Bylo, nebylo

Již v prvních chvílích po příletu do Simferopolu, hlavního města Krymu, nám přestaly fungovat telefony i platební karty. To nás Velký bratr trestal za naši opovážlivost navštívit „okupovaný“ Krym. Ale stálo to za to.

Obrovský památník nad Sevastopolem, autor článku je ten mraveneček dole vpravo


Cestovali jsme po Krymu autobusem, vlakem, taxíkem, lodí a malým autobusem „maršrůtkou“ – a především hovořili s obyčejnými lidmi. S nespokojeností nad tím, že je Krym součástí Ruska, jsme se nikde nesetkali. Naopak. Všichni nám opakovaně sdělovali, jakou radost prožívali, když se po referendu opět stali součástí Ruska, že nemuseli zažívat hrůzy, co se po „Majdanu“ udály v Oděse a na mnoha jiných místech Ukrajiny. Hořce litovali své, jak říkali, bratry z Doněcka a Luhanska, hájícími ve válce holé životy. Hrdost na Rusko je mezi občany Krymu opravdu velká.


Cizí jazyky jsme na Krymu vůbec nezaslechli, propagandou zpracovaní turisté ze západních zemí se zřejmě bojí na Krym jezdit. Ke své škodě – Krym je totiž neobyčejně krásný. Má hory, moře, památky, ubytování od hostelů po luxusní hotely – a především přívětivé obyvatele. Na moderním simferopolském letišti přistávají denně desítky letadel z mnoha koutů Ruska a města jako Sevastopol či Jalta domácími turisty přetékají.

Nábřeží v Jaltě


Všude jsou vidět masivní investice do infrastruktury – nejen v rekordně krátké lhůtě postavený Kerčský most a nové letiště v Simferopolu, ale i mosty, dálnice a silnice. Upravují se říční koryta, zakládají nové parky, vyrůstají obytné domy, vysazují se rozsáhlé vinice. Horší je to s železniční dopravou. Velké a moderní nádraží v Simferopolu působilo opuštěně: dálkové spojení na Ukrajinu je přerušeno. Koncem srpna však již bylo dokončeno položení železniční tratě na most přes Kerčský průliv, a tak nádraží znovu ožije příjezdy vlaků z pevninského Ruska. Příjemně překvapí více než 70 kilometrů dlouhá trolejbusová trať od moře z Jalty až na letiště do Simferopolu.


Na Krymu se v mnoha věcech snoubí Ukrajina s moderním Ruskem. V Simferopolu je tržnice s masem, sýry, uzeninami a zeleninou v celých hromadách na nechlazených pultech, což jsme již v pevninském Rusku neviděli. Pár set metrů vedle je už ale také moderní supermarket s „chlaďáky“ a baleným masem, tak jako u nás. Pohádky našeho a západního mainstreamu o všeobecném nedostatku a nespokojenosti v důsledku sankcí usvědčovaly ze lži plné regály všeho, na co jen pomyslíte. Moc nás potěšilo, že si cestu na Krym kromě německého, francouzského či italského zboží – sankce-nesankce – našly i dva české pivovary. V nabídce ale převažovaly kvalitní ruské potraviny od mnoha různých výrobců. Konkurence mezi výrobci je v Rusku nesrovnatelně větší než v EU. Nesvazovaná nesmyslnými předpisy a omezeními dodává na trh vše potřebné ve velmi bohaté nabídce (třeba takový jogurt značky ČUDO je naprostá špička).

Regály plné zboží v obchodech v Simferopolu


Služby zákazníkům jsou na vysoké úrovni, běžná je nepřetržitá otvírací doba supermarketů s potravinami, lékáren, rychlého občerstvení či malých kaváren. Tyto provozovny bývají označeny číslovkou 24. U památky Vlaštovčí hnízdo nás vyfotografovali a během tří minut vyrobili magnetku na památku. O pracovní době lékařů a zdravotních zařízení můžeme jen snít, například dětská poliklinika měla otevřeno od 9 do 19 hodin, dokonce i v sobotu od 9 do 15 hodin. Úsměvný je osud bývalé sítě provozoven amerického KFC a Starbucks, které byly po připojení Krymu k Rusku v důsledku sankcí odříznuty od zásobování. Přesto nezkrachovaly. Fungují pod jinými názvy, ale s téměř stejným sortimentem.

Pomník Kateřiny Veliké v Simferopolu


Na Krymu, stejně jako jinde v Rusku, je všude patrná úcta k minulosti a k hrdinům Velké vlastenecké války. Památníky padlým jsou v každém městě, pomníky jsou upravené, každou chvíli se u nich někdo zastaví, v zamyšlení postojí či položí květinu. Dozvěděli jsme se, že vedle vojsk německého Wehrmachtu se na „panování“ na Krymu během druhé světové války podíleli i slovenští vojáci z tzv. Rychlé divize. Nad přístavním městem Sevastopol se tyčí obrovské, denně navštěvované sousoší k uctění památky námořníků a vojáků padlých při osvobozování Krymu. V prodeji jsou i retročepičky vojáků druhé světové války s nápisem Спасибо деду за победу…


Místní kostely jsou krásné a udržované. Vedle pravoslavných jsou tu i katolické, bohoslužby jsou bez jakýchkoli překážek hojně navštěvované.


Prostě tyranie jako řemen!


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.