Patříme, Mohamede, na Západ?

Aktualizováno: říj 12

Rusofobie se v uplynulých dvou či třech letech stala téměř oficiální doktrínou zahraniční politiky České republiky. Tvůrci tohoto směřování jsou příslušníci mladší generace komunálních politiků – Pirát Zdeněk Hřib, Ondřej Kolář z TOP 09 a Pavel Novotný z ODS. Pohlédnu-li na tento jev s nadhledem, připadá mi, že tito tři velmi nectihodní vašnostové by mohli hrát v černé komedii, napsané ve stylu absurdních dramat Václava Havla.

Jedním z nejoblíbenějších předvolebních sloganů koalic Spolu a PirSTAN je přesvědčování, že patříme na Západ. Většinou to doplňují obviňováním svých oponentů, hlavně prezidenta Miloše Zemana, že nás táhnou na východ, protože usilují o vzájemně výhodné vztahy s Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou.


Problém však leží někde úplně jinde: Západní Evropa již leckde není ani západní, ani Evropou. V řadě jejích velkoměst dojdete symbolicky na Blízký východ či do severní Afriky, poté co překročíte hranice městských čtvrtí. Na jihu Francie začíná být islamizovaný už i venkov. Chceme-li pátrat po počátcích těchto fatálních změn, musíme se vrátit na konec padesátých let. Tenkrát se poválečná obnova Evropy zadrhla na nedostatku pracovních sil. Politici a ekonomové se rozhodli tuto nesnáz vyřešit dovozem pracovníků z mimoevropských zemí. Francouzi ze severní Afriky, Němci z Turecka, Britové z jihovýchodní Asie. Neuvědomili si, že kvůli vyřešení krátkodobých ekonomických potíží uvrhli své státy do budoucích fatálních demografických problémů.


Jejich omyl lze v kontextu doby pochopit. Téměř všechny země, z nichž pracovní migranti přicházeli, měli sekulární vlády. Radikální islám představoval marginální problém, kterým se zabývali jen někteří vědci. První generace přistěhovalců se snažila o jistou integraci, protože si uvědomovala zlepšení svých životů. Jejich potomci narození v Evropě se však cítili odstrčení a diskriminovaní. Přímým důsledkem bylo, že ze sídlišť na předměstích se stala nejprve ghetta a posléze no-go zóny. Tyto negativní procesy akceleroval radikální sunnitský islám podporovaný ze Saúdské Arábie a některých emirátů, který zahájil své dobývání západní Evropy.


Více než tisíciletá evropská zkušenost s šířením islámu varuje, že území, v němž počet muslimů přesáhne deset procent obyvatel, se brzy stane plně islámským. Brzy znamená asi dvě generace. Pohyb opačným směrem už tak rychlý není – jediná známá rekonkvista, tedy znovudobytí původně křesťanských zemí, se ve Španělsku protáhla na rovných osm století…


V posledním desetiletí se plíživá islamizace našeho kontinentu stala součástí snah o vytvoření federálního nadstátu, v nějž globalisté chtějí změnit Evropskou unii. Její vedení je silně ovlivněno levicovým anticivilizačním hnutím, nazývaným z nedostatku adekvátních termínů neomarxismem. Tato ideologie přišla s několika nástroji používanými k destrukci evropské civilizace. Některé mají rozvrátit Evropu zevnitř duchovně a ekonomicky, jiné pak oslabené národy chtějí vyhubit fyzicky.

K té první skupině patří likvidace vzdělanosti formou inkluze, redukující objem znalostí na úroveň vyhovující obyvatelům tzv. vyloučených lokalit. Nastupující generace je cíleně znejišťována ohledně své sexuality, teorií o 72 pohlavích a adorací sexuálních menšin. Výsledným efektem bude nepochybně snížení porodnosti a úbytek původní evropské populace. Tím se uvolní prostor pro nově příchozí zájemce o evropský blahobyt. Jakoukoli vůli k odporu má zlomit neskrývaný protibělošský rasismus a pohrdání mužstvím (teze o toxické maskulinitě se muslimských migrantů netýkají, nepřáteli jsou jen bílí páprdové).


Podpora muslimské migrace má urychlit demografické změny v celé Evropské unii. Pokud jde o multikulturalismus, po deseti letech jeho prosazování je jasné, že představoval jeden z významných nástrojů islamizace, neboť ve skutečnosti vždy šlo o monokulturalismus, tedy podporu radikálního islámu. V České republice jsme přijali zákon o předsudečné nenávisti, který je takřka výhradně využíván proti tzv. islamofobům, tedy lidem, kteří se odvážili kritizovat islám, muslimy nebo jejich migraci.


Člověk nemusí být právní expert, aby pochopil, že jde o totalitní prvek v našem právu, postihující verbální trestné činy.

Kdysi jsem byl souzen za nenávist vůči socialistickému zřízení, soud ji však musel nějak prokázat. Když je nenávist předsudečná, nic se dokazovat nemusí. Proto se přikláním k názoru, že inspirací byl zákon o rouhání z islámského práva šaría. Pořád ještě platí, že patříme na Západ?


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.