Nadčasová brutalita

Kdo by neznal karlovarský hotel Thermal či pražský obchodní dům Kotva. Ne každý ale ví, že za těmito výraznými stavebními projekty sedmdesátých let stojí Vladimír Machonin, jedna z nejzajímavějších osobností naší poválečné architektury.

Vladimír Machonin


3. února by se letos dožil 101 let. Prostějovský rodák, který po sobě zanechal impozantní dílo, pracoval spolu se svou manželkou Věrou v ateliéru Alfa. Většina jeho slavných projektů se dočkala realizace v sedmdesátých letech. Zemřel v lednu 1990 ve věku 70 let.


Do světa architektury vstoupil v 50. letech, v éře sporného socialistického realismu. Mladý Machonin se však s tímto „stylem“ nikdy neztotožnil. Chtěl projektovat moderněji, a hlavně po svém. V polovině padesátých let vyhráli s manželkou soutěž na stavbu Kulturního domu v Jihlavě. Navrhl jej ve stylu moderního klasicismu. Vyšel vstříc požadavkům zadavatele (strany), zároveň byl ale nápadně podobný soudobému dění ve světě. V jedné z dominant Jihlavy je znát vliv tehdejší moderny, jež se plně projevila v našem pavilónu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, na jehož realizaci se rovněž podílel.

Kulturní dům v Jihlavě


Věra popisuje, jak se její muž k této práci dostal: „V 50. letech mohl vycestovat jenom ten, kdo to měl nějak vyjednané nebo zdůvodněné. Vladimír mohl na Expo 58 jet, protože dělal dozor na našem pavilonu. Všechno, co se dělalo venku za hranicemi, šlo přes institut, kde to museli schválit. Bylo to všechno pod přísným dozorem StB. Pro tento institut dlouhodobě pracoval Lev Lauermann, a to byl kamarád Vladimíra. Lev Lauermann si vyjednal, že bude na Expu pomáhat při stavbě a dojednal to i Vladimírovi. Spolu tam dělali stavební dozor.“ Po návratu z Bruselu se Machoninovi účastnili mnoha soutěží. Mezi nejzajímavější realizace této doby patří jejich projekt přístavby Jiráskova divadla v Hronově z roku 1959.


Vlastní styl


Expo znamenalo určité uvolnění i pro naše architekty, kteří se na počátku 60 let inspirovali moderními slohy na Západě. Zejména tzv. brutalismem, který se od padesátých let uplatňoval zejména ve Francii a Velké Británii. Právě tento styl, charakterizovaný používáním oceli, skla a betonu, Machonina a jeho ženu nejvíce ovlivnil. Na rozdíl od západních vzorů však své stavby více odlehčil, čímž vytvořil – na svou dobu u nás průlomový – vlastní styl. Machoninovi si z brutalismu 50. let vybírali jednotlivé prvky, ale dokázali je originálně a harmonicky spojovat.

Československý pavilón ze světové výstavy Expo 58 v Bruselu v Letenských sadech v Praze


Výrazně se to projevilo v šedesátých letech, kdy vytvořili svá nejznámější díla – karlovarský hotel Thermal (otevřen v roce 1977) a pražský obchodní dům Kotva. Po vyhrané soutěži na Thermal si Machonin vynutil, že než začnou na projektu pracovat, musí vidět nejvýznamnější kina v Evropě, ovlivněné tímto architektonickým stylem. „Vypsali jsme si kina ve Francii a Británii a ministerstvo nám seznam schválilo. Všechna jsme pak projeli,“ vzpomíná na tehdejší dobu jeho manželka. Thermal je dodnes považován za jeden z vrcholů naší architektury před rokem 1989.


Stejně jako obchodní dům Kotva na pražském Náměstí republiky, který i přes svou moderní prosklenou vizáž působí v secesní zástavbě nenuceně a odlehčeně. Narozdíl od mnoha jiných polistopadových architektonických projektů, které osobitý ráz Prahy nerespektují a v mnoha ohledech jej zásadně narušují. I přes kritiku některých památkářů, že Kotvě padly za oběť některé cenné domy z 19. a počátku 20. století, je Machoninovo originální řešení dodnes oceňováno.

Obchodní dům Kotva otevřený v roce 1975 patří k vrcholným dílům Vladimíra Machonina


Barva a prostor


V Kotvě bylo třeba vytvořit co největší prodejní plochu na sevřeném prostoru pozemku v centru města. Hlavním cílem architektů byla otevřenost a možnost průhledu napříč celými poschodími. Toho Machoninovi dosáhli netradičním půdorysem složeným z šestiúhelníků. Na výstavbě Kotvy se v letech 1970 až 1975 podílela švédská stavební společnost SIAB, což bylo samo o sobě v té době poměrně neobvyklé. Kotva byla nadlouho největším obchodním domem v Československu. Od dubna 2019 byla právem prohlášena za kulturní památku.


Osobitý Machoninův styl se projevil také v budově na rohu ulic Wilhelmstraße a Mohrenstraße ve východním Berlíně, která sloužila jako naše ambasáda v NDR. Jde o jednu z mála novostaveb v této části města a také o jednu z mála zahraničních přitažlivých ukázek československé architektury ovlivněné brutalismem. Tak jako v ostatních případech, hraje i v tomto projektu významnou roli barevné řešení.

Vladimír Machonin, italský architekt Piert Luigi Nervi a Věra Machoninová v roce 1967


Machoninův talent se projevoval originálně plasticky tvarovaným betonem v kontrastu s lehkými kovovými konstrukcemi a velkým důrazem na práci s prostorem. Za jeden z vrcholů jeho díla lze považovat pražský Dům bytové kultury postavený na Pankráci v roce 1981. Obslužná schodiště a výtahy jsou vedeny zvenku v betonových věžích, stavba je pokryta kovovým pláštěm.


Ať už si o brutalismu myslíme cokoli, nelze nad jeho originalitou v podání manželů Machoninových mávnout rukou. Koneckonců s brutalitou moderní doby tento architektonický styl vlastně příznačně ladí. A dokazuje, že skutečný talent ji umí svým „výkladem“ překonat.


Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon