Předčasně ukončený zápas

Profesionální sport s sebou přináší hvězdné, ale čas od času bohužel i tragické okamžiky. Letos v únoru uplynulo 31 let od úmrtí tehdy šestadvacetiletého hokejového reprezentanta Luďka Čajky.

Luděk Čajka na lavičce v dresu Gottwaldova


Několik dní před listopadem 1989 oslavil Luděk Čajka, urostlý reprezentant a obránce Gottwaldova, šestadvacáté narozeniny. Měl již za sebou „bronzovou“ účast na mistrovství světa a téměř šest desítek reprezentačních utkání. Zájem o jeho služby navíc projevil účastník NHL New York Rangers. Zdálo se, že rodáka z Českého Těšína čeká skvělá budoucnost. 5. ledna 1990 ale vše ve vteřině zhatil tvrdý náraz do mantinelu dvě minuty před koncem zápasu s Košicemi. Po téměř šesti týdnech zoufalého boje o život Luděk Čajka, manžel a otec šestileté dcery, umírá v nemocnici.


Kdo ví, jak by se vyvíjela sportovní kariéra Luďka Čajky nebýt té prokleté rýhy v ledu na košickém stadiónu, která způsobila jeho nekontrolovaný pád na mantinel. Patrně by po skončení sezóny odešel do vysněné kanadsko-americké NHL. Samozřejmě po boku své manželky a dcery. Následovala by účast na zimních olympijských hrách v Albertville a Lillehameru? Vzhledem k ročníku narození by možná zakončil bohatou reprezentační kariéru ve „zlatém“ Naganu. Kdyby...


Na kdyby se ale bohužel nehraje. Ani v životě, ani na sportovních kolbištích. Osud dokáže být někdy opravdu krutý. Luděk Čajka zemřel v mladém věku, uprostřed úspěšně se rozvíjející hokejové kariéry, což z něj samo o sobě dělá legendu. Ostatně jeho následovníci hrají své domácí zápasy na stadionu pojmenovaném jeho jménem a v roce 2017 byl uveden do síně slávy. Jeho příběh tak svým způsobem žije dál.

Luděk Čajka (vlevo) v akci během utkání ČSSR - Kanada na MS ve Vídni v roce 1987


Z Havířova až na šampionát


Na svět přišel Luděk Čajka 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně. Odmala inklinoval ke sportu, zejména ho uhranul hokej. Aktivně s ním začal ve 12 letech v Havířově a poté, co prošel juniorskými kategoriemi, zakotvil v „áčku“. Před startem sezóny 1983-84 ho lákaly Vítkovice s kádrem, v němž váleli borci jako Svozil, Černík nebo Šindel, on však dal přednost tehdejšímu TJ Gottwaldov. Nadějný zadák si vydobyl místo v základní sestavě a svým dílem pomohl týmu k těsné záchraně – o jediný bodík. Příští rok naopak mančaft se zkušenými matadory Králíkem, Sedlákem či Pelcem a mladíky Stavjaňou, Kapustou, Vlachem či právě Čajkou atakoval příčky nejvyšší, a nakonec skončil třetí za Košicemi a suverénní Duklou Jihlava.


Právě do tohoto armádního klubu Luděk Čajka odešel v r. 1985 na 2 roky na vojnu, jak bylo tehdy u vrcholových sportovců zvykem. Již s nálepkou reprezentanta – premiéru v dresu se lvíčkem na prsou si odbyl v dubnu r. 1985 proti Kanadě těsně před zlatým pražským MS. Do nejužší nominace se nedostal, na pravém kraji obrany byli tehdy lepší hráči. Čajka si na místo v mužstvu bojujícím o světové medaile musel počkat až do r. 1987. Za ty dva roky dokázal zúročit dril, který mu „naordinovalo“ trenérské duo Stanislav Neveselý – Jaroslav Holík. Obě legendy našeho hokeje si ostatně pochvaloval a považoval je za nejlepší trenéry, pod jakými měl možnost působit. Už to, že pravidelně nastupoval pod přísným, ale uznalým Holíkem svědčí o jeho kvalitě. Současníci hovoří o velmi solidní střele i přihrávce, přehledu ve hře, k nimž Čajka přidal poctivý přístup k tréninku i k zápasu, důraz a houževnatost. Suma sumárum, hráč z rodu poctivých dříčů, bez kterých se žádné mužstvo neobejde.

Luděk Čajka v reprezentačním dresu


Bronz na uvítanou


Úspěšnost každého hokejového hráče se měří mimo jiné počtem reprezentačních utkání. Těch stihl Luděk Čajka nastřádat 58 a je zřejmé, že pokud by mu byl osud nakloněn, měl bych jich na kontě po skončení kariéry mnohem víc. Jeho prvním velkým turnajem v reprezentaci bylo mistrovství světa ve Stockholmu, kde nastupoval v obranné dvojici s o dva roky starším Miloslavem Hořavou. A dlužno dodat, že spolupráce mezi oběma hráči fungovala na výbornou. Československý tým si pod vedením Jána Staršího a Františka Pospíšila napravil reputaci z nezdaru v předchozím roce a bez problémů se i za značného přispění Čajky s Hořavou probojoval do čtyřčlenné finálové skupiny. I zde si Čechoslováci počínali na výbornou a málem zopakovali úspěch z domácího vítězného šampionátu v Praze o dva roky dříve.


„Starší a pokročilí“ z hokejových fanoušků si možné ještě dnes vzpomenou, že jsme byli v posledním zápase se SSSR za stavu 1:0 jen 7 minut od zlata. Hráči zuby nehty bránili hubený náskok proti takřka neporazitelnému soupeři, avšak rudá mašina dokázala skóre otočit ve svůj prospěch. Mimo jiné i díky gólu v přesilovce při vyloučení právě L. Čajky. Brali jsme tedy nakonec bronz, což byl i tak úspěch. Pro nováčka na mistrovství světa Luďka Čajku zcela nepochybně. Urostlý gottwaldovský pravý bek s šestkou na zádech odehrál výborný turnaj. Všimli si toho i ve slavném klubu New York Rangers a v nejbližším draftu si ho v 6. kole (na 115. místě) vybrali do svých řad. Za normálních okolností by na Kanadský pohár, hraný téhož roku od srpna do září, odlétal Čajka z předsezónního kempu newyorských Jezdců, jenomže doba podobným přestupům nepřála.

Osudový okamžik v zápase Zlín - Košice 6. ledna 1990 a snaha lékařů Čejku zachránit


New York Rangers se hlásí


Legální přestup tak mladého hráče do NHL byl za komunismu věcí nemyslitelnou. Povolení k přestupu mohl obdržet až po odehrání 150 reprezentačních utkání a dosažení 30 let. Někteří hokejisté se sice rozhodli emigrovat, jako třeba Nedomanský, Crha, Fryčer či Klíma, ovšem takových bylo jen málo. Čajka zůstal v Gottwaldově, kam se po 2 letech vojákování v Jihlavě vrátil, a snil svůj sen, že snad jednou… Jak již dnes víme, nebylo mu dopřáno. Když se po listopadu 1989 změnily v hokeji poměry, např. i tím, že se z Gottwaldova ještě koncem r. 1989 stal opět Zlín, vypadalo to nadějně. Řadě hráčů svitla naděje, že přece jen vyrazí hledat štěstí za Atlantik. Některým se to skutečně podařilo. Prvním takovým byl střelec od pánaboha a pozdější kapitán z Nagana Vladimír Růžička.


Hráčské „akcie“ Luďka Čajky v roce 1989 stále stoupaly, o čemž svědčí poměrně úspěšné tažení Zlína základní částí ligy, ale také jeho nominace na prestižní turnaj Cena Izvestijí. Dařilo se Čajkovi i celému československému týmu, jehož úspěšná cesta turnajem skončila až 22. prosince ve finále. S pocitem dobře vykonané práce odjeli hráči domů, aby strávili vánoční svátky společně s rodinami. Na Luďka Čajku doma čekala manželka se šestiletou dcerou. V novém roce nezačal jeho tým se staronovým názvem Zlín příliš dobře, když 2. ledna 1990 na domácím ledě podlehl 5:11 Pardubicím. O tři dny později si chtěli „berani“ zlepšit náladu v Košicích. Po dvou třetinách vedli 3:2, když jednu z branek vsítil jejich kapitán s číslem 26 na zádech. Domácí však skóre otočili na 4:3. Za tohoto stavu do konce napínavého zápasu chybělo něco málo přes 2 minuty.

Hrob Luďka Čajky na Lesním hřbitově ve Zlíně


Smrt v přímém přenosu


V čase 57:58 však došlo k události, kterou má mnoho tehdejších hokejových fanoušků i po třiceti letech stále před očima. Nastřelený kotouč z košické poloviny stíhali ve velké rychlosti domácí Anton Bartanus a hostující Luděk Čajka. Kdyby se druhý jmenovaný dotkl touše jako první, pískalo by se podle tehdejších pravidel zakázané uvolnění. Kdyby tak učinil útočník domácích, hra by pokračovala. Jakmile Čajka přejel brankovou čáru, předklonil se, v příštím okamžiku však najel do rýhy v ledu, možná došlo i k nepatrnému kontaktu s protihráčem, každopádně zlínský bek ztratil rovnováhu a nekontrolovaně v plné rychlosti narazil hlavou do zadního mantinelu. Na první pohled šlo o záležitost, jakých je v zápase nespočet. Než rozhodčí zaregistroval bezvládně ležícího Čajku, hra ostatně ještě pár vteřin pokračovala,


Po jejím přerušení ke zlínskému obránci bleskurychle přiběhli lékaři obou týmů a společně s nimi i tři lékaři z řad diváků. Před konsternovaným hledištěm a zoufalými hráči se ho snažili přivést k vědomí. Vytáhli mu zapadlý jazyk a zavedli umělé dýchání. Všechny důležité životní funkce zraněného byly obnoveny a sanitka odvezla Čajku na kliniku úrazové chirurgie, kde lékaři po náročné operaci diagnostikovali jeden zlomený krční obratel, další roztříštěný, plus vážné poškození míchy a ochrnutí všech končetin. Jak se v dalších týdnech ukázalo, zranění, která se neslučovala se životem.


Až mrazí při pomyšlení, že svou choť před odjezdem do Košic Čajka poprosil, aby mu zápas vysílaný televizí nahrála na video. A ona to udělala…


Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon