Křišťálový zázrak

Říká se mu „malé Lurdy“ nebo méně vznešeněji Kloubovka. Mariánský pramen uprostřed lesa, který již uzdravil nepočítaně nemocných. Jak? Čím? Proč? Zbytečné otázky.

Objevil jsem ten pramen před lety, když moje stárnoucí maminka začala mít problémy s kyčlemi a koleny. Operaci zásadně odmítala a dost bezvýsledně zkoušela různé „alternativy“. Tehdy jsem na něčí radu poprvé zajel s lahvemi do Kotouně. A jak to dopadlo? Maminka se v podstatě uzdravila. Dožila bez operace se svými klouby, jimž lékaři již nedávali žádnou šanci. Ale nejen klouby léčí tento úchvatný a vpravdě zázračný pramen vyvěrající z velké hloubky pod kapličkou Panny Marie…


Toto pozoruhodné místo najdete na Nepomucku v Západočeském kraji. Pokud k němu půjdete od Kotouně, urazíte krásným lesem sotva půl kilometru, a asi dvojnásobek, vydáte-li se z druhé strany od obce Oselce. Nikdo vám přesně neřekne, kdy se zde pramen objevil, a jak lidé odhalili jeho mimořádné léčivé účinky.


Tradice praví, že prvním „pacientem“ byla už před dávnými časy jedna zbožná vdova. Málem si zoufala, protože ji nesnesitelně bolely klouby, takže nemohla pracovat, což pro obživu jejích dětí mohlo být fatální. Když jí bylo nejhůř, belhala se jednou lesem. Usedla na pařez a modlila se k Panně Marii, aby jí a dětem pomohla. Tu jí nohy začala omývat křišťálová chladná voda… A jak to dopadlo? Podobně jako s mou maminkou. Uzdravila se. Pověst o zázračném prameni se bleskem rozšířila, a od té doby se předává z pokolení na pokolení.

V roce 1929 místní občané – coby výraz díků za dar léčivé vody – postavili nad pramenem kapličku Panny Marie, kterou jejich následovníci udržují. Dávno se sem však s nádobami nevydávají jen místní, ale proudí sem lidé zdaleka. Češi, Moravané i Němci. Někdy je tu docela fronta, takže není vyloučeno, že si budete muset chvíli počkat, než ti před vámi naplní nádoby. Pramen sice nevyschne ani v nejparnějším létě a je stále stejně jiskřivý a chladný, vytéká však z hlubin poklidně, rozvážně a jakoby „zamyšleně“…


A to je právě to, co lze dělat, když náhodou čekáte, až na vás dojde řada – a tím spíš, když jste tu náhodou sami (také jsem to zažil): Ti, kteří „vědí“, se nepochybně půjdou na kamenném klekátku před kapličkou pomodlit, poděkovat Bohorodičce a možná i zapálit svíčku (hoří tu prakticky stále). Ti, pro něž je tento rozměr světa z různých příčin „uzavřen“, mohou alespoň meditovat nad nekonečnou mocí přírody, která nám dává vše, co potřebujeme. Pokud nám na to namyšlená moderní doba nedala zapomenout (právě tak jako na Stvořitele) a nenahrazuje to umělými a obvykle též drahými berličkami. Tady teče zázračná voda pro každého a zdarma.


Nikoli náhodu zde proto býval občasným návštěvníkem také světoznámý sušický kněz a „zázračný“ léčitel, pan páter Ferda. Moc tento mariánský pramen vychvaloval a propagoval. Ti, kteří mají za to, že vše v tomto světě je nutno „rozmontovat na součástky“ – a tak pochopit, pochopitelně zkoumali, co je (fyzikální či chemickou) příčinou jeho léčivých vlastností. V podstatě na nic nepřišli. Jedni tvrdí, že je voda mírně radioaktivní, jiní to popírají – jako by na tom záleželo! Jenže ateistické náboženství má své vlastní modly a dogmata, mezi něž „zázraky“ zrovna nepatří.

Ať tak, či tak, voda má kromě jiného lahodnou chuť. A nezkazí se. Stalo se mi, že jsem jednu lahev zapomněl ve spíži a objevil ji asi po třech letech. Byla úplně stejná, jako bych ji právě „načepoval“.


Čímž se dostáváme k „návodu na použití“: Při bolestech kloubů (nebo jiných nepříjemnostech na tělesném povrchu) zvlhčete trochou vody vatu, přiložte ji na nemocné místo a oviňte třeba potravinovou fólií. Nechte působit zhruba třicet minut (ne déle!), a pak obklad vyhoďte. Kůru opakujte podle potřeby dva až třikrát denně, nebo i vícekrát (on vám to „váš člověk“ řekne).


A ovšem „kloubovku“ samozřejmě také pijeme. Má skvělé účinky v podstatě na všechny neduhy. Stačí přitom docela málo, ale pravidelně každý den. Jak říkala maminka, „dobrého užívej po lžičkách“. A asi není nutno připomínat, že ti, kteří „vědí“, tento akt doprovodí také tichým poděkováním a chválou. Je proč.


Ostatně, když už budete v Kotouni či Oseleci: ve svahu nad vsí najdete barokní kostel Narození Panny Marie se zachovalou kostnicí, barokní kapličku sv. Markéty, nárožní kapli sv. Viktora a také pár zajímavých objektů lidové architektury. Na západním okraji obce stojí památná oselecká lípa - mohutný strom s obvodem kmene 525 centimetrů, který nelze minout cestou na Markétin vrch (662 m.), k osmiboké barokní kapli sv. Markéty. Jdete-li se ke Kloubovce na sever lesní cestou, minete další památný strom - majestátní třísetletý, přes třicet metrů vysoký buk.


Tak si to v „českých Lurdech“ moc pěkně užijte!


Článek vyšel v měsíčníku MY 7/2018 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.