Ostrov archipel

Málokdo si to uvědomuje, ale všichni žijeme na ostrově ze všech stran obklopeném oceány a moři. Protože je hodně veliký, vžil se pro něj název kontinent. Nikdo nikdy nedefinoval, jak má být pevnina veliká, aby se jí říkalo ostrov. Proč je Velká Británie pokládána za ostrovy – právě tak jako drobné „robinzonské“ oázy uprostřed vod? Slova jsou důležitá. Odehráváme se v nich. Právě proto sociální inženýři, když chtějí měnit svět podle svých představ, začnou nejprve rubat do pojmů a vyjadřování.

Ilustrativním příkladem je takzvaná politická korektnost. Začalo to koncem šedesátých let minulého století napohled nevinně. Znamenala tehdy něco jako „slušnost“. Prostě aby se někdo necítil vysmíván či odstrkován. Když po pádu sovětského bloku architekti Nového světového řádu naplno rozjeli bolševickou revoluci č. 2, dostala podobu smrště. Nová slova, nové pojmy, nový jazyk. George Orwell mu v románu 1984 – příliš se v odhadu, kdy Západ zasáhne, nezmýlil – říkal „novořeč“ (newspeak).


Tak se z někdejšího Evropského hospodářského společenství zrodila (1992) Evropská unie. Ze Sovětského svazu si vzala pojmy jako „komise“ či „komisaři“ – jen tentokrát už ne rudí, ale nejprve modří, postupně zelení a nakonec duhoví. Co bylo po věky deviantní či nemocné, prohlásili za zdravé, standardní – ba následováníhodné. Úder směřoval i do nejcitlivější a dosud společensky chráněné lidské oblasti, do sexuality.


Dnes už je zavedeno na šest desítek nových pojmů pro pohlaví. Kdo je nerespektuje, je vyřazován ze „slušné“ společnosti, má nálepku, jež mu ztěžuje či přímo znemožňuje uplatnění a kariéru. Aktuálně chtějí zničit pojem man/že/lství (man=muž a že=na) a dosud „posvátné“ pojmy maminka a táta nahradit neutralistickým novořečovým nesmyslem „rodič 1 – rodič 2“. Nesouhlasíte? Deportují vás – na ostrov.


Zeď


Nikdo sice neví, jaké rozměry ostrov má mít, ale různé definice se vcelku shodují. Jde o pevninu menší než kontinent a větší než skála, která vystupuje nad hladinu vod. Skupina ostrovů, které k sobě patří, se nazývá souostroví neboli archipel. I v přeneseném slova smyslu tomu všichni rozumějí poměrně dobře. Deportace nepohodlných na ostrov také již neprobíhá fyzicky. To bývávalo, a příliš se to neosvědčilo (viz Napoleon či hrabě Monte Christo).


Mnohem účinnější je dnes vytváření „trestních ostrovů“ uprostřed společnosti: Nechají vás tam, kde jste, kde vás mají pod kontrolou – a vytvoří kolem vás neviditelnou zeď, přes niž se nedostanete ven. Cenzurují či úplně ochromí vaše internetové napojení na ostatní. Pokud například odmítnete očkování (po úspěšném vyzkoušení a relativně slabém odporu se to brzy bude týkat mnoha dalších „povinných dobrovolností“), vyhodí vás ze zaměstnání. A zkomplikují či znemožní vašim dětem studium (a pokud jim je umožní, donutí je zlomit se a přijmout zhoubné ideologie). Odtud je již jen krok k odcizení, v němž je provinilec (provinilci) na ostrově zcela izolován.

Odděluje jej zeď mnohem účinnější, než bývala ta berlínská kolem „ostrova západní svobody“ – jak jsme si my mnozí troubové mysleli, zatímco jsme se pošklebovali názvu „Ostrov svobody“ pro vzbouřené Kubánce.


Souostroví


Jmenovalo se Gulag a jeho literárním autorem byl Alexandr Solženicyn. Popsal v něm systém sovětských pracovních táborů. Ostrovů pro nepohodlné. Byla z toho na Západě veliká sláva. Nakonec ho brežněvové zbavili občanství a vyhostili. Solženicyn však prožil na báječném svobodném Západě (jenž se v době první studené války nedal s tím dnešním vůbec srovnávat) jen pár let, než pochopil. Pak (1981) vystoupil na Harvardské univerzitě s přednáškou. Když začal, bouřlivě mu tleskali. Když skončil, bylo ticho. Pak ho deportovali na ostrov. Už o něm nikdy nikdo (z hlavních „svobodných“ médií) neslyšel. V roce 1994 z ostrova emigroval na pevninu – domů do Ruska – kde v roce 2008 zemřel (už ne jako „ostrovan“).


Za co ho v roce 1981 deportovali na ostrov? Řekl o Západě neslýchané věci. Třeba že buď jsi trendy, nebo ne. Pokud ne, tak se v tomto království rádoby svobody můžeš cítit jako na opravdové poušti bez práva na to, aby tě někdo uslyšel. Nebo že dvě války zvané „světové“ vlastně celosvětovými nebyly ‒ jednalo se o sebezničující války Západu proti sobě samému. Světové války teprve přijdou. To až se Indie, Čína a další zapojí do kruté řeže. Takové války tady ještě nebyly. V těchto budoucích válkách Západ nemá šanci.


Především si však dovolil říct, že idea svobody se zrodila v křesťanské společnosti, nikoliv v nějaké jiné. A že tato myšlenka předpokládá spíše zodpovědnost než absolutní dovolenost všeho. „Žádné úspěchy ve vědě nevykoupí tu morální ubohost, do níž se 20. století dostalo, a kterou nešlo prorokovat dokonce ani z 19. století.“

Alexandr Solženicyn při své slavné přednášce na Harvardu (1981), po níž ho deportovali na ostrov

MY


Od Solženicynova harvardského „ostrovního“ projevu uplynulo právě čtyřicet let. To, co se kolem nás odehrává, daleko předčilo jeho prorocké jeremiášovské varování. Z Bruselu se na nás navíc řítí „zelená apokalypsa“, která míní zničit i tak již dost chatrné hospodářství evropských států a uvrhnout jejich národy do skutečné bídy a poroby. Určující německé volby (či spíše podvodná fraška s milióny korespondenčních hlasů volby předstírající) daly této tragédii před pár dny startovní plošinu. Na výsledku těch našich v tomto smyslu vlastně nezáleží – pokud se po nich nenajde dostatečná síla k uzákonění referenda o czexitu (a to se téměř jistě nestane). Na náš Ostrov svobody (spíše po britském než po kubánském vzoru) se proto nejspíš hned tak nedostaneme.


Zůstávají tak pouze přísně střežené a oddělené ostrovy, na které mnohé z nás kolonizátoři deportují. I proto je tak důležité naše Myčko. Má sice svou internetovou podobu (a jsme rádi, že jeho předplatitelé – zvláště v zahraničí – přibývají). Ale ta tištěná, jakkoli je nákladná a v nadcházejících lockdownech či typicky socialistických „nedostatcích na trhu“ (v tomto případě s papírem) ohrožená, přece jen obchází internetovou možnost snadného „vypnutí“. A může tak přibývající „Robinsony“ propojovat v souostroví. Potřebujeme se vzájemně. Každý čtenář (vzhledem k nesnadné distribuci optimálně předplatitel), který získá alespoň jednoho nového čtenáře (optimálně předplatitele) vybudoval kousek nové pevniny.


Ten titulek není chybný. Ostrov archipel není protimluv. Protože jenom jako souostroví má náš vlastenecký národní ostrov šanci.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.