Muž určený k likvidaci

František Mareš byl enfant terrible (zlobivé dítě) české vědy, filozofie a politiky, jedna z nejvýraznějších postav českého kulturního života. Dnes je již téměř zapomenut. A přece to byl rektor Karlovy univerzity, fyziolog světové úrovně.

Univerzitní profesor Dr. František Mareš


Ale také velký vlastenec, senátor za Národně demokratickou stranu, předseda Národní fronty z poloviny třicátých let, neúnavný obhájce pravosti Rukopisů zelenohorského a královédvorského a odpůrce Masarykova realismu.


Pocházel se starobylého jihočeského selského rodu. Narodil se 20. října 1857 v Opatovicích u Hluboké nad Vltavou a vyrůstal v líbezném kraji plném zádumčivých vod a lesů, v prostředí přemýšlivého, vzpurného, ale zásadového selství, v němž tkvěly kořeny jeho náboženského a národního cítění a jeho sklon k důslednému myšlení, který mu vynesl tolik životních bojů a protivenství

Literární kritik F. X. Šalda o něm v roce 1917 napsal, že "se ukázal kulturním filozofem v plném smyslu, to jest někým, kdo vytyčuje ideály životu jednotlivcovu i hromadnému životu národnímu; kdo nalézá vyšší smysl a účelnost v dějích, jež bezduše provozuje a opakuje náhodná životní empirie prostou setrvačností" a nazval jej "osvoboditelem", který v boji proti pozitivismu "osvobodil nás od tyranie vědy doktrinářské, která výrobou pojmů znásilňovala a znásilňuje život..."


Zatímco "většina odborníků při své práci odborné, jak známo, žel, svědomím svým často hrubne a syroví, Mareš jím jemněl - a to jest tak krásné", napsal o něm dále Šalda. Byl přesvědčen, že Marešovo dílo "rostlo z české duše národní a jejího nitra".

Již jako student medicíny se vyznamenal vynikajícím odborným pojednáním, které mu otevřelo cestu k vědecké kariéře. Nejprve ke stipendijnímu pobytu v zahraničí, pak k místu asistenta na lékařské fakultě tehdejší české Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde byl posléze v roce 1895 jmenován řádným profesorem fyziologie a v roce 1920 se stává jejím rektorem.


Ke svému vitalistickému krédu (uměcký směr který vyzvedá a oslavuje život a krásy světa) se přihlásil již v Masarykově listu Athenaeu (1884) a od roku 1901, kdy vydal vynikající dílo Idealismus a realismus v přírodní vědě, sváděl těžké boje s českým pozitivismem. Později je rozšířil i na zásadní politické střetnutí s masarykovským realismem. Ferdinand Peroutka ve svém Budování státu pokládal Mareše za Masarykův protipól a soudil, že vlastenecky cítící mládež se před první světovou válkou rozhodovala mezi Marešem a Masarykem.

Statečný vlastenecký projev Františka Mareše ke studentům na samém počátku první světové války jej sblížil s Karlem Kramářem a přivedl posléze do Národně demokratické strany a k intenzivní politické činnosti v poválečné "národovecké" organizaci Národní hnutí. Mareš se stal předním představitelem českého nacionalismu, který ve spojení s jeho katolictvím z něho učinil nesmiřitelného odpůrce "hradního" realismu a posléze ho přivedl i do tábora urputných bojovníků za pravost Rukopisů.

František Mareš byl protipólem TGM


V rámci těchto bojů jako senátor prosadil i proslulý "lex Mareš", zákon o vrácení univerzitních insignií německou pražskou univerzitou české Univerzitě Karlově, jehož realizace vyvrcholila po dvanácti letech v proslulé insigniádě. Mareš se stal ideovým vůdcem prvorepublikové Vlajky (statečně však veřejně odsoudil protektorátní Vlajku J. Rysa-Rozsévače) a vysloužil si pověst nejen reakčního vědce, ale i politického ideologa, a jeho osobnost a dílo propadly věčnému zatracení patentovaných průkopníků "pokroku" a liberalismu.


František Mareš zemřel 6. února 1942 v Českých Budějovicích a je pochován v Hluboké nad Vltavou, kde trávil své volné letní dny. Jeho velké syntetické filozofické dílo bylo v roce 1938 těsně před vydáním zabaveno. Mocní se postarali o jeho zatracení a zapomenutí, jak je to ostatně v Čechách zvykem. Jen v malém jihočeském městečku Bavorově je ulička nazvaná jeho jménem...


Článek vyšel v měsíčníku MY 4/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.