Peripetie Země Moravskoslezské

21. prosince 1948 schválila, tehdy nastupující komunistická vláda Zákon o krajském zřízení. Zrušila tím současně zemské zřízení a zavedla zřízení krajské. Vzorem jí tehdy pro to byla mj. i podoba lokální struktury komunistické strany a jejího řízení. Země Moravskoslezská, která měla hlubokou historii sahající až do středověku, najednou - ze dne na den - přestala existovat.


Dosavadní zemské členění státu se staletou tradicí bylo nahrazeno vytvořením devatenácti nových krajů, převážně naprosto umělých, bez historického oprávnění a bez existence příslušných regionálních povědomí. Schválení zákona také znamenalo konec Moravy coby svébytně (samosprávně) spravovaného území.

Moravský zemský sněm potvrdil žluto - červenou vlajku Moravy v polovině 19. století


Kořeny a důvody tohoto kroku byly povýtce ideologické. Nová komunistická moc se ve všech ohledech snažila o přerušení dosavadní historické kontinuity a o značení maxima dosud existujících a uznávaných tradičních společenských struktur a institucí, mezi něž zemské zřízení nepochybně patřilo.


Likvidace zemského zřízení


Dalším důvodem tohoto kroku pak byla snaha o maximální centralizaci státu a o jeho řízení z vrcholu mocenské pyramidy komunistické strany. A tomu by pochopitelně pozůstatky a relikty jakýchkoli tradičních a prověřených (a konkurenčních) identit, a loajalit silně bránily a překážely.


Tento sedmdesát tři let starý krok má na myšlení a cítění obyvatelstva někdejší Země Moravskoslezské stále svůj, byť třeba zprostředkovaný, vliv. Při sčítání lidu v roce 1991 se tak například zhruba jeden a půl milionu občanů přihlásilo k moravské národnosti. Což je určitý specifický projev moravského lokálpatriotismu.


Vývoj počtu českých občanů, hlásících se k moravské národnosti, je sám o sobě velmi zajímavý. Zatímco v roce 2001 poklesl (oproti roku 1991) na 380 tisíc, v roce 2011 se k moravské národnosti přihlásilo 522 tisíc osob. Došlo tedy ke zvrácení klesajícího trendu - a uvidíme, jaká čísla přinese v tomto ohledu sčítání letošní, právě pobíhající.


Skutečnost, že se podoba krajského zřízení v Československu, a poté i v samostatné České republice, od roku 1948 do současnosti několikrát měnila co do počtu, velikosti i názvů jednotlivých krajů, svědčí o tom, že se jedná o v zásadě nestabilní a nepřirozený experiment. Což vidíme například i na nízké úrovni účasti občanů ve volbách do krajských zastupitelstev. A že jediným typem územní jednotky mezi obcí a státem, který dává smysl, je v českém a moravském prostředí právě země.

Současné rozdělení krajů od 1. ledna 2000 ignoruje historické hranice Moravy (a Slezska)


Malý historický exkurs


Historické Markrabství moravské zaniklo v roce 1918, současně se zánikem Rakouska-Uherska, nicméně Morava zůstala - coby Země Moravská - i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého Československa.


V období samostatného československého státu pak existovala Země Moravskoslezská jako samosprávný celek, vzniklý spojením dosavadní země Moravské a země Slezské, mezi lety 1928 až 1948. Přičemž její historická tradice sahá ještě daleko před vznik Republiky Československé. Jako správní celek poprvé existovala již v období příslušnosti našich národů k rakouské monarchii: mezi lety 1782 a 1850 - a krátkodobě pak i v období 1860 – 1861, kdy se jednalo o administrativní entitu vzniklou spojením Moravy a tehdejšího Rakouského Slezska.


Vznikla konkrétně Zákonem o organisaci politické správy (č. 125/1927 Sb.) ze dne 14. června 1927. Důvodem pro vznik (jediné) země Moravskoslezské byla nejen relativně malá rozloha českého Slezska, ale také, či možná především, snaha omezit ve Slezsku velmi silný politický vliv tamějších Němců a tzv. těšínských Poláků. Spojení Slezska s Moravou do jedné země také vyvolalo jejich protesty.

Modrá vlajka s orlicí byla symbolem středověkého Moravského markrabství


I protesty tzv. Šlonzáků, slezských autonomistů, kteří snili o samostatném, nebo alespoň o autonomním, Slezsku. Nově zřízená Země Moravskoslezská (existující de iure do 31. prosince 1948) byla - vedle Země České, Země Slovenské a Země Podkarpatoruské - jednou ze čtyř samosprávných zemí Československa, měla rozlohu 26 807 km² a cca 3 565 000 obyvatel.


Hlavním městem země bylo Brno, kde byl zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou. Nejvyšším orgánem zemské samosprávy bylo šedesátičlenné Zemské zastupitelstvo. Funkční období jeho členů bylo šestileté, jeho předsedou byl z titulu svého úřadu, zemský prezident.


Toto Zemské zastupitelstvo volilo ze svých řad tzv. Zemský výbor, jenž měl dvanáct členů. I jemu předsedal zemský prezident. Působnost Zemského zastupitelstva se dělila na činnost hospodářskou a správní, normotvornou (legislativní), na působnost ve správním soudnictví a na působnost poradní a iniciativní. V zemi Moravskoslezské existovalo čtyřicet pět okresních úřadů a magistráty dvou statutárních měst - Brna a Olomouce.

Zasedání Moravského zemského sněmu v 17. století


Mnichovskou dohodou z roku 1938 byly ze Země Moravskoslezské vytrženy rozsáhlé, převážně německojazyčné, oblasti na jejím severu a jihu, které se následně staly součástí tzv. sudetoněmeckých území (v němčině Sudetendeutsche Gebiete). Zhruba polovinu československé části Těšínska si připojilo Polsko.


Dne 15. března 1939 byly dosud neokupované části Čech a Země Moravskoslezské obsazeny nacistickým Německem a na jejich území byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, jehož součástí byly až do osvobození na jaře roku 1945.


Málo známým faktem je to, že k 1. listopadu roku 1940 protektorátní vláda svým nařízením (č. 388/1940) připojila k Zemi Moravskoslezské některé okrajové části východních a jižních Čech. Důvodem byl především tlak enklávy německého obyvatelstva na Jihlavsku.

K Zemi Moravskoslezské tak byly připojeny soudní okresy Polná, Štoky, Přibyslav, část politického okresu Jindřichův Hradec a část politického okresu Polička. V souvislosti s touto změnou tak Země Moravskoslezské sahala až po Jindřichův Hradec, který se stal její nejzápadnější obcí.

Jindřichův Hradec


Úpadek, pád a soumrak zemského zřízení


Po osvobození republiky v roce 1945 došlo k obnovení Země Moravskoslezské v její podobě a rozsahu ze září roku 1938. Odchylkou od tohoto původního stavu byl vznik nového statutárního města Moravská Ostrava (od roku 1946 pod názvem Ostrava) a navrácení statusu statutárního města Opavě.


V reakci na opětovný požadavek na obnovení slezské samosprávy došlo ke vzniku tzv. Slezské expozitury (v rámci) Země Moravskoslezské se sídlem v (Moravské) Ostravě. Po únoru 1948 pak, jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto textu, nový komunistický režim začal pracovat na správní reorganizaci Československa, jejímž výsledkem byla likvidace historických zemí a zavedení krajského členění státu. Které navíc ani nerespektovalo dosavadní historické zemské hranice.


Země Moravskoslezská tak byla rozdělena mezi Brněnský, Gottwaldovský, Jihlavský, Olomoucký, Ostravský, Pardubický a Českobudějovický kraj. Historické hranice zemí nebyly respektovány ani při další reorganizaci územní správy „Made in KSČ“ v roce 1960, která počet krajů (i okresů) snížila. Převážná část území někdejší Země Moravskoslezské byla přerozdělena mezi Jihomoravský a Severomoravský kraj, malé území na severozápadě Moravy (Dolní Morava, okolí Moravské Třebové, Jevíčko, Svitavy) bylo začleněno do kraje Východočeského (od roku 2000 je součástí kraje Pardubického), a menší území na jihozápadě Moravy (Dačicko, Dolní Němčice) bylo připojeno ke kraji Jihočeskému - a v současné době náleží dílem ke kraji Jihočeskému a dílem ke Kraji Vysočina. Tato území – a jejich obyvatelé - tedy dosud stále čekají na svůj „návrat domů“.


V krátkém období tzv. Pražského jara v roce 1968 byl z iniciativy Společnosti pro Moravu a Slezsko a některých tehdejších moravských poslanců podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky,“ která se měla stát federací tří rovnocenných státoprávních subjektů - Čech, Moravy (včetně Slezska) a Slovenska. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl (i) tento proces, bohužel, ukončen a československý stát se stal pouze dvoučlennou federací.

Lucie Šafránková


Svítání na lepší časy?


Po pádu nedemokratického režimu, konkrétně 9. května roku 1990 tehdejší republikový parlament, Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, vydal usnesení o obnovení moravsko - slezské samosprávy, v němž označil zrušení země Moravskoslezské „za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi“. Federální parlament vyslovil též pevné přesvědčení, že tato historická nespravedlnost bude brzo napravena. Nestalo se tak dodnes. Naopak, současné krajské uspořádání České republiky, účinné od 1. ledna 2000 a rozdělující naše území na čtrnáct krajů, opět ignoruje historické hranice Moravy (a Slezska).


Tuto anomálii, která je nejen ahistorická, ale i krajně nepraktická, se nyní pokouší napravit skupina poslanců hnutí SPD návrhem zákona, který by na českém území obnovil zemské zřízení v tradiční podobě, včetně příslušné úpravy vnitřních „česko-moravských“ hranic - a který by dosavadní krajské zřízení zrušil.


Bylo by již skutečně na čase…


Autorka je poslankyní SPD za Jižní Moravu