Maminko…!

Přivede maminka odpoledne domů dcerku za školky. Ta na ni vybalí: „Mami, co je to kurva?“ Zděšená matička naprázdno polkne a hledí získat čas: „Teď není kdy, řeknu ti to večer.“ Po večeři ovšem zvídavé dítko nezapomnělo, a vrátí se k otázce. „Teď už musíš jít spát, řeknu ti to ráno.“ Jenže i po snídani děvčátko naléhá, a tak mamka musí s pravdou ven: „Víš co, neřeknu ti to vůbec!“

To není anekdota, ale skutečný příběh ze života. Asi každý tuší, že z dávného, když ještě existoval (relativně normální) svět. Dnes by se taková historka přihodit nemohla. Školy i školky obsadili pokrokoví „učitelé“ z takzvaného neziskového sektoru, takže děti se včas dozvídají, že možná nejsou chlapečky ani holčičkami, jak jim říkal nezodpovědný rodič 1 či rodič 2, ale že je na nich, čím se rozhodnou být. Tu „kurvu“ si vyguglují na mobilu.


Jeden takový kluk, co se rozhodl, že je holka, takže má právo chodit na holčičí toalety, nedávno na záchodě znásilnil malou spolužačku. Aktivisty LGBTQIXYUŽ+ to rozlítostnilo. Stalo se v Americe, již třicet let náš vzor „na věčné časy a nikdy jinak“, takže již brzy u nás (coming soon, jak píšou hezky česky v našich kinech v reklamách na nové hollywoodské trháky).


Tamější prezident Joe Biden (nebo ten, kdo se za něj v médiích vydává, pokud nechtějí pak žehlit jeho dementní „přežblebty“, když občas ukážou toho pravého) právě předvedl to výše zmíněné maminčino číslo. V předvolební kampani totiž sliboval, že dostane-li se do Bílého domu, konečně odtajní, a dá veřejnosti k dispozici dokumenty z vyšetřování atentátu Johna F. Kennedyho. Když ho spektakulárním volebním podvodem skutečně do Oválné pracovny dosadili, přišla na to od nějakých hloupých šťouralů řeč.


„Teď na to není kdy, zveřejníme to ale určitě do konce roku,“ pravil na jaře. Když se ho nyní ptali znovu, sdělil, že má plné ruce covidu, takže neměl čas vše připravit (zřejmě po večerech skládá zpřeházené stránky oné „zprávy“ staré šedesát let). Ale určitě se všechno dozvíme – nejpozději do prosince příštího roku.


Ostatně i jeho předchůdce v předvolební kampani sliboval, že odtajní a nechá znovu vyšetřit okolnosti „atentátu na Dvojčata“ z roku z 11. září 2001. Nějak se k tomu během čtyř let v Bílém domě nedostal – a pak ho odstranili. Takže si na vysvětlení záhady, při níž na chvíli přestaly v New Yorku platit fyzikální zákony (jen tak by oficiální zpráva o události mohla platit) a jež z gruntu změnila zákony společenské, musíme počkat až do příští snídaně.

„Ale to je dávno, taky od Čech dál, troje řeky, devatery hory dělí kraj ten od české komory, kde on panoval.“ Tak alespoň ve svém Králi Lávrovi – pomlouvačném to spisku o zjišťování podstaty záhad a vyzrazení státního tajemství – praví zakladatel české dezinformační scény, jistý výtečník Karel Havlíček. O habsburské osvícené demokracii psal takové „fake news“, až ho tehdejší „elfové“ museli odsunout do domácí karantény v Brixenu. V čase internetu je už Brixen na zmáčknutí tlačítka. À propos, karanténa:


Tuhle přišla vnučka ze školy a oznámila mamince, že musí na čtrnáct dnů do karantény. Strávila totiž jednu vyučovací hodinu ve společnosti učitelky, u níž poté zjistili, že má covid. Vnučka není očkovaná, učitelka očkovaná byla. Něco jako zrovna teď v té populární veřejnoprávní ČT soutěži s pěkným českým názvem Star Dance. Očkovaná moderátorka ji zbořila tím, že konferovala klání dvojic, v nichž někteří vakcinováni byli, jiní ne. A zatímco současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (jednou nohou na schůdcích letadla do finské trafiky) tuto situaci nazývá „epidemií neočkovaných“, bývalý ministr školství, biochemik Dalibor Štys záhadu vysvětlil vědecky:


„Očkovaní soutěžící se bojí očkované Terezy Kostkové, že je nakazí virem, proti kterému jsou očkováni. Protože právě tato očkovaná Tereza Kostková jim experimentálně ukázala, že očkování proti nákaze virem nechrání. A tito očkovaní nutí neočkované, kteří se nebojí viru, aby se nechali naočkovat, aby se mohli alespoň bát vedlejších následků očkování. Mimozemšťan na to hledí s úžasem, neschopen slova.“

Vedle covidu, prokazatelně vyrobeného a rozšířeného člověkem, se všechno točí kolem likvidace západní civilizace prostřednictvím omezení sodovkového plynu (CO2), kterého člověk produkuje asi 5 % z celkového množství „vyráběného“ po miliardy let planetární přírodou (bez něho by zahynula). A tak se měří.


Zrovna přišla zpráva, že třeba Francie se svými ohavnými jadernými elektrárnami produkuje sodovkáče 76 g na výrobu jedné kilowathodiny (kWh), zatímco pokrokové Německo, vypínající jaderné i uhelné elektrárny a zavalené větrníky a slunečníky, vyprodukuje 400 g CO2 na kWh. A cena energie je tam přitom proti Francii dvojnásobná.


Koho budeme následovat, je jasné. Vítězná pětikoalice to dala najevo okamžitě: Nová sněmovna bude mít spoustu místopředsedů. Dostane se i na Piráty, kteří mají 4 (slovy čtyři) poslance, ale nikoli na Okamurovo SPD, které jich má dvacet (zisk asi 10 % hlasů). Jak tuto další záhadu vysvětlit?


V novém povolebním německém spolkovém sněmu budou mít také spoustu místopředsedů. Vlastně místopředsedkyň (bude mezi nimi jenom jediný muž, ale to „pohlavní diskriminace“ pochopitelně není). Dostane se i na (post)komunistku Petru Pau, ačkoli komunisté získali jen 4,9 % a do zákonodárného sboru se dostali jen „zvláštnostmi“ volebního systému. Pouze AfD (podle mediálního mainstreamu obdoba naší SPD), kterou volilo 10,3 % Němců, nebude mít ve vedení parlamentu zastoupení. Jasné?


Prostě správný čas bujaře na Národní oslavit další výročí 17. listopadu 1989, které nás do tohoto „svobodného a demokratického“ světa Západu přivedlo.


Táty a mámy se už na ty záhady nezeptám, jsou dávno na Pravdě Boží.


Maminko…!


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době)