Kapitán Kid

Spisovatel a trampský hudebník Jaroslav Velinský se narodil 18. prosince 1932 v Praze, většinu svého na události i dílo bohatého života však spojil se severem naší vlasti.


V recenzi jedné z jeho knih se zcela oprávněně píše, že Jaroslav Velinský byl, vzhledem ke svému velmi širokému uměleckému záběru, opravdu renesanční osobností. Byl nejen muzikant, ale i malíř, autor divadelních her, scénárista i režisér. A také neuvěřitelný fantasta a snílek.

Kapitán Kid


Spisovatel


První knihou, která Jaroslavu Velinskému vyšla tiskem, byla v roce 1969 dnes již kultovní sci-fi Zápisky z Garthu / Leonora, inspirovaná jeho pobytem na Baltu, následovaná ještě tentýž rok detektivkou Spravedlivá pistole. Právě sci-fi a detektivky se staly - až na několik výjimek s dobrodružnou či historickou tématikou, jako třeba Muž v zeleném poli (kde zúročil svůj podíl při natáčení filmu Jmenoval se Konrád z Wechty), Cestou dračích lodí, Přídí k severu a řada rodokapsových „kovbojek“, které psal pod pseudonymem Charles Stonebridge – základem jeho spisovatelské tvorby.


Seznam jeho knih je dlouhý. Ze sci-fi a fantasy románů to byly Engerlingové (oceněno Akademií sci-fi, fantasy & hororu jako nejlepší sci-fi román roku), Kontinent neomezených možností, Dzwile, Hranice pomsty, Fialky pro královnu, Nebezpečí odjinud, Cesta spásy, V propastech času

Při psaní detektivek v sobě Jaroslav Velinský nezapřel trampa. Trampské reálie, sleziny, vandry a osady byly častou „rekvizitou“ děje, a to jak v případech penzionovaného kriminalisty Augustina Velikého, tak především v příbězích bezděčného detektiva a soustružníka Oty Finka, odehrávajících se v 50. a 60 letech dvacátého století. Sběratelskou záležitostí se v průběhu let stala detektivka Hra na smrt, napsaná pod pseudonymem Václav Rabský.


Pokračováním příběhů Oty Finka z dob údernických byly detektivky z posametových „divokých devadesátek“, v nichž je Ota Fink již důchodcem a zároveň majitelem soukromé detektivní agentury Discret: Konec perského prince, Bestie z Tamberku, Osud motýlka, Posel neštěstí, Kletba rodu Cajthamlů, Labutí píseň, Vlčí zub. Velkou část těchto tzv. finkovek si vydal sám ve svém nakladatelství KKK – Knihy Kapitána Kida.

Rok 1951, kdy Jaroslav byl ještě jenom Kidem


Tramp


K trampingu, v němž se stal jednou z nejvýraznějších osobností, se oproti svým vrstevníkům dostal o dost později, dokonce až po vojně.


Pak jsem se z vojny vrátil a překvapeně zíral, že kluci z naší ulice dospěli, zpívají a hrají na kytary, a začali v partě jezdit kamsi „na čundry“. Trošku mě to vyvedlo z míry – hleděl jsem poněkud vyjeveně na jejich zteřelé vysoké kanady, manšestráky a kostkované košile, též podivné dlouhé ruksaky snýtované z celt… Ale pak jsem s nimi a s kytarou zašel „na most“ – je tam ještě dnes, na konci Skalky hned za průchodem pod Jižní spojkou – s kytarou… Zahráli jsme si a zazpívali a padli jsme si do noty. Znali spoustu písniček, které jsem nikdy neslyšel…

Začíná jako osadník Blue White Star, kde získává jméno Zpívající Kid. Následují vandry na Zbořený Kostelec, Kocábu, Brdy, Kazín a další hezká místa nacházející se dostatečně blízko, aby se na ně dalo dojet v sobotu po práci. O něco později, v roce 1956, se na potlachu v Údolí děsu seznamuje s Krisťákem z T. O. Mohykáni, pozdějším zakladatelem dívčí country skupiny Schovanky. Nejen pro ně má toto setkání dalekosáhlé následky. Ovlivněn množstvím výborných trampských muzikantů zakládá trampský sbor Sosna, s kterým v roce 1957 absolvuje i své první veřejné vystoupení na Velkém trampském odpoledni v sále Nároďáku na Žižkově. Aby té muziky nebylo málo, začíná hrát i v bigbandu v Domě barikádníků, tedy na Barče.

Rok 1955 a neděle na zastávce ČSD v Mirošovicích. Kidova T. O. Blue White Star před návratem domů. Zleva: Tex, Shorty, šerif Pedro, Kid a Charlie


V roce 1959 nastává v Kidově životě zlom. Stěhuje se z Prahy do Liberce (samozřejmě za vším hledej ženu). Od dámy sice záhy dostává košem, nicméně Liberci a hlavně Jizerským horám zůstává věrný. Pracuje jako aranžér a písmomalíř u Libereckých výstavních trhů, pak jako výtvarník v propagaci PKO. Kid se stává nakrátko stálým autorem libereckého Divadla hudby a po jeho zrušení v roce 1964 topičem a hlídačem v liberecké ZOO, kde ve volných chvílích učí na kytaru neteř ředitele a pozdější známou herečku a zpěvačku Olinku Blechovou. V jeho podkrovním bytě, nacházejícím se v hostinci Nový domov, přezdívaném U opic (přes ulici byl plot ZOO a za ním pavilon paviánů; Kid tam bydlel asi od podzimu 1962 do začátku roku 1965), se odehrával bohatý společenský život. Každé pondělí zde byl Den otevřených dveří, scházely se tu nejen trampské osady, ale i herci Severočeského kabaretu. Slezinu navštívila i Eva Pilarová, Waldemar Matuška a další známí herci a zpěváci. Docházelo tady k zajímavému prolínání mezi kumštýři a trampy, na kterém se popíjel námořnický grog. Hned v listopadu 1962 tu Kid pořádá THE JAMBOREE OF THE PIRATS. Na ručně psaném pozvání se nejprve podepíše jako Kid. Ale potom, aby to bylo stylové, když jde o ty piráty, dodatečně ke svému jménu připíše druhé slovo a rázem je z něho Captain Kid, později počeštěné na Kapitán Kid. A tohle jméno mu už navždy zůstane. Inspirován severskou mytologií spoluzakládá dodnes existující osadu Island, která je s jeho jménem nerozlučně spjata. Seznamuje se s bratry Mikim a Wabim Ryvolovými, s kterými v následujících letech realizuje celou řadu převážně recesistických vylomenin.

Na trampu v Jizerských horách


Wabi se někdy v roce 1965 vsadil s Krisťákem o flašku rumu Bacardi, že píseň Slaboch Ben je americká lidovka. Rozhodnutí jsem měl učinit já, protože dle tvrzení Krisťáka jsem onu píseň napsal, takže bych mě vědět nejlíp, jestli to je americká lidovka nebo není. Za tím účelem jsem byl pozván u příležitosti své návštěvy Prahy do Ženských domovů na Smíchově, kde Klíčáci společně s Krisťákem zkoušeli na jakési představení, možná na to v Lucerně. Přišel jsem do té zkoušky, seznámil se s bratry Ryvoly, Banditou, Padem, Pedrákem a dalšími, načež jsem potvrdil svoje autorství Slabocha Bena. Komický závěr je to, že bratři Ryvolové nějaký čas na to navštívili Liberec a v mém kuriózním kvartýře jsme společně vypili tu Wabim prohranou flašku Bacardi – u čehož vítěz sázky Krisťák vůbec nebyl.


V září 1967 se stal šerifem obnovených Spojených osad Rykatada (pokud vám název této osady připomíná název nejznámější písně Boba Hurikána Chlapci z Rytakada, tak nejde o náhodu). Ale již za necelý rok se Kapitán Kid stěhuje do Ústí nad Labem, kam je zlákán vznikajícím festivalem Porta a také nabídkou práce v příjemném kolektivu propagačního oddělení Domu kultury. Stává se tak jedním ze zakladatelů Porty a šéfredaktorem Portýra. A to už se dostáváme k jeho čistě trampskému psaní. Počátkem devadesátých let se Kapitán Kid stal šéfredaktorem trampské kulturní revue Intertramp a v té době vychází i jeho trampská detektivka Mrtvý z Olivetské hory. Děj se, jak název napovídá, odehrává na Olivetské hoře v Jizerských horách a v hlavních postavách příběhu lze poznat osadníky Islandu. Doporučuju vydat se na Olivetskou horu v době podzimních mlh a přečíst si knihu přímo na místě činu. Silný zážitek. Dlouhých deset let vycházela v trampském časopisu Puchejř jeho pravidelná rubrika Z ešusu Kapitána Kida, ze které je v tomto článku citováno.

Při natáčení rodinné kovbojky Setkání v Oloho, rok 1980. Příběh vyšel o deset let později v Rodokapsu.


S kytarou…


Hned jedna z prvních Kidových písní, Krinolína, vyrazila úspěšně na dlouhou cestu po trampských slezinách a ohních. Doprovodily ji Slaboch Ben, Jenoféfa, Kdo mi zatlačí oči, No to se ví, Chajda halabala sroubená, Nezralý maliny a další více než stovka písní. V průběhu let založil skupiny Island a později Krakatit, jeden rok byl i členem legendárních Hoboes. V době, kdy ještě Porta měla svůj zvuk a význam, byl oceněn i Zlatou Portou.


Na první autorské album si Kapitán Kid počkal až do roku 1983, ale výsledek stál za to, protože tím albem byla LP No to se ví. Postupně až do roku 2009 následovalo dalších šest autorských alb: Songy, Schizokrajné lásky, Písně moří a kaňonů, Zpověď unaveného clowna (společně s Jitkou Molavcovou a Jiřím Suchým), Tempo di kůň, Dům Dům Dumky. Také jeho písně byly postupně vydány v pěti zpěvnících: Trampské písničky Kapitána Kida, Zpívá Kapitán Kid a jeho přátelé, Kapitán Kid - Dávno již, Zrezavělé ostruhy, Kapitán Kid – 107 písní. Po roce 1989 začal pořádat ve zřícenině hradu Zbořený Kostelec pravidelné letní sleziny se svými kamarády, kamarádkami a příznivci. Po zákroku ochranářů, kterým se nelíbilo, že se na zřícenině táboří a zpívá, se setkávání po několika letech přesunulo do sálu hostince ve Zbořeném Kostelci. Poslední jím pořádané setkání v roce 2011 bylo už z důvodu Kidovy nemoci zrušeno. Jeho kamarádi se však každoročně ve Zbořeném Kostelci scházejí dál.


Jaroslav Velinský - Kapitán Kid umřel po dlouhé nemoci 19. února 2012 ve věku 79 let. K poslednímu odpočinku si zvolil místo pod Tiskými skalami, s překrásným výhledem do kraje.


Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon