Pouť Čechů na Rus

V roce 1867 se v Rusku konal první všeslovanský sjezd, kterého se účastnili – navzdory odporu rakouských úřadů – i velké osobnosti českého veřejného a kulturního života. Kdo by měl podobnou odvahu z řad našich „národních elit“ dnes?

První Slovanský sjezd se konal v Praze na Žofíně v roce 1848


Z vlastního a přímého pojmutí můžeme zajisté s úplnou pravdou sděliti krajanům svým, že národ ruský v každém ohledu jest lepším než pověst jeho, šířená po západní Evropě. Kdo z nás poprvé vstoupil na půdu ruskou, poznal jasně, jak velikou píli a obratnost nepřátelé Slovanstva a odpůrcové Rusův věnovali tomu, aby zhyzdili a zkřivili tu ryze slovanskou tvář...“


Všechno už tu jednou bylo. Proto i informování veřejnosti, či spíše její manipulace, je téma věčně živé. Úvodní citát nepochází z nějakého současného „dezinformačního“ webu, ale z roku 1867, kdy se představitelé českých politiků, umělců a podnikatelů připojili k zástupcům dalších slovanských národů, aby navštívili Všeruskou národopisnou výstavu v Moskvě a „slavnost prvního všeslovanského sjezdu zástupců nauky a vědy“. Chyběli pouze reprezentanti Polska, jež bylo na konci 18. století po trojím dělení včleněno do Ruska, Rakouska a Pruska, a jeho vztah k Rusku (zejména po polském povstání v roce 1863) byl značně nepřátelský.


První slovanský sjezd se ovšem uskutečnil již v roce 1848 v Praze. Slované ze zemí mimo Habsburskou monarchii se ho však mohli účastnit pouze jako hosté (Rusové tehdy chyběli).


Návštěva Slovanů byla Rusy pojata pečlivě, velkoryse a srdečně. Organizační výbor akce vyhlásil v Moskvě a Petrohradě peněžní sbírky, aby se mohla cesta i celý pobyt uskutečnit na náklady hostitelů. Pozvali nejvýznamnější představitele slovanských národů, včetně osmnácti Čechů. Velký ohlas v obeslaných zemích způsobil, že se hlásili další zájemci, kteří chtěli cestu absolvovat na vlastní náklady (ruská strana však nakonec uhradila výdaje všem zúčastněným). V Čechách se organizační přípravy ujal Karel Jaromír Erben, jenž byl díky své odborné práci vztahující se k Rusku v této zemi velmi populární. Dozvědí se dnes děti ve škole, že byl čestným členem mnoha ruských vědeckých společností a držitelem carského řádu a velkoknížecího briliantového prstenu?

Zpráva z tisku o Všeslovanském sjezdu v Moskvě


Pouť se konala v době rakousko-uherského vyrovnání, které českému národu přineslo velké zklamání, jelikož se nesplnily naděje na získání rovnoprávnějšího postavení v monarchii. Přes početní převahu Slovanů měli dominantní postavení v zemi Němci, a tak každá akce upozorňující na protislovanskou rakouskou politiku a podporující vymaňování z německého vlivu měla v české společnosti velký ohlas. O události podrobně referoval český tisk, a tak z mnoha měst putovaly do Petrohradu i Moskvy pozdravné telegramy. Bylo dokonce vyprodáno několik vydání ruské mluvnice...


Vřelé přijetí


Česká výprava vyjížděla spolu s jihoslovanskou 16. května 1867 z nádraží v Přerově. Na ruských hranicích byli hosté přijati slavnostní delegací a pozváni na uvítací hostinu s mnoha přípitky a zdravicemi, při nichž se mluvilo pouze slovanskými jazyky. Poté již usedli do zvláštního vlaku s vagony první třídy, včetně vozu císařského. Během cesty do Petrohradu vlak v některých městech stavěl k prohlídce místních pamětihodností, na každé zastávce byli Češi uvítáni chlebem a solí, zdravily je vojenské posádky, hudební sbory i množství přihlížejících obyvatel. Ve Vilniusu se k výpravě připojili ze světové výstavy v Paříži cestující František Palacký a František Ladislav Rieger.

František Palacký a František Ladislav Rieger


Do Petrohradu dorazili zástupci Srbů, Slovinců, Rusínů, Slováků, Dalmatinců, Moravanů a Lužičanů a spolu s již zmiňovaným K. J. Erbenem také Josef Mánes, staročeští i mladočeští politici František August Brauner, Tomáš Černý (pozdější pražský primátor), Emanuel Vávra, Julius Grégr, František Skrejšovský, baron Karel Drahotín Villani a další čeští vlastenci z řad spisovatelů, podnikatelů a vědců. Večer 20. května bylo 82 slovanských hostů i přes velmi špatné počasí uvítáno na přeplněném nádražím tisíci lidí, kteří za zvuků hudby provázeli kočáry s cestujícími až na Něvský prospekt, kde byli ubytováni v hotelu Belle-vue.


Během týdenního pobytu v Petrohradu navštívila delegace všechny významné památky, knihovny, chrámy a muzea, večery trávila v divadlech, na plesech a na recepcích – jednu z nich uspořádal tehdejší ruský ministr osvěty D. A. Tolstoj a představitelé akademie věd (F. Palacký a K. J. Erben byli jejími čestnými členy).


Hlavní událostí petrohradské návštěvy bylo přijetí u cara Alexandra II. Nikolajeviče v Carském Selu ve městě Puškin. Po uvítání ministry, generály, carskými pobočníky a dalšími dvořany a po ranní bohoslužbě byla část hostů přijata carem (z Čechů F. Palacký, F. L. Rieger, J. Hamerník, F. A. Brauner a K. J. Erben), carevnou a jejich šesti dětmi. Rakouský velvyslanec přestavil Slovany z Rakouska, car s každým krátce pohovořil a poté následovala snídaně v císařských komnatách a prohlídka paláce, včetně jantarové komnaty.


Odpoledne 27. května odjela výprava do Moskvy, kde – stejně jako v Petrohradě – byla bouřlivě a srdečně uvítána. Následující den byl věnován prohlídce Národopisné výstavy, průvodcem jim byl historik, filolog a slavista Nil Alexandrovič Popov, který se při té příležitosti mohl pochlubit svou vynikající znalostí českého jazyka. 30. května se na moskevské univerzitě konal Všeslovanský sjezd zástupců věd a umění. V zaplněné univerzitní aule vystoupilo s projevy mnoho významných řečníků, včetně Františka Palackého.