Rukopisy pořád živé

V souvislosti s kritikou dnešních poměrů se dnes z různých míst ozývá volání po národním obrození. V této souvislosti se nabízí podívat se na kulturní fenomén, který je s národním obrozením úzce spojen, jenž mocně zapůsobil na tehdejší kulturu, vědu a především politiku. Je diskuse o pravosti Královédvorského a zelenohorského rukopisu již definitivně uzavřená? Není, a my víme proč.

Obrovské nadšení, jež od doby jejich nálezu v roce 1817 postupně narůstalo, bylo koncem 19. století, s odkazem na údajnou odchylnost jazyka Rukopisů od jazyka ostatních staročeských památek, vystřídáno skepsí. To u mnohých tehdejších odborníků vedlo k zavržení Rukopisů a následné kritice buditelů, dokonce i přes to, že chemický průzkum profesorů Bělohoubka a Šafaříka z roku 1886 jasně svědčil pro jejich pravost. Někteří buditelé byli označeni za falzifikátory, jiní za romantiky – stačilo jen to, že nevyznávali nepravost Rukopisů, nebo je dokonce hájili.


Je však opravdu definitivně prokázáno, že Rukopisy jsou podvrh?


Sporná hypotéza spisovatele Ivanova


Nejvýznamnějším zdrojem informací, jež ovlivnily soudobé mínění veřejnosti o Rukopisech, jsou spisy Miroslava Ivanova. O tomto tématu napsal několik knih, vydaných v mnohatisícových nákladech. Prostor pro jeho „osvětu“ mu byl též poskytnut v různých novinách, časopisech a televizi, v Literárních novinách vyšel v roce 1967 jeho dvanáctidílný seriál s názvem Tajemství RKZ. Jak sám ve svých knihách ozřejmil, pracoval s hypotézou, vysvětlující rozpory mezi stanovisky věd přírodních a humanitních. Seznámil s ní vlivné politické činitele a s jejich pomocí docílil iniciování hmotného průzkumu Rukopisů na půdě Kriminalistického ústavu. Sám se zkoumání aktivně účastnil a průběžně o něm referoval prostřednictvím literatury faktu ještě dříve, než byly výsledky podrobeny oponentnímu řízení, jež v Kriminalistickém ústavu dodatečně proběhlo a závěry Ivanovova týmu prohlásilo za neopodstatněné.


Dle této spisovatelovy hypotézy použil falzifikátor pro text RK i RZ starý rukopis, z něhož odstranil původní inkoustový text, a svůj falešný text vepsal mezi původní staré iniciály, které na pergamenu ponechal. Tím rafinovaně zmátl zkušené chemiky Bělohoubka s Šafaříkem, kteří prý stáří Rukopisů stanovili na základě zkoumání starých iniciál a nikoli běžného inkoustového textu obou rukopisů.

Nastupuje Akademie věd


Dalším hojně citovaným pramenem je sborník Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský - dnešní stav poznání, který vydala Akademie věd společně s Národním muzeem v roce 1969. Je dílem devíti autorů z různých oborů (jazykovědy, paleografie, historie, právní historie a literární historie), souvisejících s datováním Rukopisů. Publikace nezahrnuje bádání o hmotné stránce Rukopisů a v úvodu se jen konstatuje, že tomuto problému bude věnován další díl tohoto sborníku. V té době probíhalo v Kriminalistickém ústavu šetření, organizované spisovatelem Ivanovem a přispěvatelům sborníku byly známy jeho dílčí výsledky.


Vedle textu literárních historiků (M. Otruba, M. Řepková), které jsou málo konkrétní a tudíž odolné proti kritice, přináší sborník v části jazykovědné a historické konkrétní námitky proti pravosti Rukopisů. K nim se obrana mohla veřejně vyjádřit až po listopadu 1989.


Součástí sborníku je cenná, chronologicky uspořádaná bibliografie, poskytující přehledný vhled do historie sporu a vlivu Rukopisů na společnost od jejich nálezu až do současnosti. Tento soupis obsahuje 1078 položek, přičemž první náleží textu Václava Hanky z roku 1818, poslední pak Slovníčku rukopisného boje od F. C. Štěrby, vydaného Sdružením exulantů v Chicagu v roce 1967. V poznámce k soupisu se uvádí, že byl redakčně uzavřen koncem roku 1967.


Soupis byl sestaven Miroslavem Laiskem z Památníku národního písemnictví s využitím podkladů, poskytnutých členy bývalé České společnosti rukopisné. Taková spolupráce byla tehdy ještě možná…


Před soudem literárních historiků


V roce 2019 vyšlo péčí Akademie věd dvousvazkové dílo Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře a umění. Jde o dílo svým rozsahem největší, jaké kdy bylo o Rukopisech napsáno. Čítá 1753 stran a podílelo se na něm 36 autorů, z toho 14 ze zahraničních univerzit. Takový rozsah mezinárodní spolupráce v souvislosti s hodnocením literárního díla je pozoruhodný a u nás ojedinělý.


Výrazně se odlišuje od předešlého sborníku Akademie věd z roku 1969, který vedle literární historie předložil aktuální stanoviska i jiných vědních oborů. Toho je třeba litovat, neboť při zachování obdobné metodiky by se vyjevil badatelský posun ve zmíněných oborech za dobu padesáti let. Takto se nevyjevilo skoro nic. Publikace se omezuje jen na literární historii a žádné konkrétní důkazy falzifikace nepřináší. Vesměs se v ní referuje o dojmech a pocitech, jež Rukopisy vyvolaly u toho či onoho v té či oné době. Při tom se zde v různých souvislostech opakují zmínky o falzech, podvrzích, mystifikacích a společenské objednávce. Nové pohledy, plynoucí z pokroku exaktnějších vědních disciplín, však zde čtenář nenalezne. Například rozsáhlá studie Julia Enderse o jazyku a stylu Rukopisů z roku 1993 není uvedena ani v rejstříku.

Přitom zde zpracované rejstříky jsou velice rozsáhlé. Překvapuje však, že nejsou uspořádány chronologicky, jak tomu bylo v předešlém sborníku. Přímo se zde ale vyjevuje, které osobnosti nebyly do seznamu zařazeny, případně jak byla redukována jejich publicita, pochopitelně z prostředí rukopisné obrany.


Ke zvládnutí značného rozsahu publikace nepřispívá ani její členění. Text je rozdělen do pěti „bloků“, nikoli do kapitol se stručným a výstižným názvem, jak bývá zvykem. Obsah jednotlivých bloků je tak zahalen tajemstvím, jež na počátku každého z nich odkrývá vysvětlující text editora Dobiáše, který stručností zrovna nevyniká.


Tajemství zůstává


V roce 2017 započal na půdě Národního muzea nový průzkum Rukopisů, dokumentovaný v publikaci Hmotný průzkum Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Dokumentace současného stavu. Přináší velké množství grafických dokumentů pořízených speciálními technikami, a tak vzorně dokumentuje současný fyzický stav Rukopisů. Též přehledně mapuje všechny stopy, které na stránkách Rukopisů zanechaly předchozí průzkumy.


V úvodu se však dočteme, že kniha nehledá ani nenabízí odpověď na otázku pravosti Rukopisů.


Nicméně publikované dokumenty by mohly potvrdit, zda Rukopisy jsou palimpsesty či nikoli.


Ale ani na tuto otázku nenalezneme v knize výslovnou odpověď. Možná proto, že by to bylo v rozporu s vyjádřením jiných expertů, kteří podepsali pozoruhodný dokument, v této publikaci zveřejněný.


Jedná se o Zprávu komise Národního muzea, jež v roce 1992 hodnotila Protokoly Ivanovova týmu. V ní se konstatují určité nedostatky Protokolů, akceptuje se však zjištění palimpsestu a varuje se před nebezpečím, že by veřejné diskuse o Protokolech mohlo být zneužito obhájci pravosti Rukopisů.

Jedná se o Zprávu komise Národního muzea, jež v roce 1992 hodnotila Protokoly Ivanovova týmu. V ní se konstatují určité nedostatky Protokolů, akceptuje se však zjištění palimpsestu a varuje se před nebezpečím, že by veřejné diskuse o Protokolech mohlo být zneužito obhájci pravosti Rukopisů.

Co dál?


Zatímco Rukopisy poskytují obrazy z našich dějin v rozsahu pěti století, spor o jejich pravost zase ilustruje klikaté cesty naší vědy v rozsahu dvou století. Zatímco v době minulé se z vyšších míst ozývalo, že rukopisný spor je vyřešen a uzavřen, v současnosti se již často a mnohde připouští, že uspokojivě vyřešen není.


Připomenuté prameny mají totiž jedno společné. Svou zvláštní povahou znesnadňují diskusi, neboť s popularizační literaturou faktu či beletrií není odborná diskuse možná.


Netřeba však házet flintu do žita. Česká společnost rukopisná, jejímž posláním je řešení sporných otázek o RKZ, informuje na svých internetových stránkách o pramenech k poznání Rukopisů, jimž se sice nedostává takové podpory, jako těm, o kterých tu byla řeč, autorům učebnic a čítanek – a nejen jim – však nabízejí vysoce hodnotné informace, které jsou zastánci oficiální linie neoprávněně přehlíženy.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době).