Jak přišel Matfyz k rotundě

V roce 2003 došlo při rekonstrukci Profesních domů na pražském Malostranském náměstí k mimořádnému objevu. Jaká tajemství v sobě tato tisíc let stará stavba v sobě skrývá?

Když pak bylo ráno, zvonili na jitřní. Václav pak, uslyšev zvon, řekl: „Chvála tobě, Pane, jenž jsi nám dal dožíti se tohoto jitra,“ a vstav, šel na jitřní. Ihned pak zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédl se na něj a řekl: „Bratře, dobrý jsi nám byl služebník včera“. Boleslav však, an se ďábel přiklonil k uchu (jeho) a rozvrátil srdce jeho, tasiv meč odpověděl mu řka: „Nyní chci tobě lepším býti“; to pak řekl, udeřil jej po hlavě mečem. Václav, obrátiv se k němu, řekl: „Co jsi si usmyslil, bratře?“ a chopiv ho, povalil jej na zemi. Tuž pak jakýsi přiběhnuv udeřil Václava do ruky. Tento pak, jsa raněn na ruce, pustiv bratra, utekl do kostela. Dva vrahové však, řečení Tira a Česta, zabili jej ve vratech kostelních. Hněvysa pak přiskočiv probodl mu bok mečem. Václav pak ihned vypustil duši svou řka: „V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“.


Těmito slovy popisuje staroslověnská Legenda o sv. Václavu skutek, k němuž došlo na hradišti Boleslav (dnes Stará Boleslav) před kostelíkem sv. Kosmy a Damiána po ranní pobožnosti dne 28. září 935 (dříve se mělo za to, že 929). Zrodil se tak český národní světec, neboť zavražděnému Václavovi se jako prvnímu z Čechů dostalo svatořečení, jeho bratru potom nelichotivého přízviska Boleslav I. „Ukrutný“.


Nechme však kroniky kronikami a legendy legendami. Nás bude zajímat pozoruhodná, donedávna neznámá svatyně, která souvisí s přenesením Václavových ostatků na Pražský hrad. Translace těla se v dobách, o nichž vyprávíme, rovnala dnešnímu papežskému svatořečení. Údajně se prý v okamžiku, kdy povoz, na němž spočívalo Václavovo tělo, dorazil na tržiště pod Pražským hradem (dnešní Malostranské náměstí) zastavil a za nic na světě nechtěl pokračovat v cestě. Teprve poté, co celý průvod s knížetem Boleslavem v čele poklekl a vyslal k nebi kajícnou modlitbu, koně spokojeně odfrkli a jako by nic pokračovali v cestě. Ve stejné chvíli prý spadly okovy z údů několika neprávem odsouzených v blízkém vězení.

Jako připomínka tohoto zázraku byla na jeho místě vystavěna rotunda, zasvěcená – jak jinak – sv. Václavovi. Funkci malostranského farního kostela plnila až do svého zániku v 17. století, po požáru v roce 1541 však po určitou dobu sloužila i jako sklad odpadu a smetiště, takže měšťané malostranští si stěžovali na „nečistoty a smrad v okolí“.


Překvapivý objev


Architektura centra Prahy se během staletí samozřejmě měnila. Sloh románský vystřídala gotika, po ní nastoupily renesance s barokem. Některé stavby zmizely, jiné se objevily, mnohé památné objekty dnes známe pouze zásluhou starých vyobrazení. Tak i malostranská svatováclavská rotunda je vidět třeba na proslulém Sadelerově prospektu z roku 1606 nebo na kresbě Rolanda Saveryho ze sklonku rudolfinské doby. Tvář Malostranského náměstí zcela změnila stavba barokního chrámu sv. Mikuláše a k němu přiléhajících tzv. Profesních domů, raně barokního domova pro učence a představitele řádu Tovaryšstva Ježíšova. Právě tato mohutná, trojkřídlá stavba z let 1674-91 do sebe pohltila i bývalou malostranskou farní svatyni. Na dlouhých více než tři sta let.

V šedesátých letech minulého století se Profesní domy staly sídlem správy Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Na konci roku 2003 byly v objektu zahájeny rekonstrukční práce, mimo jiné s cílem vytvořit zde novou pracovnu. Během stavebních příprav narazili kopáči na bloky zdiva, které přivolaní památkáři zprvu pokládali za zbytky barokních sklepů. Rozhodujícím datem objevu se stal 3. únor 2004. Toho dne byla po dosažení dna suti odhalena velká část koruny zdiva zmizelé rotundy. A to nebylo zdaleka vše. Práce byly pozastaveny a na místo se dostavili odborníci z Národního památkového ústavu, kteří tušili, že se před nimi vynořuje zřejmě nejstarší alespoň částečně dochovaná pražská církevní stavba. Měsíc po objevu zdiva rotundy byla objevena záležitost nejcennější – zachovalá románská dlažba in-situ, tedy na svém původním místě. Že z původního záměru „matfyzáků“ nebude nic, bylo všem jasné. Nyní šlo o to odhalit co nejvíce z tajemství, jež téměř tisíc let stará stavba ještě může skrývat.


Pozor na foťák


Jedna věc je dobrý úmysl a snaha, něco jiného jsou reálné možnosti. Fakulta se – jako ostatně téměř všechna další podobná zařízení – potýkala s nedostatkem financí, a tak po základním záchranném výzkumu práce na dlouhou dobu ustaly. Projekt na Záchranu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí 25 byl spuštěn až v roce 2015. Fakultě se podařilo získat příspěvky od EEA Grants z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, sama přidala 2 miliony korun a spuštěna byla i dárcovská aplikace Naše rotunda. Archeologové mohli pokračovat v práci a k nim se připojili i další, kteří mohli k záchraně unikátní památky přispět: restaurátoři, konzervátoři a mnozí další. Vytvořeny byly repliky románských podlahových kachlů – šestihranné dlaždice s motivy lvů a gryfů i drobné, trojúhelné spojovací články. Archeologové našli i pozoruhodný hrob rytíře a nejspíše jeho dětí, patrně z doby krále Jana Lucemburského – rytíř byl zřejmě jedním z králových družiníků. Nalezeny byly i výrobky z kostí a kovový klíč. Odkud se v rotundě vzaly kachle s erbem Jana IV. z Dražic, v letech 1301-1343 pražského biskupa, můžeme prozatím jen hádat.


Měl jsem tu příležitost účastnit se komentované prohlídky místa při příležitosti světcova svátku v září 2019 (místo je přístupné pouze při podobných příležitostech). K vidění je zde papírový model rotundy, otáčivý hologram a několik informačních panelů. To hlavní je však samotná rotunda. Z prohlídkové lávky se téměř můžeme dotýkat kamenných kvádrů, skládaných rukama dávno zmizelých předků. Z původní dlažby se dochovalo 74 prvků, celkem bylo zdokumentováno na 237 celých dlaždic i jejich zlomků, na několika z nich se dochovaly i otisky prstů raně středověkých dlaždičů! Část dlaždic je originální, ty byly ponechány na svém místě, většina dlažby je pak restaurovaná nebo nově vytvořená podle románských předloh. Škoda, že půlkruhová apsida, či spíše její základy, byly nenávratně zničeny stavbaři okolo roku 1930, kdy nikdo netušil, o jak unikátní materiál se jedná. Zajímavé jsou rovněž fragmenty ostění jednoduchého románského okna.

Pro případ, že by se i vám poštěstilo při nějaké příležitosti prohlídku rotundy absolvovat, přidávám na závěr možná úsměvné, ale zcela vážně míněné varování naší průvodkyně. Pokud by totiž při fotografování někomu spadl mimo prohlídkový můstek mobil nebo fotoaparát, musí zůstat tam, kde dopadl. Jistě k velké radosti archeologů, kteří přijdou za dalších tisíc let.


Článek vyšel v měsíčníku MY 9/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.