Listopadové teze Petra Žantovského

Listopad není obecně obzvláště oblíbený měsíc. Počasí obvykle stojí za bačkoru, ještě není tma, ale stmívá se, jak zpívá Bob Dylan. Je to symbol odcházení, zániku, nedobroty. Možná proto právě v listopadu přišly rozmanité revoluce, tou bolševickou v roce 1917 počínaje a tou naší „sametovou“ v roce 1989 jistě zdaleka nekonče. V listopadu 1970 vyhrál komunista Salvador Allende volby v Chile, stal se presidentem a odstartoval předem prohranou misi, kterou ukončila CIA o tři roky později. V listopadu 1980 byl Ronald Reagan zvolen 40. prezidentem USA, což v důsledku přineslo uzbrojení někdejšího sovětského bloku, jeho rezignaci a pád, čehož aktéry jsme doposud my všichni.

Petr Žantovský


A když jsme u těch amerických prezidentů, v listopadu 1860 byl zvolen hlavou USA Abraham Lincoln, a to z velké části černošskými hlasy (bylo to nedlouho po smrti bojovníka proti otrokářství Johna Browna), ačkoli přesně v den jeho inaugurace (4. března 1861) schválil Kongres návrh třináctého ústavního dodatku, který měl zaručit existenci otrokářství. Historie má smysl pro paradox. V listopadu (pro změnu roku 2000) byl hlavou téže velmoci zvolen George W. Bush, který si o tři roky později posichroval pokračování mandátu tím, že na základě lživé informace od své CIA a britského premiéra Tonyho Blaira o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku přepadl tuto ztrápenou zemi, nechal teatrálně před televizními kamerami oběsit Saddáma Husajna, a tím jej učinil mučedníkem v očích jeho stoupenců. Žádné zbraně se v Iráku nikdy nenašly, CIA nadále páchá po celém světě „dobro“, Blairův poradce, který tento fake vyrobil, spáchal sebevraždu a Irák je už skoro dvacet let v troskách.


A nesmíme zapomenout na Johna F. Kennedyho, zvoleného do funkce v listopadu 1960. Tento miláček žen (včetně sladké Marilyn Monroe) a symbol povrchnosti v očích přemýšlivých Američanů, sice kudy chodil, tudy trousil různá mírotvorná hesla, ale válku ve Vietnamu de facto odstartoval právě on, když tam poslal skoro 14 tisíc tzv. poradců. Teprve za rok po Kennedyho zavraždění došlo k incidentu v Tonkinském zálivu, o němž Kennedyho následník L. B. Johnosn prohlásil, že se „tam střílelo na velryby“. Těžko říct. Fakt je ten, že zbytečnou a bezdůvodnou válku ve Vietnamu musel ukončit až ten, kdo v roce 1960 prohrál volební souboj s Kennedym, totiž prezident Richard Nixon. Týž Nixon, který jako první americký prezident navštívil čínského Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga, čehož následkem bylo americké uznání ČLR místo tchajwanské Čínské republiky (zdalipak to ví nebohý pan Vystrčil, jediný Tchajwanec v našich zákonodárných sborech?). A týž Nixon stál i za pádem výše zmíněného Allendova režimu v Chile, aby to všechno nebylo tak jednoduché.

Půvabný obrázek z návštěvy George Bushe v Praze v listopadu 1990


A naposledy do Bílého domu. Bylo to právě v listopadu (sedmnáctého, 1990), v den ročního výročí Havlova „sametu“, kdy do Prahy zavítal prezident George Bush starší. Václavské náměstí tehdy vypadalo, jako při příletu Spasitele. Zachovala se z toho jedna půvabná fotka (z dílny ČTK), na níž to vypadá, jako by Bush s Havlem hajlovali.


Nicméně abychom nezůstali jen u amerických prezidentů, taktéž v listopadu, roku 1938 po Benešově abdikaci, byl ustanoven prezidentem v Mnichově okousané Československé republiky stařičký právník Emil Hácha. Jeho role v dějinách nebyla dodnes nikdy uspokojivě objasněna. Lze se spolehnout na jediné: Hácha byl nešťastník, který možná zprvu propadl dojmu, že činí dobře, ale vcelku záhy přestal být mentálně schopen propadat jakémukoli dojmu. Ideální loutka v čele státu, chci-li se v něm chovat, řečeno s Vančurou, jako „lancknechti, jež dobyli město“.

Prezident Emil Hácha skládá ústavní slib v parlamentu


Opusťmež historii, z té se lze občas poučit, ale vrátit z ní nelze nic. Možná jen kroutit hlavou, co ti tehdejší zoufalci dopustili, a co z toho vzešlo. I současnost nám poskytuje řadu důvodů k zamyšlení.


Kupříkladu tradiční pohled do kalendária slavných, významných a mezinárodně ctěných dní. Příkladně 14. listopadu by si každý udržitelně cítící občan měl připomenout Světový den bez aut – v ČR se konal poprvé v roce 1991 na výzvu nizozemské organizace European Youth Forest Action. To je dokonale pokrytecká akce, která má prezentovat určité veřejné osoby, politiky a jejich služebníčky z médií či šoubyznysu, jakožto odpovědné občany, kteří od rána do večera nepřemýšlejí o ničem menším, než je uhlíková stopa, globální oteplování a Greta Thunbergová.

Greta Thunbergová


Jak to vypadá v praxi? Jednoho dne, toho listopadového, několik funkcionářů napříč politickým spektrem vyjede ku svým trafikám nikoli ve služební limuzíně, nýbrž na kole. Jejich tisková oddělení to včas avizují fotografům a reportérům mainstreamových médií, dotyční papaláši se rádi nechají zastavit, slezou s kola a pohovoří moudře o uhlíkové stopě, globálním oteplování a Gretě Thunbergové. To vše se do posledního písmenka objeví v hlavních televizních zprávách a den poté i na titulních stranách novin. Jenomže den poté už je všechno jinak. Papaláši sedí ve svých bourácích se zapnutými majáčky a dohánějí na přechodech uskakující veřejnost k davovému šílenství. A tomu všemu se u nás říká politická kultura. Ale bude lépe. Chystaná „elektromobilita“ nás brzy bezpečně zbaví možnosti používat tento vynález k individuálnímu pohybu, kamkoli se vám zachce. Bude to jen pro vybrané a bohaté.


Hezkým svátkem by mohl být 16. listopadu Mezinárodní den tolerance (International Day for Tolerance), zavedený roku 1995 UNESCEM a 1996 celou OSN. Není však příliš zřejmo, čemu všemu má být ona tolerance udělována. Snad papalášům s majáčky? Možná by to mohl ozřejmit 21. listopadu slavený Světový den televize (World Television Day, od roku 1997 zavedený OSN). Jen se bojím, že byli-li by hlásnými troubami toho ozřejmování příkladně redaktoři České televize, mnoho bychom se nedověděli. Ale zlatým hřebem oslavného programu nepochybně stůjž 24. listopadu uctívaný Mezinárodní den boje proti konzumnímu způsobu života, neboli Den nenakupování (Buy Nothing Day, na světě je od roku 1992). Jak se tak rozhlížím kolem sebe, kdybychom to vzali doslova a opravdu proti fanatickému shoppingu začali bojovat, jak nás vyzývá ten svátek, patrně bychom přispěli k záhubě lidstva rychleji, než všichni američtí prezidenti i s covidem 19 dohromady.


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době).