Poslední zběh

U příležitosti dalšího výročí sametového převratu stojí za to připomenout osud významného člena komunistické rozvědky a později spolupracovníka CIA Jana Fily, který již tři roky před ním vytušil, že řízený rozpad sovětského bloku je doslova za rohem.

Jan Fila v době nástupu k SNB


Je první máj roku 1986. V Batelově na Českomoravské vysočině je krásné jarní povětří plné vůně rozkvetlých luk a na ztemnělém nebi se rozžíhají tisíce hvězd. Mladá paní se byla podívat na svého chlapce. Právě usnul. Usmívá se – asi se mu zdá o tom, jak mu táta před týdnem slíbil, že o prázdninách spolu pojedou do Vídně a možná až do Ameriky. Že mu ukáže kus světa. Určitě svůj slib splní. Dlouho tam pracoval, zná to tam jak své boty. Maminka si lehla v obýváku na divan a otevřela rozečtenou detektivku. Najednou zbystřila. Zdálo se jí, že klapla zadní vrátka. Ano, někdo odemyká vchod ze zahrady do sklepa, to musí být Honza, ale ten by se tu měl ukázat až za týden… A najednou je tu. Ukazováček na rtech a rukou ukazuje na koupelnu. Manželka vstává z pohovky a jde pomalu za ním. Na jeho pokyn zavírá tiše dveře, on roztáčí kohoutky a voda hlučně stéká do vany. Dvě hodinky tichého rozhovoru, políbí manželku a jde pohladit synka do pokojíku. Ještě jednou pohladí ženu a stejnou cestou tiše odchází zahradou k lesu. Ráno po probuzení najde syn na stolku dobrodružnou knížku. Poslední dárek od táty. Tu noc podplukovník naší politické rozvědky zmizel a od té doby jej už nikdo v republice nespatřil.


Jan Fila se narodil 17. října 1940 v Batelově. Po vojně se přihlásil k SNB a byl přijat jako referent na krajské správě v Hradci Králové. Osmašedesátým rokem – do strany vstoupil jen o dva roky dříve – a politickými prověrkami prošel bez ztráty kytičky a byla mu nabídnuta práce v rozvědce. Dálkově vystudoval práva, v roce 1973 měl za sebou i roční školu Dzeržinského v Moskvě. V rozvědce nastoupil do amerického odboru a byl přeřazen do krycího zaměstnání na ministerstvo zahraničních věcí. Již za tři měsíce seděl v letadle jako 3. tajemník naší stálé mise v úřadu OSN. Stal se rezidentem rozvědky s krycím jménem ŠTURMA. Krycí jméno si z hecu navrhl sám, bylo to rodné příjmení jeho manželky. Zůstalo mu až do konce. Byl zařazen jako desk-officer na rezidentuře v New Yorku. V této pozici sloužil nezvykle dlouhých sedm let. Trvalo mu delší dobu, než se dopracoval k slušným výsledkům, od třetího roku však byl velmi dobře hodnocen. Šéf rezidentury Jiří Slanina – SÁDEK ho hodnotil vysoce pozitivně a stanovil ho svým zástupcem s výstupem povinností k SSSR. Musel mít opravdu velice dobré výsledky, když tak rychle získal nejvyšší stupeň důvěry od StB i KGB pro zajišťování a organizaci společných akcí obou služeb! I díky tomu poskočil po návratu na ústředí do Prahy na místo zástupce náčelníka amerického odboru. Studoval uzavřené i dosud živé složky spolupracovníků, byl uznávaným odborníkem zvláště v rozboru práce dvojitých agentů a pro rozehrání špionážních her. V roce 1983 podstoupil tříměsíční kurs pro vedoucí pracovníky rozvědek v Moskvě a připravoval se převzít místo náčelníka amerického odboru. Snová hvězdná kariéra byla na dosah…

Dobová zpráva Federální kriminální ústředny o pátrání po pohřešovaném Filovi


V hledáčku FBI


V USA pracoval jako delegát Motokovu a pracovník PZO na úseku zvláštních úkolů Zdeněk Ševčík – STEHLÍK, kterého Fila v USA získal jako tajného spolupracovníka. Podával po dohodě s Filou kontrarozvědce FBI informace o našich obchodních zástupcích a obratem získával velmi cenné informace o akcích sledovací služby na naše diplomaty a rozvědčíky. Od Američanů jednou přišel jeho prostřednictvím obšírný dotazník právě na Jana Filu – kdo to je, v jaké je funkci, koho řídí a s kým se stýká. Ševčík po konzultaci s Filou odpověděl, že neví. Akce byla vyhodnocena jako nezajímavá. Projevilo se to ke škodě rozvědky až o několik let později. Byl to prokazatelně první ostrý zájem FBI o Filu, jaký rozvědka rozhodně neměla nechat vyšumět.


Fila „obhospodařoval“ v USA několik agentů – zvláště vynikali spolupracovníci ASTRID, RINA, MALVAZ a KRIVÁŇ. Obzvlášť cennou rybou, chycenou na dlouhou udici, byl MALVAZ. Ve skutečnosti se jmenoval Ramos Horta a byl expresidentem Východního Timoru, bojujícího proti nadvládě Indonésie. Po odjezdu Fily z USA převzal jeho řízení, které trvalo až do konce roku 1987, další z rezidentů Plášek. Měli celkem 83 schůzek, šestkrát převzal budoucí první prezident samostatného Východního Timoru peníze a dvakrát věcný dar. Jeho svazek má 1400 stran.


Vysoce důležití byli pro naši rozvědku i agenti KGB ASTRID a RINA, občanským jménem Karel a Hana Köcherovi. Karel se jako jediný náš agent dostal za brány CIA, Hana se stala pro americké židovské obchodníky s diamanty kurýrem po celém světě. Později v jejich žoldu začala i úspěšně obchodovat a ve stínu těchto cest převážela pro rozvědku v Praze dokumenty a zpět jim vozila peníze. Byli vysláni do USA naší kontrarozvědkou už v roce 1966 a dlouho jim trvalo, než získali americké občanství a zapadli do večírkových společností střední třídy. Vedli velmi bouřlivý společenský život, v jehož rámci ve svém bytě organizovali a řídili „akce“ skupinového sexu. Zvláště v tom vynikala paní Hana, v jejíž posteli své odpracoval každý, na koho ukázala prstem. Tyto orgie se u smetánky střední kategorie pracovníků CIA staly nesmírně populární. Pro Hanu byly zdrojem důležitých informací, které pak putovaly k naší centrále. Karel vystudoval univerzitu a se svou brilantní angličtinou se vypracoval až k překladům mnoha tajných dokumentů. Nejzajímavější materiály se posílaly přímo do Moskvy šéfovi KGB Juriji Andropovovi. V roce 1975 Karel odhalil podezřelé aktivity diplomata Ogorodnikova. Po zatčení podezřelý při výslechu požádal o papír a své plnicí pero, že napíše doznání. Když mu je vyšetřovatelé donesli, vyňal z pera jed a spáchal sebevraždu. Köcherovy akcie tímto u Sovětů významně stouply. Karel též absolvoval stáž na Kolumbijské univerzitě a jako vysokoškolský učitel se sblížil s Carterovým poradcem Brzezinským, z čehož měla KGB také značný užitek.

Karel a Hana Köcherovi byli velmi cennými agenty

Nezvěstný


V roce 1976 se jednání Köcherových vymklo z rukou naší rozvědce, která žárlila na jejich přímou spolupráci s Andropovem. Proto pověřila Filu, aby je přes Vídeň ilegálně dopravil do Prahy k výslechům, kterých se částečně účastnil i generál KGB Oleg Kalugin. Po hádkách byla spolupráce s nimi přerušena. Když pak odjeli zpět do USA, na nátlak Andropova ji naše I. správa musela obnovit. Jejich řídícím důstojníkem se stal opět Jan Fila. Po několikaletém sledování byli roku 1984 zatčeni a dostali doživotí, respektive 15 let. Teptrve Gorbačov se na nátlak KGB po patnácti měsících postaral o jejich výměnu za ruského disidenta Ščaranského. V této době už měl ale Jan Fila úplně jiné starosti. Přestože měl před sebou další kariérní skok na pozici náčelníka amerického odboru rozvědky, požádal koncem roku 1985 z důvodu těžké nemoci manželky o uvolnění z rozvědky. V březnu 1986 si zajistil místo právníka na generálním ředitelství Bavlnářských závodů v Hradci Králové a na rozlučce v půli dubna si liboval, že to mu umožní, aby byl denně doma a o ženu se staral. Se všemi se přátelsky rozloučil, slíbil, že se za pár měsíců ohlásí a občas vypomůže, bude-li to nutné.


Stalo se však něco zcela nečekaného, co brzy dostalo hrozivý nádech obřího maléru. 18. srpna 1986 zavolala na kontaktní číslo rozvědky sestra paní Filové a dožadovala se spojení s jejím manželem s tím, že se zdravotní stav jeho manželky výrazně zhoršil. Rozvědka jí předala telefon na Bavlnářské závody do Hradce, ale sestra jim odpověděla, že tam už volala, že tam Fila nepracuje, nikdy u nich nebyl a nikdo jej nezná. Že je dokonce právník a měl pracovat na ředitelství? Vyloučeno! Na ústředí rozvědky nastala panika. 26. odbor kontrarozvědky dostal příkaz k nalezení Jana Fily. Byla vytvořena speciální pátrací skupina RAK a začalo horečné pátrání. Fila se prostě a jednoduše během dvou a půl měsíců po odchodu z exponované funkce na ústředí rozvědky vypařil. Nic nevěděli blízcí ani vzdálenější příbuzní, ani žádný z bývalých spolupracovníků. Bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

Šéf KGB Jurij Andropov chtěl mít některé československé agenty přímo pod sebou


Služební lékař ústředí objížděl všechny nalezené mrtvoly ze sledovaného období a prováděl obhlídky, zda nejde o hledaného. Jedna z variant byla, že se mohl utopit ve svém oblíbeném písečňáku u Hradce Králové. Okamžitě se rozjela pátrací akce za účasti potápěčů, služebních psů a vojenských rojnic, prohledávajících široké okolí. Bez úspěchu. Finančníci se zaměřili na jeho poměry a účty, nezjistili také nic. Kádrovka ale objevila, že po odchodu z funkce nevrátil diplomatický pas a celou dobu jej nikdo neurgoval. Začala prověrka výjezdů všech diplomatů, ani v této síti neuvízl. Sílilo podezření, že změnil prapor a utekl do USA. Jediným vodítkem bylo tvrzení manželů Köcherových, že je po druhém příjezdu do USA pravděpodobně práskl FBI on, ale to tvrdili také o jiném přeběhlíkovi, generálu KGB Olegu Kaluginovi, takže jejich tvrzení nemělo valnou hodnotu. Manželka sice nemocná byla, dokonce byla krátkodobě v nemocnici. Vyvstalo podezření, jestli o jeho zmizení nevěděla a nezačala jej hledat, až když už byl bezpečně na druhém břehu oceánu. Samozřejmě vše popřela, nicméně vyšetřovatelům sdělila, že již v roce 1979 jí manžel prozradil, že mu nadbíhá – neúspěšně – FBI. A divila se, že to nevědí. Jejich chlapec navíc nevinně prohlásil, že na toto léto mu táta slíbil velký výlet do Vídně a k americkým mrakodrapům. Teoreticky vše jasné, prakticky však nedokazatelné. Pro rodinu to však bylo svým způsobem dobré, nezvěstný nemohl být zatčen, vyšetřován a odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, a manželku i syna tedy nechala trestající ruka státu na pokoji. V únoru 1989 požádala manželka u Okresního soudu, aby dlouhodobě nezvěstného prohlásil za mrtvého. Soud jí vyhověl. Všichni zasvěcení však věděli, že to není pravda.


Ve službách CIA


Oficiální pátrání by asi zůstalo navždy neuzavřené, kdyby se následujícího roku neozvala kubánská rozvědka, že ŠTURMA byl spatřen – živ a zdráv, navíc v dresu CIA – v New Yorku. Tím by se dalo vysvětlit najednou nevídaně silné sledování našich diplomatů v USA, neboť po jeho objevení by hrozilo nebezpečí únosu. Zmizení Fily mělo charakter časované bomby, vždyť patřil k nejlépe informovaným důstojníkům rozvědky. Škody byly obrovské a následná protiopatření velmi nákladná. Přesto bylo rozhodnuto, že z rezidentur ve Washingtonu ani New Yorku nebude nikdo odvolán. To proto, aby FBI byla přesvědčena, že Praha skutečné důsledky provalu podceňuje. Doplnění novými lidmi však vázlo, v povětří už bylo cítit vítr nadcházejících změn, a každý řídící důstojník očekával brzkou devátou vlnu katastrofy, která je stejně všechny spláchne.

Šifrovaná zpráva rezidentury New York z prosince 1989 o kontaktu s „Rakem“


Důležité svědectví přinesl i jeden z posledních rezidentů naší rozvědky v USA pplk. Ladislav Kubizňák. Poslal do Prahy šifru, že Jana Fillu potkal na Manhattanu 7. prosince 1989, kde se procházel se dvěma agenty FBI. Nejprve je zahlédl sledovač naší rozvědky Lomský a pak i Kubizňák. Setkání působilo trapně. Kubizňák vzpomíná, jak mu Fila řekl: „Láďo promiň, nemohl jsem jinak,“ a rychle zmizel i se svým doprovodem. Kubizňák by jeho kariérismus pochopil jako negativní vlastnost malého člověka, ale to, že dokázal bez skrupulí odhodit vše, co celý život budoval, včetně nemocné manželky a syna, které zanechal v Praze, výměnou za pozlátko amerického života při očekávané změně politického kormidla, měl za podlou zradu. I on byl schopen zhruba od roku 1985 vyhodnotit, že systém východního bloku brzy padne, ale jako voják v poli nehledal, kde tesař nechal díru. Vydržel až do roku 1992, kdy jej jako nejlepšího analytika na USA na hodinu z rozvědky vyrazili hospodští neumětelové, a protože nikde nenašel žádnou práci, byl nucen vrátit se na rodné Broumovsko jako předčasný důchodce. Zato Jan Fila s cejchem velezrádce se ke svému synovi, který tolik toužil spatřit newyorkské mrakodrapy, nevrátil už nikdy…


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon