit hraničící s jistotou, že chvíle strávené s knihou rozhodně nebyly promarněné. Což je přesně to, k čemuž se Benjamin Kuras svým čtenářům zavázal již v roce 1996, kdy ve své rodné zemi mohl vydat první a hned nebývale úspěšnou knihu Češi na vlásku. Knihu, která mu sama o sobě navždy zajistila punc vtipného, talentovaného a čtivého spisovatele, jakých v žádné době není nadbytek.


„Nenechávejte si vymazávat osobní, národní a civilizační paměť. A když už, tak aspoň pořádnou mozkovou mrtvičkou,“ uzavírá Benjamin Kuras své paměti důležitým vzkazem pro čtenáře, a současně tím odkazuje na své zdravotní problémy, které naštěstí na jeho schopnosti trefně glosovat, bavit a nutit nás, čtenáře, k zamyšlení nezanechaly žádný vliv.


Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.