Mladí volí odchod

Když se u nás konalo referendum o vstupu do EU, byl Matěji Gregorovi pouhý rok. O osmnáct let později založil spolek, propagující vystoupení České republiky z Evropské unie. Proč?


Kdy jste, Matěji, dospěl k závěru, že nám členství v Evropské unii spíše škodí, než prospívá?


Důležitou roli sehrála migrační krize. Do té doby jsem sice byl k blahodárnosti unie skeptický, o nějakém czexitu jsem však ještě vůbec nepřemýšlel. Nyní jsem si však uvědomil, jak je důležité, abychom si uchovali svrchovanost, možnost rozhodovat o tak důležité věci, jako je to, kdo bude u nás žít.

Matěj Gregor při demonstraci na Malostranském náměstí v Praze


Řízený pochod migrantů směr Evropa ve vás vzbuzoval obavy?


Rozhodně. Víte, žiji v Ostravě, tedy ve městě, kde je plno vyloučených lokalit. Žijí v nich lidé, kteří nebyli schopni projít vzdělávacím systémem a začlenit se. Špína, odpadky, zvýšená kriminalita – a to jde o lidi, kteří se tu narodili. Ta představa, že mi sem Brusel přes nějakou kvótu vysadí pět tisíc podobně nepřizpůsobivých cizinců, se zdála být děsivá.


Třeba by se vás to nijak nedotklo…


Omyl. Migrační střediska by určitě nebyla v Praze či Brně. Zase by to odnesl Moravskoslezský nebo Ústecký kraj, o tom jsem přesvědčen.


V době, kdy Mutti Merkel řekla, že to zvládneme, jste byl ještě na základní škole. Není pro děti v tomto věku tak úplně typické, aby žili politikou


Vždyť to bylo všude. Navíc u nás na škole se konala literární soutěž, jejímž tématem byly přínosy a rizika masové migrace. Přihlásil jsem se do ní a následně zjistil, že můj příspěvek je jediný, který se k migraci stavěl kriticky. Taky jsem ji nevyhrál…


Nalezl jste tehdy alespoň u některých učitelů zastání?


Měl jsem skvělého učitele dějepisu. Každý, kdo v jeho hodinách dával pozor, je mu dodnes vděčný. Byl členem různých učitelských asociací, včetně spolku Učitelé proti totalitě. Mimochodem, v referendu hlasoval proti vstupu do unie. Rád jsem se s ním o politice bavil, ostatně v kontaktu jsme pořád.

A kromě té migrace žádný jiný podnět nebyl?


Ale ano, bylo jich víc.


Třeba?


Když vláda vyhlásila první karanténu a přikázala nošení roušek, vypukla panika. Kdekdo je začal šít na vlastní pěst, ale pak nevěděl, kam s nimi. Tak jsem s kamarády, coby středoškolský ajťák, vytvořil jednoduchou mobilní aplikaci, koordinující výrobu a rozvoz roušek, včetně řidičů, kteří se nám zadarmo nabídli. Nazvali jsme to Celé Česko šije.


Ale jak to souvisí s vaší euroskepsí?


Ještě dávno před onou slavně neslavnou zásilkou z Číny k nám putoval zdravotnický materiál z Itálie. Vinou nesmyslných europravidel však uvízl v Maďarsku a k nám se už nikdy nedostal. V těch dnech se opět ukázalo, že když je zle, Brusel to ještě zhorší.


A tak jste založil Odchod…


Přesně tak. Spolu s kamarády, co se mnou tu pomoc v prvních covidových týdnech organizovali.


Jak jste začali?


Především tím, že jsme se do hloubky seznámili s tím, jak Evropská unie opravdu funguje a jaké má cíle. Dnes je mi jasné – a nikdo to také nerozporuje – že cílem je federace, v níž pro národní státy není místo.


A neplynou z členství v unii alespoň nějaké finanční výhody?


Asi ano, zvláště na poli obchodu. Ale ty by byly dosažitelné i mimo půdorys EU. Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko či v poslední době Velká Británie nejsou v unii, a přesto je to nijak hospodářsky nepoškozuje.

S populárním moderátorem Lubošem Xaverem Veselým


Takže nemáte obavu z to, že by nás případný Czexit přivedl na buben?


Z krátkodobého hlediska by odchod z unie určitě bolel, v dlouhodobém horizontu však vidím jen samá pozitiva.


Když jsem před těmi 19 lety házel do urny lísteček s NE, neuvažoval jsem primárně ekonomicky, ale hodnotově. Vadilo mi, že mi někdo zpoza našich hranic bude už zase říkat, jak máme žít a co je pro nás dobré. Vidíte to podobně?


Jednoznačně. Ten finanční aspekt jsem zmínil jen proto, že jste se mne na něj ptal. A je to pochopitelné, protože je tou nejčastější námitkou našich odpůrců. Vědí, že EU nás hodnotově příliš obohatit nemůže, tak straší penězi. Chtějí v nás vyvolat strach z toho, že bez Bruselu u nás bude svrab a bída.


A že spadneme do chřtánu Ruska…


Absurdní tvrzení. Pokud si někdo myslí, že tu mají Rusové větší vliv než Brusel nebo Washington, tak ať mi to dokáže.


A není Evropská unie reformovatelná?


Za daného rozložení sil určitě není. Ke změnám by mohlo dojít jen tehdy, kdyby byla vůle napříč dvaceti státy, tedy alespoň 500 poslanců, kteří by se vzbouřili proti diktátu Evropské komise. Většina zemí – především ty nejsilnější, tedy Německo s Francií – je však se stávající podobou spokojena. Jak bychom mohli EU zevnitř změnit, když ze 708 poslanců máme pouhých 21, navíc většinou eurofilních, a když nás v komisi zastupuje unii poslušná a povolná Věra Jourová?

S předsedou Svobodných Liborem Vondráčkem


A nevkládáte naději alespoň do Deklarace o budoucnosti Evropy, v níž hlavní antifederalistické a vlastenecké strany v zemích unie volají po zásadní změně v pojetí evropské integrace?


Tohle je výborná iniciativa. Jsem rád, že se k ní připojily Trikolóra i SPD. Jsem strašně zvědavý, k čemu to celé povede, zda se to opravdu přetvoří v politicky potentní hnutí, schopné dát Evropské unii jiný kurs, nebo to skončí nějakým think-tankem, pořádajícím konference či vydávajícím knížky. Každopádně jim držím palce a pevně doufám, že o nich ještě hodně uslyšíme.


Budete s nimi chtít navázat spolupráci?


Tato iniciativa je určena pro aktivní politiky a politické strany. A to my nejsme. Kontakty mezi podobně smýšlejícími lidmi v zahraničí však máme, protože jsme členy „hnutí euro-exit“, sdružující spolky s jediným společným jmenovatelem – odchod z EU. Nemá to zatím žádnou pevnou strukturu, ale v dohledné době chystáme společný sněm, na kterém budeme debatovat o podobě užší spolupráce.


Povězte nám nyní něco o českém Odchodu. Kolik vás je?


Nyní je nás něco kolem tří set. Zakládáme buňky napříč celou republikou a máme za sebou i první demonstraci na pražském Malostranském náměstí.


Členem může být kdokoliv?


Máme spodní věkovou hranici, která činí 15 let. A samozřejmě u našich členů předpokládáme, že se základní myšlenkou našeho spolku souhlasí.


A jsou to většinou mladí lidé, kteří k vám vstupují?


Máme i starší členy, těch mladých je ale naprostá většina. A to i ve vedení spolku. Mně je 19 a mému nejstaršími kolegovi 22. Je u nás také mnoho mladých dívek a dam, včetně novopečených maminek.

S europoslancem Ivanem Davidem (SPD) na setkání vlastenců v Příčovech


Takže není pravda, že všichni mladíw volí Piráty...


To je samozřejmě mediální klam. Je sice pravda, že progresivistů či eurofilů je mezi mladými nejvíc, zároveň nic nenapovídá tomu, že by mezi mladými lidmi nějak výrazně převažovali.


Se svými vrstevníky se tedy názorově až tak moc nestřetáváte?


Situaci ovlivnily zavřené školy, těch osobních kontaktů mezi studenty bylo přeci jen poskrovnu. Několik kriticky laděných debat jsem však vedl. Ovšem v okamžiku, kdy kolegové zjistili, že mé názory jsou podloženy fakty, že jsou to promyšlené argumenty, a ne nějaké domněnky, že EU není jen vyvěšená vlajka či z eurodotace koupený projektor ve škole, byli ochotni svůj názor na EU alespoň v něčem změnit. V tom je, myslím, naše síla – jít s fakty a věcnými argumenty proti pouhým domněnkám a demagogii.


Co uvádějí mladí lidé jako hlavní motivaci zájmu o vás?


Svobodu. Mladí lidé slyší na to, že Brusel chce cenzurovat internet, že na pivo musíte jít s covidpasem nebo že vám architekti zelené totality zakážou jezdit autem se spalovacím motorem.


A jiné důvody nemají?


Pak jim vadí ten přehnaný progresivismus ohledně počtu pohlaví, politická korektnost, přehnaná tolerance vůči nejrůznějším i zcela obskurním menšinovým životním stylům. Naši členové jsou většinou kluci a holky, co žijí normální život, mnozí jsou z venkova, kde se tvrdě pracuje a na nějaké utopické snění o pokroku není moc času.


Onen většinový progresivismus je nejspíš iluze u všech věkových kategorií…


Souhlasím. Je to umělá vytvořená bublina, která má ty pokrokářské skupiny teprve vytvořit.

Na demonstraci proti covidismu


Jak tomu chcete čelit?


Osvětou. Působením na veřejné mínění. Hodláme vysvětlovat, dokazovat, vyvracet. Pracujeme na sociálních sítích a začínáme s živým vysíláním. Máme za sebou už také první internetovou petici.


A do budoucna?


Chceme začít točit propracovanější výkladová videa o tom, jak EU ve skutečnosti funguje a proč je pro nás členství v této nadnárodní organizaci škodlivé. Plánujeme také vyjít do ulic s naší druhou peticí, tentokrát zaměřenou proti Zelenému údělu. Chceme lidem vysvětlovat, proč tato politika povede ke ztrátě celé řady svobod a výraznému zchudnutí společnosti. Začneme v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci a podle toho, jak nám to půjde, bude vznikat strategie pro další měsíce.


Jaké máte vztahy českými politiky?


Jmenovitě bych chtěl poděkovat zvláště Zuzaně Zahradníkové-Majerové, která nám ve sněmovně pomáhala s kandidaturou radního, pak Liboru Vondráčkovi, předsedovi Svobodných, který chodí na naše akce, a také panu europoslanci Ivanu Davidovi z SPD, který nám průběžně poskytuje informace ze zákulisí unijní mašinérie. Pokud to situace dovolí, pak s jeho pomocí chceme pro naše členy uspořádat poznávací výpravu přímo do lůna Mordoru.


Jak pohlížíte na spolupráci v rámci Visegrádu?


Tento model se mi líbí. I když není vždycky mezi nimi stoprocentní shoda, dokážou se za sebe občas i nezištně postavit. Hlavně tam nikdo druhým nepřikazuje, co se s mí a co nesmí. Právě tak si představuji spolupráci evropských národů.

Považujete se za českého vlastence?


Samozřejmě. Jsem hrdý na odkaz našich předků! Díky nim se můžeme pyšnit vyspělou kulturou, uměním, jazykem. Imponuje mi odvaha všech českých odbojů, ať už to bylo za starého Rakouska, za obou válek či za minulého režimu. Nebýt těchto lidí, nemáme ani svůj jazyk, ani stát. Jejich odkaz nemůžeme zradit tím, že o národu najednou řekneme, že je to přežitek, že teď budeme utvářet společný evropský národ a v tomto duchu přepisovat nejen současnost, ale i dějiny. Chci mít naopak jistotu, že až půjde do tuhého, najde se dost Čechů na zorganizování pátého odboje.


Pátého? A který je ten čtvrtý? Ten váš?


Já vím, je to poněkud troufalé. Nemůžeme se srovnávat s lidmi, kteří za svobodu a svrchovanost naší vlasti trpěli a umírali. Snažíme se však hájit zájem našeho národa v situaci, kdy o svou suverenitu začleněním do Evropské unie zase jednou přišel. Budeme moc rádi, když se k nám připojí i ti, co si tento rozhovor přečtou. Stačí jen zabloudit na www.odchod.eu a vyplnit přihlášku.


Článek vyšel v měsíčníku MY 9/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.