Pan Živnobanka

V prosinci jsme si připomněli 150. výročí narození významného českého ekonomického novináře, průmyslníka a bankéře JUDr. Jaroslava Preisse. Muže, který si prozíravě uvědomoval, že bez ryze české banky nelze budovat a podporovat domácí český průmysl.

Jaroslav Preiss


Veřejnosti je znám především jako bývalý ředitel největší české banky. Po vzniku ČSR stál u konsolidace a čechizace českého průmyslu. I přes svoje zásluhy o rozvoj našeho průmyslu neuniknul poválečnému retribučnímu stíhání, které, jak ukázaly poslední výzkumy, bylo vykonstruované a zmanipulované.


Publicista – právník – národohospodář


Jaroslav Preiss se narodil 8. prosince 1870 v Přešticích v rodině právníka. Již během gymnaziálních studií projevil zálibu v literatuře. Se svým spolužákem, pozdějším spisovatelem Jindřichem Šimonem Baarem spolupracoval na vydávání školního časopisu Vlna, v němž publikoval svou literární prvotinu, román se sociálně kritickým vyzněním. Pokračování v publikační práci však zhatilo školní vyšetřování ohledně neoprávněného použití rozmnožovacího stroje. Po maturitě zahájil studium na právnické fakultě, kde se seznámil se studijně starším Aloisem Rašínem, s nímž navštěvoval výběrový seminář z teorie národního hospodářství prof. Albína Bráfa, který si své žáky pečlivě vybíral. Podle pamětníků patřil k jeho nejlepším studentům. Během studií se zapojil do spolkového života a byl zvolen starostou významného spolku právníků Všehrd. Byl to právě Preiss, kdo na půdě Všehrdu organizoval přednášky Aloise Rašína o historickém českém státním právu (v roce 1891 vyšel mezi studenty a vysokoškolskou mládeží velmi populární Rašínův spis s názvem České státní právo). Přátelství s Aloisem Rašínem přineslo své plody společným překladem díla Maxe Lorenze Marxovská sociální demokracie i pozdější spoluprací na hospodářských článcích v Radikálních listech, vydávaných Rašínem.


Po promoci krátce působil u soudu, ale protože jej více přitahovala publikační činnost v oboru národohospodářském, nastoupil do Národních listů, kde vedl hospodářskou rubriku. Ta během krátké doby získala vysokou odbornou i žurnalistickou úroveň, a tedy i značnou prestiž. V roce 1898 se oženil s Olgou Dostálovou, dcerou Leopolda Dostála, velkostatkáře z Veleslavína a majitele cukrovaru v Poděbradech. Z tohoto manželství se narodily tři dcery, které Preiss dostatečně zabezpečil. Krátce po vzniku ČSR Preissova manželka Olga zemřela. Podruhé se oženil až ve druhé polovině třicátých let, což bylo spojené se stěhováním novomanželů z Výtoně do vily na Smíchově.

Národní listy z roku 1901


V polovině 30. let byla Preissovi udělena docentura venia legendi, podkladem se stal spis napsaný již v roce 1905 Z hospodářských tendencí současna. Díky tomu mohl Preiss přednášet na právnické fakultě UK teorii národního hospodářství. Další zajímavé texty shrnul v publikaci Několik úvah, a za pozornost jistě stojí i sbírka článků popisujících zážitky z exkurze představitelů českého textilního průmyslu na počátku 20. století v Anglii – vyšly v bibliofilské publikaci Ze zájezdu do Anglie.


Tvůrce českého kapitálu


Přestože šlo o texty s hlubším analytickým záběrem, byly Preissovy články velice čtivé. Protože měly ohlas i v podnikatelských kruzích, přišlo v roce 1904 pozvání, snad i zásluhou Karla Kramáře, do tehdejší ryze české Živnobanky. Ta vznikla v roce 1868 jako banka, na kterou se Češi doslova složili. U založení Živnobanky stáli mimo jiné obrozenecký politik František Ladislav Rieger, cukrovarnický magnát Alois Oliva, ale i téměř stovka českých družstevních záložen. Jak později napsal Preiss, obavy vzbuzoval především vznik Dresdner Bank v Německu a její imperiální ambice, vyvolávající obavy o osud českého průmyslu. Tehdejší politici a podnikatelé si prozíravě uvědomovali, že bez ryze české banky nelze budovat a podporovat domácí český průmysl.


Nejprve zde pracoval v hypotéčním oddělení, současně redigoval Živnostenskou bankou vydávaný prestižní týdeník Finanční listy. Preissova kariéra v bance stoupala, před vypuknutím Velké války byl již v pozici náměstka vrchního ředitele. Jako vlastenec doporučoval investice do jiných aktiv než rakouských válečných půjček. Takové jednání však bylo chápáno jako vlastizrada, proto byl zatčen a uvězněn ve věži Mollersdorfu, kde čekal na soud. Amnestie císaře Karla v roce 1917 vrátila Preisse zpět do banky, nyní již na místo vrchního ředitele. Na sklonku války na důvěrných schůzkách s ředitelem Městské spořitelny pražské Vilémem Pospíšilem připravoval základní hospodářský rámec poválečných poměrů v předpokládaném samostatném státě na nejbližší léta, zatímco Alois Rašín se připravoval k převzetí funkce ministra vnitra. Dlouhodobým cílem Preisse a „jeho“ Živnobanky bylo získávání podniků do českých rukou a posilování pozic domácího českého průmyslu. Průmyslovou politiku mohl Preiss tvořit a ovlivňovat i z pozice presidenta Ústředního svazu československých průmyslníků. Naplňoval tak přání profesora Albína Bráfa, který trvale upozorňoval, že je třeba budovat domácí kapitál a následně jej investovat do domácích podniků.

S Karlem Čapkem a T.G. Masarykem


Moc průmyslového koncernu Živnobanky a vliv jejího vrchního ředitele zřejmě okouzlil i tehdejšího zakladatele Panevropy Mikuláše Coudenhove-Callergiho, který prostřednictvím její české pobočky ve 30. letech Preisse oslovil – ovšem neúspěšně – s nabídkou na členství v mezinárodním výboru této společnosti.


Koncem 30. let Preiss připravoval Živnobanku na generační výměnu. Postupně se stahoval z funkcí v průmyslových koncernových podnicích, vzdal se i pozice vrchního ředitele banky, kterou převzal Ing. Jan Dvořáček. Nakonec rezignoval i na funkci předsedy představenstva banky. V nastávajících těžkých dobách se jí ujal bývalý velvyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný, s cílem udržet ji v pozici klíčové banky českého národního hospodářství. Preiss se stáhl do ústraní, přičemž většinu času trávil na svém velkostatku Lavičky nedaleko Orlíku. Do Prahy jezdil jen příležitostně.


Poválečná perzekuce


Během května 1945 byli postupně zatčeni bankovní funkcionáři Vojtěch Mastný, Jan Dvořáček a pochopitelně i Preiss. Dvořáček byl stíhán podle malého retribučního dekretu, zatímco Vojtěch Mastný a Preiss podle velkého. Pro Preisse přijelo zatýkací komando koncem května. Na jeho zatčení se podíleli příslušníci revolučního bezpečnostního orgánu Komise pro vnitřní národní bezpečnost, později nahrazenou nelegálním zpravodajským orgánem ZOB, přímo podléhajícím ÚV KSČ. Vyšetřování podle velkého dekretu příslušelo Odboru politického zpravodajství na Ministerstvu vnitra s generálem Bartíkem v čele, ovšem ZOB do retribuční agendy mnohdy škodlivě zasahoval. Vlastní obvinění se nedochovalo, z dalšího šetření však bylo zřejmé, že důvodem podezření z provinění proti národní cti měla být Preissova schůzka s lordem Runcimanem na Lavičkách na přelomu srpna a září 1938. Preiss však při ní prosazoval stanovisko české strany, a to na základě zmocnění Hodžovy vlády. Generál Bartík proto během prosince 1945 došel k závěru, že se Preiss žádného jednání proti národní cti neprovinil. Sepsal zprávu, shrnující výsledky vyšetřování, která však nebyla doručena do spisu Národního prokurátora, který retribuční stíhání podle velkého dekretu dozoroval. Nejspíše byla zadržena na Ministerstvu vnitra, kde se tou dobou schylovalo k čistce (14. 1. 1946), při které byl na základě zinscenované provokace odvolán generál Bartík. Komunistická strana následně svými kádry Ministerstvo vnitra zcela obsadila.

Hrob Jaroslava Preisse na Vyšehradském hřbitově


Vyšetřování Preisse tak pokračovalo, nyní již bez příznivé vyhlídky na spravedlivý proces. Během vyšetřování vyšlo najevo, že skrze svého zetě Joe Hartmanna, který působil jako kurýr pro generála Eliáše, předal Preiss do Londýna odbojové zprávy o hospodářské situaci v protektorátu. Vyšetřování se však touto závažnou otázkou, svědčící v Preissův prospěch, vůbec nezabývalo. Preissův zdravotní stav se silně zhoršoval, proto byl koncem dubna 1946 propuštěn z vazební nemocnice a dva dny nato v domácí péči zemřel.

Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon