Na skok v dyktatuře

Jestli chcete uniknut z koronoveho teroru, naplanujte si cestu do Běloruska. Nesu tam žadna omezeni a v tomto ohledu to je svobodna země.


Obešel sem štamgasty v moji oblibene knajpě s jednoduchu otazku: "Co si vybavite, když se řekne Bělorusko?" Odpovědi se opakovaly - bida, dyktatura, Rusko, demonstrace, Lukašenko, zubři, vodka......Když se nad tym fčil zamyšlam, tak si uvědomuju, jak velky medyjalni vliv na nas ma propaganda v televizi, rozhlase aji tisku. Že mě všeci varovali, abysem nejezdil do země, kaj je dyktatura a po zuby ozbrojeni policajti biju obuškama baby, to už snad ani nepřipominam. Všecky asociace su přitem vlastně pravdive, ale na všecko se da podivat z ruznych uhlu pohledu.

O brehy reky ve Vitebsku bojoval Napoleon, Stalin i Hitler


Do země, kera je z Ostravy vzdalena tajak třeba Cheb, enem nemnoho Čechu jezdi. To je škoda. Velika škoda! Přitem cesta neni draha a neni složita, zvladne ju kdejaky baťužkař. Ja sem na svinovskem nadraži sednul na rychlik do Varšavy a po přestupu na zapadnim varšavskem nadraži vystupil přimo na varšavskem letišťu. Zpatečni vlakova jizdenka stala 700,- Kč, zpatečni letenka necelych 2.800,-Kč. Po padesatiminutovem letu sem vystupil na přijemnem, modernim letišťu Minsk.


Celnica si mě zkumavě prohližala. V době koronove moc turystu do Minska nelitalo, zpravy o brutalnim policejnim teroru tež nepřispěly k oblibě teto destynace. No, vlastně se přiznam - stal sem u okenka s nadpisem "Inostraněc" jako jediny zahranični turysta sam.


"Co budete dělat v Bělorusku?" otazala se zkumavě.


"Přijel sem si najit manželku, pry su u vas nejhezči baby na světě," odpověděl sem s važnym gzychtem.


Profesijonalni policajtka se na mě upřeně zadivala, ale nedala najevo žadne emoce.


"Která města chcete navštívit?" pokračovala ta švarna třicatnica.


"Minsk, Grodno, Vitebsk, Brest a pokud nenajdu vhodnu osobu ve městach, pustim se aji na venkov," vyjmenoval sem všecka města, na kera sem se vzpomněl.

Z pamatnika na druhu valku člověka mrazi


"Pak vam přeji přijemny pobyt v Bělorusku," dodala ta robka, vrazila mi razitko do pasu a odevřela dveře do země, o kere se řika, že tam je dyktatura...


"Je u vas dyktatura?" zeptal sem se taxikařa, hned jak zme vyjeli z letišťa. Obvykle letištni taxikaře obchazam, bo vas okradu kdekoliv. Že se temu tak děje enem na Letišťu Vaclava Havla, je enem sebemrskačska česka představa. Je temu tak všude.


Taxikař puvodně nabizal svoje služby za 800,-kaček, ja sem srazil cenu na 500,-Kč. To nebylo tak hrozne, vzhledem k temu, že minske letiště se nachaza třicet kilaku od centra města. Že mě opět okradnuli, sem zjistil až na koncu pobytu, bo ne-letištni taxikař, kereho sem lapnul na ulici, si za stejnu trasu, akurat opačnym směrem, zebral enem tři kila.


Taxikař se na mě překvapeně otočil: "Samozřejmě, že je u nas dyktatura.

A proto se u nas mame tak dobře," dodal a machnul ruku okolo sebe, aby zduraznil pohled na komplexy novych obytnych domu, lemujicich dalnicu ze špičkovym asfaltem. Okolo nas se po šestiprude komunykaci prohaňaly desitky modernich aut zapadnich značek.


"Až pudete po ulici a odněkud uvidite utikat hromadu lidi, na nic nečekejte, otočte se a valte s nima," snažil se mi dat dobre rady do běloruskeho života. "Berkut se nepta, jestli ste inostraněc nebo naš. V lepšim připadě dostanete enem obuškem, v tym horšim vas zbiju a zatknu a než zjisti, že nejste československy agent Eurosajuza, budete o hladu," dodal.

Hytlermarkety, McDonaldy, dobijecky elektroaut


Recepce levneho hotela, kery sem si zabukoval už z domu, zela prazdnotu. Moje kroky se odražaly od mramorove podlahy a duněly jak ozvěna. V rohu hotelove lobby seděl znuděny sedumdesatilety ochrankař v modre unyformě, zpoza kukaně se na mě usmivala recepčni.


"Vitame vas, gospodin Ladislav, už na vas čekame," překvapila mě, bo sem ani nestihnul vytahnut muj pasport.


"To znate jmenem každeho vašeho hosta?" otazal sem se tluste šedesatnice.

"Někdy to neni tak složite, jste dneska našim jedinym hostem, gospodin Ladislav," usmala se smutně.


Nejsem si jisty, jestli si doma uvědomujeme, do jakeho pruseru se celosvětově řitime. Prazdna letadla, prazdne hotely, poloprazdne hospody. OK, zda se, že to je enem uzky segment trhu. Ale na tento uzky segment su navazane přijmy milijonu rodin. Když zkrachuju letecke společnosti a zdraži se letenky, pudu do hajzlu sitě ubytovani, z kerych mnohe rodiny žiju. S nima zmizi taxikaři, bez turystu zmizi mnohe hospody, chybějici poptavka hospod se dotkne zemědělcu, vyrobcu gořalky, piva, cigaret. Možna si myslite, že se vas to nedotkne, bo robite ve statnim sektoru. Jenže se sniženu spotřebu chlastu, cigaret a benzinu stat vybere miň peněz ze spotřebni daně a nebudu prachy na duchody, platy a investyce. Doběhne nas to všecky.

Centrum Minsku nevypada zle


"Volila ste Lukašenka?" zeptal sem se recepčni.


Překvapeně se na mě podivala. "Ne, nikdo nevolil Lukašenka. Serjožo, volils Lukašenka?" zavolala na znuděneho ochrankařa. Ten si beze slova odplivnul.


"Vidite? Nikdo z nas tady nevoli Lukašenka."


"Jak je tedy možne, že ma osumdesatiprocentni podporu?" divil sem se.


"Vite, nikdo, koho se zeptate, vam nepřizna, že ho volil, ale myslim si, že asi šedesatiprocentni podporu ma. Těch dvacet procent je zfalšovanych, ale to se tak u vas v Česku děla tež tak, ne? Přece byste nevěřil volebnim čislam, je to všecko podvod," usmala se na mě a doporučila mi nedaleky pivovar, kde se možu občerstvit.


Vodka


Běloruska mladež preferuje moderni piti - drinky, koktejly, vino. Středni generace zustava u osvědčenych zpusobu. V městečku nedaleko bělověžskeho pralesa sem vešel do nobl restaurace okolo třeti odpoledne. Bylo tam prazdne. Běloruska kultura, pravě tak jako třeba ruska, neni typicka navštěvama hospod. Na rozdil od nas si Bělorusove raději kupi alkoholy, jidla a nejruznějši pochutiny v obchodě a schazaju se s přatelama doma. Objednal sem si skvělu kyselu polivku soljanku a pomalu si vychutnaval tento skvost vychodoslovanskych kuchyni.

Prostredi beloruskych hospod


Za mnu se odevřely litaci dveře a do lokalu přešel okolo mě novy host. Vypadal na uřednička, kery se po šichtě na stavebnim uřadě stavil na jedno. Sednul se do roha pod televizu, v kere běžel jakysik pořad o běloruske kuchyni.


"Jako obvykle, Andreji?" zeptala se od vyčepu kelnerka.


Andrej beze slova přikyvnul.


Kelnerka šahnula do mražaka, vytahla pullitrovu flašku vodky a spolu s dvojdecovym stakanem ju postavila před Andreja, pohladila ho a vratila se za pult.


Andrej sklenicu chvilu hypnotyzoval pohledem, pak zebral namraženu flašku do ruky a nalil plny stakan. Počkal, až se aji stakan orosi, zvednul ho a jednym razem se ho nalel do hrdla. Cosik takeho sem ještě nikdy neviděl, ani v Rusku.


Andrej zhluboka vydechnul, par minut sledoval pořad o běloruske kuchyni a pak cely proces zopakoval.


Asi nemusim dodavat, že třeti kolo, kdy do stakana už nalel enem zbytek z flašky, pro něho nebyl žadnym problemem.

Belorusko - kulinarsky raj


Andrej sahnul do naprsni kapsy svojeho uřednickeho saka, položil par bankovek na stul, zvednul se ze židle a beze slova opustil restauraci.


Poodrhnul sem zaclonu a sledoval ho z okna. Pevnym krokem došel ke svojemu vozu zapadni značky, nastartoval a odjel bez jedine znamky opilosti pryč. "Dobře zrobil. Než se alkohol dostane do krve, bude už bezpečně davno doma," pomyslel sem si a napil se řidkeho piva s podivnym nazvem "Lidské".


"Tohle vypije pokaždé? Chodí tady často?" vyzvidal sem od kelnerky.


"Andrejko? Ne, chodí tady jen když mám službu, asi třikrát týdně. Je to můj manžel," odpověděla ze smutnym usměvem.


Su věci, kere se těžko inostrancovi vysvětluju...


Bída


Co je to bida? Jak ju definovat? Je to bida, když po ulicach chodi skvěle, moderně oblečeni lidi, po čistych ulicach bez jedineho smitka a bez jedine stěny počmarane těma sprejerskyma hajzlama se prohaňaju stovky modernich aut, obchody su plne zboži a kavarny plne smějici se mladeže?

Bída


Ne, Bělorus neni Ukrajina se zanedbanu infrastrukturu a rozkradenym narodnim bohatstvim. Nebyt azbuky, mohl bysem se myslet, že sem kajsik v Polsku nebo Litvě.


"Nezlobte se, mohl byste mi prozradit, jaky je vaš plat?" zeptal sem se několika lidi. Odpovědi se pohybovaly okolo šesti, sedmi tisic korun.


"A kolik tady stoji najem kvartyra?"


Odpovědi se nelišily od vyšky najmu, na jake zme zvykli u nas. Deset, dvanact tisic byla standardni odpověď.


Jak to teda ti lidi zvladaju? Krutil sem hlavu. Kaj beru penize na luksusni auta, drahe byty, posezeni v hospodě...


"Mam dvě zaměstnani," svěřil se mi čišnik v hospodě. Když skončim tady, sednu do auta a robim taxikařa, abysem uživil ženu a děcka. Tak to tady robi skoro všeci, všeci mame dvě roboty. Proto chceme změnu, musime se zbavit Lukašenka. Chceme se mět tak dobře, jak se mate vy v Česku nebo v Polsku.

Hrdost nad vitezstvim maju ti synci v sobe do dneška


Smutně sem se usmal. Stejne argumenty sem slyšel v zimě roku 2013, když sem se v centru demonstrujiciho Kyjeva ptal lidi, co vlastně chtěju. Odpovědi byly podobne - chceme se zbavit oligarchy, chceme svobodně cestovat a obchodovat s EuroSajuzem a chceme se mět tak dobře jak vy!


"No ja, ale jak vite, že když se zbavite jedneho oligarchy, že nepřijde jiny, ještě horši? Jak vite že vam nerozkradu zem přimo pod rukama? A fakt si myslite, že třeba taka Francija připusti, abyste mohli volně obchodovat s Eurosajuzem?" napadalo mě tenkrat. Jak to dopadlo, všeci vime. Přišel jiny oligarcha, dnes je ve funkci prezidenta komedyjant, země je rozkradena a funguje enem diky bankovnim milodarum MMF.


Ukrajina se ani o krok nepřibližila Eurosajuzu, zato ju dneska už nechce ani ten rusky sused.


Dopadne uplně stejně aji Bělorusko? Benzin stoji štrnact korun za liter, krabička cigaret dvacku. Potraviny v obchodach su mirně levnějši jak u nas, kvalita zemědělskych produktu je na špičkove urovni. Flaška vodky v obchodě vyjde na pětaštyrycet kaček, vlak do tři set kilaku vzdaleneho města špičkovym rychlikem vyjde na stodvacet korun.


Co na tym chcete měnit, bělorušti synci? Pali vas dobre bydlo? Ni, vyskakovat se rozhodně nemožete. Ale je to bida? Jak ju definovat?

Chlapci ze silovych složek su na demonstrace pripraveni


Mame se štyrykrat lip jak Bělorus, bo mame pruměrny plat štyrykrat vyšši? A zme aji štyrykrat šťastnějši? Vzpomněl sem si, jak sem před měsicem v jakesik zapadle ďuře na skotske Vysočině seděl u stola s mistnima, a když sem řekl, jak je pruměrny plat u nas, tak všeci smutně pokyvali hlavama a jeden z nich ze slovama "...to sem netušil, že je u vas taka bida,"mi kupil podivne skotske pivo bez pěny.


Rusko a Lukašenko


Medyja v nas vytvařaju představu, že Lukašenko je Putinuv člověk a Bělorusko je polototalitni režim, řizeny tajnyma službama.


Tuž, v Bělorusku je prezidentsky system, což nam připada jako polototalitni režim. Po pravdě řečene, demokracyja, v kere spolu dominantně bojuju dvě strany, jako třeba v USA nebo v Anglii, mi připada jako totalitni tež. A ta naša demokracija, v kere mame realně až dvacet stran, kere možu vstupit do parlamenta, ta je tež jakasik divna. Stejně se mě všeci před volbama ptaju, koho maju volit, bo neni koho.


Mimochodem, už vas někdy napadlo, co by se stalo, kdybyzme ve volbach vybrali 21 stran a všecky by měly 4,8%? To by parlament zustal štyry roky prazdny, že, bo mame tu pětiprocentni hranicu pro vstup...

Parkovaci mista pamatek se misi s parkovacima mistama dnešnich utocnych vozu


Tuž toto se v Bělorusku stat nemože. Lukašenko dostava už 26 roku stabilně svojich osumdesat procent. Eurosajuz tvrdi, že to je zfalšovane. No dobře, neřikam, že se neda zfalšovat par hlasu... třeba procento, možna pět, nebo možna aji deset. Ale jak se falšuje osumdesat procent hlasu? Žaden z mistnich Bělorusu, keři tvrdili, že volby byly zfalšovane, nedokazal řict, jak konkretně byly zfalšovane. Nedokazala to řict ani Evropska Unyja, kera sice měla vždycky jakesik namitky proti regulernosti předchozich voleb, v kerych Luky tež dostaval 80%, ale nikdy netvrdila, že volby byly totalně zfalšovane. Až letos, kdy Eurosajuz na běloruske volby poprve žadne pozorovatele neposlal. A pak se v tym vyznejte.


Lukašenko neni Putinuv člověk. Tedy, lepe řečene nebyl. Furt se snažil prosazovat vlastni řešeni, furt vyvažoval vliv Ruska a Eurosajuza. Chybu zrobil na jaře tohoto roka, když přijal ropny tanker z USA, aby pry vyvažil vliv Ruska. Přitem zpracovani ruske ropy a jeji vyvoz tvoři 25% běloruskeho HDP! Ruska ropa teče ropovodama bezcelně do Běloruska, bo Bělorus ma s Ruskem bezcelni unyju, takže clo si přiučtovava až Bělorusko na svoji zapadni hranici s Polskem a Litvu.


Enem cyp by si zařezaval slepicu, kera mu snaša zlata vajca! Lukašenko to dokazal. Kdo vi, možna odsud pochazaju jeho letošni povolebni problemy. Pokud Lukašenko nebyl Putinuv člověk, pak sem si jisty, že fčil už je. Nema jinu možnost. Moc dobře si to musel uvědomit po volbach. Kdosik z jeho minysterstva vnitra ho podrazil a brutalně zakročil proti povolebnim demonstrantum. Připomina vam to cosik? Třeba brutalni zasah pražskych policajtu v rozporu s pokyny stranickeho vedeni na Narodni třidě? Nebo brutalni rozehnani demonstrantu na kyjevskem Majdanu na přelomu listopada a prosinca, kere nasledně dostalo skoro milion demonstrantu do ulic? Aji brutalni zasah běloruskych bezpečnostnich složek dostal statisice lidi do ulic. Všeci lidi, s keryma sem mluvil, hovořili o totalnim šoku z brutality některych policejnich složek. Lukašenkovi trvalo par tydnu, než dostal vnitraky pod kontrolu, Kraken ovšem už byl vypuštěny z řetaza. Dnes, po dvuch měsicach se situace navraca do normalizace... sorry, chtěl sem řict do normalu. Barevna revoluce se nepovedla (zatim), Lukašenko dostal instrukce od Putina, jak se ma chovat polityk a že ukazovat se s kalašnikovem je možna dobre pro traktorystu, ale ne pro statnika, kery chce prezentovat, že ma situacu pod kontrolu.

Moderni letište Minsk


Tuž co fčil s tym? Co s dyktatorem, kery nevi, kdy odejit? Copak si fakt myslel, že bude vladnut tak dluho, až bude synkovi Koljovi pětadvacet a on mu předa funkci rostlinařa? Je fakt, že třeba v totalitnim Azerbajčanu se to povedlo. Hejdar Alijev, šef komunystycke strany od roku 1969 a prvni prezident Azerbajčanu od roku 1993 do roku 2003 předal svuj trun synkovi Ilhamu Alijevovi, kery mimochodem vladne do dneška a nedavno porušil přiměři a zautočil na Karabach, ale to je zas jiny přiběh.


Obavam se, že Kolja Lukašenko nastupcem svojeho taty nebude. A tata, kdyby nebyl hlupy, tak odstupil už před dvěma rokama a vychoval si svojeho nastupca. No ja, ale když ti dyktatoři si všeci mysli, že su neomylni...


Zubři a venkov


Brečela mi na rameně Andruša, běloruska děvucha, že pry až svrhnu teho dyktatora, tak bude všecko lepši, začnu jezdit turysti, zapad bude nadšeny z tych jejich skvělych zemědělskych produktu, Rusko bude nadšeně dodavat tu jejich levnu ropu a zubři v bělověžskem pralese budu nadšeně panačkovat.

Predstaveni pro obecenstvo - špickove zpracovane


Vysušil sem slzy z ramena a povidam ji: "Děvucho, kdo si mysliš, že je na ty vaše produkty zvědavy? Francija a Německo si nenecha cpat do Rajchu ty vaše věci. A o jakych turystach to mluviš? Kdo si mysliš, že je na tu vašu placatu zem zvědavy? Města vam rozbil Němec, když šel na vychod a pak Rus, když valil zpatky na zapad. Hory nemate, moře nemate. Bělověžsky prales sem projel cely od jihu na sever a bizona sem nepotkal, enem divokeho bravka, kery se přede mnu zdvihnul z křaku a pelašil pryč. Prumysl tež nemate, Tuž moc nevyskakujte, abyste nedopadli jak na Ukrajině a snažte se každodenni robotu vylepšovat to, co mate."


Pohled, kery na mě upřela, mi jednoznačně potvrdil, že Andruša se moju ženu nestane a že budu muset běloruske celnici na letišťu vysvětlovat, jak to, že sem nesplnil cil, s kerym sem se ji při vstupu do Bělorusi svěřil.


Možna sem byl na Andrušu moc drsny. Kecal sem, jedneho bizona v ohradě bělověžskeho pralesa sem zahlidnul. Krajina sice placata je, ale to nic neměni na tym, že je nadherna. Běloruske lesy, pastviny s kravama, neregulovane řeky a množstvi jezer su přijemne pro oko. Němec teho sice na cestě na vychod hodně rozbil a Rus na zpatečni štrece tež, ale centra měst su nadherna a opravena - Mogilev aji Grodno, Vitebsk s rodakem Markem Chagallem aji Brest s nedobytnu pevnosťu. Dokonce aji ten moderni Minsk ma šmrnc. Lidi su nadherni, vstřicni a nadšeni, když se dozvi, že ste z Česka. Maju radost, když vy mate radost a su schopni vam přinest prvni posledni. Tajak ve všech slovanskych narodach.


Jestli chcete uniknut z koronoveho teroru, naplanujte si cestu do Běloruska. Nesu tam žadna omezeni a v tomto ohledu to je svobodna země.


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon