Mezi Čechy domov můj

Aktualizace: čvn 1

Při zpěvu naší národní hymny mají mnozí oprávněný pocit, že v ní není vyřčeno zdaleka vše, co by bylo třeba. Přitom by stačilo málo – přidat k první sloce i druhou.


V prosinci roku 1834 měla v pražském Stavovském divadle premiéru Fidlovačka, hra Josefa Kajetána Tyla. V ní poprvé zazněla píseň začínající otázkou Kde domov můj?

Hudbu naší státní hymny složil František Škroup


Zatímco samotná hra, nevážná fraška z prostředí řemeslnického lidu, při svém prvním uvedení u publika příliš neuspěla – a na dlouhá desetiletí pak zmizela z divadelního repertoáru – píseň se naopak stala velmi populární, brzy zlidověla a byla publikována ve sbornících českých vlasteneckých popěvků.


Roku 1850, v době přísné cenzury, kterou v habsburské monarchii zavedl ministr vnitra Alexandr Bach, byl v Tylově písni „odhalen“ nebezpečný politický potenciál. Byla úředně zakázána, což přirozeně její popularitu ještě posílilo. Stále více byla chápána jako neoficiální národní hymna. Její tklivý nápěv složil tehdejší kapelník Stavovského divadla František Škroup.

Někteří odborníci připomínají, že v Mozartově dechové Koncertantní symfonii Es-dur zaznívá motiv nápadně podobný Škroupově skladbě, od Mozarta však český skladatel námět převzít nemohl, protože partitura Koncertantní symfonie byla za Škroupova života nezvěstná. K objevu jejího vzácného opisu došlo až roku 1869, dva roky po Škroupově smrti. Možným vysvětlením je, že se oba skladatelé inspirovali stejnou lidovou melodií (Mozart takto do svých děl zapracoval hned několik motivů z českých lidových písní). Ať tomu bylo jakkoli, Škroupův divadelní opus udeřil na správnou strunu českých srdcí a oslovuje je dodnes.

Pamětní deska na Josefských kasárnách na pražském Náměstí Republiky


Tyl původně opatřil Škroupovu píseň dvěma slokami vlasteneckého textu, které opěvují krásy české země a dobré vlastnosti jejích obyvatel. Divadelní oddělení Národního muzea ovšem uchovává anonymní rukopis z první poloviny 19. století, tedy z doby Tylova života, který obsahuje ještě třetí sloku, dovolávající se slavné historie národa a pomoci českého světce Václava. Tylovo autorství této třetí sloky je velmi pravděpodobné, ale nedokazatelné. Později, kolem roku 1900, jako by se s dalšími slokami písně roztrhl pytel. Vznikají nové, vesměs anonymní texty, často kolísající kvality, a v českých zpěvnících z tehdejší doby můžeme najít řadu různých verzí této písně.


Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se oblíbená skladba stala skutečnou státní hymnou. Ovšem, bohužel, jen její první sloka. Po spojení se slovenskou částí hymny, tvořenou bojovnou písní Nad Tatrou sa blýska, se totiž celek jevil příliš dlouhý. Tylův text však tímto zkrácením poněkud ztrácí logiku. Jeho původní stavba má totiž podobu jakéhosi vnitřního dialogu, kdy první slova písně jsou řečnicky položenou otázkou, na kterou další text, a zejména druhá sloka písně, dává odpověď. Je-li v hymně použita jen první sloka, je otázka příliš zdůrazněna a povrchnímu posluchači se text může jevit podivný.


Možná jste někdy slyšeli dětskou anekdotu, která právě na toto naráží: Rus, Američan a Čech se ocitnou v zajetí kanibalů. Kanibalský náčelník zajatce vyzve, aby každý z nich zazpíval vlastní národní hymnu, že se podle toho rozhodne, koho si dá k večeři a koho ušetří. Rusa i Američana si poslechne a pak je dá opékat nad ohněm, zatímco když uslyší slova české hymny, propustí Čecha se slovy: „Bezdomovce nežeru!“ Tenhle vtípek z prvního stupně základní školy vychází z nepochopení smyslu textu, postihuje nicméně důležitost oné řečnické otázky.

Plakát zvoucí na premiéru hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka 21.12. 1834


V Tylově textu totiž nešlo o nějakou nahodilou hříčku, ale o vážnou reflexi politické reality. V konfrontaci s velkoněmeckým nacionalismem vyvstávala před obyvateli českých zemí existenciální otázka: Kde je vlastně ten náš domov? Němci mají Německo, Rakousko a chtějí se cítit domácími pány i u nás. Kde je tedy něco opravdu našeho, náš kout, naše útočiště? Ve Fidlovačce si tuto otázku v písni klade slepý potulný houslista a vzápětí si sám odpovídá: tvým domovem je tvé rodiště a tvůj národ. Nedej si je vzít!


Lze pochopit někdejší zestručnění písně z praktických důvodů v době existence Československa. Není však příliš jasné, proč i po rozdělení státu zůstala českou hymnou jen její první sloka, ač bez slovenské části je evidentně příliš krátká. Bylo by přitom zajímavé připomenout si v textu hymny dávné kořeny české státnosti zařazením „svatováclavské“ třetí sloky, nebo oživit některou z anonymních regionálních verzí, jež se snažily zmínit vedle Čech i Moravu a Slezsko. V kontextu současného světa by ovšem bylo na místě rozšířit text naší hymny zejména o politicky hluboce nekorektní, a přitom autentickou druhou Tylovu sloku, jež končí tak krásně: Mezi Čechy domov můj!


Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj!


Kde domov můj kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém duše útlé v těle čilém, mysl jasnou vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!


Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.