Nejmocnější z Mojmírovců

Panovníka slovanského původu se slovanským jménem se Čechy dočkaly až v roce 889, kdy se vlády ujal moravský král Svatopluk.


Protože v prvním tisíciletí naší éry se o naší vlasti zmiňuje minimum písemných pramenů, až do druhé poloviny devátého století známe jména pouhých dvou panovníků, kteří v naší zemi vládli. Prvním byl na počátku našeho letopočtu germánský markomanský vládce s keltským jménem Marobud, druhým pak v sedmém století francký kupec Sámo.

Svatoplukova socha v Lošticích


Protože se Svatopluk do českých dějin zapsal opravdu hluboce, zaslouží si, abychom se seznámili s těmi málo údaji, které on něm známe. Narodil se nejspíš v roce 846, kdy jeho strýc Rostislav za pomoci francké vojenské intervence vedené osobně Ludvíkem Němcem vystřídal na moravském trůnu knížete Mojmíra II. Ten německému panovníkovi připadal příliš samostatný a neposlušný, proto si místo něho vybral Rostislava, který žil dlouho jako rukojmí na franckém dvoře. Sliboval si od něho bezpodmínečnou loajalitu.


V tomto ohledu se však rázný francký král osudově zmýlil. Rostislav naopak využil všechny své zkušenosti a známosti, aby vedl ještě samostatnější a nezávislejší politiku než Mojmír II. Dokonce se proti Ludvíku Němcovi dokázal spojit s jeho hrabaty, takže ho donutil, aby se správy východních pohraničních území ujal osobně. Vrcholem Rostislavových emancipačních snah bylo vytvoření nezávislé moravské církevní správy a založení arcibiskupství v roce 867 jako plodu byzantské misie Cyrila (Konstantina) a Metoděje.


Východofrancký král Karloman se rozhodl, že 24 let Rostislavovy vlády stačilo. Dohodl se s jeho ambiciózním synovcem Svatoplukem, který vládl jako údělný kníže v Nitře, že strýce na moravském trůně vystřídá. Svatopluk Rostislava lstí vylákal z města, panovníka zajal, a Ludvík Němec jej odsoudil k oslepení a dožití v klášteře. Zrádného Svatopluka dosadili na trůn a zemi obsadila francká vojska vedená hrabaty Wilihelmem a Engilschalkem. Proti tomu moravská nobilita i sám Svatopluk protestovali, což vedlo k tomu, že loutkový kníže spolu s arcibiskupem Metodějem byli Karlomanem uvězněni a odvezeni do Bavorska. Moravané povstali a do čela země zvolili knížete Svatomíra z rodu Mojmírovců. Král Karlomann na jaře 871 proti nim poslal vojsko, Svatopluka omilostnil a chtěl jej opět posadit na moravský knížecí trůn. Zřejmě se domníval, že předchozí uvěznění z něho udělalo oddaného služebníka.

Král Arnulf


Expanze


Když francké vojsko přitáhlo k „nevýslovné Rostislavově pevnosti“, omilostněný kníže namluvil oběma hrabatům v čele výpravy, že jako právoplatně zvolený panovník půjde do hradu a vyjedná kapitulaci. Záhy se vrátil v čele moravského vojska a celou zaskočenou franckou výpravu pobili. Tím začala jeho dlouhá a úspěšná vláda. Na počátku musel bojovat s Východofranckou říší, avšak poté, co zahubil šestitisícové bavorské vojsko u Dunaje, si zajistil klid pro územní expanzi. V roce 874 uzavřel ve Forchheimu mírovou smlouvu se stárnoucím Ludvíkem Němcem, která měla trvat až do konce Ludvíkova života.


Moravský král této mírové smlouvy využil k tomu, aby si postupně podmanil všechny okolní slovanské kmeny. Během několika let se tak jeho říše rozkládala od Tisy až k Visle a k polabským Slovanům. Na počátku dalšího desetiletí došlo i na Čechy. Svatopluk nejprve musel dva roky bojovat s novým franckým králem, Karlomanovým nemanželským synem Arnulfem Korutanským. Nejenže své území ubránil, ale způsobil v Bavorsku veliké škody, což vedlo k tomu, že s ním Frankové začali jednat o míru.


Svatopluk se zavázal, že bude platit poplatek říši, a na oplátku směl ovládnout Čechy a Slovany v Polabí. Svého mladičkého chráněnce Bořivoje nechal pokřtít a ustanovil jej svým místodržitelem v Čechách. Když pak Češi svého knížete pro zradu víry předků a narušení pořádku na zemi, pod zemí i v nebeské sféře vyhnali a zvolili si nástupce ze stejného rodu, král mu se svým silným vojskem pomohl vrátit se na trůn a stát se jedním z nejmocnějších knížat v zemi. Svatopluk následně rozmístil na hradech ostatních vévodů své posádky, které obyvatelé Čech museli živit a poslouchat.

Velká Morava za Svatoplukovy vlády


Vyvolalo to hodně zlé krve, ale žádnou vzpouru. Všichni se Svatopluka báli. Znali jeho mstivost, která by postihla i jejich děti, neboť si dobře pamatovali, co se stalo synům hrabat Wilihelma a Engilschalka, když je v nedávné válce zajal. Strach o osud potomků přiměl i bojovná česká knížata k tomu, že svá ponížení snášeli a podřizovali se rozkazům krále Moravanů.


Přesto většina z nich během moravské okupace země ztratila svá území a jejich knížectví připadla Bořivojovi, který se tak díky svému postavení Svatoplukova místokrále stal nejsilnějším velmožem v Čechách. Když v roce 889 Bořivoj ve svých 35 letech neočekávaně zemřel a jeho synové pro svůj nízký věk nemohli vládnout, knížetem všech Čechů se jmenoval sám Svatopluk. Hned následujícího roku si nechal od krále Arnulfa České vévodství udělit lénem a spravoval zemi pevnou rukou. V témže roce, kdy zesnul Bořivoj, objevil se v Karpatské kotlině nový národ kočovníků – Maďaři, vytlačení svými silnějšími protivníky Chazary a Pečeněhy až na sám okraj stepi, podobně jako před staletími Avaři. Byla to předzvěst budoucích těžkých časů.


Konec moravského jha


Příchod maďarských válečníků král Arnulf okamžitě využil ve své další válce se Svatoplukovou Moravou (892), kdy jeho noví spojenci Maďaři zaútočili na slovanský stát z východu. Jejich první válečné vystoupení ve středu Evropy se jim ovšem příliš nevydařilo. Moravané je obklíčili a chystali se je všechny pobít. Příchod silného Arnulfova vojska tomu v poslední chvíli zabránil. V téže době vytáhl Arn, biskup würzburgský, proti Čechům, aby nemohli přijít na pomoc Svatoplukovi. Ti jeho durynskou armádu odrazili ještě v zemské bráně na Srbské stezce, a při ústupu oslabených oddílů, které Češi pronásledovali, jej poblíže dnešní Chemnitz ve spolupráci se srbským kmenem Škudiců zaskočili, porazili a biskupa samého po bitvě zavraždili. Ve Würzburgu byl Arn kvůli tomu uctíván jako mučedník a později kanonizován.

Křížek z doby Velké Moravy


Nespokojenost s moravskou okupací každým rokem narůstala a všichni v Čechách jen čekali na vhodný okamžik, jak setřást moravské jho. Přišel na jaře roku 894, kdy moravský král Svatopluk neočekávaně zemřel. Jak už se tak někdy v lidském životě stává, příčina jeho smrti byla pro jeho současníky nevysvětlitelná, takže se dlouho tradovala pověst o tom, že nezemřel, ale odešel do ústraní mezi mnichy poustevníky. Velký válečník, který přežil mnoho krutých bitev, panovník úspěšně se vyhýbající všem snahám nepřátel i přátel úkladně jej zavraždit, nakonec odešel na věčnost poté, co si večer při hostině vylomil zub v dolní čelisti a do rána vykrvácel. Jeho nenadálá smrt uvrhla říši, kterou čtvrt století cílevědomě a moudře budoval, do vnitřních zmatků a povzbudila všechny její nepřátele.


Českým knížatům trvalo rok a čtvrt, než po těžkých bojích vyhnala všechny moravské posádky a v polovině července 895 vyslala poselstvo ke králi Arnulfovi do Řezna. V jeho čele byli kupodivu Bořivojův syn Spytihněv a lucký Vitislav, tedy dvě nejmocnější osoby země. Poddali se franckému králi a slíbili za sebe i svůj lid poslušnost. Po zkušenosti s přímým začleněním do moravského království jim začaly francké požadavky platby tributu, schvalování volby a účasti na sněmech připadat jako výrazně menší zlo. A dobře věděli, že Moravě se bez Arnulfovy pomoci neubrání.


Přesvědčili se o tom hned o dva roky později, když Svatoplukův syn Mojmír vyslal svá vojska, aby vzbouřené Čechy dobyla. Spytihněv s Vitislavem znovu jeli do Řezna, tentokrát s bohatými dary, a žádali Arnulfa, který se již stal císařem, o vojenskou pomoc. Ten jim ji sice přislíbil, ale nikoho do zbraně nepovolal. Čechy nakonec zachránilo to, že Maďaři zaútočili na Panonii a král Mojmír je se svými oddíly podpořil, což znamenalo zastavení válečných akcí v Čechách. Nikoli však na dlouho…


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.