První muž království a jeho Lipý

Když se řekne Jindřich z Lipé, většině z nás se asi vybaví milenec dvojnásobné královny-vdovy Elišky Rejčky, a mnohým jistě také chlapík, který byl hybatelem téměř všeho, co se v Čechách šustlo na počátku vlády toulavého krále Jana.


Pocházel z rozvětvené severočeské rodiny Ronovců, podobně jako páni z Dubé nebo páni z Lichtenburka. V erbu měli všichni Ronovci černé zkřížené ostrve na zlatém štítu.

Hrad Jindřicha z Lipé v České Lípě

Kdy přesně se Jindřich z Lipé narodil, nevíme. Nejčastěji se udává období mezi roky 1267 až 1275. Soudí se, že místem narození byl zřejmě hrad Lipý ve městě, které dnes známe jako Českou Lípu.


Roku 1295 pojal Jindřich za choť paní Scholastiku, původem snad z rodu Kamenických, s níž měl syny Jindřicha, Jana, Pertolda a Čeňka a zřejmě i tři dcery, Kateřinu, Kláru a Markétu.

Ve službách předposledního Přemyslovce, Václava II., sloužil Jindřich v Polsku, zřejmě věrně a schopně, protože odměnou za tuto službu obdržel od krále Žitavu. První osudový okamžik jeho života nadešel v roce 1303. Jeho družina se zúčastnila slavnostního rytířského turnaje, pořádaného samotným králem právě v Žitavě. Buď on sám, nebo někdo z jeho družiníků během turnaje smrtelně zranil braniborského šlechtice Heřmana z Barby, za což byl Václavem od dvora zapuzen a Žitava mu byla opět odňata.

Nemilost králova ale pro rytíře té doby neznamenala, že by hned přeběhli do tábora protivníka, alespoň Jindřich z Lipé takový nebyl. Roku 1304 vpadl do Čech římský král Albrecht Habsburský, který si poté, co Přemyslovci ztratili korunu uherskou, dělal nárok i na tu českou. Hlavně ale nejspíš na tučná ložiska kutnohorského stříbra. Počítal s tím, že česká šlechta svého krále zradí a předloží mu vládu v zemi na – doslova – stříbrném podnose. Počítal, ale přepočítal se. Obrany Kutné Hory se ujali dva kamarádi, protřelí a stateční válečníci, Jindřich z Lipé a Jan z Vartenberka. Město ubránili i zásluhou zákeřné, ale účinné finty: havíři svedli do říčky Vrchlice jedovaté odpady z dolů, a protože potok byl zdrojem vody pro obléhací tábor, ten byl záhy zdecimován otravami nejen mužů, ale i koní.


Král Václav II., trápený již smrtelnou nemocí, patrně souchotinami, uměl odpouštět i ocenit schopné, proto se od roku 1305 Jindřich vrací mezi dvorské velmože a jemu svěřena funkce zástupce českého krále ve Velkopolsku.

Jindřich z Lipé na dobové kresbě


Cesta na vrchol


Přemyslovská dynastie má před sebou poslední rok. Václav II. v létě umírá a jeho nástupce a syn Václav III. je v době, kdy se zdá, že z hejska, oddaného jen truňku a ženským klínům, roste schopný panovník, zavražděn o rok později v Olomouci na válečné výpravě proti rebelujícím Polákům. Čechy jsou náhle bez krále a tuto situaci je třeba rychle řešit. Adeptů na pražský trůn nebylo málo.


Většina šlechty, v čele s Jindřichem, pomohla dosadit na trůn Jindřicha Korutanského. Nejspíš si uvědomili, že Korutanec bude panovník neschopný a slabý, že je lenoch, starající se ponejvíce o své plné břicho, a že tedy šlechta bude mít v Čechách hlavní slovo a panovník nebude do jejích aktivit příliš strkat nos.


Jenže i šlechta si brzy uvědomí, že je přece jen trochu rozdíl mít na trůně slabého krále, nebo neschopného lempla. Nic na tom nemění ani to, že Jindřich se za Korutancovy vlády vypracoval v nejmocnějšího muže země. Po smrti Albrechta Habsburského se Jindřich Korutanský měl, jako jeden z kurfiřtů, účastnil volby nového římského krále, jenže se na to klidně vykašlal a navíc povolal vojsko z Korutan, Míšně a Tyrolska proti protestující české šlechtě.


V důsledku toho všeho byl král Jindřich sesazen a ze země potupně vyhnán. Na trůn usedá Rudolf Habsburský, syn Albrechta a novomanžel Elišky Rejčky, vdovy po Václavovi II. Mladého krále podpořila většina vysoké šlechty, včetně Jindřicha z Lipé. Proti těm, kteří zůstávali v opozici, Rudolf vytáhl, aby je přiměl k poslušnosti. Zdálo se, že by nový vládce mohl být schopen vyvést zemi z chaosu a nastavit zde jakýsi řád, ovšem již rok po svém zvolení, při obléhání Horažďovic, ve vojenském táboře zemřel na úplavici. Neschopný Jindřich Korutanský se znovu ujímá vlády, ale už ho nikdo moc nebere vážně. Přesto se udrží u vesla tři roky, ale když v roce 1310 prchá z Prahy, snaží se urvat, co se dá. Karavany s uloupenými poklady míří do Korutan, ale velká část je jich včas zadržena. Jindřich z Lipé se postará o to, aby Přemyslovna Eliška, poslední z neprovdaných princezen, v přestrojení za žebračku uprchla z kláštera na Pražském hradě, aby se ve Špýru provdala za budoucího českého krále – o čtyři roky mladšího, čtrnáctiletého Jana z Lucemburku. Tehdy byli Eliška a Jindřich ještě spojenci.

Jindřich z Lipé


Nelehká služba u krále Jana


Král Jan si po nástupu na trůn dobře uvědomoval, kdo mu pomohl pevně usednout na do té doby pořádně rozkolísaný český trůn. Jindřicha z Lipé potvrdil podkomořím a maršálkem.

Nový, mladý král se potřebuje napřed v zemi rozkoukat. Uvyklý nádheře a noblese francouzských dvorů, musel mít pocit, že jej otec poslal do divočiny, kde lišky a medvědi dávají nejen dobrou noc, ale i dobré ráno a dobrý den. Ještě, že mu tatínek poradil, aby na místa rádců a vysokých hodnostářů dosadil své věrné! Jindřicha tak již roku 1311 v roli podkomořího střídá Walter z Castellu. Zřejmě to byla energická královna Eliška, která jako hrdá Přemyslovna těžce nesla, že se namísto české šlechty v úřadech roztahují nějací cizáci, Jindřich tedy po čtyřech letech získal podkomořství zpět.


Jenomže v roce 1315 se začíná situace zamotávat. Temperamentní a vznětlivá (dnes bychom asi řekli hysterická) královna začala Janovi přerůstat přes hlavu. Svou macechu, o čtyři roky starší Rejčku srdečně nenáviděla od samého počátku, kdy si ji otec vzal, teď nenávist ještě vzrostla, protože Eliščin dávný přítel a rádce Jindřich z Lipé se do éterické královské vdovy zahleděl a nijak se netajil tím, že s exotickou černovláskou sdílí stůl i lože. Jindřichova právoplatná manželka Scholastika tomu nejspíš trpělivě a trpně musela přihlížet, přežila všechny zúčastněné a skonala někdy před rokem 1353.


Intriky Elišky a Viléma proti Jindřichovi vyústily v maršálkovo krátké uvěznění na Týřově. I další léta se však nesla ve znamení mocenských střetů, vzájemných pomluv a střídání ve dvorských úřadech.


Roku 1319 to nejspíš Jindřicha přestalo bavit. Vyměnil své hrady s králem Janem za statky na Moravě a odstěhoval se i s Rejčkou do Brna. Téhož roku prodal i Českou Lípu s okolím svému bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé. I z Moravy nevynechal Jindřich jedinou příležitost, aby u krále Jana očernil jak své politické a osobní protivníky, tak královnu, kdykoli se zdálo, že vztahy mezi královskými manželi se urovnávají.

Eliška Rejčka


Jindřich z Lipé zemřel v Brně 26. srpna roku 1329. Jeho smrt byla náhlá, patrně ji zapříčinila mozková mrtvice. Eliška Přemyslovna jej přežila o rok, Rejčka o šest, král Jan o sedmnáct, dokonce přesně na den.


A jaký vlastně Jindřich byl? Dozajista ctižádostivý, chtivý majetku a slávy, v mnoha ohledech jistě i bezohledný. Na straně druhé, svým přátelům uměl zachovat věrnost, uměl pro ně vydobýt různé výsady a prebendy. Byl schopným vojákem i mužem širokého rozhledu a znalostí. Jinak by si těžko mohl omotat kolem prstu vládce formátu Jana Lucemburského a jistě by neupoutal svým charismatem uměnímilovnou exkrálovnu Richenzu.


Rodový hrad Lipý


Najdeme jej v blízkosti rušného nájezdu na most přes Ploučnici poblíž centra okresního města. Řeka Ploučnice je dnes na svém průtoku městem regulovaná a „hodná“, před staletími to ale byla řeka vrtošivá, na středním toku dovádivě meandrující a větvící se do slepých ramen, lemovaných nábřežními rákosinami.

Dnešní podoba části hradu


Na jednom z říčních ostrovů si okolo roku 1250 vystavěli Ronovci nevelký hrádek. V roce 1277 se poprvé uvádí Čeněk z Lipé, který padl po boku Přemysla II. Otakara na Moravském poli 26. srpna 1278. Dědicem majetku se tak stal jeho syn Jindřich, jenž byl také tím, kdo při hradu založil městečko Lípu na místě starší rybářské osady při říčním brodu.


Původní vodní hrad sestával z dřevěné obytné stavby na západě areálu, chráněné okružním příkopem a valem, nejspíš ještě posíleným palisádou. Toto jednoduché sídlo bylo brzy vylepšeno mohutnou, kamennou válcovou věží s drobným vnitřním prostorem, zjištěnou teprve archeologickým výzkumem.


Pro Jindřicha z Lipé, předního českého velmože a držitele řady významných funkcí u panovnického dvora, přirozeně nemohl skromný hrádek, oscilující stále na pomezí hradu a hradiště stačit, proto kolem roku 1300 zahájil přestavbu na sídlo, odpovídající významu svého pána. Byly rozebrány palisády a rozvezeny hlinito-dřevěné valy, na jejichž místě vyrostla kamenná, několikrát zalomená hradební zeď, vymezující areál hradu na půdorysu protáhlého lichoběžníku.


Když v roce 1319 Jindřich hrad prodal Berkům z Dubé, znovu se přestavovalo.