Peníze ve službě národa

Před sto dvěma lety zemřel významný bankéř, politik a obrozenec Dr. Karel Mattuš, jehož životní kariéra našla svůj vrchol v úspěšném působení v Zemské bance království českého.


Čeští vlastenci s nesli s nelibostí fakt, že obce byly ve druhé polovině 19. století z valné části financovány především německými bankami. První úvahy o založení zemské hypoteční banky jakožto veřejnoprávního ústavu předložila osvícená česká šlechta už koncem 18. století, narážely však na odpor německé menšiny v Zemském sněmu. Prvním zemským ústavem v rámci Rakousko-Uherska byla zemská banka ve Lvově. Tehdejší císařství totiž testovalo významné novoty či reformy právě v Haliči, a pokud se tam bezproblémově ujaly, pak se zaváděly i v dalších historických zemích mocnářství. Takto se například český šlechtic Clam-Martinic účastnil v Haliči zavádění obecního zřízení, tedy symbiózy svobodné obce a okresního hejtmanství. Vídeň však dokázala zdržovat projekt Zemské hypoteční banky více než sto let.

Dr. Karel Mattuš


Kvetoucí infrastruktura


Zemská banka království českého byla po Zemské hypotéční bance království českého druhým zemským ústavem svého druhu, brzy se však stala nejvýznamnějším, nejúspěšnějším a největším v celé monarchii. Během krátké doby od svého založení v roce 1890 disponovala mimořádným objemem vkladů, dokonce ještě větším, než tehdejší ryze česká Živnobanka. Těžiště její činnosti však bylo jiné než u jiných bank – zaměřila se na financování obecních projektů a infrastruktury, především pak železnic. Jelikož výstavbu páteřních tratí ovládala Vídeň, orientovala se Zemská banka na výstavbu lokálních a regionálních tratí, které pak napojovala na páteřní, nebo jiné regionální tratě. A počínala si přitom úspěšně, vždyť během deseti let od zahájení své činnosti v roce 1891 zafinancovala výstavbu téměř 1300 km tratí!


Její obchodní model byl opravdu specifický a pro rozvoj národního hospodářství jednoznačně přínosný. Na výstavbu jakéhokoli obecního projektu (škola, vodárna, kanalizační štola, elektrifikace aj.) emitovala dluhopisy se splatností 50 let, železniční projekty měly splatnost až 78 let. Takto například financovala dodnes velmi oblíbenou úzkokolejku z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, odkud se vyráží na projížďky ke Staňkovskému rybníku a pak dál až do Třeboně. V čem spočívala veřejnoprávnost tohoto bankovního ústavu? Zemská banka netvořila základní kapitál jako klasická akciová společnost. Vklady ručila některá z historických zemí Království českého, což bylo lákavé k tezauraci vkladů i za cenu nižšího úročení oproti jiným konkurenčním ústavům. Stejně tak zřizovatel ručil za emitované dluhopisy.

Komunální dlužní úpis vydaný Zemskou bankou království českého


S nápadem na založení Zemské banky království českého, nadšeně přijímaným českými vlastenci, přišel advokát a zkušený bankéř Tomáš Čech, který krátkou dobu působil ve vedení Živnostenské banky. Jak k tomu došlo? V roce 1884 propukla cukerní krize, která zvlášť citelně zasáhla domácí české banky. Česká společnost pro úvěr pozemkový dokonce v prosinci téhož roku skončila v konkurzu. Její klienty si rozebraly cizí banky, což byl rozhodující impulz pro další kroky českých vlasteneckých politiků. František Ladislav Rieger vystoupil 18. ledna 1887 v Zemském sněmu, kde zdůvodnil nutnost založení veřejnoprávního ústavu, který by poskytoval dlouhodobé a levné úvěry především obcím na výstavbu infrastruktury a komunální projekty. O rok později vypracoval profesor Albín Bráf kompletní znění stanov, jež se staly východiskem pro projednání v Zemském sněmu, jakož i důležitým materiálem pro vídeňské úřady. Doba už byla přeci jenom příznivější, a i když se postupovalo pomalu, krůček po krůčku se sen stával realitou. O dva roky později, tedy v lednu 1889, byly ve Vídni projednány poslední formality, stanovy tak mohly být předloženy Zemskému sněmu ke schválení.


Přichází Karel Mattuš


U založení tohoto veřejnoprávního ústavu se sešel tehdejší vlastenecký výkvět. Vzpomeňme Františka Ladislava Riegra, Albína Bráfa, advokáta Tomáše Čecha či národohospodáře a politika Karla Mattuše. Banka zahájila svou činnost v roce 1890 v pronajatých kancelářích Hlávkova paláce v Jungmannově ulici, ale už o několik let později se stěhovala do výstavního paláce v ulici Na Příkopě. Profesor Bráf později vzpomínal, jak jej maršálek sněmu Lobkowicz vyzval, aby se ujal ředitelské funkce. Odmítl ji, protože své místo spatřoval především na fakultě. Doporučil však místo sebe fundovaného odborníka – Dr. Karla Mattuše. A dobře učinil. Tento všeobecně uznávaný staročeský politik, skvělý řečník a obratný vyjednavač působil ve vedení Zemské banky, a to velmi úspěšně, téměř třicet let.

Budova Zemské banky království českého Na Příkopě v Praze


Kdo vlastně byl Karel Mattuš? Po maturitě na piaristickém gymnaziu v Mladé Boleslavi pokračoval ve studiu na pražské právnické fakultě. Politickou kariéru zahájil v zastupitelstvu v Mladé Boleslavi, kde pomáhal záloženskému hnutí, v němž se také angažoval. V letech 1866-1893 působil jako poslanec Zemského sněmu za staročechy (tím se také vysvětluje, že se ve správné době, tedy v dění okolo příprav Zemské banky, ocitl na správném místě). Ředitelské funkce se ujal krátce po založení Zemské banky, v níž působil až do roku 1919. S ním spojený projekt železničního úvěru přispěl k mohutnému hospodářskému rozvoji: České firmy zapojené do výstavby infrastruktury mohutněly, a tak podporovaly další dodavatelské a výrobní kapacity českých firem. Zemská banka financovala i výstavbu jatek v Holešovicích, pozornost věnovala financování elektrifikace, budování elektrických drah, vodovodů, ale i komunálních staveb jako jsou školy, nemocnice a správní budovy. Úvěry pro bytová družstva poskytovala s padesátiletou splatností, za stejných podmínek financovala též komunální bytovou výstavbu. Velkou politicko-hospodářskou úlohu sehrála při zajištění Jubilejní výstavy v roce 1891 v Praze. A především – významně přispěla k zastavení odlivu peněz z historických zemí Království českého. Karel Mattuš se coby předseda Národního výboru politicky angažoval i v průběhu Velké války. V jeho rozlehlém pražském bytě v Nekázance se konaly porady Maffie a jiné koordinační schůzky. Zemřel krátce po válce, 24. října 1919, pohřben byl za přítomnosti mnoha osobností politického života na Vyšehradě. Jeho nástupcem v Zemské bance se pak na dlouhou dobu stal vynikající odborník Dr. Emil Roos.


Obnovíme Zemskou banku?


Po Mnichovu se stáhla mračna nejen nad Zemskou bankou, ale i nad celým českým bankovnictvím a průmyslem. Protektorátní ministr hospodářství a práce Walter Bertsch rozhodl o sloučení Zemské banky s ústavem a do vzniklé firmy bylo dosazeno německé vedení. Protektorátní hospodářský model byl založen na ekonomickém vysávání našeho hospodářství, omezování našich průmyslových schopností a možností, pochopitelně s výjimkou zbrojní výroby. Zemská banka nebyla po roce 1945 obnovena, protože poválečná společnost, jak známo, zamířila jiným směrem.

Znak na paláci Zemské banky


Zemská banka, i když již nikoli království českého (bohužel?), by s ryze českým kapitálem, určeným na podporu národního hospodářství, byla zapotřebí i dnes. Proč ji tedy nemáme? Velkou překážkou pro její obnovu je rozdělení státu na kraje, vynucené vstupem do EU. Tím nám dnes chybí územněsprávní útvar se zákonodárstvím, který by ji mohl zemským zákonem založit. Oprosťme se však od existujících překážek a poddejme se snění, jak taková banka systematicky vyvazuje naši zem z koloniálních poměrů, které tu již delší čas nastolují prounijní (tedy primárně proněmečtí) a globalističtí politici. Představme si banku, jíž by nešlo nepřátelsky převzít, protože jejím zakladatelem je historická země Čechy (případně Morava či Slezsko). Jak přispívá k hospodářskému rozkvětu naší vlasti a podpoře především českých firem, které se v současném systému evropských dotací nemohou příliš rozvíjet. Jak financuje infrastrukturní a komunální projekty a má vliv na to, kdo bude jejich dodavatelem. A konečně, jak významně působí na tvorbu domácích vkladů a úspor v českých rukách.


Neměli bychom pro uskutečnění takového snu také něco konečně vykonat? Pro začátek by stačilo, kdybychom řekli EU adieu…


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době)